Knihy pro oko i duši

Robert Šimek 13. října 2008, 08:00
13. října 2008, 08:00

FRANTIŠEK BOROVÝ - Návštěvníci antikvariátů a milovníci starých knih mají jistotu, že pokud uvnitř svazku najdou značku Fr. Borový, nemohou koupit špatně.

Díla z pražského nakladatelství Františka Borového byla totiž vždy pověstná vysokou kvalitou obsahovou i estetickou.

Jméno Františka Borového je neodmyslitelně spjato s rozmachem české kultury na sklonku habsburské monarchie a počátku první republiky. Patřil mezi významné nakladatele té doby, podobně jako Josef Florian, František Laichter, Otokar Štorch-Marien či František Topič. Jeho nakladatelství vydávalo původní českou poezii, prózu, divadelní hry, sebrané spisy i překladovou literaturu. Hlavní zásluha Borového je ale v tom, že jako první spojil estetické požadavky na moderní krásnou knihu s oficiálním nakladatelským podnikáním.

Slavík a Borový

František Borový se narodil roku 1874 v Praze. S nakladatelskou činností začal již jeho stejnojmenný otec, původně statkář z Jílového, který roku 1877 založil za účasti profesora Slavíka v Praze malé nakladatelství. Neslo název „Slavík a Borový“ a vydávalo hlavně odborné a populárně-naučné knihy z oblasti přírodovědy, techniky a hospodářství.

Velkorysý záměr obou zakladatelů firmy se ovšem nesetkával s náležitým ohlasem čtenářů a po několika letech ztroskotal. To ovšem nezabránilo Františku Borovému staršímu, aby získal roku 1883 vlastní koncesi a alespoň zčásti pokračoval v dosavadním programu. Z nakladatelské práce ho vyřadilo teprve roku 1890 vážné onemocnění a musel určit, kdo se stane jeho nástupcem. Rozhodl se pro staršího syna Josefa, zatímco mladší František se měl ujmout hospodářství v Jílovém.

Zásah shůry

Mladý František proto po maturitě na pražském Akademickém gymnáziu odešel studovat na vysokou zvěrolékařskou a zemědělskou školu do Vídně. Kvůli zhoršující se otcově chorobě se ale již po třech letech vrátil domů. Bratr Josef mezitím ukončil elektroinženýrská studia na technice a chystal se převzít nakladatelství. Roku 1898 však náhle zemřel a František mladší měl dvě možnosti – buď pokračovat ve studiu, nebo převzít štafetu po otci.

Rozhodl se pro druhou variantu, neměl ale dostatečné zkušenosti. Nastoupil proto nejdřív do nakladatelství Jana Otty (Profit o něm psal v čísle 34/2005) a současně studoval národní hospodářství a účetnictví na pražské technice. Spolupracovníci oceňovali jeho takt, nápaditost i stylistický um. Vynikal i znalostí literatury, zejména ruských klasiků, jimž se připodobnil i dlouhým plnovousem. Teprve roku 1912, kdy získal prodejem polí v Jílovém potřebný obnos, obnovil nakladatelskou a o rok později také knihkupeckou koncesi a zahájil vlastní vydavatelskou činnost.

FRANTIŠEK BOROVÝ

(1874-1936)

Narodil se 31. ledna 1874 v Praze v rodině statkáře a nakladatele Františka Borového. Po maturitě na pražském gymnáziu studoval vysokou školu zvěrolékařskou a zemědělskou ve Vídni. Kvůli otcově nemoci se vrátil do Prahy, kde začal pracovat u Jana Otty. Roku 1912 založil vlastní nakladatelství, které se věnovalo především vydávání původní české literatury. Kromě knih zde vycházela i řada časopisů, například Červen S. K. Neumanna či Přítomnost Ferdinanda Peroutky. Kvůli širokému záběru se ale Borový brzy dostal do finanční tísně a musel roku 1925 podnik přenechat Jaroslavu Stránskému. Stáhl se do ústraní a 20. března 1936 zemřel.

Nakladatel revoluce

Nové nakladatelství vzniklo ve Štěpánské ulici. Jeho cílem bylo odlišit se od produkce zavedených nakladatelů, zaměřovalo se tedy především na původní českou tvorbu. Rozhodujícím se přitom stal počátek první světové války. Většina nakladatelství se tehdy vyhýbala jakémukoli riziku, Borový si ale dobře uvědomil význam české literatury a nebál se riskovat. Například v roce 1915 vydal knížku „Památce Mistra Jana Husi“, vytištěnou v barvách národní trikolory, a o dva roky později sbírku „Anebo“ tehdy perzekvovaného Viktora Dyka. Zdeněk Bořek Dohalský ho proto příznačně nazval „nakladatelem revoluce“.

Ještě před koncem války položil Borový základy své nakladatelské koncepce. Všechno, co vycházelo z jeho dílny, mělo přinášet čtenářům skutečné hodnoty, ne jen vnější efekt. Kladl důraz na krásu a jako jeden z prvních nakladatelů povýšil knihu na úroveň uměleckého díla. Přestože měl sám vytříbený vkus a rozuměl grafické stránce knižní tvorby, svěřoval úpravu do rukou předních výtvarných umělců, jakými byli Vratislav Hugo Brunner, František Kysela, Josef Čapek, Otakar Mrkvička a později Cyril Bouda, Jindřich Štyrský či Jiří Trnka.

Široký záběr

Borový se stal také osobním přítelem řady spisovatelů. Mnohým z nich vydal jejich první knihu a Karel Čapek o něm ve vzpomínce z roku 1937 napsal, že „každý, kdo ho poznal, uchoval na něho vzpomínku dobrou a vděčnou“.

Záběr nakladatelství se ještě rozšířil po roce 1918. Vedle nejstarší knižnice Zlatokvět, v níž vycházela zejména poezie současných českých autorů, vznikly edice Červen, Žatva, České básně, Pantheon, Postavy a dílo, Knihy dalekých obzorů, Stezky, Paměti, Nový svět a Knihovna Matice divadelní.

Se stejným zaujetím a rozmachem se Borový ujal i vydávání řady časopisů. Jeho nakladatelství umožnilo F. X. Šaldovi redigovat revue Kmen, Růženě Svobodové beletristický časopis Lípa, Eduardu Bassovi satirické Šibeničky a S. K. Neumannovi magazín Červen. Roku 1924 začal Borový vydávat týdeník Ferdinanda Peroutky Přítomnost a o rok později převzal i záštitu nad Studentským časopisem, v němž získávali prostor pro první literární pokusy začínající autoři.

Těžké časy

Rozsáhlá nakladatelská činnost však brzy přesáhla Borového finanční možnosti. Nastaly těžké chvíle, narůstaly dluhy, na které by už nestačil ani prodej usedlosti v Jílovém. Východiskem se stala nabídka hlavního podílníka brněnských Lidových novin a moravské Polygrafie Jaroslava Stránského, aby se dluh Borového kompenzoval převzetím nakladatelství. Jednání se protahovala a ke změně došlo až v létě 1925, kdy se majitelem podniku stal Stránský.

František Borový zůstal ve firmě dál jako ředitel. Již po osmnácti měsících ale opustil své místo natrvalo. Cítil se unavený, majetek v Jílovém musel zatížit další hypotékou a navíc mu zemřela žena, kterou velmi miloval. Smrt v roce 1936 pro něj proto byla vysvobozením.

Z jeho bývalého podniku se roku 1948 stalo nakladatelství Československý spisovatel, které nadále vydávalo především původní českou literaturu. Po roce 1989 se však dostalo do problémů, odešla od něj řada spisovatelů a roku 1998 zaniklo.

Musíte si přečíst

40 tisíc kilometrů, 500 hodin ve vzduchu. Solarní…

Tahoun ekonomiky. Islandský turismus má nezvyklé…

„Final“ Edition“ Mercedesu CLS dává tušit, že nová…

6 nejlépe placených šéfů s nejhoršími výsledky

V Česku nám budou chybět lidi, říká šéf Varroc Group

V dusnu. Demokraté zahájili nominační sjezd

Eva Liba: Snapchat nepochopí nikdo nad 30 let
Nejrychleji rostoucí sociální síť světa Snapchat sází jen na mladé, pro starší je extrémně nepřístupná. Microsoft ani Google to nedotáhli tak daleko, říká v pořadu Euro TV Eva Liba, social media manager společnosti Coca-Cola.
Zhlédnout další videa