Když Goldman nemohl vystát Sachse

23. února 2011, 14:34 - Tomáš Pohanka
23. února 2011, 14:34

Vyprávění o tom, proč má investiční banka už téměř sto let špatné jméno

Peníze budou v módě vždycky, tvrdil Henry Goldman. Muž, jenž je některými považován za nejnápaditějšího bankéře počátku minulého století, zatímco jiní o něm dodnes nechtějí ani slyšet. K těm prvním patří autorka knihy When Money Was in Fashion (Když byly peníze v módě) a Henryho vnučka June Breton Fisherová. K těm druhým bezmála celý rod Sachsů.
Byznys je vždycky osobní, jak dokládá kronika rodu Goldmanů. Právě kronice se totiž kniha Breton Fisherové blíží zdaleka nejvíc, jakkoli se podtitul Henry Goldman, Goldman Sachs a založení Wall Street snaží naznačovat komplexnější příběh. Kromě toho je dílo také obhajobou „černé ovce“ společnosti Goldman Sachs, slovy autorky „kreativního génia Henryho“.

Pohádka z Nového světa

Příběh Goldman Sachs začíná v prvních letech devatenáctého století nedaleko bavorského Trappstadtu, kde si Jonathan Marx zvolil nové příjmení Goldmann. Jeho vnuk Mark se o pár desítek let později v nedalekém Würzburgu seznámil s Josephem Sachsem, načež po nějaké době nezávisle na sobě oba emigrovali do zaslíbeného Nového světa. Tam Marka imigrační úředníci překřtili na Marcuse Goldmana s jedním n. Poté znovu narazil na Josepha Sachse a jejich synové a dcery se vzájemně geneticky promíchali.
Marcus Goldman se během dvaceti let v Americe vypracoval z poslíčka ve Filadelfii na brokera dlužních úpisů v New York City, kde v roce 1869 založil vlastní firmu. O dalších třináct let později, v roce 1882 v den svých šedesátých narozenin, do ní přizval svého zetě Samuela Sachse a přejmenoval ji na Goldman Sachs. A zavdal tím počátek k rozkolu, jenž měl přijít o čtvrtstoletí později.
Začátek, kterak chudí němečtí Židé ke svobodě v Americe přišli, zvládá autorka na úrovni. Text příjemně plyne, vyprávění o osudech rodiny uměřeně prokládá hospodářskou a politickou situací v tehdejším Bavorsku a za oceánem a osvěžuje ho místy rozhovory postav v přímé řeči jako ostatně celou svoji knihu. Celek působí jako relativně zdařilé vyprávění z druhé ruky, ačkoli ničím takovým není, neboť se týká minulosti pro autorku až příliš vzdálené.

Protiklady se odpuzují

Nejvýraznější zápletku knihy pochopitelně tvoří příběh Henryho Goldmana. Marcusův syn od narození trpěl silným astigmatismem, přičemž oční vada mu během života způsobovala stále větší problémy. Musel kvůli ní například opustit vysokoškolská studia, což se odrazilo na jeho vztahu s otcem. Marcus Goldman totiž zpočátku nevěřil tomu, že by jeho syn mohl ve světě financí vyniknout. Henryho zapojil do své firmy až tři roky poté, co společníkem udělal Samuela Sachse, a to ještě pouze jako mladšího partnera. Stejné pravomoci jako Samuel získal Henry až v roce 1904, po otcově smrti.
Na počátku dvacátého století tedy ve vedení firmy stanuli v té době již těžko smiřitelní rivalové Henry Goldman se Samuelem Sachsem. „Nebylo pochyb, že noví partneři jsou téměř ve všech ohledech naprostými protiklady,“ píše Breton Fisherová. Samuela popisuje jako konzervativního, pracovitého a ambiciózního bankéře, který byl ovšem podezřívavý, s nepříliš originálními myšlenkami. Henry naopak podle autorky pracoval v košili s krátkými rukávy, kalhotách s kšandami a kubánským doutníkem neustále v ruce. Především ale sršel kreativitou a odvážně riskoval.
Bohužel jakmile se June Breton Fisherová dostane do této fáze příběhu, začne povážlivě ztrácet půdu pod nohama. Nejde pouze o to, že její sympatie jsou jednoznačně na straně dědečka (což je omluvitelné). Autorka se především neúspěšně potýká s časovým vymezením událostí, takže si čtenář často nedokáže poskládat jejich sled. Některé pasáže si pak vysloveně protiřečí.
Na jednom místě například stojí, že se Henry se Samuelem Sachsem dostal na stejnou úroveň pravomocí v den svých třiačtyřicátých narozenin, když Marcus odstoupil z vedení. (Čtenář se mimo jiné z knihy přímo nedozví ani datum narození Henryho Goldmana!) O čtyři strany později pak čteme, že když Marcus v roce 1900 odstoupil, zanechal Samuela v pozici jediného staršího partnera firmy, přičemž Henry se spolupartnerství dočkal až při čtení závěti v roce 1904. A podobných nesrovnalostí není v knize málo.

Válečný stav

Třebaže Breton Fisherové činí značné problémy udržet text pod kontrolou, líčení rozkvétajícího byznysu v Americe na přelomu století je nejpoutavější částí knihy. V době, kdy se rodinné průmyslové či obchodní firmy obracely na Wall Street a sháněly peníze, to byl Henry Goldman, kdo přišel s novou myšlenkou: uvést je na burzu. Hodnota cenných papírů těchto firem přitom neměla být založena na jejich movitém a nemovitém majetku jako u tehdejších železnic nebo oceláren, ale na schopnosti generovat zisk. Společně se svým nejlepším přítelem Philipem Lehmanem vyzkoušel Henry Goldman novinku poprvé na společnosti United Cigar Company. Následovaly Sears, Roebuck & Co. nebo automobilka Studebaker.
S nástupem první světové války se však spory mezi Samuelem Sachsem a Henrym Goldmanem definitivně vyostřily. Zatímco Henry stál na straně rodného Německa, Samuel podporoval stejně jako ostatní členové vedení firmy a většina Spojených států mocnosti Dohody, především Francii a Velkou Británii.
Jelikož Henry v roce 1915 odmítl, aby se společnost podílela na půjčce státům Dohody, jméno Goldman Sachs upadlo na veřejnosti i mezi obchodními partnery v nemilost. Ještě horší bylo, když do médií pronikla informace, že firma během války obchodovala s německými partnery. Henry Goldman nakonec k poslednímu dni roku 1917 z firmy odešel.
Pozitivním přínosem Breton Fisherové je pečlivý přístup k získávání pramenů. Autorka jich využívá značné množství – od dobového tisku, zejména New York Times, přes vzpomínky Waltera E. Sachse (Samuelova syna a Henryho synovce) po citace odborné literatury vztahující se k tomuto období. Firmy uváděné na burzu představuje plasticky, politické souvislosti vysvětluje v dostatečné míře. Zároveň se na rozdíl od většiny ostatních částí knihy neutápí v líčení společenských setkání a úmorných popisech vzájemných vztahů mezi členy rodin Sachsových a Goldmanových.

Útěk k umění

Osud Henryho Goldmana se po opuštění rodinné banky zdaleka nezavršil. Po první světové válce se opět vydal do Německa, kde poznal například prezidenta Říšské banky a německého ministra financí v letech 1934 až 1937 Hjalmara Schachta. Stýkal se rovněž se známými umělci a vědci, přičemž některé z nich finančně podporoval. Po své poslední návštěvě Německa na počátku třicátých let – to už byl přes pět let prakticky slepý – varoval ve Spojených státech před nástupem Hitlera k moci a posléze pomáhal utečencům z nacistického Německa získávat v Americe povolení k pobytu.
Breton Fisherová sice naznačuje, že se Goldman účastnil jednání na vysoké úrovni týkající se budoucnosti Německa po první světové válce, žádné podrobnosti však čtenáři nesděluje. Stejně tak se z knihy postupně vytrácejí jakékoli informace o přístupu Henryho Goldmana k byznysu.
Místo toho nastupují jalové historky, jako je ta o setkání s Albertem Einsteinem, nebo líčení, jak Henry Goldman koupil mladému Yehudi Menuhinovi jeho první stradivárky. Přesto houslistova matka nedovolila, aby v dubnu 1937 Henrymu zahrál u smrtelné postele. I to je však lepší než opětovné postřehy o nezajímavých příslušnících obou znesvářených rodin a průběžná kritika problematických kroků společnosti Goldman Sachs (například chování během Velké krize) s komentářem „to by se Henrymu stát nemohlo“.
Jedinou další silnou částí knihy je pouze kapitola o životní vášni Henryho Goldmana – sbírání uměleckých děl z období renesance. Hlavně proto, že prostřednictvím rodinného „přítele“ Josepha Duveena částečně přibližuje pochybné praktiky překupníků umění.

Sachs & Co.

Rodinná kronika Goldmanových Když byly peníze v módě navzdory zjevným nedostatkům nepředstavuje ztrátu času. June Breton Fisherová odkrývá alespoň zčásti život významného bankéře, o němž se toho čtenář jinde mnoho nedozví.
Prominete jí nakonec i neustálé vyzdvihování Henryho Goldmana jako morálního, etického a štědrého podnikatele, který „vyplenil svá bankovní konta, aby pomohl fyzikům Maxi Bornovi a Ottu Sternovi přesunout se z Německa do Velké Británie“. K tomu, že Samuel Sachs a jeho bratr Harry dali každý v první světové válce na podporu Dohody 100 tisíc dolarů, však autorka dodává, že „nešlo o tak velkou sumu vzhledem k jejich majetku“.
Přece jen je potřeba vzít za polehčující okolnost, že se June Breton Fisherová narodila v roce 1927 a oficiální historie společnosti Goldman Sachs o Henrym Goldmanovi zatvrzele mlčí. A že lze sotva co namítnout proti posledním slovům její knihy: „Henry by považoval bezpochyby za velmi zábavné, že firmě, kterou tak významně ovlivnil, se v současnosti říká prostě Goldmani, i když v ní od roku 1917 žádný Goldman nepracoval. A pravděpodobně už nikdy nebude.“

When Money Was in Fashion (Když byly peníze v módě)

Autorka June Breton Fisherová
Vydal Palgrave Macmillan
Rozsah 278 stran

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče