Když dva dělají totéž

22. září 2008, 08:00 - Petra Sýkorová
22. září 2008, 08:00

OBRANA PŘED PADĚLATELI - Originál od kopie často nerozezná ani ten nejzkušenější odborník. Zákazníci si ale s rozdíly většinou hlavu nelámou a jednoduše koupí levnější variantu. O to více energie musí postižený výrobce vynaložit na boj s padělateli. Zbraní poskytuje český právní řád hned několik.

Ne všichni lidé jsou přesvědčeni, že musí mít doma originál. Ten má totiž oproti kopiím jednu podstatnou nevýhodu – je dražší. Tuto nevýhodu někdy dokáže převážit kvalita. U většiny kopií, které jsou k dostání na tržnicích, stačí letmý pohled a máte jasno, že tyto tenisky nebo kalhoty připomínají ty ze značkových obchodů jen velmi vzdáleně. Mnohé napodobeniny jsou dokonce nebezpečné.

„Například padělky parfémů není vhodné používat nejen proto, že jejich vůně často vydrží pouhých pár minut, ale hlavně proto, že bývají zdravotně závadné. Po aplikování některých přípravků se objevují kožní problémy. Při výrobě padělků parfémů bývá totiž často jako stabilizátor použita lidská nebo koňská moč. Je to levná náhražka potřebné složky,“ upozorňuje Markéta Shubik z české pobočky celoevropské protipadělatelské organizace SNB – React.

Vnitřní krása originálu

„Padělky a napodobeniny se ale vyskytují v nejrůznějších kvalitách. Existují i takové kopie, které od originálů stěží rozezná i jejich původní výrobce. Vodítkem pro spotřebitele pak může být jen cena, popřípadě ještě místo, kde jsou prodávány,“ vysvětluje Ivan Rámeš z advokátní kanceláře Havel & Holásek, která mnohé výrobce originálů zastupuje. Originál i kopie tedy mohou vypadat naprosto stejně.

Rozdíl mezi cenou originálu a kopie je asi nejpatrnější u uměleckých děl. Ani u těch však není jednoduché říci, co přesně originál odlišuje od zdařilých kopií. „Umělec do díla vkládá své pocity. Kopie vnitřní hodnotu originálu nemá. Jenže poznat ji od originálu může být těžký úkol i pro odborníka,“ říká vedoucí restaurátorského oddělení Národní galerie v Praze Petr Kuthan. Kupříkladu Van Goghovy Slunečnice podle něj nejsou cenné jen proto, že jsou dílem slavného malíře. „Z těch slunečnic opravdu cítíte slunce, co na ně svítilo. Pohled na ten obraz vás může přenést do atmosféry, která na něm je. Dostat do obrazu sdělení, atmosféru, kterou tam vložil autor, se kopistům povede jen těžko. A to i přesto, že po technické stránce zvládnou svou práci bezchybně,“ vysvětluje.

PADĚLEK VERSUS PLAGIÁT

Padělek, falzifikát nebo falzum je předmět, který má vzbudit zdání jiného, obvykle cennějšího předmětu. Zatajen má zůstat autor padělku.

Plagiát je umělecké nebo vědecké dílo, jež někdo jiný než skutečný autor neprávem vydává za své. Zatajen má zůstat autor originálu.

Prodej kopií je risk

Trička vyráběná někde v čínské továrně obvykle zásadní sdělení neobsahují. Nabízí se tedy otázka, proč by si měl člověk dobrovolně připlácet za originál. Pro dobrý pocit z toho, že nepodporuje nelegální činnost padělatelů? To je sice šlechetný důvod, ale nemůžeme počítat s tak výraznou uvědomělostí zákazníků. Zvlášť když se rozdíl v cenách může vyšplhat do tisíců.

Výrobci proto musí své zboží chránit. „Firmy, jež mají s padělky problémy, vymýšlejí různé prvky, které padělatelé neznají nebo nedokáží napodobit. Padělatelé ovšem postupně tyto znaky odhalují. Tak vzniká neustálý boj o to, kdo bude o krok napřed,“ vysvětluje Markéta Shubik.

Um některých padělatelů může být tak přesvědčivý, že do padělatelské sítě zaplete i poctivého obchodníka. Nabídne-li vám někdo do prodeje zboží za podezřele výhodných podmínek, měli byste vždy zbystřit. Jeho nejasný původ vás může přijít draho. „Aby měl prodejce skutečně jistotu, že původ zboží je legální, měl by kontaktovat přímo daného výrobce. Taktéž může požadovat doklady dosvědčující, že dodavatel je držitelem licence k obchodování s nabízeným zbožím,“ radí Ivan Rámeš.

To, že prodejce netušil, že zákazníkům nabízí padělek, ho nezbavuje odpovědnosti. „Nemohl-li obchodník vědět, že prodejem porušuje cizí průmyslová práva, může jejich majitel například požadovat náhradu minimálně v paušální výši obvyklého licenčního poplatku. Ukáže-li se však, že prodejce věděl, že prodávané produkty jsou napodobeniny, majitel práv může požadovat dvojnásobek i více,“ varuje Rámeš.

CO JE CO

Patent

Patenty se udělují na vynálezy, které jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově využitelné. Patentovat lze nejen nové výrobky a technologie, ale i chemicky vyrobené látky, léčiva, průmyslové produkční mikroorganizmy, jakož i biotechnologické postupy a produkty získané jejich pomocí.

  • *Průmyslový vzor Průmyslovým vzorem se rozumí vzhled výrobku, spočívající zejména ve znacích linií, obrysů, barev, tvaru, struktury nebo materiálů výrobku samotného nebo jeho zdobení. Jde o vizuálně vnímatelnou vlastnost výrobku, nikoliv například o jeho technickou nebo konstrukční podstatu. Ochranná známka
  • *Ochrannou známkou je označení schopné grafického znázornění, tvořené zejména slovy, písmeny, číslicemi, barvou, kresbou nebo tvarem výrobku či jeho obalu, určené k rozlišení výrobků nebo služeb.

Pramen: www.upv.cz

Zbraně registrovaných vlastníků

Průmyslová práva jsou práva k předmětům průmyslového vlastnictví. Vedle autorských práv jsou hlavní složkou duševního vlastnictví. To je majetek stejně jako dům nebo auto. Na rozdíl od nich má však nehmotnou povahu. Jedná se jen o výsledek lidského myšlení. Jejich značnou část si můžete zaregistrovat. Ze značky se registrací stane ochranná známka. Z nové receptury či technologického řešení patent. Ze zvláštního designu vašeho výrobku zapsaný průmyslový vzor. Proti porušiteli takto registrovaných práv pak může jejich vlastník postupovat v souladu se zákonem o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví (číslo 221/2006 Sb.).

Tento zákon umožňuje oprávněné osobě domáhat se u soudu, aby se ostatní zdrželi jednání, kterým její práva ohrožují nebo porušují – konkrétně tedy výroby padělků. Zákon rovněž dovoluje domáhat se odstranění následků takového jednání. Výrobce originálů může v žalobě požadovat, aby byly kopie staženy z trhu či přímo zničeny. Stejně tak může nárokovat zničení materiálů, nástrojů a zařízení sloužících k jejich výrobě. Žalobce má dále nárok na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení, které bylo získáno prodejem padělků. Byla-li mu zásahem do jeho práv způsobena nemajetková újma, může požadovat i takzvané přiměřené zadostiučinění. Při stanovování konkrétních částek soud nepřihlíží jen k nežádoucím hospodářským důsledkům, které oprávněná osoba utrpěla, ale kupříkladu i k morální újmě, jež jí byla jednáním porušitele jejích práv způsobena.

Ne všechna práva duševního vlastnictví ale požívají ochrany tohoto předpisu. Obecně lze říci, že mezi ně nepatří ta, která neregistruje Úřad průmyslového vlastnictví. „Určitou možnost obrany skýtá i takzvaný nezapsaný průmyslový vzor Společenství. Ten chrání vzhled výrobku či jeho části – průmyslový vzor, který splňuje předpoklady pro registraci a od jehož prvního zpřístupnění veřejnosti neuplynula doba delší než tři roky,“ doplňuje Rámeš.

Peníze na chodníku

Splňuje-li váš produkt náležitosti autorského díla, může vám v boji s padělateli pomoci rovněž zákon autorský. Neregistrovaným právům poskytuje ochranu svými ustanoveními o nekalé soutěži i obchodní zákoník. „Ovšem prokázat nekalosoutěžní jednání je vždy mnohem těžší, než prokázat porušení práv registrovaného průmyslového vlastnictví. Právě kvůli těm těžkostem instituty ochranné známky, patentů či průmyslových vzorů existují,“ říká Markéta Shubik.

Odpověď na otázku, zda registrovat či ne, přesto není jednoznačná. Značky (obchodní známky) jsou věci veřejné. Čím více lidí je zná, tím lépe pro jejich majitele. Ani průmyslový vzor není nic, co by se dalo zároveň prodávat i ukrývat. Je to design – vzhled výrobku nebo jeho části. Je-li produkt dobrý, dá se čekat, že se jeho jméno či jeho vzhled dříve či později někdo pokusí zkopírovat. Není to sice legální, zato je to velmi jednoduché a velmi výnosné.

Registrace ochranné známky či průmyslového vzoru jejich majitelům v boji s padělateli pomáhá. Světu tím jasně sdělují: „Tohle jsme vymysleli my. A jedině my to můžeme užívat.“ Jenže je to jako nechat na chodníku položenou plnou peněženku se vzkazem „nesahat, tohle není vaše“ a doufat, že okolojdoucí si vzkaz vezmou k srdci a peníze nechají ležet. Chcete-li však prodávat značku a design, nic jiného vám nezbývá. Utěšit vás může, že zákon je na vaší straně – a s ním i Česká obchodní inspekce, celníci, policie, soudy… Takže až budete chytat zloděje výsledků své práce, nebudete na to sami. Musíte se však obrnit trpělivostí a počítat s tím, že průmyslově-právní spory mohou trvat i několik let.

V některých případech ale máte možnost volby. Určité vlastnosti výrobků se podobají spíše než peněžence velmi dobře zabezpečené platební kartě. Tu můžete nechat válet na chodníku, jak dlouho bude chtít. Skrze ni si na vaše peníze nikdo nesáhne.

Přísně tajná Becherovka

Příkladem je receptura Coca-Coly nebo, abychom nemuseli chodit daleko, becherovky. „Výrobci těchto nápojů by si je teoreticky mohli nechat patentovat. Kdyby získali patent, získali by s ním i ochranu, kterou poskytuje zákon o vynálezech a zlepšovacích návrzích. Díky tomu by pak proti porušiteli svých práv mohli postupovat v souladu se zákonem o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví,“ konstatuje vedoucí oddělení průzkumu technologií patentového odboru Úřadu průmyslového vlastnictví Václav Převrátil.

Jenže výrobce becherovky o tuto formu ochrany nestojí. „Chcete-li totiž na svůj vynález získat patent, musíte se smířit s tím, že bude zveřejněn,“ doplňuje Převrátil. Okamžikem zveřejnění patentované receptury by se z platební karty stala peněženka. Její zneužití by sice chránilo více zákonů, ale bylo by mnohem jednodušší. Stačilo by jen „opsat recept“. To se sice nesmí – a ten, kdo to udělá, by za to měl podle zákona draze zaplatit, jenže přesto se to stává.

Akciová společnost Jan Becher – Karlovarská Becherovka to nebezpečí nechce riskovat. Zatímco ochrannou známku „Becherovka“ má u Úřadu průmyslového vlastnictví registrovanou hned v několika variantách, recept si hlídá sama. Je to její obchodní tajemství. Na rozdíl od mnoha jiných výrobců si může tajnůstkaření dovolit. Kdyby se pokusil jít stejnou cestou výrobce méně záhadného produktu, pravděpodobně by tvrdě narazil.

Kdyby se patentem nechránil například vynálezce supervýkonného motoru, mohlo by se stát, že za nějaký čas bude podobných výrobců mnohem více. Stačilo by totiž jen rozebrat motor na součástky, okopírovat je a naučit se skládat motory stejně. Kouzlo výrobků, mezi něž patří becherovka, však spočívá v tom, že se jen tak rozebrat nedají. Z odborných stanovisek, které má likérka k dispozici, podle slov její tiskové mluvčí Evy Kotýnkové vyplývá, že rozborem likéru sice lze zjistit z jakých bylin se skládá, jenže nikoliv jejich poměry. Dobrý chemik tedy rozborem zjistí, co v becherovce je, ale ani ten nejlepší nemusí přijít na to, kolik tam toho je. A právě proto by patentování becherovce na rozdíl od motoru spíše uškodilo, než prospělo. Zůstane-li její receptura tajná, zkopírovat ji nikdo nemůže.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče