Když už být chudý, tak ve Švédsku

18. srpna 2003, 00:00 - Petr Gola, publicista
18. srpna 2003, 00:00

Nejvíce chudých ze zemí EU mají Řekové a Portugalci. Nejméně občané skandinávských zemí, Němci a Nizozemci. V průměru hrozí chudoba každému sedmému obyvateli Unie.Chudoba v EU je jiná než v rozvojových státech.

V Evropské unii je ohroženo chudobou více než padesát milionů lidí

Nejvíce chudých ze zemí EU mají Řekové a Portugalci. Nejméně občané skandinávských zemí, Němci a Nizozemci. V průměru hrozí chudoba každému sedmému obyvateli Unie.

Chudoba v EU je jiná než v rozvojových státech. Chudí zde neumírají hlady a nenacházejí se v hrozném zdravotním stavu. Přesto se cítí svým způsobem vyřazeni z běžného života. Nejsou jim totiž dostupné výdobytky dnešního civilizovaného světa jako ostatním jejich spoluobčanům. Unie hrozbu chudoby důsledně hlídá, poněvadž velký počet lidí nespokojených se svým životem by prudce zvýšil sociální napětí. Na druhou stranu se spousta lidí nachází v této nepříjemné situaci vlastní vinou a ostatní nejsou ochotni na ně příliš doplácet. Je tedy zřejmé, že zajistit blahobyt pro všechny nepůjde nikdy. Důležité je nastavit takové podmínky a ekonomické prostředí, aby ten, kdo opravdu chce a snaží se, měl možnost žít služný život. Otázka výše státní ochrany a podpory rozděluje společnost a politiku na dvě protichůdné strany ve všech zemích EU.

Kdo je vlastně chudý

Ve všech členských zemí EU se za chudého považuje člověk, jehož peněžní příjmy nedosahují 60 % průměrné mzdy v daném státě. Je jasné, že občan Portugalska dosahující 50 % průměrného příjmu v zemi je na tom reálně hůř než Němec, který také pobírá polovinu průměrného příjmu. Průměrná mzda v Německu je totiž mnohem vyšší. V ČR je podle unijní definice ohrožen chudobou každý občan, jehož průměrný měsíční příjem je menší než 9400 Kč (při průměrné hrubé měsíční mzdě 15 700 Kč). Zde názorně vidíme, že chudý je u nás opravdu kdekdo. V roce 1999 bylo v Evropské unii ohroženo chudobou patnáct procent obyvatel, tedy 56 milionů lidí. Počet ohrožených se liší stát od státu. Nejnižší je ve Švédsku (9 %), Dánsku, Německu, Nizozemí a Finsku (po 11 %). Nejvíce lidí ohrožených chudobou je naproti tomu v Řecku a Portugalsku shodně (po 21 %). Špatná sociální situace se sleduje na základě mnoha indikátorů. Kromě již zmíněné finanční chudoby sem patří také vyloučení lidí ze společnosti. Pro tuto otázku je rozhodující, zda je člověk zaměstnaný, jaké má vzdělání a zda je mu dostupná základní lékařská péče. Státy Evropské unie se snaží všem lidem zajistit alespoň minimální životní standard, proto jsou v jednotlivých státech poskytovány různé sociální dávky. Díky sociálním transferům se podařilo počet chudých redukovat (v rámci celé Evropské unie) z původních 24 % na již zmíněných 15 %.

Drahý stát blahobytu

Nejhustší sociální síť má Švédsko. Díky ní klesl počet chudých lidí z někdejších 28 % na nynějších 9 %. Souvisí to s budováním švédského státu blahobytu. Snaha o zabezpečení plné zaměstnanosti přivedla tuto zemi k nejpropracovanější aktivní politice na trhu práce na celém světě. Úspěšnost této politiky je snadno měřitelná mírou nezaměstnanosti - ta je dodnes ve Švédsku v porovnání s ostatními ekonomicky vyspělými zeměmi zdaleka nejnižší. Švédsko má rozsáhlou síť sociálních služeb, které jsou občanům poskytovány buď zcela zdarma, nebo jen za nepatrnou, často symbolickou cenu. Veřejné služby jsou ovšem velmi náročné na rozpočet, a tak výše zdanění ve Švédsku je nejvyšší ze všech srovnatelných zemí. Mít práci je velice důležitý aspekt sociální integrace. A zdaleka ne jen kvůli peněžním prostředkům, nýbrž i pro pocit osobní důležitosti a prospěšnosti pro společnost. Dlouhodobě nezaměstnaní ztrácejí chuť do hledání práce a mnohdy již nejsou schopni ani zachovávat pravidelný režim. V roce 2001 byla 3 % občanů EU dlouhodobě nezaměstnaná (to znamená více než 12 měsíců). I v tomto ukazateli jsou ovšem mezi členskými státy značné rozdíly. Zatímco v Lucembursku, Dánsku, Nizozemsku a Rakousku nejde ani o jedno procento populace, v Itálii a Řecku je to více než pět procent.

Počet chudých a sociálně vyloučených občanů v Evropské unii (v %)

Peněžní chudoba (v roce 1999)

Chudí občané

Po přidělení Před přidělením Občané trvale

sociálních sociálních postižení chudobou

dávek dávek (déle než 15 měsíců)

Evropská unie 15 24 12,2

Belgie 13 25 16,5

Dánsko 11 24 5,1

Finsko 11 21 4,3

Francie 15 24 13,0

Irsko 18 30 10,0

Itálie 18 21 11,9

Lucembursko 13 24 8,9

Německo 11 21 13,8

Nizozemsko 11 21 9,7

Portugalsko 21 27 5,0

Rakousko 12 23 9,9

Řecko 21 22 10,5

Španělsko 19 23 8,1

Švédsko 9 28 4,0

Velká Británie 19 30 14,2

  • *Sociálně vyloučení (v roce 2001)**

Podíl domácností, Dlouhodobě Extrémně

kde je alespoň nezaměstnaní dlouho

jeden člen bez (déle než rok) nezaměstnaní

práce (déle než dva roky)

Evropská unie 2,0 9 3,1

Belgie 2,2 8 3,2

Dánsko 0,3 5 0,9

Finsko 1,3 5 2,4

Francie 1,7 9 3,1

Irsko 0,8 12 1,3

Itálie 4,3 11 5,8

Lucembursko 0,2 8 0,5

Německo 2,6 6 4,0

Nizozemsko 0,4 5 0,9

Portugalsko 0,8 14 1,5

Rakousko 0,4 7 0,8

Řecko 3,1 13 5,4

Španělsko 2,3 11 3,9

Švédsko 0,4 4 1,0

Velká Británie 0,7 11 1,3

PRAMEN: EUROSTAT - „ARMUT UND SOZIALE AUSGRENZUNG IN DER EU NACH LAEKEN“ NR. 8/2003

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče