Kdopak to volá?

17. února 2003, 00:00 - Text a foto Jakub Knězů, reportér ČT, jakub.knezu@czech-tv.cz
17. února 2003, 00:00

Bizarní svět státních veřejných zakázek nepřeje spravedlivé soutěžiČeská armáda a České dráhy toho nemají na první pohled mnoho společného. Při výběru mobilního operátora však postupovaly v přibližně stejný čas přibližně stejně. Obě organizace upřednostnily při zvláštních výběrových řízeních Eurotel.

Bizarní svět státních veřejných zakázek nepřeje spravedlivé soutěži

Česká armáda a České dráhy toho nemají na první pohled mnoho společného. Při výběru mobilního operátora však postupovaly v přibližně stejný čas přibližně stejně.

Obě organizace upřednostnily při zvláštních výběrových řízeních Eurotel. Jedná se přitom o soutěže, jejichž hodnota je ve stovkách milionů korun.

Soutěž se ruší

Ministerstvo obrany vypsalo loňský 4. listopad jako termín pro dodání nabídek na dodávku maximálně 4000 kusů SIM karet, pronájem stejného počtu mobilních telefonů a další služby spojené s jejich provozem. Termín vyhodnocení podaných nabídek byl sice stanoven na 4. prosince, ale den předtím ministerstvo soutěž zrušilo. Oficiálním důvodem bylo to, že jediný uchazeč, Eurotel, sice splnil formální náležitosti soutěže - tedy například termín podání nabídky a podobně, ale už neobstál při vyhodnocování kritérií. Tato kritéria napadly dva konkurenční operátoři - Oskar a T-mobile, respektive Radiomobil. Původně podle tiskového mluvčího Generálního štábu Vladimíra Lukovského sice armáda chtěla vypsat nový tendr do 13. prosince, pak se ale zřejmě vše zkomplikovalo. Nová soutěž totiž byla vyhlášena až 20. prosince. Dalo by se říct, že se vlastně nic nestalo. Podmínky soutěže nesplnil žádný z operátorů, nebyla to tedy chyba ministerstva obrany. Můžeme se však domnívat, že byla. To proto, že když se podíváme do zadávací dokumentace k soutěži, zjistíme, že v ní uvedené požadavky mohl splnit jen operátor Eurotel. Můžeme také spekulovat, proč tomu tak je - zda jsou vysoké požadavky armády zdůvodnitelné, či šlo o zakázku ušitou na míru Eurotelu. V této souvislosti není bez zajímavosti, že se hovoří o tajné dohodě mezi členy vlády, podle které se má ve všech výběrových řízeních ve státních organizacích na dodávku služeb mobilních operátorů upřednostňovat právě Eurotel. To údajně kvůli tomu, že se dalšími a dalšími zakázkami zvýší jeho hodnota, což bude výhodné při stále chystané a stále odkládané privatizaci jeho akcionáře - Českého Telecomu. Mluvčí Eurotelu Jan Kučmáš popírá, že by tato firma nějakým způsobem zasahovala do výběrových řízení, která vyhlašují státní úřady. „Eurotel samozřejmě nevyvíjel žádný nekalý nátlak na ministerstvo obrany,“ uvedl k poslední sporné zakázce mluvčí Kučmáš. „Technické řešení zakázky bylo v podmínkách popsáno příliš detailně a ušito na míru jednoho operátora a neumožňovalo jiné technické řešení se stejným výsledkem. Stanovené podmínky vypsané ministerstvem obrany prostě neumožňovaly otevřenou soutěž a tím pádem i dosažení nižší ceny zakázky,“ kontruje mluvčí Radiomobilu Jiří Hájek. Podobné stanovisko má i další mobilní operátor - Oskar. Ten se ale na rozdíl od Radiomobilu ani nechtěl soutěže na dodávku telefonů pro armádu účastnit. „My jsme se rozhodli se neúčastnit především z toho důvodu, že zadávací dokumentace jednoznačně upřednostňuje Eurotel, jedná se především o podmínku rozsahu pokrytí, oblast služeb s přidanou hodnotou,“ říká mluvčí Oskaru Igor Přerovský a dodává: „Je řada soutěží, které jsme dopředu vzdali, protože docházelo k tomu, že už od počátku byl preferován operátor Eurotel a podmínky tendrů byly nastaveny tak, že znemožňovaly úspěšnou účast operátora našeho typu.“

Variantní řešení (ne)možné

Náčelník Agentury komunikačních a informačních systémů ministerstva obrany, plukovník Jiří Baloun, v zadávací dokumentaci podmínil účast v armádní soutěži několika body - chtěl po operátorech, aby jejich SIM karty dodané pro ministerstvo obrany uměly nezávisle na sobě provozovat dvě čísla. Tento požadavek se zdá být logický - takto se dá totiž snadno odlišit, kdy uživatel telefonu volá služebně či soukromě. Podle druhu své potřeby tak zvolí číslo a na jeden z účtů se načítají poplatky. V zadávací dokumentaci byly požadavky na SIM kartu specifikovány podrobně: „SIM kartou se rozumí multifunkční SIM karta, která umožňuje uchovávat a používat dvě na sobě nezávislá čísla s oddělenou tarifikací na jedné SIM kartě za podmínky, že jsou obě čísla aktivní současně.“ Jenže! T-mobile sice neumí provozovat na jedné SIM kartě dvě čísla, avšak jeho systém umožňuje odlišení hovorů pomocí kódu, který uživatel zvolí před vytočením čísla. Varianty Eurotelu a T-mobilu jsou zhruba stejně náročné na uživatele, armáda však požadovala systém Eurotelu a dokonce v zadávací dokumentaci používala odborné termíny Eurotelu. Od této terminologie prý ustoupila až na kritiku konkurentů. Zaměstnanci agentury ministerstva obrany sice v telefonickém rozhovoru tvrdili, že se může použít i variantní řešení T-mobilu, ale jejich argumentaci opět popírá samotné zadání soutěže. V článku 8 zadání se totiž píše velmi stroze a jasně toto: „Zadavatel vylučuje možnost variantního řešení.“ „Pokud výsledkem má být oddělená tarifikace, ať už soukromých nebo služebních hovorů, je řada cest, jak se k tomuto výsledku dopracovat a my si myslíme, že náš systém je plně konkurenceschopný,“ uvedl mluvčí Radiomobilu Hájek. Podle představitelů armády asi systém Radiomobilu plně konkurenceschopný není.

Prověření nutné!

Další podmínkou, která diskvalifikovala ostatní operátory, bylo osvědčení od Národního bezpečnostního úřadu o alespoň nejnižším stupni prověření firmy z hlediska přístupu k utajovaným informacím. Toto prověření měl v době vyhlášení soutěže pouze Eurotel a ministerstvo obrany se přiznalo, že to vědělo. Prý jen podle Vladimíra Lukovského z generálního štábu armáda nevěděla, zda ostatní operátoři nezískají osvědčení v průběhu výběrového řízení. „K tomu, abychom mohli vyžadovat to prověření, nás opravňuje zákon 148 a příslušná nařízení vlády,“ uvedl Lukovský, čímž dal jasně najevo, že požadavek na prověření nebyl povinností, ale dobrovolným krokem armády. Přitom ale mobilní telefony nebyly určeny pro přenos utajovaných informací. Zajímavé je, že například ministerstvo vnitra nebo ministerstvo spravedlnosti, která loni také vyhlásila soutěž na dodávku mobilních telefonů a jejichž zaměstnanci se také mohou dostat do kontaktu s citlivými daty, žádné prověření Národním bezpečnostním úřadem od operátorů nepožadovaly. T-mobile sice mezitím prověření od NBÚ získal, ale jak uvidíme později, stejně mu to pravděpodobně nebylo nic platné. Při prvním vyhlášení soutěže s požadavkem na prověření od NBÚ zaměstnanci Agentury komunikačních a informačních systémů Ministerstva obrany ČR sice tvrdili, že stačí, když prověření od NBÚ a další podmínky soutěže splní jen jedna z firem, které jdou společně do tendru, takže se mohly přihlásit i T-mobile nebo Oskar, které prověrku neměly. Toto vysvětlení však samo zadání popírá, píše se v něm: „Každý z účastníků tohoto sdružení, kteří podávají nabídku společně, prokáže kvalifikační předpoklady samostatně v plném rozsahu.“ Mluvčí Radiomobilu Hájek si myslí, že v řadě tendrů - například v případě ministerstva spravedlnosti nebo vnitra - nebylo prověření od NBÚ potřeba, a tudíž nevidí důvod, proč by na ministerstvu obrany takovouto podmínku mít měli. Radiomobil také argumentuje tím, že Bundeswehr - německá armáda - používá více než 10 000 SIM karet T-mobile, z nichž je část určena pro tzv. kryptované telefony, které slouží pro přenos vysoce utajovaných informací. V USA je prý T-mobile dokonce exkluzivním dodavatelem mobilních telefonů, SIM karet a jiného potřebného zařízení pro armádu. Další nesplnitelnou podmínkou pro Oskara a T-mobile bylo vybudování vysílačů v požadovaných termínech a velikosti území pokrytého signálem. Lidé z managementu Oskaru převyprávěli rozhovor mezi nimi a vedením armády. Podle nich zněl asi takto: „Podle zadávací dokumentace musíme postavit ve vojenských prostorech vysílače. Dáte nám k tomu svolení?“. Armáda odpověděla: „ne.“ Lidé z Oskaru pokračovali: „Ale když nám nedáte svolení, tak se nemůžeme zúčastnit soutěže.“ Lakonická odpověď ministerských úředníků prý zněla: „Přesně tak, nemůžete.“ Mluvčí Eurotelu Jan Kučmáš se nedomnívá, že by výhrady, které zbylí dva operátoři měli vůči stanoveným podmínkám, byly oprávněné. „První výhradou bylo prověření od Národního bezpečnostního úřadu, které je však standardní procedurou u armády, protože armáda si chrání svá citlivá data, druhá výhrada byla vůči požadovanému typu SIM karet, tento produkt, který jako jediný nabízí Eurotel, je pro uživatele velmi výhodný a umožňuje ušetřit měsíčně řádově několik milionů korun. Proto se domníváme, že požadavky armády jsou logické, protože chce ušetřit peníze nás, daňových poplatníků,“ uvádí mírně patetickým tónem mluvčí Kučmáš.

Nová, ale stará soutěž

Novou soutěž vyhlásilo ministerstvo 20. prosince. Termín uzavření soutěže stanovilo na 10. ledna - trochu šibeniční termín, když si uvědomíme, kolik volných dnů mezi těmito dvěma termíny bylo. V příloze k nové výzvě k podání nabídek z 20. prosince 2002 je zadání takřka totožné se zadáním v první, zrušené soutěži. „Každé GSM zařízení musí umožňovat používání dvou na sobě nezávislých čísel s oddělenou tarifikací, za podmínky, že jsou obě čísla aktivní současně.“ Tudíž jsou oba operátoři konkurenční vůči Eurotelu opět ze soutěže vyloučeni. Další, a to je v druhém kole nová podmínka, je povinnost operátora být nositelem certifikátu jakosti dle ISO 9001. Tato podmínka se může jevit rozumnou, je logické, že každý zadavatel chce to nejlepší, jenže proč potom vypisovat soutěž, když je jasné, že kritérium ISO 9001 může splnit jen Eurotel, který toto osvědčení získal zatím jako jediný operátor? Celá zakázka se může zdát jako nepříliš zajímavá. Jde však o velmi významný počet odebraných SIM karet a přístrojů, a tak v době, kdy operátoři bojují o každého jednotlivého zákazníka, by jim příchod několika tisíc nových uživatelů naráz jistě udělal velkou radost. Rozsah zakázky se dá i odhadnout. Jestliže by 4000 uživatelů armádních telefonů provolalo měsíčně tisícovku, znamená to, že za čtyři roky, na které by byla uzavřená smlouva, by operátorovi armáda zaplatila 200 milionů korun. Přestože jsme se zajímali o podmínky nové smlouvy, během týdne nám na tiskovém oddělení generálního štábu, které má tuto kauzu na starosti, nebyli schopni vysvětlit okolnosti nového výběrového řízení.

Cesta k vlaku

České dráhy loni, 30. dubna, také vypsaly veřejnou obchodní soutěž na dodávku SIM karet, pronájem mobilních telefonů a další služby. Průběh soutěže napadl Radiomobil a podal stížnost s řadou výhrad k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Jeho obchodní ředitel Miroslav Rakowski poslal loni, 26. listopadu, nezvykle ostře psaný dopis adresovaný předsedovi správní rady Českých drah Pavlu Stoulilovi, ve kterém shrnuje průběh soutěže na dodávku služeb mobilního operátora. “..Již samostatná dokumentace vzbuzovala pocit předem určeného vítěze, ale přesto jsme věřili v nestrannost a korektnost výběrové komise,“ uvádí se v úvodu dopisu, který ale vedení Radiomobilu nechce vůbec oficiálně komentovat. Operátor v dopise také kritizoval způsob přidělování různých vah (ohodnocení splnění jednotlivých požadavků obvykle ve škále 0-10, případně 0-100, kde 10, respektive 100 je nejvíce) jednotlivým kritériím, kdy podle jeho názoru dostával Eurotel nespravedlivě větší počet bodů, než si zasloužil. Radiomobil podle stížnosti předsedovi správní rady Českých drah také požádal o nahlédnutí do zprávy výběrové komise, která dle zadávající dokumentace a podle zákona měla být ustanovena. Ředitel odboru informatiky Českých drah prý poslal odpověď, že žádná komise ustanovena nebyla, a tak jim nemohou vyhovět. Operátor pak poslal odvolání generálnímu řediteli Českých drah Daliboru Zelenému, který ale Radiomobil ujistil, že komise ustanovena byla a do zprávy je možné nahlédnout. Trochu Kocourkov, nemyslíte?

Jak to dělají na drahách?

Antimonopolní úřad došel při svém správním řízení, ve kterém hodnotil stížnost Radiomobilu, k názoru, že ze záznamu o posouzení a hodnocení nabídek jednotlivých operátorů, který obsahuje jen konečnou tabulku přidělených bodů, nelze přezkoumat, jak České dráhy hodnotily jednotlivá kritéria uvedená v zadání. Úřad mohl přezkoumat pouze hodnocení jediného kritéria - výše ceny nabízených služeb, kterou hodnotil zadavatel podle názoru Úřadu správně. Uchazeč, který nabídl nejnižší nabídkovou cenu obdržel maximální počet bodů a naopak uchazeč, který ve své nabídce uvedl nejvyšší nabídkovou cenu, obdržel nejméně bodů. Hodnocení ostatních kritérií je podle názoru antimonopolního úřadu nepřezkoumatelné. Doslova se v rozhodnutí Úřadu uvádí: „Ze záznamu o posouzení a hodnocení nabídek není jasné, jak zadavatelé, resp. expertní skupina, přidělovali body jednotlivým kritériím, čímž se stal celý průběh hodnocení nabídek neprůkazný a nepřezkoumatelný.“ Antimonopolní úřad však nesouhlasil ve své závěrečné zprávě s názorem Radiomobilu, že České dráhy měly ustanovit komisi pro výběr nejlepší nabídky. Komise prý nebyla nutná, a jestliže České dráhy ukázaly svůj postup a hodnocení jednotlivých kritérií operátorovi, pak to byla pouze jejich dobrá vůle. Shrneme-li názor brněnského Úřadu, tak České dráhy podle něj porušily kromě zákona o zadávání veřejných zakázek dalších pět zákonů, a proto musely zrušit soutěž a vypsat novou. Také tak dráhy udělaly. Vypsaly novou soutěž, jenže ta skončila stejně jako ta první, nyní ji prošetřuje antimonopolní úřad na podnět Radiomobilu. České dráhy ve svém stanovisku prostřednictvím tiskového mluvčího Petra Šťáhlavského k nové stížnosti druhého největšího operátora uvádějí: „Radiomobil přitom vychází z nedoložených úvah a pochybností, zda i při opakovaném výběru byl zadavatelem dodržen zákonem stanovený postup, přičemž jako důvod svých pochybností znovu poukazuje na skutečnost, že mu zadavatel neumožnil nahlédnout do záznamu o posouzení a hodnocení nabídek (ačkoliv je mu známo, že zadavateli zákon takovou povinnost neukládá). Zadavatel považuje úvahy uchazeče Radiomobil, a. s., za účelové a rozhodně je odmítá.“ České dráhy podle vyjádření mluvčího Šťáhlavského poslaly antimonopolnímu úřadu v polovině ledna své stanovisko, ve kterém tvrdí, že postupovaly v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek a se závěry ÚOHS z první zrušené soutěže.

Policie jde příkladem

Nejen České dráhy a armáda, ale i ministerstvo vnitra pořizuje mobilní telefony zvláštním způsobem. I jeho postup prozkoumával Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, a to kvůli zakázce na dodávku cca 15 000 kusů mobilních telefonů pro systém krizového řízení země při neočekávatelných katastrofách a nehodách, jako byly například loňské povodně. Radiomobil stejně jako v případě Českých drah protestoval a tvrdil, že ministerstvo vnitra nijak nevymezilo v zadání soutěže množství požadovaných služeb, což vedlo k tomu, že nešlo řádně posoudit a porovnat cenové nabídky služeb. Radiomobil také namítal, že zadavatel porušil zákon tím, že si nevyžádal zdůvodnění nízké ceny mobilních telefonů, které nabízel Eurotel. Tento názor však antimonopolní úřad odmítl, protože ani cena Radiomobilu nebyla stejně vysoká jako pro řadového kupujícího, a protože je běžné, že při takto velkých zakázkách většinou nabízejí operátoři telefony levněji než za kolik je sami nakoupí. Úřad však zkritizoval ministerstvo za špatné ohodnocení jednotlivých nabídek uchazečů a nezdůvodnění přidělení konkrétních počtů bodů za jednotlivá kritéria.

Radiomobil z kola ven

Podle názoru Úřadu mělo ministerstvo ze soutěže vyloučit Radiomobil kvůli nesplnění několika požadavků stanovených zadavatelem v dokumentaci k veřejné zakázce. Radiomobil například nesplnil požadavek pokrytí signálem k 31. 10. 2001, nenačítal nevyužité volné minuty do účtu za následující měsíc, jestliže se neprovolali v předcházejícím. Radiomobil podle rozhodnutí Úřadu ani nesplnil tak banální povinnost, jakou je dodání minimálního počtu mobilních telefonů k funkčnímu předvedení. Také proto muselo vnitro soutěž zrušit. Pak vyhlásilo novou, kterou Radiomobil opět napadl. O celém případě pak musela rozhodovat vláda, která definitivně přiťukla zakázku Eurotelu. Vloni v lednu řekl pro ČTK generální ředitel Radiomobilu Roland Mahler, že přidělení zakázky formou výzvy jednomu zájemci považuje za účelové a poškozující konkurenční podmínky na českém trhu mobilních telekomunikací. „Tímto rozhodnutím se bohužel opět potvrdila oprávněnost kritiky ze strany Evropské unie ke způsobu zadávání veřejných zakázek,“ uvedl tehdy Mahler. Je ale pravdou, že během loňských povodní, kdy se de facto poprvé spoléhalo na krizové telefony, většina z nich nefungovala podle očekávání. To kritizoval například i sociálnědemokratický ministr vnitra Stanislav Gross. Tiskový mluvčí Eurotelu Jan Kučmáš však kritiku odmítl. Podle něj nelze v případě, kdy všichni volají všem, zaručit perfektní spojení pro všechny uživatele krizových telefonů a rozhodující podle něj bylo, že se dovolala asi třicítka lidí, která měla nejvyšší prioritu.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče