Když se vyrážejí otevřené dveře

11. prosince 2006, 00:00 - FILIP ČERNOCH
11. prosince 2006, 00:00

Noční ulicí zaznívá jen tiché syčení plynových lamp a nezdravý kašel hubeného chlapce, který se vrací z čtrnáctihodinové pracovní směny ve výrobně nití. V prstech pokroucených od práce s neúnavným soukačem vlákna zimomřivě svírá několik krajíčků chleba, o které se musí podělit s matkou a malým bratříčkem.

Noční ulicí zaznívá jen tiché syčení plynových lamp a nezdravý kašel hubeného chlapce, který se vrací z čtrnáctihodinové pracovní směny ve výrobně nití. V prstech pokroucených od práce s neúnavným soukačem vlákna zimomřivě svírá několik krajíčků chleba, o které se musí podělit s matkou a malým bratříčkem.

Tento chmurný obraz Anglie za průmyslové revoluce, který tak věrně vykreslil v jedné ze svých povídek Jack London, nejspíše inspiroval bruselské politiky ke schválení akčního plánu na zajištění takzvané „slušné práce“. Evropa a postupně i zbytek světa tak může s důvěrou očekávat smršť nařízení, směrnic a aktivit, které každému zaměstnanci zajistí kvalitní, dobře placenou, nediskriminační, nepříliš zatěžující a naplňující práci. Průvodci na této cestě jim mají být odbory, kolektivní smlouvy, legislativa omezující pravomoci zaměstnavatelských vykořisťovatelů, a nejlépe i kodex o etice práce. Navrhovatelé plánu nejspíše tuší, že za dveřmi jejich útulných kanceláří existuje drsný svět třídně rozdělené Evropy, kde zoufalí dělníci bojují o skývu chleba a kde pod zdánlivě klidným pozlátkem sociálního smíru probublává hněv vykořisťovaných mas.

Ale konec laciného sarkasmu. Polovina světové populace pracuje za podmínek, které si evropští (ne)zaměstnaní nedovedou vůbec představit. Pokud by Brusel opravdu dokázal jejich situaci alespoň o kousek zlepšit, byl by to bez diskuze výrazný krok kupředu. Nicméně v Unii samotné lze o slabých sociálních standardech mluvit jen stěží. Daleko většími a naléhavějšími problémy jsou slabý ekonomický růst, nepružné pracovní trhy a řada dalších dobře známých bolístek.

Bude proto zajímavé sledovat přetváření tohoto plánu v praktická opatření. Zda kupříkladu zajistí dodržování celosvětově dohodnutých sociálních a pracovních standardů i v asijských továrnách a tím vlastně pomůže i srovnání ceny práce v globalizované ekonomice, nebo jestli vyústí ve zbytečnou záplavu nesmyslné legislativy. Smutné je, že plán navrhlo kolegium komisařů (z nichž jeden je náš) a schválila Evropská rada, v níž má Česko právo veta.

Evropa a postupně i zbytek světa může očekávat smršť nařízení, směrnic a aktivit.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče