Kibuc je experiment, který zafungoval

05. dubna 2012, 18:16 - Pavel Trčala
05. dubna 2012, 18:16

Izraelským specifikem jsou takzvané kibucy. Jde o pracovní komunity, které tvoří už 40 procent zemědělského a 10 procent průmyslového produktu Izraele. V mnohém připomínají socialistická družstva. Je jich v Izraeli dnes už tři sta a mají přes 100 tisíc obyvatel.

 

 Foto: Profimedia

 Izraelským specifikem je forma společného hospodaření v rámci kibucu. Slovo kibuc znamena hebrejsky sdružování a o to také jde. Kibucy jsou kolektivními komunitami, které sdružují jednotlivce v ekonomickou skupinu. Tato forma hospodaření byla tradičně založena na zemědělství, ale dnes se můžeme setkat i s jinými ekonomickými obory včetně průmyslových závodů a podniků v oblasti high-tech. Kibucy jsou důležitou složkou izraelského hospodářství. Dnes jich je téměř tři sta a podílejí se deseti procenty na průmyslovém a čtyřiceti procenty na zemědělském národním produktu.

Tvrdá práce jako vykoupení 

Kibucy začaly jako utopické komunity kombinující socialismus a sionismus. Joseph Baratz, jeden z průkopníků hnutí kibuc, hledal lepší dělbu práce než klasický koncept, kdy farmy řídili Židé a pracovali pro ně Arabové. „Neměli by být zaměstnavatelé a zaměstnanci. Musí existovat lepší způsob,“ říkal Baratz. Jedno z původních poslání kibuců bylo náboženské – měly vykoupit židovský národ tvrdou manuální prací.

Avšak život v komunitách nebyl jen otázkou chvályhodné ideologie. Byla to nutnost pro přežití v nehostinných podmínkách. Palestina v dobách Osmanské říše na počátku dvacátého století nebyla jednoduchým místem pro život - geograficky ani bezpečnostně. Bažiny v oblasti Galileje střídalo kamenité podloží Golanských výšin a celý jih země byl pouští. V oblasti řádily tyfus, malárie, cholera a nomádští beduíni ničili v nájezdech farmy, zavlažovací kanály i celou úrodu. Společný život v komunitě byl prostě podmínkou přežití. Navíc vybudování farmy bylo kapitálově nákladné a členové kibucu mohli spojit síly i finance a vybudovat něco dlouhodobě udržitelného, a to jak ekonomicky, tak z hlediska bezpečnosti.

Během osmanské nadvlády bylo obtížné imigrovat do Palestiny i kupovat půdu. V dobách pogromů ve východní Evropě ve dvacátých letech dvacátého století mnoho východoevropských Židů imigrovalo do Palestiny, která byla po turecké porážce v první světové válce britským protektorátem. První kibucy měly třeba jen deset členů. Pozdější kibucy z meziválečného období však měly už často dvě stě a více členů.

Vojenská role kibuců

V třicátých letech minulého století vypukly střety arabských a židovských obyvatel Palestiny, které jsou dodnes na denním pořádku. Kibucy začaly v té době zastávat i vojenskou roli. Byly také důležité při soubojích o hranice rodícího se izraelského státu. Židovské osidlování arabských území, které dnes znáte z médií, začalo již v této době právě kibucy, zakládanými v odlehlých oblastech a zajišťujícími připadnutí půdy židovské části populace. Kibuc Maagan Michael vyráběl munici v arabsko-židovské válce v roce 1948 . Tato výroba, která byla později z kibucu vyčleněna, se stala základem společnosti Izraelský vojenský průmysl TAAS.

Po založení Izraelského státu v roce 1948 přibývalo imigrantů z jiných oblastí než jen z východní Evropy. Izrael byl založen jako neutrální stát, ale na počátku studené války bylo potřeba rozhodnout, na které straně barikády bude Izrael stát. Atmosféra v kibucech byla v této době komplikovaná, protože nazírání na tuto otázku nebylo mezi členy kibuců, které jsou svou podstatou socialistickým hospodářským experimentem, jednotné.

Důležitou roli v rozhodování pozdější orientace Izraele hrály i události v Praze, zejména Slánského proces, který měl vymýtit neloajální živly v KSČ, ale také očistit tuto vládnoucí stranu od židovských elementů: jedenáct z třinácti obžalovaných a odsouzených byli Židé. Také na základě těchto a dalších událostí se Izrael stal nakonec spojencem Západu.

Právě v šedesátých letech minulého století zažívaly kibucy nejlepší roky. Standard života na nich byl vyšší než jinde v zemi a ve většině z nich byly i plavecké bazény. Vrcholu kibucy dosáhly v sedmdesátých letech, kdy kibucy tvořily čtyři procenta izraelské populace, ale měly patnáctiprocentní zastoupení v parlamentu. Dělníkům i rolníkům v kibucech se dostávalo kvality života střední třídy.

Od socialistického ke kapitalistickému hospodaření

 Postupem času se i v Izraeli vytratily původní socialistické hodnoty zakladatelů kibuců. Například někteří členové kibuců vedli vlastní kariéry vedle své práce ve společenství a mohli se tak stát mocnějšími, a to finančně i politicky, než ostatní členové kibucu. Skupiny začaly odměňovat výkon, což vedlo k zavedení kapitalistické formy hospodaření. Navíc původní nadšení z budování vlastní hospodářské a národnostní identity, kdy každý člen dá své maximum pro uspokojení potřeb celku, se postupně vytrácelo a bylo alespoň u části populace kibuců nahrazováno klasickým západním myšlením, kdy každý bojuje za sebe. V čistě ekonomické rovině byl důležitý také fakt, že kibucy nepodporovaly kreativitu a nezávislé myšlení.

V osmdesátých letech mnoho členů začalo odcházet z kibuců, což přineslo změny. Nejmarkantnější bylo zavedení odměňování dle typu práce. Dříve měli všichni členové stejné ohodnocení. V dnešní době je více než sedmdesát kibuců spravováno kapitalistickým způsobem.

Dnes už kibucy neznamenají jen zemědělství, mají široký záběr. Například společnost NETAFIM vyrábí zavlažovací zařízení dostupné i v České republice. Jiné kibucy se zabývají zpracováním diamantů. V dnešní době jen patnáct procent členů kibuců pracuje v zemědělství.

Pokud pojedete do Izraele na dovolenou, možná navštívíte kibuc v rámci vaší turistické cesty. Některé kibucy jsou aktivní v turistickém průmyslu a pronajímají domy, nebo vlastní penziony.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče