Klemens Walzel vyráběl lněné příze z Poříčí

15. května 2010, 02:02 - Robert Šimek
15. května 2010, 02:02

Klemens Walzel patřil v 19. století k významným textilním podnikatelům Trutnovska. V Poříčí vybudoval jednu z prvních mechanických přádelen lnu v kraji a za zásluhy byl roku 1874 povýšen do rytířského stavu.

Východočeská obec Poříčí se poprvé připomíná roku 1260. Koncem 16. století se stala součástí trutnovského panství a další osudy sdílela s Trutnovem, jehož je dnes předměstím. Výrazně utrpěla za třicetileté války, roku 1680 byla postižena morovou nákazou a za slezských válek ji několikrát poničila procházející vojska.

Do historie se ovšem zapsala hlavně díky textilní výrobě. Prvním majitelem zdejšího „Běličského dvora“ byl kolem roku 1750 trutnovský obchodník Adam Wagner. Po něm patřil podnik pražskému bankéři Zehenderovi, největšího rozmachu se ale dočkal až za Walzelů. Klemens Walzel rozšířil roku 1851 závod o moderní přádelnu a původně nevelká ves se brzy změnila v prosperující lnářské centrum.

Bratrské bělení

Rodina Walzelů pocházela z Broumovska. Již koncem 18. století provozovali její členové faktorství ve Vižňově (10 kilometrů severozápadně od Broumova) a na Trutnovsko zamířili až roku 1845, kdy Johann Georg Walzel koupil tzv. Běličský dvůr v Poříčí. Podnik, založený v polovině 18. století na místě selského dvora, se skládal z bělidla, mandlu, úpravny a sušárny. Než ho získali Walzelové, změnil mnohokrát majitele a využívali ho nejen drobní tkalci, ale i šlechta.

Johann Georg nicméně koupil závod velmi zaostalý a brzy zjistil, že na jeho modernizaci už nestačí. Přenechal ho tedy synům Georgovi, Petrusovi a Klemensovi a sám se vrátil do Vižňova, kde pokračoval v původním podnikání. Bratři, z nichž žádnému nebylo ani třicet let, stáli před těžkým úkolem. Běličský dvůr se jim ale nakonec podařilo oživit a brzy mohli plánovat jeho další rozvoj.

Přádelna se hřbitovem

KLEMENS WALZEL (1819-1886)
Narodil se 9. února 1819 ve Vižňově na Broumovsku v rodině textilního obchodníka Johanna Georga Walzela. Spolu s bratry Georgem a Petrusem vedl od roku 1845 bělidlo v Poříčí u Trutnova a podnikání brzy rozšířil také o vlastní mechanickou přádelnu. Po smrti bratrů se roku 1870 stal jediným majitelem firmy a v obci brzy vybudoval ještě další přádelnu. Za zásluhy o průmyslový rozvoj kraje obdržel vysoká vyznamenání a byl povýšen do rytířského stavu s přídomkem „von Wiesentreu“. Zemřel 14. července 1886.

Velikost okolních pozemků přivedla roku 1851 Walzely k myšlence vybudovat u podniku vlastní přádelnu lnu. Hlavním iniciátorem stavby byl nejmladší Klemens, který ve firmě postupně získal rozhodující vliv. Závod, otevřený roku 1852, využíval zpočátku k pohonu vodní kolo. Hned o dva roky později byl ale vybaven parním strojem a výroba rychle rostla. Roku 1856 měla přádelna již tři tisíce vřeten a zaměstnávala sto padesát dělníků.

Petrus i Georg brzy poté zemřeli (první roku 1859, druhý o jedenáct let později), jediným majitelem firmy se tedy roku 1870 stal Klemens Walzel. Evropská krize bavlnářství, způsobená prusko-rakouskou válkou, mu následně umožnila postavit v obci další přádelnu lnu, tentokrát s deseti tisíci vřeteny. Zajímavostí je, že ještě před dokončením sloužila krátce jako lazaret pro raněné vojáky a v jejím sousedství vznikl i malý hřbitov.

Strýc a synovec

Za prokázanou lásku k vlasti a zásluhy o rozvoj průmyslu udělil císař František Josef I. Walzelovi zlatý záslužný kříž a Řád železné koruny. Roku 1874 ho pak povýšil do šlechtického stavu a dovolil mu používat přídomek „von Wiesentreu“

(z Vižňova).

Klemens Walzel měl dva syny, oba ale přežil. Po jeho smrti roku 1886 se proto dědicem poříčského podniku stal synovec Maxmilian, který firmu nadále modernizoval a rozvíjel.

Roku 1888 přestavěl původní přádelnu na mechanickou tkalcovnu se sto padesáti tkalcovskými stavy. V témže roce zbořil také staré bělidlo a na jeho místě postavil nové pro bělení příze a kusového zboží a vybudoval i mandlovnu s úpravnou. Tím modernizoval celý lnářský komplex a firma se zařadila k největším v kraji. Byla významným dodavatelem pro vojsko i námořnictvo a kvalita její produkce byla vyhlášená.

Půlstoletí Texlenu

Maxmilian Walzel měl tři děti – dva syny a dceru. Nejstarší Klement ale roku 1919 tragicky zahynul a zbylí potomci o vedení podniku neměli zájem. Walzel tedy roku 1928 přeměnil firmu na komanditní společnost a do jejího vedení se dostali i další rodinní příslušníci.

Po okupaci nacistickým Německem se společnost zapojila do služeb Třetí říše a v době války využívala k práci i nuceně nasazené dělníky. Po osvobození roku 1945 byla proto ihned znárodněna.

Potomci rodiny Walzelů museli opustit republiku a jejich bývalá firma se roku 1947 stala součástí národního podniku ČLZT Trutnov, později Texlen. V dalších letech pak fungovala jako závod 06 Poříčí a znovu se osamostatnila až po sametové revoluci. V současné době v bývalém areálu firmy Walzel vyrábí chemická vlákna firma Paja a část budov slouží ke skladování nábytku.

Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Výzkumné centrum průmyslového dědictví

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče