Kdo mrví český fotbal?

27. června 2008, 16:34 - Petr Bušta
27. června 2008, 16:34

-------

Strahovské muzeum, řečené též Českomoravský fotbalový svaz, opět uvažuje o uspořádání frašky na prehistorické motivy. Když bulvární list přinesl informaci, že útočník Milan Baroš se po neslavném vyřazení české reprezentace na mistrovství Evropy rozloučil s trenérem Brücknerem dojemnou větou: „Jdi do prdele, dědku!“, dali se někteří bafuňáři slyšet, že se tím snad budou fotbalové orgány zabývat.
Díky za informaci, pánové. I v nejmenším jadérku nejmenšího jablíčka se totiž skrývá genetický kód jabloně či frňákovníku. Kopaná je u nás jedním z reliktů dávno zašlých dob, v nichž zasloužilý činovník zhusta předdůchodového věku vládl právem buzerovat jiné dospělé lidi, vychovávat tu v sokolském tu v třídním duchu, zasedat, udělovat diplom, vylučovat vzpurné, zkrátka ohýbat stromek, dokud je mladý. Je příznačné, že jim v tom nyní pomáhá sentimentálně kýčovité moralizování nejčtenějších pop novin v zemi, protože jejich tvůrci dobře rozumí pravidlu, že čtenář má být především utvrzován ve vlastní sebejistotě a každá změna je k horšímu.
Proč by však dospělý člověk, jemuž nebylo odborníky odebráno právo na občanský průkaz, nemohl jinému dospělému člověku říci do očí něco peprného? Forma je jistě věcí vkusu a inteligence, ale jejich nedostatek nikoho nezbavuje občanských práv. Superordinace je nezbytná v armádě či policii, ale z jakého titulu se v tolika sportovních organizacích udržuje atmosféra buzerplacu? To se netýká jen fotbalistů, téma svobody vyjádření je - jak víme - žhavé i na půdě olympijského hnutí.
Jestliže se hráči Kováč a Fenin pár dní po Barošově výstřelku (ať už se opravdu stal, či nikoli) poprali v baru, má to řešit nanejvýš policie. Jenže strejčkové bafuňáři zase zmínili institut disciplinárního řízení. Bachařský genetický kód vedení českomoravského fotbalu se přirozeně promítá i do všech ostatních oblastí tohoto sportu u nás, na což mimochodem velmi zajímavě reagují i respondenti Manažerského barometru v tomto vydání týdeníku EURO (viz strana 22). Pak se náš fotbal ocitl tam, kde ho právě všichni vidíme.
A nikdo ať neargumentuje, že hráči mají být příkladem pro mládež. Například takový sestřih „taktických“ zákroků z naší ligy, či výroků trenérů a funkcionářů by mohl být výborným instruktážním materiálem na téma Dobře placená prasárna.

Mohlo by vás zajímat

  • Jiří Strach: Nejsem kaskadér. Bál bych se vložit peníze…

  • Radomil Doležal z CzechTrade: Nejvíc náš těší, když…

  • Největší mýty o bolesti zad

  • Profesor Sameš: Porucha lícního nervu není legrace

  • Rekola mění dopravu v českých městech

  • Roman Šmucler: Češky jsou posedlé zvětšováním prsou

  • Vinař Pavel Chrást: Víno se v Česku předražuje

  • Finance.cz pozvaly klienty na curling

  • Adam Hazdra: Třetina lidí je v práci nespokojených

Hry pro příležitostné hráče