Kdo se bojí Davida Ratha?

08. června 2012, 17:11 - Petr Kolář
08. června 2012, 17:11

Pokud se ukáže, že Rath není jen exemplární případ, ale součást systému, bude to mít dopad na celý politický establishment

V zásadě to bylo jen žertování pro ukrácení dlouhé chvíle předtím, než za přísných bezpečnostních opatření zazní od řečnického pultíku obhajoba bývalého socialistického středočeského hejtmana Davida Ratha. V jedné z kaváren v Poslanecké sněmovně se nad šálkem kávy potkali autor tohoto textu, jeho kolegyně z jednoho z celostátních deníků a poměrně vysoce postavený člen sociální demokracie. Neřešilo se nic extra vážného, v podstatě se jen žertováním na různá témata a probíráním politických „drbů“ zabíjel čas do Rathova vystoupení.
„To bude sranda, až si Rath za pultíkem srovná papíry a začne: Dámy a pánové, poslankyně a poslanci. Je mi jasné, že ačkoli se cítím a vždy budu považovat za nevinného a politickou oběť křivopřísežníka pana Kubice, z tohohle se už nevykroutím,“ nadhodil autor tohoto textu. „Ale abyste neřekli, že na vás zapomínám, připravil jsem si takový seznam, aby se všichni dozvěděli, co máte na triku vy. Takže Slávku (významný pohled na Bohuslava Sobotku), o tobě bych rád řekl… Luboši… (otočení hlavy na Lubomíra Zaorálka), a tak mohu pokračovat.“ Zatímco kolegyně novinářka si pobaveně přisadila, socialistický poslanec se při té zmínce nápadně zarazil, zbledl a začal ze sebe soukat cosi o tom, že zaprvé na nikoho nic takového být nemůže, zadruhé by David jistě nic takového neudělal.
Politici mají obecně k paranoie větší sklony než většina zbytku populace. Rathovo zčásti plačtivé (jsem lámán, týrán, chtějí mě zlomit, dostat až na samé dno), zčásti obviňující (oběť chobotnice pana Kubiceho) a zčásti bagatelizující (chytili čudlu a chlubí se, že konečně dostali toho velkého sumce) vystoupení ji minimálně u sociálních demokratů muselo ještě prohloubit. Bývalý hejtman sice o svých někdejších kolezích či stranických praktikách nic konkrétního neřekl, zároveň ale dokázal velice jemně, neurčitě, přitom ale dostatečně naznačit, že by říct mohl. „Vzal David Rath úplatek? Já tvrdím, že nevzal. Když se podíváte do materiálů, které máme k dispozici jako torzo spisu, tak najdete spoustu vět o tom, že peníze na volby, financování voleb.“ Tato krátká zmínka k vyvolání paniky stačila.

Peníze na volby, no

Zvlášť když později deník Insider přinesl úryvky z nahrávky spoluzadržené ředitelky kladenské nemocnice Kateřiny Pancové, že peníze jdou na „kandidátku, jasně, na volby, no“, a podle dalšího odposlechu sám Rath tvrdil, že musí „krmit tu bestii“. Socialisté v čele s Bohuslavem Sobotkou sice jakékoli machinace se stranickými penězi velice razantně popírají, někteří z nich při tom ale příliš přesvědčivě nepůsobí. Jestli Rath do pokladny ČSSD jakkoli přispíval, musel by o tom bezpochyby vědět právě Sobotka, do jehož stranického tábora Rath patřil.
Dělo-li se něco takového, asi nemůže být pochyb o tom, že minimálně nepřímých důkazů bude mít policie ve stozích odposlechů, které před zatýkáním pořídila, dostatek. Víc než to, jak ve finále skončí sám Rath, bude zajímavé sledovat, zda se policisté a státní zástupci pustí i tímto směrem. To už by totiž mohlo vyvolat smršť na celé politické scéně se zvlášť zničujícími dopady na velké zavedené strany jako celek. > Nemůže být totiž pochyb o tom, že jakmile by do problémů spadla jedna, kompenzovala by svoji situaci pouštěním informací o praktikách té druhé. Hlavní aktéři se třeba právě ze spolupráce v krajích dlouhé roky znají a za jejich zdrženlivostí v napadáních druhých může stát i fakt, že by se „svezli“ také. Zjednodušeně řečeno, mezi velkými stranami by mohla vypuknout „atomová válka“, ze které by profitovaly strany a uskupení stojící mimo nynější politický establishment. Takový Andrej Babiš by si jistě musel mnout ruce, pokud tak už nečiní.
Zatím ale nikdo kromě vyšetřovacích orgánů nemá kromě malých „ochutnávek“ tušení, co vše při „akci Rath“ nahráli a zadokumentovali a zda se to vůbec na veřejnosti objeví. Z dosavadních kusých informací lze jen spekulovat, co mohli mít Rath s Pancovou při zmínkách o kandidátkách na mysli.

Exemplárně vybraný Glum?

Rath byl totiž i v rámci ČSSD veliký solitér. S Pancovou údajně počítal do voleb do Senátu, řeč tedy mohla být jak o podpoře její kandidatury, tak o financování středočeské kampaně do krajských volbách, kde by si vzhledem k jejímu objemu vystačil s oficiálními částkami z kraje i centra ČSSD jen stěží. To by pro socialisty byla ta lepší varianta. Tou horší by byl těžko ověřitelný a zatím nepotvrditelný příběh, o kterém se v ČSSD živě diskutuje. Podle něj Rath financoval server Vaše věc bývalého předsedy Jiřího Paroubka, a to i v době, kdy už ze strany pozvolna vystupoval. To se nelíbilo některým vlivným socialistům a dávali to Rathovi najevo. Zvlášť když před rokem a půl po prohře Michala Haška s Bohuslavem Sobotkou na sjezdu v Brně přišla centrála o možnost získávání peněz ze státních, polostátních podniků a dalších firem od dlouholetého nekorunovaného krále této disciplíny Jaroslava Tvrdíka, jenž se s Haškem opevnil na Moravě.
Za této situace se podle zmíněné legendy do věcí vložil jak známý právník a dlouholetá šedá eminence ČSSD Miroslav Jansta, tak právě David Rath. První si tím údajně chtěl vybudovat pověst nepostradatelného hybatele dění ze zákulisí. Druhý si prý chtěl hlavně posílit autonomii danou už podporou Sobotky na sjezdu, do které mu nikdo z vedení strany nebude zasahovat, ať by podnikl jakkoli kontroverzní kroky. Pravdou je, že Středočeský kraj bylo Rathovo neomezené hájemství, kde si kandidátky tvořil výlučně podle svého a kam mu nemohl nikdo zasahovat ani poté, co začalo docházet k pragmatickému spojování Sobotkova a Haškova tábora. Přestože Rath Haškem opovrhoval, na akce „jeho“ asociace hejtmanů nedocházel, a samotnou asociaci dokonce vykázal z úřadu Středočeského kraje, jehož kanceláře předtím obývala.
Samozřejmě může jít jen o fámy, pomluvy a paranoické výplody některých sociálních demokratů, kteří o takové možnosti mluví. Kdyby totiž tato teze platila, šla by přímo proti teorii, že Rath byl opravdu vybrán jako „velká ryba“ a důkaz tažení proti korupci, protože kvůli jeho neoblíbenosti u politiků i na veřejnosti jeho konec zas až tak nikomu nevadil. Faktem totiž je, že jedna věta z projevu vězněného poslance ve sněmovně působí stoprocentně pravdivě: „S použitím těch prostředků jsem měl minimální šanci. Takhle byste zlikvidovali každého.“ Minimálně co se poslanců týče, šanci vyjít bezúhonně by při takové monstrakci měla výrazná menšina.
Která z výše uvedených variant bude nakonec platná, ukáže až další vyšetřování. Nejen socialisté, ale i představitelé dalších velkých stran se nyní musejí modlit, aby to z celého výčtu byla ta poslední o exemplárně vybraném Glumovi, jak také ve sněmovně zaznělo.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče