Menu Zavřít

Klondike v srdci Asie

30. 8. 2011
Autor: Euro.cz

Nerostné bohatství neklidného Afghánistánu láká. Banka JPMorgan už v zemi vlastní zlatý důl a plánuje otevírat další

Těžba nerostných surovin je nejlepším řešením jak neklidné území zpacifikovat a získat si Afghánce. Autorem věty, která dnes po dlouhých desetiletích opět nabývá na významu, byl kapitán Henry Drummond, člen třetí britské kavalerie a účastník prvního nerostného průzkumu v Afghánistánu vedeného západní mocností. Psal se rok 1841 a výprava expertů tehdy v zemi objevila velké zásoby mědi a železné rudy. A zatímco Drummondovi kolegové už tehdy vnímali Afghánistán jako místo, kde by se člověk neměl příliš vzdalovat od svého obydlí, kapitán byl přesvědčen o správnosti svého názoru. Věřil, že když lidé dostanou práci, slušný a pravidelný příjem a v úvodu se jim s rozvojem těžebního průmyslu pomůže, „brzy vymění své meče za pracovní nástroje“. Nestalo se. Nápad, že by okupanti měli řídit těžbu jejich vlastního nerostného bohatství, se už tehdy Afgháncům vůbec nelíbil.

Loni násilí v Afghánistánu kulminovalo nejvyšším počtem obětí od roku 2001, kdy Washington zahájil operaci Trvalá svoboda. Zahynulo rekordních 711 koaličních vojáků, z toho 499 Američanů. Letos jejich počet klesl, i tak si však boje za osm měsíců vyžádaly na straně spojenců 414 obětí, z toho 304 pocházelo z USA. Představitelé radikálního hnutí Tálibán dávali jasně najevo, že jejich cílem zůstává zabít co nejvíce „okupantů“. A k vojákům nově přiřadili zástupce zahraničních firem a prospektory zaměřené na těžbu nerostných surovin.

Svůdná příležitost

Americká investiční banka JPMorgan Chase už loni intenzivně mapovala terén, aby letos v lednu uzavřela dohodu na provoz zlatého dolu Qara Zaghan v severní provincii Baghlan. Partnerem se stal místní podnikatel, majitel těžebních práv Sadat Mansoori Nader, slavnostní páska se přímo na místě přestřihávala už na jaře. Banka podle vlastního vyjádření nevkládá prozatím do projektu žádné peníze, počátečních 40 milionů dolarů se jí podařilo získat od investorů ze Spojených států, Velké Británie, Turecka a Indonésie. Zmiňovaný důl bude v pořadí druhý v zemi. Zahájení provozu je plánováno na rok 2013. V případě úspěchu chce společnost pokračovat na dalších místech, celková hodnota afghánských zásob zlata se totiž odhaduje na 20 až 25 miliard dolarů. Následně chce JPMorgan usilovat o získání těžebních práv na jiné minerály včetně mědi a dalších cenných surovin. Jednání o kontraktu vedl za Američany bývalý britský voják Ian Hannam. Neodradila ho napjatá bezpečnostní situace ani katastrofální infrastruktura. V zemi prakticky chybí síť silnic a železnic a i zdroje energie. Přístup k využívání elektřiny má ve městech přibližně 30 procent Afghánců, na venkově pouze 15 procent. Válkami poničená země se potřebuje postavit na vlastní nohy a zahájení těžby by napomohlo elektrifikaci vesnic, vybudování dalších silnic a škol.
K dalším problémům lze zařadit samotný způsob vládnutí nynějšího prezidenta Hamída Karzáího a jeho kabinetu. Organizace Transparency International hodnotí Afghánistán jako druhou nejzkorumpovanější zemi na světě po Somálsku. Předposledního ministra odpovědného za těžební průmysl označil deník Washington Post jako příjemce velkých úplatků. Jeho nástupce Vahídolláh Šahrání byl dlouho považován za čestného, po úniků informací na WikiLeaks však dostala i jeho pověst vážné trhliny. Jak Hannam, tak jeho zaměstnavatel a investoři se ovšem na věci dívají pragmaticky. Není pochyb, že v průběhu tohoto procesu vydělají odvážní. O realistickém uvažování zástupců banky svědčí i to, že se z ryze praktických důvodů rozhodli na úvod pro zlatý důl. Pro začátek nemusejí řešit špatné místní cesty, vytěžené zlato lze totiž přepravovat vrtulníky.

Bohatství ladem

Čistě z pohledu zásob nerostných surovin se Afghánistán jeví jako země zaslíbená. Nachází se zde ropa, jež zde byla poprvé objevena v roce 1959, a také zemní plyn. V 70. letech minulého století putovalo 80 až 90 procent vytěženého afghánského plynu přes Uzbekistán přímo do Sovětského svazu. V průběhu studené války ruští geologové objevili v zemi podloží s velkými zásobami mědi, zinku, rtuti, cínu, fluoritu, azbestu a magnesia. Průzkumy z posledních let tyto zásoby nejenže potvrdily, ale ještě rozšířily. Nová naleziště se navíc ukázala jako mnohem bohatší, než se původně očekávalo. V roce 2010 popsali američtí a britští geologové ohromné a prozatím prakticky nedotčené zásoby železné rudy, mědi, kobaltu, zlata a lithia, jejichž hodnota se odhaduje na jeden až tři biliony amerických dolarů. „Tamní potenciál je ohromující“, uvedl před rokem americký generál a tehdejší velitel spojeneckých vojsk v Afghánistánu David Petraeus. Afghánistán by se perspektivně mohl stát světovou těžební velmocí. V souvislosti s posledně jmenovaným alkalickým kovem se o zemi dokonce začalo mluvit jako o „Saudské Arábii lithia“. Tamní zásoby jsou údajně srovnatelné s největšími nalezišti v Bolívii čítajícími 95 milionů tun. Významná jsou také zatím nedotčená ložiska železné rudy, která jsou považována za největší v celé Asii. Jistou komplikaci představuje fakt, že naleziště surovin se nacházejí na různých místech země včetně oblastí na jihu a východě, kde se vedly nejtvrdší boje s Tálibánem a kde má povstalecké hnutí stále značný vliv.

Polní podmínky

Odborníci se shodují, že možná hodnota objevených surovin výrazně převyšuje velikost afghánské ekonomiky, dlouhodobě závislé na zahraniční finanční pomoci. Přes bohatství ukryté pod zemí však zatím Afghánistán zůstává velice chudou zemí. HDP na osobu dosáhlo loni podle údajů Mezinárodního měnového fondu pouze 907 dolarů. Nuzné životní podmínky na venkově mají za následek, že se Afghánci v průměru dožívají necelých 44 let. Pouze 37,6 procenta obyvatel ve věku mezi 15 až 24 lety umí číst a psát, u dívek a žen je to ještě méně. Přístup k pitné vodě má pouze 27 procent lidí. I když se díky mezinárodním projektům úmrtnost mezi kojenci snižuje, na tisíc narozených dětí připadá v průměru stále více než sto úmrtí. Přitom v první polovině minulého století se díky vládnímu programu rozvoje začaly v zemi otevírat nové banky, do oběhu se dostaly papírové peníze, zakládaly se základní a střední školy a univerzity. Nejlepší studenti měli tehdy možnost vycestovat za lepším vzděláním do zahraničí. Sovětská invaze v roce 1979 a následná občanská válka většinu z toho zničily. Kvůli úbytku práce, kapitálu, přerušení obchodu a dopravy pak hrubý domácí produkt neustále klesal. Nicméně po roce 2001, kdy padl režim Tálibánu, se ekonomika země opět odrazila ode dna. Letošní růst HDP odhaduje Světová banka na 8,5 procenta, zpomalení oproti loňsku zavinila špatná úroda. Přesto všechno dosahuje míra nezaměstnanosti v Afghánistánu 40 procent. Přibližně 85 procent tamních obyvatel zůstává závislých na zemědělství a příbuzných odvětvích.

Čínský pokus

Jak již bylo uvedeno, potenciální investory nejvíce odrazuje bezpečnostní situace v zemi. Pozůstatkem více než tří desetiletí trvajících ozbrojených konfliktů zůstávají také výbušniny a miny nacházející se na území téměř všech provincií. Každý měsíc zaviní několik desítek raněných, případně mrtvých. Jedna z prvních velkých investic do těžebního průmyslu ve výši 2,5 miliardy dolarů měla přijít do Afghánistánu z Číny. Týkala se využití ložiska mědi v Ajnaku v provincii Lógar. Státní firma China Metallurgical Group vyhrála v roce 2007 tendr na zahájení těžby, výběrové řízení ale provázely „nejasné okolnosti“. Na základě tohoto podezření prošlo afghánské ministerstvo pro těžbu restrukturalizací. Nové předpisy mají zaručit, že další zakázky budou zadávány transparentním způsobem. Projekt Číňanů doposud nebyl realizován. Musel být odložen kvůli vzácným archeologickým objevům a také zaminování oblasti. Otazníky nad budoucností Afghánistánu zůstávají a po oznámení o postupném stahování amerických vojsk ze země ještě nabývají na síle.
Postupné předávání území jednotlivých provincií pod správu afghánských bezpečnostních sil již začalo. Cílem „afghanizace“ je samostatné a transparentní fungování institucí jak na centrální, tak i provinční úrovni, rozvoj hospodářství a vlastní fungující bezpečnostní složky. Podle plánu Aliance by celý proces měl skončit v roce 2014.
Čas ukáže, zda idealistické představy britského důstojníka Drummonda a pragmatičtější přístup bývalého vojáka Hannama mají v Afghánistánu šanci. A zda tamní lidé konečně vymění zbraně za pracovní nástroje.
Příklad JPMorgan může inspirovat. Z pohledu standardů a postavení banky není její nový zlatý důl v Afghánistánu sice velký, avšak co do významu se jedná o důležitý projekt. Přesně tento druh mírových investic potřebuje také Pentagon, a to pro demonstraci, že v Afghánistánu je bezpečněji. Američané a další západní mocnosti doufají, že právě díky podobným akcím začne mít čím dál více lidí, kmenových vůdců, zahraničních firem, ale i domácích podnikatelů osobní zájem na prosperitě země, což by výrazně napomohlo ke stabilizaci.

Komplikovaná mise Důvodů, proč prezident Barack Obama rozhodl o stažení 33 tisíc amerických vojáků z Afghánistánu, se nabízí hned několik. Prvním jsou prezidentské volby v USA v příštím roce. Obama by rád zůstal v Bílém domě i ve druhém funkčním období a voliči si ještě pamatují jeho sliby z roku 2007.
Válka v Afghánistánu mezitím přerostla v nejdelší a zároveň také nejkomplikovanější ozbrojený konflikt v historii Spojených států. Navíc její smysl se po letech jaksi vytratil, čímž se nabízí další pádný důvod k odchodu amerických vojáků ze země. Do konce letošního roku by jich mělo odjet deset tisíc, zbytek do září 2012.

BRAND24

Bezedná studna

Přes dosavadní úsilí, oběti a investice panují v Afghánistánu i nadále zoufalé poměry. Země patří co do přístupu a spojení k nejizolovanějším místům na světě, na což Spojené státy doplácejí obrovskými finančními sumami. Denně sem musejí být dopravovány stovky kontejnerů se zásobami jídla, paliva a dalších věcí nutných pro fungování desítek tisíc amerických a spojeneckých vojáků. Odhaduje se, že galon benzinu (3,78 litru) vyjde armádu USA v Afghánistánu až na 400 dolarů. Náklady na jednoho amerického vojáka se pohybují kolem milionu dolarů ročně, zatímco v případě příslušníka afghánských ozbrojených sil je to pouze dvanáct tisíc dolarů. Vysoké finanční náklady jsou tedy dalším důvodem ke stahování Američanů ze země.

Trvalé následky

Tím posledním, ovšem nejcitlivějším a nejsložitějším důvodem mohou být vojáci sami. Po návratu z válečných zón trpí mnozí Američané posttraumatickým stresem, depresemi, mají potíže se vztahy a vůbec se těžko zařazují zpátky do normálního života. Zvláště znepokojivý je také fakt, že počet sebevražd v americké armádě rok od roku stoupá. Zatímco v roce 2008 si dobrovolně vzalo život 197 vojáků, v roce 2009 to bylo 245, a loni dokonce kolem 300 lidí.

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).