Kdo „vlastní“ vzdělávání?

17. března 2009, 12:05 - Ivan Pilný
17. března 2009, 12:05

Kvalitu bychom neměli posuzovat podle ministerských akreditací

Jsme svědky a také objekty souboje o to, kdo, kdy, jak a kde nás bude vzdělávat. Velké ambice si dělá stát. Nechává vyrábět a vzápětí popírá bílé a zelené knihy, svatořečí a pak zatracuje a odkládá školné. Stát má v ruce řadu nástrojů: ovládá, reguluje, akredituje, monitoruje, řeší personální otázky a přerozděluje peníze daňových poplatníků. Tahle tendence se nezmenšuje ani s krizí. Dotyčné ministerstvo s kuriózním názvem jako jedno z mála zvýšilo počet úředníků, a to hned o třicet procent. Kvantita a snaha, zdá se, výsledky nepřináší. Komerční sféra kritizuje úroveň absolventů kamenných škol, učňovské školství je pod kytkami. Ani my sami nemáme pocit, že to, co do nás a našich dětí dostalo „bulimické“ vzdělávání, je to pravé ořechové, a vzděláni si nepřipadáme. Bulimické vzdělávání je popis procesu, ve kterém jsme nuceni se nacpat tím, co je na jídelníčku, a pak se snažíme pokud možno bez následků totéž vydávit u zkoušky.
„Neviditelná ruka trhu“ také nemá velké šance. Kdyby trh dokázal předvídat, co bude za pár let a adekvátně reagovat, asi bychom se dokázali vyhnout krizím. Některé tolik žádané schopnosti má jen malé procento populace a to dramaticky nezvětšíme, stejně jako počet nadaných basketbalistů s výškou nad dva metry. Mobilní a flexibilní pracovní síla bezproblémově se stěhující z neprofitabilních do ziskových odvětví je zatím také jen iluzí. Zdá se, že odpověď na titulní otázku zní: „Jsme to my sami“. Měli bychom přijmout pár axiomů. Vzdělání je investice do naší budoucnosti a ten, kdo ji spravuje, jsme my sami. Je celoživotním procesem. Heslo Učit se, učit se, učit se, neztrácí pravdivost jen proto, že jej prý kdysi vyslovil Lenin. Musíme se naučit dělat kompromisy mezi individuálními přáními a společenskou poptávkou, má to výrazný vliv na naši výplatní pásku. Vybírejme si vzdělávací instituce, které uvolňují, a nikoli svazují potenciál, s nímž jsme se narodili. Kvalitu bychom neměli posuzovat podle ministerských akreditací a prezidentem jmenovaných akademických funkcionářů, ale podle uznávaných mezinárodních standardů. Ty se, možná inspirovány průmyslovými ISO a Six Sigma, začínají objevovat. Imperativem je oceňovat ty učitele, kteří berou svou práci ne jako povolání, ale jako poslání.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Najděte si novou práci do září
Plná zaměstnanost v ČR: čím jsme si ji zasloužili?
Obtěžují vás nevyžádané telefonáty? Návod, jak se jim vyhnout
O 20 % víc než loni: ceny bytů opět rostou
Mají Češi na elektromobil? Hyundai hodlá rozšířit dojezd až na 500 kilometrů
Auta
Povinné ručení: Jak na změnu smlouvy a snížení ceny
Galerie: Škoda Karoq se chlubí digitálním přístrojovým štítem. Taková věc tu ale byla už dávno
Nové BMW Z4 slibuje svobodu, ale počkáte si na ni až do jara 2018
Kouzlo bohaté sklizně: Zkusili jsme, jak se řídí moderní kombajn
Jeden Velorex 16/250 se dostal až do Chicaga. Teď je po renovaci a stojí přes 300 tisíc
Technologie
Tento týden podcast Cnews FM nebude
Co přinese Intel Coffee Lake do lowendu? Máme parametry Pentií, takt až 3,9 GHz
Povinné ručení: Jak na změnu smlouvy a snížení ceny
Intel už má 15W čtyřjádra pro notebooky v ceníku i s parametry, vydání je blízko
Na počítače míří nový Skype. Nebude to taková divočina jako mobilní verze
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít