Kdo se bojí služebního zákona

05. srpna 2014, 12:00 - Petr Weikert, Euro
05. srpna 2014, 12:00

Pět pracovních dní tohoto týdne rozhodne po jedenácti letech konečně o tom, jak bude vypadat služební zákon. Nad normou, která odděluje politickou a odbornou moc na státních úřadech, sedí zástupci koalice a opozice a dohadují se o posledních změnách. Jasné je zatím jedno. Vznikne generální ředitelství státní služby. A je to dobře.

Opoziční ODS a TOP 09 jsou proti. Proč? Generální ředitelství je podle nich zbytečný a drahý úřad. V záplavě výkřiků ale nikdo pořádně neřekl, co to ono ředitelství bude. Půjde o organizační jednotku Úřadu vlády ČR, kde bude pracovat něco kolem třiceti lidí. Úředníků je v Česku celkem zhruba 17 tisíc, takže těch třicet navíc není žádná velká porce. Navíc nebudou mít svůj dům, kde se bude platit nájem, svítit a topit, ale dostanou kanceláře ve Strakově akademii. Z toho vychází, že tenhle úřad drahý nebude, pokud se tedy někdo nezblázní.

Teď jde o to, jestli náhodou nebude zbytečný. Opět ustupme od politických výkřiků a podívejme se na to, co opět bohužel obě strany sporu neříkají – co bude ředitelství dělat. Těch třicet lidí ve Strakově akademii bude dohlížet na své profesionální úředníky na ministerstvech, bude dávat pozor na to, aby na ně někdo politicky netlačil. Bude zamezovat účelovým personálním změnám, které by jinak měl v rukou politicky jmenovaný ministr. Bude je také vzdělávat a tak dále. Oproti pětadvacet let zažitému systému, kdy si každý ministr přivedl na úřad svoji partičku, jež mnohdy připomínala partu kovbojů, je to evoluční změna. A je to principiálně správná změna, pokud k ní koaliční vláda přistoupí rozumně.

Navíc nejde o žádnou novinku. Česko je sice poslední zemí Unie, která nemá služební zákon, důležité je ale říci: nemá plně funkční služební zákon. Některé jeho drobnosti platí, jde o pohrobky původního zákona z roku 2002, třeba pasáže o vzdělávání úředníků. V roce 2006 už dokonce vznikalo generální ředitelství. Ministerstvo vnitra, které mělo agendu služebního zákona na starosti, ji ale rozpustilo. Řídil ho tehdy Ivan Langer, ministr Topolánkova kabinetu. I tehdy se říkalo, že jde o zbytečnou a drahou věc, ale tehdy stejně jako nyní nikdo nedal vedle sebe základní čísla. Ponechat chod ministerstev ve starém režimu bylo ale hlavně pohodlnější. Politici se nepřipravili o podstatnou část sféry svého vlivu na úřadech. Teď už to budou muset udělat. Devadesátá léta konečně odcházejí.


Čtěte další komentáře Petra Weikerta:

Geneticky modifikovaná budoucnost

Švihák bruselský

Velká betonová trojka

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče