Když zdravotnictví schvátil Huntington

15. února 2011, 10:20 - Jaromír Bartůněk
15. února 2011, 10:20

Začalo to loni. Touto dobou. Tedy za ministryně Dany Juráskové nominované občanskými demokraty do úřednické vlády Jana Fischera. Začalo to nenápadně. Pokradmu. Plíživě. Takový kašlíček, lehký třes prstů.

Foto: Radek Kalhous / Profimedia

Řeč je o absolventech lékařských fakult, o tom, kterak za pozornosti několika málo médií počali posmrkávat nad platovým ohodnocením i podmínkami, za nichž se připravují na atestaci. Zkušenosti z praxe sdíleli v tichosti na internetu.

Jako jediná možnost, jak něčeho dosáhnout, se mi zdá kolektivní výpověď. Je nás tu tisíc, a když se domluvíme a dáme výpověď, tak se české zdravotnictví položí. Kolektivní výpověď je jediná právně průchodná varianta,“ objevilo se poprvé na facebooku už v březnu 2010. „Já jsem taky pro hromadnou výpověď, je to jediné řešení, protože naše hlasy jinak nikdo poslouchat nebude,“ odpověděla absolventka J. K. kolegovi. První symptomy choroby. Vážné nemoci, která 20 let čekala.

Kdo by to totiž byl jen tušil, že nešlo o kašlíček, že nešlo o rýmičku, ale že o rok později nastane neuvěřitelný chaos, že české zdravotnictví schvátí Huntingtonova choroba v nejpokročilejším stádiu.

Otázkou jen je, kdo tímto dědičným neurodegenerativním onemocněním mozku, které charakterizují nekoordinované trhavé pohyby těla a snížení mentálních schopností jedince, trpí. Zdali politická reprezentace, anebo představitelé výzvy Děkujeme, odcházíme.

V rukou profesionálů

Jurásková nebrala první příznaky vážně, stejně jako Fischer. A Topolánek a Paroubek jakbysmet. Opomněli v předvolebním šílenství provést diferenciální diagnózu dokonce i loni v květnu, kdy se Lékařský odborový klub (LOK) rozhodl odstartovat zmíněnou kampaň nespokojených lékařů.

LOK požadoval především reformu systému a změny ve výši odměňování. A pustil se do prosazování požadavků s vervou za pomoci reklamních „mágů“ Ewing PR. Právě tato reklamka vymyslela jako jeden ze symbolů protestu černobílou sanitku zvanou mudrncák, převlečenou z části za funebrácký vůz, a slogan: „Náš exodus, váš exitus?“ LOK, který podporuje lékařská komora, žádal konkrétně zvýšení platů nemocničních lékařů o osm až dvanáct tisíc korun. Na přelomu roku hrozilo výpovědí už přes tři tisíce doktorů. Teď skoro čtyři tisíce. Choroba se začala naplno projevovat, ovšem diagnózu nikdo opět neučinil.

Takže není tak nelogické, že ve středu 8. února 2011 musela bezpečnostní rada státu, de facto JIPka, započít chystat krizový scénář, pokud by lékaři skutečně odešli ke konci února z nemocnic. Ministerský předseda Petr Nečas řekl, že do zajištění péče o pacienty by se v takovém případě mohla zapojit i armáda.

Jenže ouha, defibrilátory selhávají; že se měla nasadit spíš neuroleptika nikdo netuší. Civilní lékaři Vojenské nemocnice Brno už odmítli zaskakovat za kolegy. Nemíní prý nahrazovat ty, kteří dali výpověď, a riskovat chyby pramenící z nezvládnutého množství práce. „Vyzýváme tímto odpovědné politiky našeho státu, aby okamžitě začali konstruktivně řešit požadavky vznesené naší odborovou centrálou a nehledali naprosto nesmyslná řešení, kterými pouze ohrozí životy pacientů,“ zní zároveň z úst odborářů.

Ministr Leoš Heger slíbil na zvednutí mezd zdravotníkům dvě miliardy korun. Tři čtvrtiny sumy by si rozdělili lékaři, čtvrtinu sestry a personál. Nečas nabídku označil za velkorysou. Měsíční příjem doktorů by se tak měl zvednout až o osm tisíc. Odbory žádají pro lékaře ale částku celou. Ke stažení výpovědí nevyzvaly.

Topka v bílém

Chirurgické i anesteziologické týmy vojenských nemocnic proto nabídl pro případ krize minulý týden i ministr obrany Alexandr Vondra. Podle jihomoravského hejtmana Michala Haška však prohlášení lékařů z vojenské nemocnice ukazuje, že „vládní proklamace o krizové pomoci a její scénáře nemusejí platit“.

Hašek vyzval lékaře ke stažení výpovědí a slíbil, že kraje dají svou část ze dvou miliard od zdravotních pojišťoven na mzdy zdravotníků. Lékaři plzeňské fakultní nemocnice ale už odmítli zvýšení platů, které jim minulé pondělí nabídlo vedení. Prý jde o víc než jen o peníze. „Naším cílem je především pomoci celému zdravotnictví,“ uvádějí.

Vláda je v křeči. Protože jak si jinak vysvětlit fakt, že topka minulý čtvrtek upozornila, že její klub disponuje nejvyšším podílem lékařů mezi frakcemi ostatních partají. Ze 41 členů je čtvrtina lékařů. „Jsme poslanecký klub s největším procentuálním zastoupením lékařů, tudíž i s nejvíce kumulovanou lékařskou odborností. A v případě, že by na začátku března neměl v některých nemocnicích kdo léčit, jsme připraveni poskytnout jim našich 10 lékařů na pomoc,“ prohlásil k tomu šéf klubu Petr Gazdík. Vyzdvihl, že poslanci by mohli v březnu vypomáhat tak tři týdny, než začne zasedání Sněmovny. Bez komentáře.

Nohy na ramena

Nemocnice by ke konci února mohlo opustit 3 800 z 20 tisíc doktorů. Někde by se péče musela omezit, některá oddělení zavřít. Heger nicméně předpokládá, že ne všichni nespokojení lékaři z nemocnic nakonec utečou. Mnozí totiž podle jeho informací jinou práci nemají.

Hegerův postoj podpořilo pár „vytipovaných“ doktorů i prezident Václav Klaus. Výhrůžkám lékařů nelze podle hlavy státu dále ustupovat. Je otázkou, zdali je hlas prezidenta silnější než dokonalá kampaň. A správnou léčbou není ani trestní oznámení. První podal Petr Kotaška kvůli podezření na vydírání, organizování a podněcování nepokojů či obecné ohrožení. Druhé, na šéfa LOK Martina Engela, advokát Kolja Kubíček, jenž pokládá akci Děkujeme, odcházíme za vzorový příklad vydírání.

Ano, zatím víme, že český Hungtington sužuje podle leckoho buď politickou reprezentaci, zametají pod koberec palčivější problémy českého zdravotnictví než jen platy, tedy předražené ceny léků či techniky. Víme také, že podle jiných sužuje naopak nespokojené lékaře – nabubřelé elitáře. Pravda bude asi někde uprostřed.

Veřejnost je zmatena. Slyšíme i prohlášení typu, že obě strany by se měly okamžitě zklidnit. Ovšem jak nad chorobou celého systému vyzrát? Na tuto otázku by nenašel nyní odpověď ani tým z fakultky Princeton-Plasboro. „Není to tak zlé, ale pokud to nezačneme léčit, budete o víkendu mrtvá,“ neřekl by asi v tomto případě dr. House. Naopak by prohlásil: „Já jsem cvok. Sjíždím se prášky proti bolesti. A ještě želé králíčky v čokoládě.“ A vzal by nohy na ramena.

Samotná tato genetická nemoc není sice smrtelná, ale léčit ji bohužel současná medicína neumí. V tuto chvíli už jen přichází devastující rozklad.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče