Když se stříhá, nedaří se

12. června 2008, 12:25 - Martin Rychlík
12. června 2008, 12:25

Svérázná teorie propojuje délku vlasů s ekonomikou

perex místo podtitulku
Mladá obyvatelka Tokia, říkejme jí třeba Mizuki, si nedávno zkrátila účes. Zřejmě tak učinila proto, aby šla s módou, ale byznysový deník Nikkei to tak nevidí. Upozorňuje, že délka vlasů v Japonsku prý naznačuje budoucí hospodářskou situaci země!

Japonská společnost Kao (KCRPY), výrobce kosmetiky a jednička v prodeji šamponů, si už dvacet let vede pěkně učesanou statistiku. Rok co rok oslovuje tisícovku dvacetiletých žen, jež žijí v tokijské čtvrti Ginza a v ósackém distriktu Umeda, a ptá se na jejich účes. Sestřih mladých dam škatulkuje do čtyř kategorií: na krátký, středně dlouhý, polodlouhý a dlouhý. S průzkumy začala firma Kao v roce 1987, kdy japonská „ekonomická bublina“, jak se říká, byla v plném „rozfuku“. Před pár měsíci byl v renomovaném deníku Nikkei uveřejněn text, v němž ekonomický žurnalista Kosuke Iwano rozčísl data do překvapivých vztahů.

Dlouhé vlasy, dobré bydlo
Ženy si pořizují kratší účes v horších časech, protože mají méně peněz na útratu za spreje a tužidla, jež potřebují na delší vlasy, tvrdí Nikkei. Když se Japonsku dařilo, účesy byly z šedesáti procent polodlouhé i delší. A naopak tehdy, když byla ekonomika v útlumu, jako například v roce 1997, dámy nosily ve více než polovině případů sestřihy střední a kratší. Šlo snad o předzvěst nuzné éry?
Rok nato postihla Japonsko vážná krize, včetně krachu Yamaichi Securities, čtvrtého největšího brokera v zemi. „První velká krize nastala po krachu bublinové ekonomiky na konci 80. let; následně odstartovala lavina strukturálních problémů, zejména ve finančním sektoru, a vyvrcholení přišlo právě v období 1997/1998,“ vysvětluje týdeníku EURO japanista a ekonom Jan Sýkora z Filozofické fakulty UK. Naposledy se prý účesy zkracovaly v roce 2004, v němž se Japonky otřepávaly z pozůstatků takzvané „ztracené dekády“. Nyní jsou už dívčí lokny opět delší.
Poněkud legrační účesovou hypotézu dokládá japonský autor i výdaji za vlasovou kosmetiku v jednotlivých letech. Zatímco v polovině 90. let na ni vydávali obyvatelé Japonska 980 milionů dolarů ročně, každý rok poté, až do léta 2004, tato částka klesala, a to až na 550 milionů za rok. Může snad délka kštice skutečně vypovídat o ekonomické prosperitě? „Z pohledu jedné firmy, výrobce šamponů, to snad může i něco naznačovat, ale z hlediska ekonomického celku je to pochopitelně pitomost,“ usmívá se Sýkora nad originálním nápadem.

Ekonomové: Ale kdeže!
Někdo věří na rosničku, která umí předpovídat počasí, jiní sázejí na křišťálovou kouli. Také „vlasová teorie“, zní dostatečně bizarně, aby měla věřící zastánce. I když se tváří, že je založena na ekonomických ukazatelích a opírá se o statistická data, popírá množství vedlejších faktorů. Jde jen o věštění svého druhu a není to vlastně žádná novinka. V minulosti byla například kladena spojitost mezi prosperitu a zkracování sukní, což se týkalo 20. a 60. let minulého stoltí. Britský deník The Times upozorňuje na další „tutovky“ z japonských ostrovů: podle poradců Daiwa Securities se dá úspěšnost hospodářství vyvodit z počtu lidí, kteří se v každoročních předsevzetích chystají zdolat horu Fudži (asi plánují útěky od tíživé reality). A výrobci aut věří v odhady budoucnosti na základě preferované barvy vozů. Když ekonomika „jede“, volí prý Japonci černou a stříbrnou, pakliže země zbržďuje, usedají nečastěji do vozů v červeném a modrém provedení. Z ranku dosti odvážných spekulací pochází i propojení japonské ekonomiky s rozvodovostí. „Cítí-li ženy, že se hospodářská situace zhoršuje, žádají o rozvod, dokud jejich muži mají ještě nějaké ty peníze. A když se stav zlepšuje, vyčkávají a užívají si dobrých časů,“ píší The Times. Sýkora k tomu říká: „V Japonsku skutečně roste rozvodovost ve věkové skupině nad 65 let. Ženy měly jiný rytmus, nechodily do práce a nebyly zvyklé na manžela doma. Nedávno se udály precedenty, kdy se ženy soudily o díl manželova důchodu, jenž bývá v Japonsku vyplácen jednorázově.“

I krátké háro vyjde draho
K úvodní „hypotéze sestřihu“ se kriticky vyjádřil finančník Richard Jerram z Macquarie Securities v hlavním městě císařství. Soudí, že kdyby délka vlasů skutečně předznamenávala ekonomickou situaci, musely by být sestřihy v pochmurném konci 90. let daleko kratší. „Překvapuje mne, že tehdy nebylo módní chodit úplně do hola,“ svěřil se časopisu BusinessWeek. A přidal další lidovou „pravdu“. Indikátorem prosperity může být podle některých Japonců rovněž záliba v televizním seriálu s postavičkami Sazae-san. Pakliže se národ dívá, nechodí prý nakupovat, a hospodářství je tudíž s výkonností na štíru… Že by dlouhé vlasy symbolizovaly bohaté časy, popírají i kadeřníci a módní experti. Jeden z nich, Loic Bizel, rodilý Francouz žijící v Tokiu, tvrdí, že právě krátký sestřih si vyžádá ještě více peněz na údržbu. Nejde tu totiž jen o šampony, ale i gely, tužidla, kondicionéry či divoké barvy, jimž holdují mladé tokijské dívky, vždy lačné módních trendů. „Kdo nosí krátký sestřih, musí každý měsíc k holiči,“ naznačuje Bizel, kam asi putují finanční prostředky. Česká japanoložka Alena Adámková, která na Dálném východě častokrát pobývala, ostatně říká: „Divila bych se, kdyby Japonky šetřily zrovna na kosmetice a své vizáži.“
A jaké jsou tedy vlasové předpovědi? Osmdesát procent Japonek sice v současnosti nosí delší a dlouhé vlasy, jak píše časopis BusinessWeek, nicméně vzhledem ke změnám na tamním premiérském postu (od konstruktivního Koizumiho přes slabého Abeho až po nevýrazného Fukudu), vývoji cen ropy a propojenosti země s hospodářstvím Spojených států se můžeme dočkat nové módy. Sýkora s nadsázkou říká: „možná už by si měly dámy pomalu brousit nůžky.“

BOX (foto samuraj):
Jak se češe samuraj?
Možná milujete samurajské firmy Akiry Kurosawy nebo Kihači Okamota, obdivujete vzezření bojovníků včetně jejich účesů zvaných čonmage („malá uzlová tyčka“). Ale lámali jste si někdy hlavu, odkud se ono holé čelo vzalo? Vysvětlení je prosté a praktické, nejde o krásu. Od 13. století si válečníci vyholovali hlavu, aby se jim nepotily hlavy pod helmami kabuto. Existovalo asi 80 variant (zvaných sakajaki, ósakajaki, hondamage či časemage) s vlasy svazovanými na zátylku, jež od 16. století nosili samurajové i v mírových časech. Nicméně v 19. století se v rámci sbližování se Západem od tradic ustupovalo. Manželky ostříhaných prý často žádaly o rozvod, protože se jim choti zošklivili. A když si 24. března 1874 odstřihl cop i císař Meidži, byl se zvykem amen.
Pramen: Kodansha Encyclopedia of Japan

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče