Klapka, nebo sbohem?

17. září 2010, 19:13 - Petr Matějček
17. září 2010, 19:13

Do programu filmových pobídek by příští rok mohlo být vyčleněno 300 milionů korun

Ještě před rokem bych na otázku, zda filmový byznys v Česku umírá, odpověděl ano. Nyní se jakž takž drží na kapačkách, hodnotil současnou situaci domácího filmového průmyslu před třemi týdny producent Matthew Stillman. Pro zachování životních funkcí dle něj bylo rozhodující spuštění Programu podpory filmového průmyslu, jejž v České republice schválila Evropská komise letos v červnu. „Bez pobídek by se například čtvrté pokračování akční série Mission: Impossible místo v Česku točilo v Budapešti nebo v Londýně,“ dodává majitel produkční společnosti Stillking Films, která k nám přiváží především velké hollywoodské produkce.

Mírnění optimismu

Přestože z hlediska přílivu zahraničních filmových investic do Česka považuje pobídky za důležité, z druhé strany krotí přílišný optimismus. Dalším velkým projektem, který se Stillman snažil přitáhnout do Česka, byl třetí díl opět akční podívané xXx. Ten byl po splnění kulturního testu v programu podpory zaevidován a měl pro tento rok alokovanou dvacetiprocentní „vratku“ z uznatelných nákladů ve výši téměř 30 milionů korun. Jenže. „Přípravné období včetně výběru lokací trvá zhruba dva měsíce. Pak se tři až čtyři měsíce plánují na zvolených místech práce. Následují zhruba čtyři měsíce natáčení a dva až tři měsíce závěrečných prací, účtování a podobně. To máte zhruba rok práce, což v nastaveném systému pobídek nefunguje,“ říká Stillman. Produkce filmu xXx se ještě před třemi týdny rozhodovala, zda bude natáčet i v Česku. „Protože neměli jistotu, v jaké výši a zda vůbec budou stimuly pro příští rok schválené, nakonec se rozhodli pro Budapešť,“ dodává majitel společnosti Stillking Films. Nic na tom nezměnil ani příslib ministra kultury Jiřího Bessera z minulého týdne. Ten při besedě Českého filmového a televizního svazu filmařům oznámil, že v programu podpory by mělo být příští rok vyčleněno ze státního rozpočtu 300 milionů korun, o 50 milionů více než letos. Vládou by dle Bessera mohla částka „projít“, protože klíčovou podporu ministra financí Miroslava Kalouska prý získal. Poté ji však musí schválit ještě Poslanecká sněmovna. Model pobídek „Made in Czech Republic“, tedy závislost jejich existence a výše na každoročním schvalování státního rozpočtu, nepovažují za příliš šťastný ani další producenti. „Systém podpory není tak flexibilní, jak by mohl být, kdyby existovala možnost kontinuálního čerpání prostředků,“ domnívá se například producent Pavel Strnad ze společnosti Negativ. Jak dodává Stillman, „všude jinde jsou stimuly nastavené průběžně, bez limitu. Například v Maďarsku můžete prodat dvacet procent nákladů tamní firmě, jež si je odečte od daňového základu. Takže podpora nejde přímo ze státních peněz. Totéž funguje například v Německu nebo v Anglii“.

Proč ne i my?

Zavedením pobídek se Česká republika zařadila k dalším deseti členským zemím Evropské unie, které od Evropské komise získaly výjimku pro státní podporu filmového průmyslu již v předchozích letech (viz Evropský dotační peleton). To mělo donedávna za následek prudký odliv zahraničních filmových investic z Česka. Zatímco v roce 2003 u nás zahraniční štáby protočily více než pět miliard korun, vloni to bylo jen necelých 750 milionů. Do programu podpory se již přihlásilo téměř 40 projektů, „vratky“ má dosud přislíbeno šestnáct z nich (viz Úspěšní žadatelé). Z jejich struktury je přitom zřejmé, že stimuly nejsou zdaleka jen lákadlem pro obří hollywoodské produkce, jak bývá mnohdy kritiky pobídek zjednodušováno. „V okamžiku definitivního schválení pobídek se začali ozývat zahraniční producenti, za jakých podmínek by se u nás dalo točit,“ potvrzuje producent Strnad. Jeho společnost Negativ má zatím přislíbenou dotaci na kombinaci animovaného a hraného filmu Alois Nebel na motivy grafické románové trilogie. Žádost podal také na dva zahraniční projekty: Les Bien-Aimés (Milovaní) francouzského režiséra Christopha Honorého a A Royal Affair (Královská záležitost) dánského scenáristy a režiséra Nikolaje Arcela. „Francouzský film byl spíše shoda okolností, protože má české reálie. Dánský projekt vyloženě počítal s variantou natáčení v Lotyšsku, ale díky možnosti dotací šel k nám,“ říká Strnad, jenž doposud produkoval především české filmy. Ty se prostřednictvím koprodukcí snaží financovat i ze zahraničí. A podařilo se mu to například u snímku Bohdana Slámy Venkovský učitel (2007). „Je to jeden z mála českých filmů, o nichž se v Evropě trochu ví. Díky koprodukcím se dostal do distribuce v Německu a Francii, což jinak bývá velmi obtížné,“ naznačuje Strnad další přínos stimulů pro české producenty. Když totiž Češi prostřednictvím koprodukcí čerpají finance ze zahraničních fondů, otázka jejich partnerů zní, jak jim mohou na oplátku pomoci při financování jejich projektů. „Dosud jsme museli říkat, že nijak. V tomto směru systém pobídek naši situaci zlepší,“ říká Strnad a dodává: „Největší evropské filmy, které se objevují na velkých festivalech, jsou v mezinárodních koprodukcích. Nejen kvůli širším možnostem financování, ale i následné distribuce v zahraničí. Což má vliv i na návratnost vložených peněz.“

Český příklad: Lidice

Existence fiskálních stimulů je vítaným zdrojem financování nejen pro zahraniční produkce, ale i pro vznik ryze českých filmů. Na jejich tvorbu a výrobu vloni přispěl Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie více než 176 miliony korun, což není mnoho, zvážíme-li, že při loňském objemu premiérových filmů vychází na jeden v průměru pět milionů. A další možnosti financování jsou v Česku velmi omezené. Své by mohl vyprávět střihač a producent Adam Dvořák ze společnosti Movie… Ve čtvrtek 29. července padla symbolická první klapka filmu režiséra Petra Nikolaeva Lidice dle scénáře Zdeňka Mahlera. Tohoto ve skutečnosti již čtvrtého natáčecího dne se zúčastnil ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. V prostorách bývalého vězení v Mladé Boleslavi navázal na akt svého strýce, někdejšího prince Františka Schwarzenberga, který byl hlavním řečníkem při znovuodhalení rekonstruovaného pomníku v amerických Lidicích v americkém státě Illinois v roce 1957. „Natáčet se začalo již v pondělí 26. července, nicméně klapka, kterou pro nás udělal Karel Schwarzenberg, byla více než symbolická. Vždyť i křest lodi se provádí až po spuštění na vodu, když je schopna plout. Obdobně je to i s naší ,filmovou plavbou‘. Pan ministr nejen symbolicky ,klapl‘ záběr, ale zároveň nám jako kapitán popřál štěstí,“ říká producent filmu Adam Dvořák. Ta klapka zároveň symbolicky zahájila první velký český filmový projekt, jenž se začal točit díky státním pobídkám. Projekt, který nabízí pohled na tragický osud Lidic za 2. světové války z neobvyklé perspektivy – prostřednictvím příběhu tří mužů, jejichž osudy ovlivnily osobní vztahy a nevěra – se totiž od počátku potýkal s nedostatkem financí. „Bez schválení stimulů bychom s natáčením vůbec nemohli začít. Na konci roku nám chybělo tolik, že by to byla sebevražda. Nyní jsme ve fázi přiměřeného rizika, protože dopředu nevíme, kolik ve finále z pobídek získáme,“ vysvětluje producent Lidic, jejichž rozpočet činí na český film nadprůměrných 65 milionů korun. Do druhé fáze žádosti o pobídky se film dostal s uznatelnými náklady ve výši 40 milionů korun a dle evidenčního seznamu je pro film alokováno osm milionů. „Nárokovat lze z uznatelných nákladů ale jen 80 procent,“ vysvětluje Dvořák princip fungování pobídek. Celková výše podpory z veřejných zdrojů zároveň nesmí přesáhnout padesát procent nákladů na filmový projekt.

Politické rozhodnutí

Nakolik je český model pobídek efektivní, se ukáže během první poloviny příštího roku. „Je třeba zjistit a vyčíslit, jak je výhodný pro stát. My věříme, že je,“ říká Pavel Strnad. Model lze samozřejmě považovat za nesystémový a argumentovat podobně jako ekonom a předseda Strany svobodných občanů Petr Mach, který na svém blogu říká, že miliony navíc, jež působí jako pobídka pro investice do filmu, znamenají jinde chybějící miliony, které působí jako antipobídka pro investice do jiných věcí. Vezmeme-li si ale jen onen Hollywood, tak američtí filmaři utratí mimo území USA ročně kolem čtyř miliard dolarů. „A je jen na nás, jestli chceme, aby část těchto prostředků byla utracena v Česku,“ podotýká Strnad. Ještě před několika lety se tady natáčelo i sedm až deset vysokorozpočtových zahraničních projektů zároveň. „Mission: Impossible je po roce a půl prvním opravdu velkým filmovým projektem ze zahraničí, který se u nás díky pobídkám chystá. Nebudou-li schváleny pro příští rok, bude se tu točit jeden za dva až tři roky. A to jen proto, že bude potřebovat české lokace,“ domnívá se Stillman. Monitor životních funkcí českého filmového průmyslu by tak velmi brzy začal hlásit jedno táhlé píííp.

(tabulka) Evropský dotační peloton Členské země Evropské unie, které filmařům v současnosti nabízejí fiskální stimuly

Belgie Česká republika Francie Irsko Itálie Lucembursko Maďarsko Malta Německo Španělsko Velká Británie

(tabulka) Úspěšní žadatelé Seznam filmových projektů, které dosud splnily všechny podmínky Programu podpory filmového průmyslu. Výše disponibilních prostředků činí k 17. září 26,6 milionu korun z celkem 250 milionů.

Projekt*Uznatelné náklady (v mil. Kč)*Alokovaná částka (v mil. Kč) Aries (Mission: Impossible 4)*376*57,6 Philibert*80*16 Alois Nebel*16,3*3,3 Čertova nevěsta*24,8*5 Poslední z Aporveru*50,4*10,1 Red Tails*102,3*20,5 Odcházení*40*8 Nevinnost*17,8*3,6 The Return of Xander Cage (XXX 3D)*174,8*29,8 Román pro muže*15,3*3,1 Borgiové*172,9*31,5 Lidice*40*8 Muž s fagotem*43,6*8,7 Westernstory*17,6*3,5 Rockstar*31,5*6,3 V peřinách*42,6*8,5

Pramen: Ministerstvo kultury ČR

(2. text) (titl) Avatar to nezachrání (podtitl) Filmový průmysl bude potřebovat víc než jen novou technologii

Zatímco český filmový průmysl bojuje o holé přežití, velká americká studia se snaží vyvarovat pádu, který postihl tradiční hudební vydavatelství, jež se odmítla přizpůsobit diktátu nastupujícího internetu. Na nezájem diváků si, pravda, zatím stěžovat nemohou – ti navzdory krizi utratili za vstupenky v USA 9,9 miliardy dolarů, o téměř deset procent více než o rok dříve. Poprvé od roku 2002 příjmy z kin překonaly dosud hlavní penězovod amerických produkcí z prodejů DVD a Blu–ray disků. Ty se naopak propadly o 13 procent a oživení je už podle všeho nečeká. Filmový průmysl tak čím dál více spoléhá na zatím skromné, nicméně rostoucí příjmy z televizního vysílání na přání a on-line distribuce. „Dříve největší zdroj příjmů amerických studií – DVD a Blu-ray – upadá. Internet jde strmě nahoru, ale zatím se nikomu nepodařilo najít způsob, jak na tom doopravdy vydělat,“ domnívá se producent Matthew Stillman ze společnosti Stillking Films. Dle deníku Financial Times například Google vyjednává s hollywoodskými majory o možnosti streamované nabídky katalogových snímků současně s vydáním DVD za cenu okolo pěti dolarů za film. Velká studia si zřejmě dobře uvědomují, že do budoucna nelze spoléhat jen na akutní léky typu Avatar z dílny vizionářského producenta a režiséra Jamese Camerona. Je fakt, že modří mužíci z planety Pandora se stali nejvýdělečnějším filmem historie a katapultovali 3D projekci do mainstreamu. Technologie 3D umožnila vybírat vyšší vstupné a i díky ní se vloni konaly kasovní žně. Jenže pouze technologie nestačí. A spoustu lidí z ní navíc bolí hlava.

Nová mobilita

„Uživatel zítřka už se nezajímá o to, na jakém přístroji film uvidí. Důležité bude mít možnost dostat se kdykoliv k vybranému obsahu, za ten jsou pak lidé ochotni i zaplatit,“ píše na svém blogu futurolog a expert na budoucnost filmového průmyslu Gerd Leonhard. Přes čtyři miliardy lidí dnes vlastní mobilní telefon. Studie v Číně ukázaly, že tři čtvrtiny z nich ho jen zřídka odloží dál než metr od sebe. Jak se tito lidé budou asi v budoucnosti dívat na filmy? „Když si přehrajete mé filmy na telefonu, ani za triliony let nedosáhnete stejného zážitku jako v kině. Je smutné, že si někdo může myslet, že si vychutná film na zatraceným telefonu – probuďte se!“ komentoval nedávno možný trend americký režisér David Lynch. Jenže pak je tu například Indonésie, kde dnes operátoři nabízejí nejlevnější mobilní služby na světě. Brzy díky nim bude mít přístup k bezdrátovému internetu 230 milionů Indonésanů. Většina nikdy nevlastnila rádio ani televizi, ale najednou se všichni mohou dívat on-line na Youtube. Jak řekl George Lucas, otec kultovních Star Wars: „Dělám filmy a je mi jedno, kde budou promítány. Nakonec se dostanete k jediné otázce: Je Sixtinská kaple lepší než malinká ruská ikona? Neexistuje odpověď. Každá má svůj vlastní úkol. Myslím, že v horizontu pěti let budu dělat filmy pro iPhony.“

Bezplatná budoucnost

Anebo pro iPady. Nejnovější vynález z dílny Steva Jobse je ideálním přístrojem pro konzumaci, protože se ovládá mnohem snadněji než počítač. Jasně, je zatraceně drahý. Na trhu již ale téměř 30 společností pracuje na podobných přístrojích určených pouze k surfování, čtení a sledování. V USA se jich prodalo už několik milionů a jsou chvíle, kdy přes iPady probíhá 20 procent internetového provozu v USA. V takovém prostředí už nikdo nebude chtít být závislý na programech kin a čtení televizních programů. Netflix, Hulu, Youtube či Google TV budou náš program nabízet kdykoliv a kdekoliv, navíc většinou zadarmo, protože za film zaplatí mocní inzerenti. Na internetové televizi Hulu již dnes snímky pro diváky kupují řetězce restaurací, supermarkety či banky.

Divák králem

Způsob, jakým filmy konzumujeme, se odrazí i ve způsobu jejich produkce. Jen několik týdnů poté, co se na trh dostal nový mobilní telefon iPhone 4, vznikl krátký film natočený a sestříhaný pouze s jeho pomocí. Apple of my Eye od Michaela Koerbela je krátký filmeček s prostým příběhem: malá vnučka jde kolem obchodu s vláčky a přivolá svého dědu, který se při pohledu na vláčky zasní nad projížďkou v malých mašinkách. Jen na internetovém serveru Youtube ho viděly stovky tisíc uživatelů. Koerbel k úspěchu nepotřeboval žádnou distribuční společnost ani velké hollywoodské studio. Internetu totiž vládnou sami diváci. Zatímco ještě před deseti lety o budoucnosti průmyslu rozhodovali giganti typu CBS, Turner, Viacom a Fox, dnes by na internetu nedaly dohromady ani pět procent diváků. Sedmatřicet procent lidí on-line sleduje videa na Googlu a Youtube, 70 procent těchto videí publikují privátní osoby. Problémem již není distribuce, ale otázka, jak získat dostatečnou pozornost.

Doporučení jako měna

„Dnes vám lidé už filmy na internetu ani neukradou, pokud se vám nepodaří je na sebe upozornit,“ říká Leonhard, jenž zároveň ze světa sprovodil fámu, že na internetu není možné vydělat peníze. „Ročně lidé na internetu zaplatí dvě miliardy dolarů jen za randění a šest miliard dolarů za nakupování a rozesílání virtuálních dárků typu květiny na Facebooku či traktory na Farmvillu. Jediné, co se vám musí podařit, je získat jejich pozornost. Kamkoliv popluje pozornost, poplují i peníze.“ Za ideální příklad Leonhard považuje newyorský startup Kickstarter.com. Společnost se zabývá „crowdfundingem“ filmů, tedy způsobem, jak si nechat svůj projekt zaplatit malými částkami od mnoha podporovatelů. „Stačí pro svůj scénář nadchnout dostatek lidí na internetu. Při deseti a půl miliardách minut, které všichni dohromady denně strávíme na Facebooku, by to vlastně nemělo být tak složité, stačí když 50 vašich přátel přesvědčí 50 svých přátel a tak dál,“ vysvětluje Leonhard. Facebook tím vlastně vytváří novou měnu. Bude se platit virtuálním doporučením, prolinkováním, pozitivním komentářem. Jakou z nových možností producenti z Hollywood Hills nakonec zvolí, aby svůj byznys dlouhodobě udrželi, je otázkou zítřka. Již dnes je ale jasné, že pokud rychle nenajdou cestu zpátky do budoucnosti, tak se happy-end tentokrát konat nebude.

Popisky: (Lidice-hlavní) Zelená pro Lidice. Bez filmových pobídek by se zřejmě na konci července před kamerou nesešli herci Jan Budař a Karel Roden a režisér Petr Nikolaev (uprostřed). * (Lidice-menší) Hodně štěstí. Štábu filmu Lidice ho popřál ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. „Bez pobídek by bylo zahájení natáčení sebevraždou, nyní jsme ve fázi přiměřeného rizika a i nadále uvítáme jakýkoliv příspěvek,“ říká producent snímku Adam Dvořák (vlevo). * (Stillman) Další xXx v Česku nebude. Závislost existence a výše podpory na státním rozpočtu není optimální. Zejména u velkých projektů, které nyní zvažují natáčení v příštím roce, říká producent Matthew Stillman. * (Indové) Indický boom. Týden poté, co režisér Imtiaz Ali dokončil natáčení dosud největšího indického projektu v Česku, získal film Rockstar příslib státních pobídek ve výši 6,3 milionu korun. Dle producenta Martina Hůlovce ze společnosti Punk Film je reálné, že se díky tomu zvedne vlna zájmu i dalších indických produkcí. * (Avatar) Všelék 3D? Kasovní trhák Avatar z dílny Jamese Camerona katapultoval příjmy z kin na rekordní hodnoty. Dlouhodobě však sama technologie 3D filmový průmysl při životě neudrží. * (Lucas) Budoucnost v mobilech.** Myslím si, že v horizontu pěti let budu dělat filmy pro iPhony, tvrdí otec kultovní série Star Wars George Lucas.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče