Když Brnu vládly stroje

04. září 2006, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
04. září 2006, 00:00

JOHANN REIFF Jen málokterý strojírenský podnik v České republice se může pochlubit tak bohatou historií a tradicí jako První brněnská strojírna. U jejího zrodu stál již roku 1814 německý podnikatel Johann Reiff, na jehož práci později úspěšně navázali otec a syn Luzové.

JOHANN REIFF Jen málokterý strojírenský podnik v České republice se může pochlubit tak bohatou historií a tradicí jako První brněnská strojírna. U jejího zrodu stál již roku 1814 německý podnikatel Johann Reiff, na jehož práci později úspěšně navázali otec a syn Luzové.

Na přelomu 18. a 19. století bylo Brno významným centrem textilního průmyslu. Roku 1815 zde fungovalo již 31 firem na výrobu vlněného zboží a zdálo se, že jejich počet bude nadále stoupat. Další rozvoj ale překazila zdánlivě nesouvisející událost - Napoleonova porážka uWaterloo. Po ní byla zrušena kontinentální blokáda Anglie a rakousko-uherské trhy téměř okamžitě zaplavil levný ostrovní textil.

Jedinou cestou ke znovuoživení domácího průmyslu se stala větší mechanizace výroby a s ní spojené snížení výrobních nákladů. Majitelé manufaktur začali proto rychle skupovat nejrůznější technické novinky a strojní vylepšení, za které neváhali zaplatit vysoké částky. Tento „hlad po strojích“ následně vyvolal vznik nových strojírenských firem. Jednou z nich byla i šlapanická továrna Johanna Reiffa, která se z obyčejné textilky změnila roku 1816 na jednu z prvních specializovaných strojíren v Rakousku-Uhersku.

TEXTILNÍ ZAČÁTKY

Johann Reiff se narodil roku 1772 v německém Urachu. Jeho otec byl zámečníkem a výrobcem věžních hodin, malý Johann byl proto přímo předurčen k práci mechanika. Kolem roku 1800 přišel do Čech, kde nejdříve pracoval v jedné z brněnských vlnařských továren a od roku 1806 se začal prosazovat i jako vynálezce a konstruktér textilních strojů. Od počátku se mu dařilo, roku 1814 se proto rozhodl vybudovat vlastní firmu. Odešel do Šlapanic u Brna, kde spolu s bratry Schöllovými a Christianem Memmertem založili malou přádelnu vlny. Stroje přitom vyráběli jen pro vlastní potřebu.

Johann Reiff se stal vedoucím závodu a zasloužil se o slibný rozvoj podnikání. Po roce 1815 ale nastala již zmíněná krize textilního průmyslu a tržby výrazně poklesly. Šlapanická továrna se dostala do velkých problémů a bylo jisté, že pouze s výrobou vlněného zboží dlouho nevydrží.

Reiffa však napadla spásná myšlenka. Všechny textilní podniky měly tehdy zájem o nové stroje a přesně takové on vyráběl. Skončil proto s neefektivním zpracováním vlny a začal se naplno věnovat strojařině. Na pomoc si přizval krajana Heinricha Alexandra Luze a společně položili roku 1816 základ pozdější slavné firmy.

ZE ŠLAPANIC DO BRNA Heinrich Alexander Luz se stal Reiffovým zástupcem a po jeho smrti v roce 1820 vedení továrny převzal. Podíl ve firmě měli stále ještě bratři Schöllové, roku 1821 dostala proto společnost název „Schöll und Luz“. Hlavním výrobním programem se stala stavba parních strojů a parních kotlů, které v pozdějších letech doplnily ještě hasičské stříkačky, hydraulické lisy a různé druhy soustruhů. Roku 1838 se Luz rozhodl osamostatnit a firmu přesunul ze Šlapanic do Brna, kde na předměstí při olomoucké silnici vybudoval novou továrnu. Dočasně si vzal za společníka anglického mechanika Dobse, počátkem 40. let předminulého století se ale již zcela sám stal jedním z nejvýznamnějších výrobců parních strojů na Moravě. Roku 1847 podnik formálně prodal synovi Karlu Friedrichovi, ve skutečnosti ho však řídil až do své smrti v roce 1852. Karl Friedrich Luz začal neprodleně s modernizací provozů. V roce 1853 postavil novou kuplovací pec, vybudoval sklad železa a uhlí, přestavěl kotelnu a do tří let začal i s rozšiřováním slévárny. V 70. letech 19. století však přišla další krize vlnařského průmyslu, která se tentokrát dotkla i strojírenských firem. Řešením se stalo vytváření větších výrobních celků, na což musel roku 1872 přistoupit také Luz. Fúzí s podnikem Thomase Bracegirdla vznikla akciová společnost „První brněnská strojírna“. Současná podoba hlavní budovy společnosti.|
ČAS TURBÍN

Roku 1881 se podnik s oficiálním názvem „Erste Brünner Maschinen-FabriksGesellschaft“ rozrostl o další dílny a později bylo přistavěno i druhé patro k nové administrativní budově. Výrobní program se rozšířil o nové druhy kotlů a také o licenční produkci parních turbín. Na přelomu 19. a 20. století proběhla fúze s další významnou brněnskou strojírnou - slévárnou Friedrich Wannieck & Co., čímž se z První brněnské strojírny stal jeden z největších průmyslových podniků RakouskaUherska. V průběhu první světové války sice tradiční výrobu na čas nahradila produkce granátů a minometů, po roce 1918 se ale vše vrátilo znovu do původních kolejí. V letech 1913 až 1921 byla součástí První brněnské strojírny i vídeňská firma Pauker & Sohn, a od roku 1924 také brněnský podnik Brand & LHuiller. Nejvýznamnějším pobočným závodem se ale stala již zmíněná továrna Friedricha Wanniecka (lidově zvaná Vaňkovka), kde probíhala výroba parních turbín. Zájem o ně byl tak velký, že brzy zastínily veškerou další produkci a První brněnská strojírna se stala jejich největším výrobcem v celém Československu. OD PÁRY K BIOMASE Za druhé světové války byl podnik pod kontrolou nacistů a stal se terčem spojeneckých náletů. Němci navíc koncem války několik budov sami zapálili, roku 1945 proto stát přebíral kdysi skvěle fungující podnik ve velmi zuboženém stavu. Výroba se ale nezastavila ani v těch nejtěžších chvílích a zničené provozy se postupně podařilo obnovit. Od šedesátých let se podnik začal znovu rozrůstat. Kromě hlavního závodu v Brně měl ještě pobočky v Třebíči, Velké Bíteši, Oslavanech, Mikulově a v slovenských Tlmačích. Do výrobního programu se přitom vedle tradičních parních turbín dostaly i turbíny spalovací a podnik stavěl také různé elektrárny, teplárny a kotelny. V osmdesátých letech vyrobili v Brně i tehdy největší parní kotel ve východním bloku, určený pro elektrárnu v Mělníku. Velké změny do fungování První brněnské strojírny přinesl teprve rok 1989. Některé z pobočných závodů se odštěpily, zbytek byl roku 1993 začleněn do nadnárodního koncernu ABB. V roce 1999 se společnost přejmenovala na Alstom Power a o čtyři roky později se stala součástí koncernu Siemens, do kterého patří dodnes. Výroba parních turbín zůstala po celou dobu zachována, v současnosti ji ale již začíná postupně nahrazovat produkce kotlů na spalování biomasy. |JOHANN REIFF (1772-1820) Německý průmyslník Johann Reiff se narodil 24. března 1772 v německém Urachu (Bádensko-Württembersko). Jeho otec byl zámečníkem a výrobcem věžních hodin, stejnému oboru se proto vyučil i mladý Johann. Kolem roku 1880 přišel do Brna, kde pracoval nejprve v Offermannově vlnařské továrně. Později se ale u firmy Ršmheld ve Stráži nad Nisou uplatnil i jako vynálezce a konstruktér textilních strojů. Roku 1814 odešel do Šlapanic u Brna, kde spolu s Friedrichem Schšllem, Augustem Schšllem a Christianem Memmertem založili malou přádelnu vlny. Reiff se stal vedoucím závodu a postaral se o jeho moderní vybavení. Po roce 1815 se musel vyrovnat s krizí v textilním průmyslu a přešel na výrobu strojů. Do Šlapanic pozval krajana Heinricha Alexandra Luze a společně položili základy budoucí slavné strojírny. Nové výroby si však Reiff příliš neužil, dne 7. března 1820 zemřel a podnik připadl Luzovi. HEINRICH ALEXANDER LUZ (1788-1852)**Německý podnikatel Heinrich Alexander Luz se narodil 15. srpna 1788 v německém Metzingenu (rovněž Bádensko-Württembersko). Po vyučení pracoval nejdříve jako hodinář ve Štrasburku a později se začal zabývat i stavbou strojů. Přes Bavorsko se dostal do Vídně a roku 1814 do moravských Šlapanic, kam ho pozval jeho krajan Johann Reiff. Společně zde založili jeden z nejstarších strojírenských podniků v Rakousku-Uhersku. Luz se stal Reiffovým zástupcem, po jeho smrti v roce 1820 převzal vedení podniku a oženil s jeho vdovou. Roku 1821 vznikla firma „Schšll und Luz“, která se zaměřovala především na výrobu parních kotlů. Do roku 1838 podnikal Luz společně s bratry Schšllovými, poté se ale rozhodl osamostatnit a přesídlil do Brna. Při olomoucké silnici u řeky Svitavy postavil novou továrnu, která se stala sídlem firmy „Heinrich Alexander Luz“ (lidově zvané Luzwerk). Roku 1847 podnik formálně prodal synovi Karlu Friedrichovi, ve skutečnosti ho ale řídil až do své smrti v roce 1852. |

Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Lexikon našich hospodářských dějin, Technické památky v Čechách na Moravě a ve Slezsku

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče