Kdy cesta není přesčasem?

14. dubna 2008, 00:00 - Richard W. Fetter
14. dubna 2008, 00:00

VYÚČTOVÁNÍ CESTOVNÍCH NÁHRAD - Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na pracovní cestu jen po vzájemné dohodě. Souhlas s cestou může být sjednán předem v pracovní smlouvě, případně i průběžně podle konkrétních potřeb zaměstnavatele.

Zaměstnanci často vyjíždějí na služební cesty ještě před začátkem pracovní doby (respektive na pracovní směny) a vracejí se z nich až po jejím skončení. Pracovní cestou se podle § 42 odst. 1 zákoníku práce rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zahraniční pracovní cestou je pak podle § 154 cesta konaná mimo území České republiky.

Pracovní dobou je (ve smyslu § 78 odst. 1 písm. a) doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat práci. A také čas, v němž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce. Směnou je podle § 78 odst. 1 písm. c část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat. Ovšem ne každý čas trvání pracovní cesty, jenž přesahuje pracovní směnu, je prací přesčas.

V této souvislosti musíme rozlišovat mezi tím, co je „plněním pracovních úkolů“ a co je pouze takzvaný úkon učiněný „v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů“. Plněním úkolu je výkon povinností vyplývajících z pracovního poměru nebo z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, či jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty. V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou to zejména úkony potřebné k výkonu práce a během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce, po jejím skončení a podobně.

Doba strávená na pracovní cestě nebo na cestě mimo pravidelné pracoviště jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do pracovní doby, se považuje za překážku v práci na straně zaměstnavatele, při které se zaměstnanci mzda nekrátí. Jestliže však zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda ušla, poskytne mu zaměstnavatel náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku.

Cestování není přesčas

Čas strávený zaměstnancem na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů představuje například dobu překonávání vzdálenosti mezi výchozím místem pracovní cesty a místem přechodného pracoviště. A také nazpět do místa ukončení pracovní cesty. Pokud tato doba spadá do pracovní směny zaměstnance, jedná se o překážku v práci na straně zaměstnavatele. Jestliže je tento čas před nebo po pracovní směně zaměstnance, jedná se pouze o dobu cestování, za kterou náleží zaměstnanci pouze cestovní náhrady, nikoliv mzda nebo náhrada mzdy. Nejedná se o práci přesčas.

Prací přesčas je činnost konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu. Vyplývá z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a je mimo rámec rozvrhu pracovních směn. Na pracovní cestě je přesčasem doba strávená plněním pracovních úkolů, která nespadá do doby pracovní směny.

Příklad: Zaměstnanec má týdenní pracovní dobu rozvrženu do pětidenního pracovního týdne o délce 40 hodin. Začátek směn určil zaměstnavatel na 7 hodin a konec na 15.30 hodin. Zaměstnanec byl vyslán na pracovní cestu s tím, že vyjel z výchozího místa v 6 hodin a do místa přechodného výkonu práce dorazil v 9 hodin. V tuto dobu také začal plnit pracovní úkoly spojené s pracovní cestou. Nazpět se vydal ve 14 hodin, kdy ukončil práci, a vrátil se v 17 hodin.

Doba od 6 do 7 a od 15.30 do 17 hodin se posuzuje jako čas překonávání vzdálenosti mezi výchozím místem (nebo koncem) pracovní cesty a místem přechodného pracoviště. Jedná se o dobu cestování, za kterou náležejí náhrady cestovních výdajů. Cestovní náhrady náležejí i za dobu od 7 do 15.30 hodin.

Čas od 7 do 9 hodin a od 14 do 15.30 hodin je překážkou v práci na straně zaměstnavatele. Zaměstnanec během ní plnil jiné úkoly než pracovní úkoly vyplývající ze sjednaného druhu práce (leda by šlo o situaci, kdy zaměstnanec cestoval například osobním automobilem a řízení tohoto vozidla by měl sjednáno jako druh práce v pracovní smlouvě). Šlo tedy o jinou činnost v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Za tuto dobu náleží zaměstnanci mzda (respektive se mu mzda nekrátí) nebo náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Za dobu od 9 do 14 hodin (s výjimkou doby pracovní přestávky na jídlo a oddech) náleží zaměstnanci mzda.

Jiná situace nastane, když zaměstnanec na pracovní cestě vykonává práci ne pouze do 14 hodin, ale až do 17, přičemž zpět cestuje v době od 17 do 20 hodin. Pak je doba od 15.30 do 17 hodin prací přesčas. Za dobu od 14 do 17 hodin mu náleží mzda a za dobu od 15.30 do 17 hodin mzda navíc i s příplatkem za přesčas. Nebo namísto příplatku náhradní volno v rozsahu vykonané práce přesčas, pokud se na tom zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnou. Za dobu od 17 do 20 hodin náležejí zaměstnanci (jen) cestovní náhrady. Ty mu přitom samozřejmě náležejí za celou dobu trvání pracovní cesty, tedy za dobu od 6 do 20 hodin.

Doba na pracovní cestě strávená plněním pracovních úkolů, která nespadá do doby pracovní směny, je prací přesčas. Čas strávený jinak než plněním úkolů, byť jde o úkony v přímé souvislosti s nimi, a přestože nespadá do pracovní směny, prací přesčas není.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče