Kdo se odváží namíchnout Čínu?

21. března 2008, 17:05 - Luděk Bednář
21. března 2008, 17:05

Většina manažerů je proti bojkotu letních olympijských her

Měly by demokratické státy bojkotovat olympijské hry v Pekingu kvůli porušování lidských práv v Tibetu?

  • Ano 30,7 %
  • Ne 61,4 %
  • Nevím 7,9 %

Před necelými dvěma týdny propukly v Tibetu největší nepokoje za posledních dvacet let. Potlačily je čínská policie a armáda. Číně tím vznikl pět měsíců před zahájením letních olympijských her v Pekingu problém. Krize však zatím jejich konání neohrožuje. Mezinárodní olympijský výbor totiž navzdory protestům lidí proti čínskému porušování lidských práv v Tibetu oznámil, že olympijská pochodeň bude putovat i přes toto území obsazené Čínou. I 61,4 procenta manažerů se domnívá, že olympiáda by bojkotovaná být neměla.
Tento názor zastává i respondent: „Situaci Tibetu by to nezlepšilo. Možná právě naopak by to ještě prohloubilo čínskou tvrdost. Je třeba s Čínou dále spolupracovat a tlačit ji k dalším, byť zdánlivě drobným liberalizačním krokům. V tomto případě je taktika ,eroze‘ mnohem účinnější než cesta jednorázových velkých gest, po kterých obvykle tyto režimy upevní svou vnitřní stabilitu.“
Problém Tibetu a olympijských her se hlouběji rozebírá v záporné odpovědi: „Čína v Tibetu udělala jen to, co normálně činí s protesty svých obyvatel. A v Tibetu se chová stále stejně špatně. Pokud už to Mezinárodní olympijský výbor (MOV) jednou ignoroval a Číně olympijské hry přidělil, pak musí přijmout odpovědnost za toto rozhodnutí. MOV a ,demokratické státy‘ se v honbě za obchody s Čínou samy sebe snažily přesvědčit, že se stala zemí, která nepotlačuje lidská práva svých občanů. Každý musel vědět, že to není pravda. Jen bláhově doufali, že se nic nestane a že nikdo nevyužije olympiádu ke zviditelnění otázky lidských práv. Řeči o organizovaném bojkotu jsou jen snahou smýt ze sebe odpovědnost za výběr Číny.
Myslím, že by sportovci neměli pykat za špatné rozhodnutí vedení MOV tím, že by přišli o možnost bojovat o olympijské vítězství, zejména je-li to jen jednou za čtyři roky. Pokud se ale některý sportovec, především ten s reálnou šanci na zisk medaile, rozhodne sám za sebe kvůli lidským právům hry bojkotovat, pak si zaslouží maximální uznání. Současně by se MOV měl zasadit o to, aby sportovci, kteří se vyjádří k otázce lidských práv v Číně, nebyli z her vyloučení, byť jim vyjadřování se k ,politickým‘ záležitostem není dovoleno.“
Tématu Číny a Tibetu se věnuje manažer shodného záporného názoru: „Je sice pravda, že Tibet býval samostatný stát, ale když už jej čínští maoisté jednou zabrali, je pro jejich nynější - vcelku slušnou vládu - politicky velmi obtížné tibetské území vyklidit. To musí každý pochopit vzhledem k tomu, jak těžce a obtížně opouštěly své kolonie demokratické státy typu Velké Británie anebo Francie. Navíc, v Číně minimálně patnáct let nevládnou komunisté, ale jakási odrůda ekonomicky liberální, osvícené diktátorské strany. Něčím podobným prošlo Japonsko, kde v letech 1945 až 1993 vládla pouze Liberálnědemokratická strana Japonska. A podobnou věc zažily i Jižní Korea anebo Tchaj-wan.
Jinou záležitostí je, co samostatnost jednou Tibetu přinese. Číňané tam nyní vnášejí proces modernizace. Jakmile se moci nad Tibetem chopí dalajlama, hned bude jasné, že není žádným demokratem. A navíc režim, který zavede, bude po všech stránkách nemoderní a středověký - doslova tmářský. Také je zřejmé, že ve Lhase zapalovali obchody a zabíjeli Tibeťané, a nikoli Číňané.“
Přístup sportovců rozvíjí respondent v této kladné odpovědi: „Domnívám se, že i sportovci by měli zvážit bojkot her, aniž by byla přijata nějaká oficiální linie na úrovni jednotlivých států. Vím, že je to těžké, neboť pro některé z nich jde o příležitost, která se již nebude opakovat.“
Skeptikem je manažer: „Ano, ale pokud to některý ,demokratický stát‘ udělá, budu velmi překvapen.“
A skeptická je i záporná odpověď: „Pamatuji si dva bojkoty olympiád - v Los Angeles a Moskvě - a nejsem si vědom, že by tenhle akt něco vyřešil. Nastalo by jen znehodnocení sportovních soutěží. Olympiáda by se stejně konala - minimálně Kuba a KLDR by své sportovce vyslaly. Navíc, který z vyspělých demokratických států by si troufl v současné krizi světové ekonomiky ještě více namíchnout její podstatnou součást a své významné exportní teritorium?“

Odpovídalo 127 manažerů

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče