Koho baví terorismus

08. ledna 2010, 16:02 - Jan Schneider
08. ledna 2010, 16:02

Formou připomíná amébu, metodami virus. Pro někoho je bohužel hračkou

Terorismus může být kromě základního bezpečnostního ohrožení i nebezpečím pro demokracii a lidská práva. Paradoxně však z opačné strany, totiž těmi, kteří hlásají „válku proti terorismu“. V poslední době se odehrálo několik zvláštních teroristických ataků. I zevrubný pohled na ně může přispět k poznání role tohoto anticivilizačního jevu v současném světě a upřesnit odhady jeho budoucího vývoje.

Vánoční prskavka Před přistáním letadla ve Spojených státech amerických se nigerijský student neúspěšně pokusil o sebevražedný útok. Ve skutečnosti si podpálil spodky a jak lze doufat, nenapravitelně poškodil své rozmnožovací orgány.
Ihned tu máme velkou záhadu. Američtí zpravodajci byli již v listopadu 2009 prokazatelně vlastním otcem tohoto nigerijského útočníka upozorněni na jeho teroristické sklony. Přesto onen mladík dostal americké vízum. Těžko uvěřitelný výsledek činnosti nejdražšího bezpečnostního systému na světě.
Nebude divu, když někdo pojme podezření, že to celé „bylo trochu jinak“. Po rozpadu bipolárního světa a „vítězství ve studené válce“ totiž nezazněly vítězné fanfáry, protože by odtroubily i dobu těžkého zbrojení. Bylo nutno najít substituci ohrožení. Vystrašené obyvatelstvo je povolnější, a zbrojní kšefty jdou lépe. Proto ten účelově zlověstný mrak „islámského terorismu“. Byl by zázrak, kdyby se mezi miliardou muslimů nenašlo pár pošuků. Jenže ostatní náboženství na tom nejsou lépe. Stačí připomenout křesťanské protipotratové extremisty nebo židovského vraha izraelského premiéra Jicchaka Rabina.

Vražedná informace Jordánský informátor přišel koncem loňského roku na americkou vojenskou základnu v Afghánistánu za svým řídícím důstojníkem. Se CIA spolupracoval zřejmě dlouho, protože agent přesvědčil stráže, aby ho do objektu propustily bez fyzické prohlídky, neboť by ji mohl brát jako ponižující známku nedůvěry. Poslední informace, kterou přinesl, však byla ta, že ve skutečnosti je sebevražedným atentátníkem. Výbušný pás měl pod afghánskou uniformou. Život to stálo sedm lidí.
Problematika detekce výbušnin je neustále modifikována tím, co všechno lze jako výbušniny použít. Výrobci různých tělesných skenerů zřejmě spoléhají, že to pro ně bude nekonečný komerční sen. Ukrývání explozivních materiálů může být inspirováno různými druhy převážení drog. Jak následující případ ukáže, může to mít paradoxní důsledky.

Car a kajícník Saúdská Arábie, přístav Džidda. Princ Najíf, přezdívaný „protiteroristický car“, se rozhodl přijmout teroristu, který se dal na pokání. Jeho jméno bylo na oficiálním saúdskoarabském seznamu osob hledaných pro podezření z terorismu. Dotyčný přišel z Jemenu na území Saúdské Arábie. Jako účel vstupu deklaroval kajícné rozhodnutí vzdát se ministerstvu vnitra. Zažádal o přijetí princem Najífem. Ten mu jako výraz dobré vůle dovolil vstoupit bez fyzické prohlídky. Poté falešný kajícník odpálil bombu, kterou měl umístěnu v řitním otvoru. Účinek výbuchu byl teroristovým tělem však natolik účinně ztlumen, že princ vyvázl bez vážnějšího zranění.

Provokatér třasořitka Další kauza ilustruje osobnostní profil „bojovníka proti terorismu“, který svou činností ve skutečnosti přilévá oleje do ohně z druhé strany. Jde o dánského karikaturistu, který před čtyřmi roky proslul svými zpodobněními proroka Muhammada coby teroristy. Jeho pět vteřin slávy spočívalo v tom, že ony karikatury, stylem a nápaditostí připomínající staré ruděprávní a dikobrazové angažované karikatury „vládců z Wall Streetu“, byly ideologicky využity „bojovníky proti islámu“. (Ne)ohroženého kreslíře začala hlídat policie. Karikaturista si vydělal, ale ochranku za něj od té doby platí stát. Zisky privátní, náklady státní – takové „podnikání“ známe i u nás, že?
Nedávno jakýsi somálský útočník rozbil sklo ve dveřích domu onoho karikaturisty. Umělec zavolal policii, která bleskově přijela a útočníka zneškodnila. Zajímavé je to, že hrdinný výtvarný bojovník proti islámskému terorismu se ukryl v zabezpečené místnosti a v ložnici ponechal svoji pětiletou vnučku! Prý se o ní nebál, pravil pak novinářům, protože „věděl, že (útočník) by jí nic neudělal“! Zajímavý výrok. Nebo snad karikaturista věděl, že útočníkem není terorista? Podle svědectví právníka byl totiž útočník (na)verbován dánskou tajnou policií. Pak by bylo pochopitelné, proč vnější kamerový systém u tak přísně střeženého domu prý selhal. Asi bylo nutné, aby došlo alespoň k maličké škodě, která by se dala nafouknout.
Že teprve opakovaný vtip je vtipem, se snaží dokázat stejně angažovaný švédský kolega dánského karikaturisty. Prý už mu také „teroristé“ telefonicky vyhrožovali. Aniž bychom se chtěli rouhat, neodbytně se vtírá myšlenka, že křečovitě tezovitá angažovaná tvorba je za jakéhokoliv režimu využitelná jen příležitostně. Zájem o tyto „tvůrce“ se pak dá zvýšit už jen umělým mediálním humbukem kolem jejich osob, když jejich tvorba to nedokáže.

Tragikomedie Chytat tygra za ocas – tak by se dal charakterizovat případ, který se stal slovenským policistům „na margo“ jejich irských kolegů. V rámci všeobecného protiteroristického třeštění se slovenští orgánové rozhodli prověřit hermetičnost svých letištních bezpečnostních kontrol. Zřejmě větší množství zavazadel nic netušících cestujících vybavili vzorkem trhaviny a čekali, jaká bude úspěšnost záchytu. Byla velká, ale nikoliv stoprocentní. Jeden vzoreček dolétl až do Irska. Slováci neměli tolik fištrónu, aby sledovaný vzorek výbušniny doprovázeli. A teď je z toho diplomatická přestřelka. Teroristé zřejmě řvou smíchy. Vědí, že Slováci a Irové nyní nastaví tak komplikovaná bezpečnostní opatření, že je naprosto nereálné je delší dobu udržet. Stačí vyčkat. Útlum, který zákonitě bude následovat, sníží jejich kvalitu natolik, že si případný terorista nebude muset ani sundávat kufíju.

Síla setrvačnosti Jak změnit způsob boje proti terorismu, když největší podrazy můžete očekávat z vlastních řad? Bývalý americký viceprezident Dick Cheney více kritizuje prezidenta Baracka Obamu než teroristy. Cheney chce být ve válce s terorismem, ale jen trochu. Uznávat zákony ani zákonitosti války nemíní, cílem jeho války je její trvání. Pojem válka mu pouze pomáhá odvysvětlit množství padlých na všech stranách a odůvodnit masivní zbrojení. Obamův přístup prý snižuje bezpečnost USA. John Brennan, bývalý spolupracovník Dicka Cheneyho, s ním však ostře nesouhlasí. Navíc Barack Obama zdědil státní administrativu včetně zpravodajských služeb v takové kondici, v jaké je zanechala administrativa George W. Bushe.
Jak prosadit strukturovaný pohled na problematiku současného světa proti těm, kteří nabízejí černobílé vidění? Publicista Ron Suskind byl poradcem Bushe kritizován za to, že patří ke společenství, které „věří, že řešení může vyplynout ze zkoumání reality“. Poradce místo zkoumání adoroval konání, jímž „tvůrci historie … vytvářejí řadu nových realit“, které si pak novináři mohou studovat, jak chtějí. Neokonzervativec Richard Perle tvrdil, že „terorismus musí být dekontextualizován“. Česky řečeno, pryč se všemi zbytečnými otázkami, vezměme na vědomí fakt, že terorismus je, a to v podobě, v jaké ho předkládáme, s ohnisky, které určíme. Možná zde jsme u největšího problému, spojeného s fenoménem terorismu. Vyhovuje totiž až příliš mnoha – domněle protichůdným – stranám.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče