Kdo točí klikou

16. října 2008, 16:47 - Petr Nováček
16. října 2008, 16:47

Jsou práce, jež se nehodí pro nejvyšší vedení stran, ale tu a tam musejí být vykonány

Z předminulého čtvrtka na pátek na oslavě po autogramiádě Jiřího Paroubka zastřelil jeho dlouholetý známý, kontroverzní podnikatel Bohumír Ďuričko, jiného kontroverzního podnikatele, totiž syna Václava z rodiny Kočkových, náležejících k Paroubkovým přátelům. I když patrně šlo o zkratové jednání pod vlivem alkoholu a Jiří Paroubek ani nebyl „střílečce“ přítomen, v Otázkách Václava Moravce připustil, že přemýšlel i o rezignaci, „protože to je věc, kde to člověka musí napadnout okamžitě, do jaké míry jsem věci mohl ovlivnit, nebo nemohl“. To asi opravdu nemohl. A navíc v těchto volbách nekandidoval, a proto se rozhodl neodstoupit. „Nicméně není možné popřít, že se to stalo na jeho akci, na křtění jeho knížky. A pozor si politici určitě dávat mají na to, s kým se přátelí,“ reagoval na situaci prezident Václav Klaus. Ví, o čem hovoří. Když před patnácti lety rozpoutal velkou privatizaci, ocital se jako mimořádně vlivný politik - ministr financí a pak předseda vlády - i v blízkosti lidí, k nímž bylo později lépe se nehlásit. Tak či onak Duričkem zastřelená „osoba Kočka“, na jaře 2006 zahrnutá do „Kubicovy zprávy“ o prorůstání sféry politiky s mafiánskými strukturami, potvrzuje podezření, že zdejší politici se bez zábran obklopují křiklavě podezřelými ansámbly podivných přátel a známých.
Přesto apel předsedy zelených a vicepremiéra Martina Bursíka, aby lidé, kteří jsou považování za „šedou zónu“, politiku opustili, zůstane asi oslyšen. „Lidé, jako je Tvrdík, by měli z politiky odejít. Totéž si myslím o panu Dalíkovi,“ pravil ve zmíněné televizní debatě Bursík. Rád by nastavil hranici, „co je slušné ve vztahu politiků ke svému okolí“. Dle něho se v „šedé zóně“ pohybuje mnoho chytráků, kteří se veřejně chlubí tím, že „umí Topolánka i Paroubka“ a prý dokonce „i Bursíka“. Kolegové z otrkanějších stran museli být nadšeni, když je v televizi vybídl „vyčistit si adresáře svých kontaktů“. V praxi by to totiž předpokládalo, že se politici a politické strany bez služeb lidí z „šedé zóny“ obejdou. To zatím možná funguje u zelených, kteří si za dva roky ve vládě k moci přičichli, ale dosud si na ni nevytvořili chorobný návyk. S největší pravděpodobností si jej časem také vytvoří, setrvají-li však ve vládě dostatečně dlouho. Pak si osvojí i zásadu, že dobyté pozice je třeba nejen udržet, ale i stále rozšiřovat. Ve všech dalších volbách bude proto muset být Strana zelených co nejúspěšnější, k čemuž bude potřebovat víc prostředků, než kolik jí poplyne ze státního příspěvku. A nejpozději v tu chvíli se na jejím prahu objeví „chytráci“, kteří zeleným nabídnou své služby, předpokládajíce, že se jim s možnostmi vládní strany budou náležitě revanšovat. V posledních dvaceti letech by byli první úspěšnou parlamentní a vládní stranou, která by přirozené přilnavosti „chytráků“ zcela unikla.
Jsou totiž jisté práce, jež se nehodí pro nejvyšší vedení žádné strany, ale tu a tam musejí být vykonány. Jasně že si Václav Klaus a další vedoucí představitelé ODS jako svědci před soudem nemohli vzpomenout, jak to bylo s Bacsem, Sinhou, Šrajbrem, s dalšími tajemnými sponzory, se „švýcarským kontem“ a bájnými „igelitkami“ plnými peněz. Pokud se něco z toho vůbec stalo – a nejspíš ano, poněvadž ODS později zavedla přísný systém přijímání sponzorských darů –, zařídila to především „šedá zóna“ kolem stranické špičky. Posuňme se však k dnešku! Rozhodně to nebyl Mirek Topolánek a nejspíš ani jeho místopředsedové, kteří vyjednali přechod poslanců Miloše Melčáka a Michala Pohanky z ČSSD do vládního tábora a letos v únoru při prezidentské volbě posun poslanců ČSSD Petra Wolfa a Evžena Snítilého týmž směrem. Možná to byl Topolánkův mladý přítel Marek Dalík a možná někdo jiný ze „šedé zóny“, kdo jeho vládu vlastně instalovali a drží ji v sedle. Vzpoura svědomí čtyř bývalých „socanů“ za tím asi nebude! To spíš něco onačejšího, což ale opět musel „někdo“ předjednat. A ten „někdo“, má-li vláda dožít, se také musí starat o plynulé plnění závazků, jež z tohoto „obchodu“ vyplývají. To je přece práce pro specialistu, a nikoli pro předsedu strany či vlády!
Sečteno a podtrženo, jsme-li na tom tak, že vláda, některé politické strany a potažmo náš politický systém fungují nikoli díky demokratickým mechanismům, volbám, činnosti parlamentu a podobně, ale protože kdosi kdesi v pozadí pootočí pomyslnou klikou a státní stroj se o kousek pohne, pak se „šedých zón“ nezbavíme. V takovém případě se však budeme muset obejít bez vymezení toho, „co je slušné ve vztahu politiků ke svému okolí“ a jiných hranic, jež ostatně mají význam a smysl jen ve společnosti demokratické, kulturní a mravné. Stále jí ještě můžeme být, pokud se politické strany od pouhé mocenské údržby státu vrátí k hledání hlubšího smyslu, bazálních hodnot a cílů vlastní politiky.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Polil vás v hospodě číšník? Kdo to zaplatí?
Návod, jak zatočit s neplatiči alimentů
Jak se vám zvýší splátka hypotéky při refinancování?
8 mýtů, kterým při placení sociálního pojištění nevěřte
Týkají se vás nedoplatky na daních? Pozor, exekutoři už je začali vymáhat
Auta
Video: To nejlepší z Goodwood Revival 2017
Také Toyota Auris (ne)míří do terénu. Verze Freestyle přidává plasty, ale nic dalšího
Už i Hyundai přechází na uhlíková vlákna, prozrazuje nový patent
Mazda představila svou Škodu Kodiaq. Sedmimístná CX-8 ale do Evropy nemíří
Hyundai i30 N se už vyrábí. Do konce roku vznikne pouze 1450 exemplářů
Technologie
Oracle odhalil procesor Sparc M8. Má novou architekturu, takt 5 GHz a asi je poslední
Tip: Naplánujte si automatické zapnutí Wi-Fi na zařízení s Windows 10
Apple vydal iOS 11. Nový systém přináší desítky novinek
Na nereferenční Radeony RX Vega se může čekat až do půlky října, výrobci nemají čipy
Některé počítače HP se po servisní aktualizaci Windows 10 spouští až 10 minut
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít