Klausova víra je iluzorní

16. srpna 2004, 00:00 - DUŠAN ŠRÁMEK
16. srpna 2004, 00:00

Kdo očekával, že má díky svému čestnému předsedovi na Hradě ODS trvalý bonus, musel se již probudit ze snu. Sestavení Grossovy vlády znamenalo "velký kartáč" nejenom pro koalující strany, ale i pro stranu mateřskou.

I když pochopitelně každý jiným způsobem a intenzitou útoků, zařadil se tak Václav Klaus po bok svého tradičního rivala, bývalého předsedy sociálních demokratů Miloše Zemana. Rozdíl mezi oběma protagonisty ovšem není pouze ve stylu kritiky, ale iv tom, co oba říkají či naopak zamlčují. Zatímco Zeman bez obalu své představy ventiluje, Klaus tak přímočarý není a mnohé z toho, co chce sdělit, musíme číst mezi řádky. A tak Zeman „na férovku“ říká, že si ideální působení sociálních demokratů představuje v menšinové vládě, která by se opírala o komunisty, Klaus hovoří spíše v náznacích. Pod jeho kritikou laxního postupu občanských demokratů v době řešení vládní krize a sestavování nové vlády lze totiž číst vzkaz, že občanští demokraté měli vstoupit do Grossovy vlády. Ostatně již v době, kdy bylo jasné, že vláda bude sestavena na původním půdorysu, rozesílal Klaus špičkám ODS esemesky s vyčítavým textem o tom, kam že to svou laxností dopracovaly. Klausovu snahu zatáhnout ODS do vlády lze do jisté míry chápat. Jeho víra v to, že velká či duhová koalice by stačila nastartovat reformy, je ovšem iluzorní. Pokud by ČSSD na Klausem zamýšlené řešení přistoupila, nepochybně by si ponechala dostatečnou většinu. Je otázka, co by v takové koalici ODS dokázala prosadit a zda by byla schopna přitlačit vůdčí stranu ke skutečným reformním krokům. S ohledem na to, co dokázala prosadit v dobách opoziční smlouvy, se dá spíše předpokládat, že její reálný vliv by nebyl o nic větší než dnešní vliv menších koaličních stran. Prezident je navíc natolik vzdálen vnitrostranické realitě, že si ani neuvědomuje stav a rozpoložení členské základny. Ta by podobné opakování levopravé mesaliance, jaká existovala v dobách opoziční smlouvy, nepřekousla. Vedle třenic v Lidovém domě by tak mohlo dojít i k zemětřesení na Jánském vršku. To by bylo ovšem to poslední, co by politická scéna potřebovala a co by si přál i Klaus. Jeho tolikrát omílaná tenze vůči jeho nástupci by přece jenom měla mít své meze a neměla by ohrožovat stranu jako celek. Ostatně kdyby chtěli být představitelé ODS stejně jízliví, mohli Klausovi odpovědět, že v poklidu odjeli na dovolenou s tím, že se přece s designovaným premiérem dohodl, jak bude „nová“ vláda bezvadná a plná nových tváří. To, že jeho ambice nakonec Gross nesplnil, by nemělo hlavu státu vést k nevyřčeným vzkazům, aby kaštany z ohně tahali její spolustraníci. Nemluvě o tom, co by vlastně ODS svou případnou „státotvorností“ získala. Nejpravděpodobnější hypotéza je ta, že dva roky trpělivě a zatím úspěšně budované pozice nesmlouvavé opozice zaměřené na co nejvyšší zisk hlasů v roce 2006 by byly po dvou dalších letech ztraceny výměnou za pofidérní reformy-nereformy. Stejně tak jako v minulých parlamentních volbách kvůli opoziční smlouvě. A to by byla příliš velká cena za Klausovy, byť i třeba dobře míněné, představy.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče