Když se zápal změní v požár

28. září 2011, 08:04 - Renata Lichtenegerová
28. září 2011, 08:04

Dlouhodobý stres v zaměstnání může člověku hodně ublížit. Každý, jehož pracovní tempo jde s moderní dobou, proto musí pečovat o svou duši. V opačném případě se může stát, že „vyhoří“ a skončí v ordinaci psychologa.  

Foto: Profimedia.cz

Únava, pocit nespokojenosti, bezmoci a frustrace. Radost z vykonané práce nikde, stejně jako motivace pustit se do nových úkolů. K problémům v pracovním životě se přidávají konflikty s životním partnerem, rodinou a přáteli. Příčinou toho všeho je chronický stres a psychologové s personalisty o tomto stavu hovoří jako o syndromu vyhoření.

Psychické problémy lidí postižených tímto syndromem mohou dospět až do podoby depresí a fobií. Přidávají se i fyzické potíže jako bolení hlavy, zad a žaludku. Přesto není syndrom vyhoření považován za nemoc, ale za poruchu v mezilidských vztazích. „Syndrom postihuje nejčastěji osoby, které pracují s lidmi nebo jim pomáhají, tedy lékaře, učitele, psychology, manažery a tak dále. K samotnému »vyhoření« organismu dojde postupem času a postižený má pocit, že nic nestíhá. V posledních fázích již vadí samotná přítomnost lidí, upadá zájem a nadšení pro práci. Vše směřuje k velké únavě a vyčerpání,“ vysvětluje Petr Bujalka z poradenské společnosti Reed Specialist Recruitment.

Existují také určité osobnostní předpoklady, kvůli kterým je člověk k syndromu vyhoření náchylnější. „Patří mezi ně snížená sebedůvěra, slabé sebepoznání, neschopnost zvládat větší nápor a často se opakující stresové situace. Více ohroženi jsou také jedinci, kteří nemají v určitém období ujasněné, kam budou dále směřovat, a neumějí definovat svoje životní hodnoty a cíle,“ dodává Zuzana Lincová, Country Manager společnosti Profesia CZ.

Ráno začínejte relaxem

„Vyhořelí“ lidé jsou často nuceni navštívit psychologa či terapeuta. Pochopitelně je lepší nenechat zajít problém tak daleko a včas se bránit. K tomu je ale mnohdy zapotřebí slevit z nároků na sebe sama a snažit se nepodléhat tlaku okolí. „Jakmile máme vysoké nároky, může v případě neúspěchu přijít frustrace. Nejde o to nemít cíle. Je ale třeba zvykat si na to, že lidé dělají chyby a mají na ně právo,“ říká Lincová.

Chce-li být člověk v dnešní uspěchané době alespoň trochu vyrovnaný, musí si umět přiznat svoje limity. Nikdo z nás nemusí být všude a řešit všechno. „Jakmile se cítíte přetaženi, mluvte o tom se svým zaměstnavatelem, nepřeceňujte svoje síly, nesnažte se mít za každou cenu všechno pod kontrolou. V případě syndromu vyhoření totiž nikdy netušíte, kdy nastává ten kritický bod, kdy do toho spadnete,“ upozorňuje Lincová.

Jde tedy o postoj člověka k práci, ve které by sice měl spatřovat smysl, ale která by neměla být jeho jediným cílem a zájmem v životě. „To vše by mělo být tvořeno především rodinou, kolegy, koníčky a trávením volného času mimo pracovní dobu,“ konstatuje Petr Bujalka z RSR. V rámci prevence radí začínat každý den relaxem (například čtením novin), nastavit si a dodržovat návyky v oblasti stravování a spánku, snažit se naučit říkat „ne“, občas potlačit svoji kreativitu a věnovat se zájmům, které nejsou spojeny s prací.

Personalisté vám poradí

Především v rámci prevence syndromu vyhoření je důležitá také role personalistů. Ti musejí dohlížet na to, aby nedocházelo k přetěžování řadových zaměstnanců ani manažerů. To vyžaduje správně nastavené funkční procesy. Personalisté by měli hlídat, zda si lidé vybírají své dovolené a jestli se chování či výkonnost některých zaměstnanců nemění. „V případě, že si personalista všimne změny v chování či pracovním výkonu některého zaměstnance, měl by se s ním určitě sejít a zjistit příčinu,“ říká Zuzana Lincová ze společnosti Profesia CZ.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče