Kladivo na zaměstnavatele

05. září 2005, 00:00 - DUŠAN ŠRÁMEK
05. září 2005, 00:00

Škody bude muset řešit majitel, případně zaměstnanci, kteří se kvůli nim ocitnou na dlažbě. Před pěti sty lety napsali dva fanatičtí mnichové Kladivo na čarodějnice. Letos sepsal Škromach se Štěchem stejně nebezpečný škvár - zákoník práce. Účel je obdobný - likvidace celé jedné skupiny občanů, kteří se ničím neprovinili, pouze vybočovali z řady.

**Škody bude muset řešit majitel, případně zaměstnanci, kteří se kvůli nim ocitnou na dlažbě.

Před pěti sty lety napsali dva fanatičtí mnichové Kladivo na čarodějnice. Letos sepsal Škromach se Štěchem stejně nebezpečný škvár - zákoník práce. Účel je obdobný - likvidace celé jedné skupiny občanů, kteří se ničím neprovinili, pouze vybočovali z řady.

I záměr je zcela totožný -je jím obsese z toho, co tito nepřátelé lidstva - čarodějnice či zaměstnavatelé -mohou způsobit svým bližním. U zaměstnavatelů je „zločin“ jasný - dávají práci a tím i obživu. Odboroví bossové a s nimi spřažení politici z ČSSD stále žijí v zajetí Marxových blouznivin získaných studiem birminghamských brlohů z přelomu 18. A 19. století. Že od té doby uplynulo ve Vltavě dvě stě dlouhých let, našim samozvaným filantropům jaksi nedochází. Nedochází jim, že spokojenost zaměstnance vyjádřená principem sociálního smíru již zakotvila v myslích i těch největších podnikatelských žraloků, že ji dávno sami a bez politického nátlaku zakomponovali do nákladů. Dávno již podnikatelé vědí, že musí své zaměstnance zaplatit tak, aby si mohli kupovat jejich výrobky, jinak by mohli firmu zabalit. Že jim musí dát patřičnou dobu na zotavenou, aby mu mohli znovu a znovu vydělávat peníze. Stejně tak dobře vědí, že nerespektování těchto přirozených vazeb by jim přineslo nejen problémy finanční či dokonce existenční, ale i střet se zákonem, který dnes standardně chrání lidskou důstojnost, a to i v tak specifickém postavení, jako je pracovněprávní vztah. K čemu k tomu všemu potřebují zaměstnavatelé a zaměstnanci mezi sebou drába v odborářské uniformě, ví zřejmě jenom sami odboráři. Kam nakonec nekontrolovaná a nekontrolovatelná moc odbory nad oběma tvůrčími složkami celého pracovního procesu vede, ukázal nakonec případ německého Volkswagenu, kde museli šéfové firmy uplácet odborové bosse, aby vůbec mohla fabrika fungovat. Odbory přitom nemají žádnou zodpovědnost, a i kdyby v podniku řádili jak hurikán Katrina, jimi napáchané škody bude muset řešit majitel, případně zaměstnanci, kteří se kvůli nim ocitnou na dlažbě. Zaměstnavatelé jsou přitom omezeni řadou jiných legislativních norem, daňových zákonů, zákonů o bezpečnosti práce, o zaměstnanosti či dalších. Z každého na ně čouhá řada případných sankcí za nedodržení, včetně sankcí trestně právních. Mezi Scylou státní buzerace a Charybdou buzerace ze strany odborů pak zůstává pouze jedna skulinka. Se vším praštit a jít si stoupnout do spokojené fronty na podporu v nezaměstnanosti.

Vládní místa již podnikatelům v posledním volebním období připravila řadu legislativních zrůd, nicméně zákoník práce zvedl laťku netušeně vysoko. Je skutečně otázkou, zda a co v tak zprasené normě bylo záměrem a co šlendriánem. Snad jediné pozitivum navrženého zákona je v tom, že se v odporu proti němu sjednotily všechny podnikatelské a zaměstnanecké organizace, které si jinak spíše hrají na vlastním písečku. To je však velmi trpký bonus.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče