Kmotři na vymření

14. srpna 2009, 20:14 - Petra Procházková
14. srpna 2009, 20:14

Ruské podsvětí zažívá období změn a přerozdělování trhů

V Moskvě byli letos zavražděni již čtyři vůdci kriminálních klanů. Není to však proto, že by se vedení země rozhodlo skoncovat s mafií. Organizovaný zločin prožívá zkrátka velké období změn, přerozdělování trhů, reaguje na ekonomickou krizi i zvraty v politické a zahraničněpolitické orientaci státu. Střetávají se generace. Symbolem odcházející garnitury je Japončik, nová pravidla ztělesňuje Mogilevič.

Gangsterské škádlení Od 40. let minulého století se něco takového v ruském podsvětí nestalo. Útok na kmotra se statusem „smírčího soudce“ je něco absolutně nevídaného. Celé ruské kriminální společenství se chvěje napětím i obavami z toho, co bude následovat. Prý se vše seběhlo rychle. Vjačeslav Ivaňkov, zvaný Japončik, měl díru v břiše a jeho bodyguardi ani v první chvíli nestačili zaznamenat, odkud se střílelo. Byl to šok. Ivaňkov patřil mezi nejvyšší kastu. Byl zasloužilým kmotrem, „vorem v zakoně“, kriminálníkem z povolání. Mohl rozhodovat ve sporech mezi jednotlivými klany. Jeho slovo bylo svaté. Pořádek totiž musí být i v podsvětí, jinak hrozí vzájemné vyvraždění, zánik druhu „gangster“ v jeho tradiční podobě.
Toto svaté pravidlo bylo tentokrát porušeno. Atentát na Ivaňkova byl možná poslední kapkou, startovním výstřelem, po kterém začne takzvaná totální válka klanů. Podle ruských policejních zdrojů stále ještě nevypukla, ale je na spadnutí. Pokud by opravdu začala, neomezila by se na Moskvu, ba ani na Rusko, ale rozšířila by se do zahraničí – tam, kde ruská mafie má svá letoviska i zimoviska. Tohle je ale teprve takové gangsterské škádlení.
Proč právě Ivaňkov? Proč vlastně tento devětašedesátiletý kmotr vězněný v SSSR, později v Ruské federaci a v 90. letech i v USA přijel vůbec do Ruska? Měl usmířit rozhádané klany. Prý se nedokázaly dohodnout na rozdělení sfér vlivu v Moskvě poté, co stát zakázal kasina a veškerý hazardní byznys přesunul do rezervací daleko od metropole. Do sporu se dostaly dva obrovské klany – jeden vede Aslan Usojan, přezdívaný „děd Chasan“, druhý gruzínský kmotr Tariel Oniani, zvaný „Taro“. Japončik spor řešil s rozvahou, vyslechl řadu svědků, prostudoval dokumenty a s vědomím obrovské zodpovědnosti dal za pravdu dědovi Chasanovi. Vzápětí byl ale Taro zatčen policií, za což Japončik zřejmě nemohl, ale to už nebylo nic platné. Tarielovi lidé vyrazili do boje, mstít se a vybojovat zpět ztracené pozice a území. Je možné, že první obětí měl být i Japončik.

Co předcházelo atentátu Před útokem na Japončika se odehrála řada významných událostí. Kromě zákazu hazardu vláda uzavřela slavný Čerkizovský trh, který živil mnohé členy organizovaných band i policisty. Šok a nutnost přeskupení sil i majetku zamávaly vztahy a spojeneckými dohodami.
Je také možné, že Ivaňkova chtěli zabít mladí vůdci kriminálního světa, kterým stařecké řeči o cti lezou na nervy. Nebo čečenské kriminální klany, jež mají tradičně se slovanskou mafií symbolizovanou také Japončikem ty nejhorší vztahy. Japončik v 90. letech sjednotil značnou část slovanských band v ruské metropoli a pokoušel se co nejvíce vytěsnit kavkazské skupiny. V poslední době navíc „Čechi“, jak se říká v ruském slangu Čečencům, přišli o několik významných gangsterů, takže mohlo jít o prostou mstu. Ale to jsou jen domněnky. Každopádně Japončik bude muset konat, a tak se i veřejnost dozví, kdo atentát na něj nařídil. Ten totiž bude potrestán, a na rozdíl od policie kmotři a jejich vyšetřovací týmy se omylu nedopouštějí.
V neposlední řadě mohla útok na Japončika vyvolat kniha. Ještě ji nenapsal, ale už se o ní mluví. Prý to budou vzpomínky kmotra. Díky nim se veřejnost dozví mnoho o těch, kteří dnes sedí v ministerských i jiných křeslech, o tom, z jakých peněz se platily některé volební kampaně i velkolepé dovolené politiků.
A nakonec, někteří analytici pokládají za nápadné, že nedlouho před atentátem na Japončika vyšel na svobodu Semjon Mogilevič, jedna z nejslavnějších novodobých kriminálních autorit pocházejících ze sovětského prostranství. S Japončikem se znal ještě z dřívějších dob. Nebyli ale ani přáteli, ani nepřáteli. Jenže kdo ví, jak jsou spolu oba mocní muži propojeni, co si dluží, za co se mohou jeden druhému mstít.

Semjon, ropa a parfumerie Semjon Mogilevič je další legendou podsvětí. Stejně jako Ivaňkov se svými kriminálními činy proslavil i v USA. Tam ho obviňují z finančních machinací, raketýringu, vydírání. Když byl vloni v Rusku zatčen, Američané zajásali. Očekávali, že tento člověk bude buď odsouzen na hodně dlouho, nebo ho v lepším případě vydají do USA. Jenže Mogilevič je na svobodě. Vyšel z vazby po roce, jen několik dnů předtím, než Ivaňkova střelili do břicha. V Rusku totiž prý zjistili, že Sergej Šnajder, známější jako Semjon Mogilevič, není společensky nebezpečný. Chtěli ho sice soudit za daňové zločiny, ale když podepsal, že neopustí Moskvu a bude spolupracovat s vyšetřovateli ve věci podvodné firmy „Arbat Prestiž“, což je síť prodejen především s kosmetikou a obrovská pračka na peníze vydělané v mnohem lukrativnějších oborech, popřáli mu hezký pobyt na svobodě.
Ruští nezávislí novináři, kteří se specializují na mafii, žasli. Tak obrovskou rybu, tak tučný úlovek, jakým byl Mogilevič, nikdy kriminalisté nepustí ze spárů bez pokynu shora. Američané si museli při zprávě o tom, že Mogilevič je opět svobodným občanem, rvát vlasy z hlavy. Vždyť jen v letech 1998 až 1999 přes účty kontrolované Mogilevičem v Bank of New York prošlo deset miliard dolarů, a všechny měly kriminální původ. Už předtím ho Britové obvinili z vyprání osmdesáti milionů dolarů. Podobně závažných hříchů se dopustil v Čechách a na Slovensku. Přesto tento rodák z Kyjeva nebyl nikdy trestán. Zatímco Japončik si podle pravidel podsvětí odseděl řadu let ve vězení, Mogilevič nikoliv. Je představitelem nové generace postsovětské mafie, která již staré zlodějské zákony neuznává. A tak o jeho spolupráci s nejvyššími ruskými i ukrajinskými kruhy kolují legendy. Co je pravda a co nikoliv, ví jenom on sám. A samozřejmě to vědí i nejvyšší kruhy. S největší pravděpodobností by si ale žádný ruský soudce nedovolil Mogileviče, člověka hledaného po celém světě, pustit bez pokynu Kremlu. Tady už se ale novináři, kteří se mnoho let zabývají ruským podsvětím, ve svých verzích různí.

Vyšší politika Mogilevič podle některých expertů může významně ovlivnit i rusko-ukrajinské vztahy. Zatímco seděl ve vazbě, byla slavná prostřednická firma RosUkrEnergo vyloučena ze schématu dodávek plynu z Ruska na Ukrajinu a dále do Evropy. Padesát procent společnosti vlastnil ukrajinský podnikatel Dmytro Firtaš, zbytek pak ruský plynárenský gigant Gazprom. Firtaš byl nejednou podezírán, že spolupracuje s kriminálním bosem Mogilevičem. Peníze protékající složitými schématy, labyrintem dalších firem a prostředníků se mohly dostávat oklikou údajně právě k Semjonovi a jeho kumpánům. Důkazy na to ale nejsou, existují jen dohady.
Propuštění Mogileviče každopádně svědčí o jednom – zkušený, třiašedesátiletý Semjon už není svázán starými zákony tradiční ruské mafie. Nejde ve stopách jen o pár let staršího Ivaňkova, který se chová jako opravdový kmotr a jako opravdový kmotr nejspíš nakonec i zemře. Mogilevič se přizpůsobil době. Je loajální ruskému politickému vedení, možná s ním i v některých bodech spolupracuje, je opatrný a s organizovanými kriminálními skupinami, které často při vyřizování účtů sahají k násilí, se příliš nedruží. Proto nikdy nebyl za nic odsouzen. Zařídil si kromě ruského a ukrajinského ještě maďarský a izraelský pas. Nejspíš je tento muž zvaný také Těleš či Makelvič přechodným mostem mezi legálním byznysem, politickou elitou a kriminálním světem. Není to kmotr v tom tradičním, prastarém smyslu slova. Nectí zákony krevní msty, není romantický, ale utilitární. Má také mnohem větší šanci než Ivaňkov přežít, a dokonce se i legalizovat.
Zatímco Ivaňkov teď povede válku mezi mafiánskými strukturami, aby dostál své cti i pověsti, vládce podsvětí a jednotlivé bandy se budou mezitím vyvražďovat a vyčerpávat vzájemným bojem, Mogilevič se bude zabývat pololegálním byznysem a družit se s politiky i podnikateli. Je právě on předobrazem budoucnosti ruského podsvětí?

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče