Kofola otevřela první restauraci, která restaurací úplně není

05. září 2015, 07:30 - Petr Holec
05. září 2015, 07:30

NaGrilu, nový projekt Kofoly otevřený u Václavského náměstí v Praze, není ani restaurace, jak jí říká majitel, ani fastfood, jak si myslí mnozí hosté. V restauraci běžně nejíte hranolky z papírového pytlíku, zatímco ve fastfoodu nečekáte na hamburger přes dvacet minut.

Ostatně v podniku NaGrilu ani žádný hamburger nedostanete, protože tady nabízejí jen „sendviče“. Jedním z kréd Kofoly totiž je, že dělá i rychlé občerstvení jinak než americký fastfood, takže prodává jen sendviče. A obsluhou jde spíš o slowfood.

NaGrilu se podle Kofoly odlišuje právě tím, že je to sice rychlé občerstvení, nicméně s obsluhou a nabídkou jídel z „čerstvých surovin“.

Význam tohoto dnes povinného slovního spojení se poslední dobou dost rozostřil: používají ho jak hypermarkety, tak mnohé fastfoody, z nichž některé k tomu v rámci politické korektnosti i zelenají, zatímco nejčerstvější v nich bývá gumová bageta. NaGrilu čerstvostí nejspíš myslí to, že tu nepoužívají zmrazené polotovary a kuře grilují na otevřeném ohni, jak se můžete přesvědčit i průhledem do kuchyně.

Obsluha funguje v podniku NaGrilu podobně jako ve fastfoodu: jídlo si objednáte u pultu, načež vám ho obsluha přinese ke stolu. Mladý asistent vám ještě před objednáním jídla vysvětlí, že mají „výborné domácí hranolky“, které dokonce dělají z brambor.

Stejný asistent mi den předtím také před podnikem nabízel koláč jako kompenzaci za uzavření, když přestaly fungovat pokladny.

Provoz vázne

Den nato už pokladny fungují, provoz tu ale pořád vázne. Po ne úplně rychlé a snadné komunikaci u pultu se mi daří objednat sendvič s grilovaným kuřecím masem a hranolky a s sebou i pět pálivějších křídel, alespoň podle menu. Poté dostávám do ruky velký „puk“, svého druhu vězeňský náramek; slouží k tomu, aby mě v dvoupatrové provozovně vystopovala obsluha s jídlem.

Po koupi desítek barů s lisovanými ovocnými a zeleninovými šťávami Ugo a Mangaloo se Kofola nyní hodlá prosadit i v restauračním byznysu a do dvou let se stát jedničkou, proto NaGrilu. Po pilotní provozovně u Václaváku mají v dalších pěti letech následovat desítky dalších franšíz v Česku i na Slovensku včetně těch v nákupních centrech.

Právě v nich totiž Kofola uspěla s džusy: krátce po expanzi s Ugem se s téměř šedesátkou obchodů stala největším provozovatelem barů s čerstvými ovocnými a zeleninovými šťávami ve střední Evropě. Se zaváděním restaurací teď firmě pomáhá Erik Zlámal, jenž předtím v Česku otvíral KFC a pomáhal i kavárenskému řetězci Starbucks. Celou síť NaGrilu povede Marek Farník, od něhož Kofola koupila bary Ugo.

Slowfood

V jistém ohledu je NaGrilu určitě kopií amerických fastfoodů: do 10.30 snídaně včetně vajíček a sladkého, poté až do večera grilovaná i pečená kuřata. Nejdražší menu zahrnující polévku, hlavní jídlo, dezert a nápoj stojí 149 korun, zatímco pět grilovaných křídel 119 korun.

Například v KFC, kde ovšem neznají polévku ani negrilují steaky, vás Grill Sendvič Menu vyjde na 129 korun. Určitě se ale po něm nebudete cítit líp. NaGrilu je totiž hezčím a taky osobnějším místem než běžný fastfood. Designem interiéru z materiálů, které určitě nepocházejí ze sběrného dvora, se blíží spíš menšímu dennímu bistru s barovým i běžným posezením, v němž se o nejsilnější dojem nestará specifický pach z narychlo rozehřátých zmrazených surovin.

I Kofola jede v dnes tak rozšířeném infantilním trendu, ve svém bistru vás toho však víceméně ušetří. Ušetří vás tady ale bohužel i rychlé obsluhy. Na jinak celkem dobrý minisendvič s grilovaným kuřetem, majonézou, okurkou a hranolky čekám téměř půl hodiny, načež ho servírka přináší bez hranolků.

Maso chutná

Zapomněla je i namarkovat, což se ovšem nakonec ukáže jako výhra – přinejmenším pro mě: bryskně je dostávám zdarma, a k tomu ještě kupon na další nákup. Tonda Blaník by o kuřeti v sendviči řekl, že rostlo déle než týden, čímž se odlišuje od fastfoodu; chutná přece jen jako maso a taky je chutněji ogrilované. A hranolky jsou skutečně z brambor, ovšem sušší a méně výrazné než třeba v Burger Kingu.

Ani pět grilovaných kuřecích křídel, která dostávám v papírové krabici, nechutná vůbec špatně: nepálí sice tak, jak slibovalo menu, jsou ale šťavnatá a méně mastná. Když se zvednu, odchází se mnou i několik cizinců, kteří měli u pultu menší štěstí než já a nepodařilo se jim objednat. Takže má Kofola vlastně pravdu: NaGrilu určitě není fastfood.


Čtěte také:

Červencové horko pomohlo pivovarům, měly rekordní výtoč

Kofole v pololetí stoupl zisk o čtvrtinu. Pomohl nákup Radenske

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče