Klondike na Ruzyni

08. listopadu 2007, 17:45 - Jiří Pšenička
08. listopadu 2007, 17:45

Penta žádá za své pozemky přes sedm miliard korun, státu se to prý vyplatí

Pro Topolánkovu vládu je to velká premiéra, zatím s ničím podobným nemá zkušenosti. Rozjíždí privatizační maraton, v němž půjde o desítky miliard korun, možná i o stovku. Připravovaný prodej Letiště Praha se z hlediska odhadovaného výnosu může zařadit na první příčky pomyslného českého privatizačního žebříčku - vedle firem Transgas a Český Telecom. Už dnes je zřejmé, že zájemců budou desítky. Můžeme očekávat konsorcia, v nichž budou zastoupeni všichni význační operátoři evropských, amerických, asijských i australských letišť, investiční banky a fondy rizikového kapitálu. Nejvážnější zájemci si údajně již vybírají své poradce. Přitom dosud není zcela zřejmé, kolik se toho bude prodávat a jak.

Kolik a jakým způsobem?

Dokonce není dosud oficiálně potvrzeno, bude-li se vůbec něco prodávat. Například ministr dopravy Aleš Řebíček ještě na jaře upřednostňoval dlouhodobý pronájem, posléze však i jeho resort přehodnotil názor. A dnes je evidentní, že šance na prosazení „provozního modelu“ je velmi malá. Také málokdo věří, že by akcie byly prodávány prostřednictvím burzy formou IPO. Převažují názory, že stát může inkasovat prémii pouze tehdy, bude-li se prodávat sto procent, a to přímým prodejem strategickému investorovi. Konečná odpověď na otázky kolik a jakým způsobem však zatím vyřčena nebyla. Doporučení vládě by měl dát poradce, kterého právě nyní vybírá ministerstvo financí ve spolupráci s resortem dopravy. Půjde však jen o „malého poradce“, který provede určitou analýzu a doporučí správnou metodu odstátnění. Jak sdělil mluvčí ministerstva financí Ondřej Jakob, osloveno bylo v této věci asi deset firem a vítěz tendru by měl být známý zhruba za dva až tři týdny. Po tomto kroku by měl následovat výběr velkého (strategického) poradce, který státu pomůže vybranou variantu uskutečnit.
Z hlediska české politické scény není důležité pouze to, kolik akcií a jakým způsobem se bude prodávat, nýbrž také, kdo je bude prodávat a kdo bude participovat na miliardových výnosech. Těch, kteří si myslí, že na to mají právo, je více - vedle ministerstva financí, kterému to ze zákona o velké privatizaci náleží, a resortu dopravy i pražská radnice a Středočeský kraj. Z hlediska stranického jde o politickou diskusi, která se několik měsíců vede jak uvnitř koalice mezi ODS a KDU-ČSL (zelení mají jiné priority), tak v nejsilnější vládní straně, reprezentované jednak lidmi kolem premiéra Mirka Topolánka a jednak skupinou, již vede pražský primátor Pavel Bém.

Bendl: Když Praha, pak i my.

Zatím bude v nové akciovce mít sto procent akcií resort financí řízený lidoveckým ministrem Miroslavem Kalouskem, ale určitě to není definitivní akcionářská struktura. Jak už v srpnu uvedl týdeník EURO, bylo dosaženo politické dohody v tom, že by 34 procent mělo být převedeno na pražský magistrát (EURO 34/2007). Ten má podle kuloárových informací v úmyslu vytěžené miliardy využít na dostavbu pražského okruhu a na vybudování rychlodráhy na letiště. Kalouskovi, který vyjádřil zájem peníze použít jako polštář k chystané důchodové reformě, by stále zůstalo 66 procent, ale nebude mít nad nimi absolutní moc. Bude sice vykonávat akcionářská práva, ale při jejich výkonu má úzce spolupracovat s resortem dopravy, v jehož čele je Aleš Řebíček (ODS), a řídit se jeho pokyny. O výnosy se údajně mají oba resorty podělit rovným dílem. Řebíček by rozhodně chtěl „své“ peníze dát do Státního fondu dopravní infrastruktury.
Kdyby se nakonec podařilo dosáhnout kýžené magické hranice sta miliard korun, což je spíše zbožné přání obchodníků (politici jsou raději skromnější a hovoří o 70 miliardách, aby se případně mohli chlubit překročením plánu), potom by Bém získal 34, Kalousek 33 a Řebíček rovněž 33 miliard korun. Jde však jen o teorii. Středočeský hejtman, jinak též místopředseda ODS, má jiné představy. „Nedovedu si představit, že by vláda dala podíl Praze a nedala jej Středočeskému kraji, nachází-li se areál letiště ze dvou třetin na jeho území. Rozhodně o ten podíl budeme dále usilovat. Chceme mít vliv na to, co se na letišti bude dít,“ řekl Petr Bendl minulý čtvrtek týdeníku EURO. Stoprocentně jisté se tak zdá pouze to, že se o akcie i peníze bude stát nějakým způsobem dělit s municipální sférou.

Vykupování začalo.

Naprosto základní podmínkou pro dosažení vysokého privatizačního výnosu je vyřešení problému s vlastnictvím pozemků pod připravovanou novou vzletovou a přistávací dráhou. Dráhový systém je totiž úzkým hrdlem jakéhokoli dalšího rozvoje ruzyňského letiště. Ten současný je ve špičkách už na maximu možné kapacity. Letos má být v Ruzyni odbaveno 12,5 milionu pasažérů, při dobré organizaci a úzké koordinaci s Řízením letového provozu je možné jít v příštích letech ještě o pár milionů výše, ale nikoli už o moc. Paralelní dráha by učinila kapacity prakticky neomezenými, což investoři nepochybně dokážou ocenit. V minulosti však nastalo fatální, nepochopitelné a dodnes nepotrestané pochybení státních institucí, Pozemkovým fondem počínaje a letištěm konče. Dopustily, aby se dotyčné pozemky vydávaly restituentům (od státu mohli dostat jiné, srovnatelné bonity a ceny). Pozemkový fond je však s tichým souhlasem dalších orgánů předal soukromníkům, ačkoli se již dlouhá desetiletí vědělo, kudy by dráha měla vést. Dnes za tento čin bude muset státní podnik velmi tvrdě zaplatit. A půjde řádově o miliardy korun. Kdyby však pozemky nevykoupil, nepochybně by se to negativně odrazilo v privatizačních výnosech. Současný ředitel letiště Miroslav Dvořák přišel se svým týmem do podniku teprve letos. Z jeho pohledu teď není důležité hledat viníky „restitučního problému“, ale vyřešit jej. Má-li být v budoucnu vybudována plně komfortní dráha v délce 3,5 kilometru, je třeba vykoupit asi 125 hektarů pozemků, a to od několika desítek soukromníků. Těchto 125 hektarů představuje zhruba třetinu pozemků pod novým dráhovým systémem, dvě třetiny naštěstí už letiště vlastní. „Jsme nyní zhruba uprostřed celého procesu. Myslím, že zatím můžeme být spokojeni. Vážím si toho, že většina vlastníků zvolila velmi konstruktivní přístup. Cítíme z jejich strany zájem prodávat,“ pochvaluje si Dvořák, aniž by uváděl podrobnosti. Především se nemůže bavit o cenách vykupovaných pozemků. Ministerstvo dopravy si nechalo vyhotovit znalecký posudek, který stanovuje - stručně řečeno -, jaká cena by pro stát ještě mohla být akceptovatelná, aby se to pozitivně odrazilo i v budoucí privatizaci. Tento materiál obsahující mezní hranici je tajný (v režimu vyhrazené). Je to v podstatě pochopitelné. Kdyby vlastníci věděli, kam až je státní letiště ochotno zajít, snažili by se cenu vyšponovat na maximum.

Deset až dvanáct tisíc korun.

Jeden z vlastníků, a to ten úplně největší, však již cenu, kterou požaduje, vyřkl. Jde o skupinu Penta, která drží více než 70 hektarů (vykoupila je v minulosti od restituentů). Podle informací týdeníku EURO z důvěryhodných zdrojů žádá skupina za metr čtvereční deset až dvanáct tisíc korun. Kdyby jí letiště mělo vyhovět, muselo by dát více než sedm miliard korun (!). Spolumajitel Penty Marek Dospiva požadovanou cenu za čtvereční metr potvrdil, dodává však, že to rozhodně není tak, že by nebyli ochotní o ní dále jednat. „Určitě se chceme s vládou dohodnout. Na druhé straně jsme přesvědčeni, že i tato cenu je pro stát výhodná. Při privatizaci by nepochybně stát získal o sto procent více. Investoři vlastnictví těchto pozemků ve svých nabídkách náležitě ocení,“ je přesvědčen Dospiva. Pro Pentu by teoreticky mohlo být nejvýhodnější, kdyby si pozemky ponechala a vstoupila do privatizace s nějakým strategickým partnerem. Držení klíčového majetku by pro ni znamenalo konkurenční výhodu. Dospivova skupina se sice chce privatizace také zúčastnit, ale bez této výhody. Když od vlády loni kupovala podnik Aero Vodochody (který zahrnuje i vodochodské letiště), uzavřela totiž gentlemanskou dohodu, že jí ruzyňské pozemky prodá. Sice se ziskem, ale prodá. Takže nedodržením slova by asi finančníci z Penty získali v českých v politických kruzích mnoho nepřátel, což není v jejich zájmu. Je proto pravděpodobné, že budou muset ze svých požadavků výrazně slevit. Ale i kdyby prodávali za méně než polovinu nyní požadované částky, stále na tom pohádkově vydělají, vezmeme-li v úvahu, že průměrná cena, za něž pozemky před lety nakupovali, se pohybovala kolem tisíce korun za čtvereční metr. „Mohu k tomu říct jen tolik, že očekávání vlastníků jsou vždy maximální, přičemž naše možnosti jsou velmi omezené,“ říká ředitel Dvořák a oceňuje Pentu, že při jednání aktivně spolupracuje. „Máme vypracované analýzy, z nichž vyplývá, co je smysluplné a co už nikoli. Liší-li se naše nabídka od představ kteréhokoli vlastníka, sdělíme mu, že jeho požadavek je nereálný, přičemž se mu to snažíme zdůvodnit,“ dodává. V kolika případech se už s vlastníky dohodli, nemůže prý sdělit. Zároveň však říká, že kdo chce, může požadované informace vyčíst i z katastru nemovitostí.

Práce pro KPMG.

Letišti by v zásadě mohlo stačit dohodnout se pouze s Pentou a ostatní vlastníky nechat být. Pozemky Penty jsou totiž dostačující k vybudování kratší varianty dráhy v délce 2,2 kilometru, která by však bez problému dokázala obsloužit 80 procent všech typů existujících letadel. Ty ostatní by mohly využívat starý dráhový systém. Letiště však tuto variantu považuje pouze za krajní možnost. „Naším cílem je vykoupit všechny pozemky a vybudovat plnohodnotnou dráhu v plné projektované délce. Krátká dráha je pouze jakousi ústupovou variantou. V tuto chvíli o tom ani nechceme přemýšlet,“ říká šéf státního podniku Dvořák. Stejně jako zatím vůbec nepřemýšlejí o využití institutu vyvlastnění. Nelze však vyloučit, že by v případě nedohody tento krok v poslední fázi nastal. Kdyby však šlo o lidi s menšími výměrami, mohl by se prý vyvlastnění domáhat i budoucí soukromý vlastník, nemělo by to tedy rozhodně bránit privatizaci. Letiště výkup pozemků nezajišťuje vlastními silami, nemá na to totiž odborné kapacity. Na tuto práci si najalo firmu KPMG. Vláda má v úmyslu vybrat strategického partnera pro letiště do konce příštího roku. Splnit tento cíl nebude rozhodně jednoduché. Bude totiž záležet právě na rychlosti výkupu pozemků. Pro privatizaci bude určitou výhodou, že v širokém okolí se žádné jiné takto významné letiště v té době zřejmě privatizovat nebude. Takže všichni dravci se slétnout nad Prahu.

Box:
Nová akciovka, nové představenstvo
Topolánkova vláda se ruzyňskému letišti věnovala minulou středu, kdy projednávala takzvaný první privatizační projekt. Schválila založení nové společnosti Letiště Praha, a. s., se základním kapitálem dva miliony korun. Jde o první formální krok na cestě k odstátnění podniku. Firmu založí ministerstvo financí, půjde však zatím jen o „prázdnou entitu“. Do ní by měl být po schválení druhého privatizačního projektu (ten by mělo podle harmonogramu ještě do konce listopadu předat ministerstvo dopravy resortu financí) postupně „přeparkován“ rozsáhlý majetek, který je nyní ve státním podniku, aktiva hmotné i nehmotné povahy. To zabere několik měsíců.
Jak týdeníku EURO sdělil generální ředitel státního podniku Miroslav Dvořák, už je rozhodnuto o členech představenstva nové firmy. Budou zatím tři. Předsedou by měl být současný výkonný ředitel státního podniku Petr Vlasák (který stejně jako Dvořák přišel z private bankingu ČSOB), členy statutárního orgánu budou ještě Jiří Špička (ředitel kanceláře generálního ředitele) a Ivan Sedlák (ředitel interního auditu). Až se do nové firmy začne po schválení druhého privatizačního projektu přesouvat majetek ze státního podniku, přemístí se i všichni zaměstnanci. Posléze se rozšíří počet členů představenstva na pět (z řad managementu) a v dozorčí radě bude devět lidí, z čehož tři budou zástupci zaměstnanců a šest ze zainteresovaných resortů. Ze státního podniku zůstane jen zbytkový státní podnik, který bude přežívat do doby, než nebudou vypořádány všechny majetkoprávní záležitosti (například restituce). Tento zbytkový podnik však již neponese název Letiště Praha. S největší pravděpodobností se bude jmenovat Správa pražského letiště.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče