Když nepřijde číšník, musím obsluhovat

19. prosince 2012, 05:30 - Radko Jelínek
19. prosince 2012, 05:30

Typických dnů mám v roce méně než polovinu, říká na úvod viceprezident pro globální obchod Sprinx Systems Radko Jelínek. Jinak vypadá den, když jsem v Americe v hotelu a někdo mě školí, a jinak, když jsem v Americe a školím já někoho. Také jinak vypadá, když rovnou ráno na devátou jedu k zákazníkovi a tam sedím a poslouchám, jak mi někdo nadává nebo mě chválí, a také jinak, když jdu k zákazníkovi a všichni poslouchají, co říkám já.

Firma trochu jako hospoda

Proto v těch málo typických dnech vstávám v 8 hodin. Do práce to mám jen deset minut, takže doma se ještě stačím vestoje nasnídat a už jdu. Když přijdu do práce, nikdo by tam neměl chybět, což se tak z poloviny daří. Většinou už někdo čeká. Protože dělám obchod, buď je to něco, co se stalo přes noc v A merice, nebo jde o věc, která by měla být hotová, ale není, nebo je to záležitost, která se musí ihned vyřešit. Jako první neotevřu notebook, ani nezačnu telefonovat – začnu se bavit s lidmi. To mi zabere přibližně hodinu. Pak se musím vrhnout na maily, protože mám v poště nepřetržitě zhruba 350 nevyřízených mailů, které mají různou prioritu a různou délku čekání. Přes noc mi do schránky z Česka nebo Ameriky naskáče dalších 30 až 40 mailů. Když se jim nevěnuji denně, dostanu se někdy na 700 mailů. Pak potřebuji dva týdny, abych je všechny vyřešil. Dobré je, že občas se některé z těchto mailů mezitím vyřeší samy.

Po další hodině se začnu věnovat věcem kolem řízení firmy. Vyrábíme CRM systém, takže i nám náš systém ukáže počet nových obchodních případů. Kontroluji jejich kvalitu a hlídám, zda se tam neobjeví věc, která vytváří nějaký mimořádný problém nebo mimořádnou příležitost a která by vyžadovala, abych se do věci vložil přímo já sám. Naše firma funguje trochu jako hospoda: když nepřijde kuchař, majitel musí vařit sám. (Když nepřijde číšník), majitel jde a obsluhuje. U mě to funguje tak, že když nepřijde obchodník, musím obchodovat. Zákazník je tady, ale obchodník je nemocný, tak se holt převléknu „do montérek“ a jdu. Ani se tomu nebráním, protože si myslím, že je občas zdravé dělat to, co podřízení, abych věděl, za co jim pak nadávám nebo je naopak chválím.

Dva životy

Pak je oběd. Na ten chodíme všichni z managementu společně, protože je to jediná příležitost, kdy jsme schopni si vyměnit nějakou informaci. Oběd je na byznys nejlepší čas, protože se při něm dá ještě něco vymyslet. Kolem jedné jsem zpátky v kanceláři. Pak dělám to samé, co ráno, ale spíš řeším aktuální věci, které se staly v ten den. Koukám na maily, čtu, vyřizuji vše, co přišlo a musí se vyřešit ten samý den. Odpoledne mívám porady – buď s managementem, nebo obchodníky, či kvůli věcem souvisejícím s režií firmy. Pak jsou tu také návštěvy klientů nebo naše návštěvy u klientů. Nejradši chodíme za klienty na začátku nebo na konci pracovního dne. V kanceláři končím různě, protože mívám i večeře s klienty nebo s přáteli z byznysu.

Každý den si hlídám, abych si našel čas na sportování. Buď hraji golf, nebo tenis. Když je to spojeno s byznysem, odcházím z kanceláře dříve. Pokud nemůžu sportovat večer, tak si v ten den na tenis nebo golf zajdu ráno nebo odpoledne. Sport mě udržuje ve fyzické a mentální kondici, což je pro mě vlastně jedno a to samé. U sportu vypnu a zapojím úplně jiné části hlavy a těla. Vyčistím si při něm hlavu, neberu telefony a napadají mě úplně nové myšlenky. Je to pro mě regenerace.

Skoro každý večer mám nějaký program, protože mám různé skupiny přátel. Můj soukromý život se dost prolíná s byznysem; skoro se všemi přáteli jsem dělal i nějaký byznys nebo naopak. Dříve jsem tyto dvě oblasti držel striktně oddělené, ale tato pevná zeď mezi mými dvěma životy se časem rozpadla. Domů chodím kolem 22. hodiny. Neznám žádné seriály, znám jenom ČT24. Pustím si zprávy, pak si třeba něco přečtu a do půlnoci se snažím být v posteli. Dříve jsem si otvíral počítač, teď je vše na mobilech. Mobil si kontroluji každý večer – kontroluji burzovní a zahraniční zprávy a vidím i maily, které mě ráno čekají. Plán na druhý den je jasný, ale do osmi ráno je čas na zasloužený odpočinek.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče