Kdo mrví český fotbal?

27. června 2008, 16:34 - Petr Bušta
27. června 2008, 16:34

-------

Strahovské muzeum, řečené též Českomoravský fotbalový svaz, opět uvažuje o uspořádání frašky na prehistorické motivy. Když bulvární list přinesl informaci, že útočník Milan Baroš se po neslavném vyřazení české reprezentace na mistrovství Evropy rozloučil s trenérem Brücknerem dojemnou větou: „Jdi do prdele, dědku!“, dali se někteří bafuňáři slyšet, že se tím snad budou fotbalové orgány zabývat.
Díky za informaci, pánové. I v nejmenším jadérku nejmenšího jablíčka se totiž skrývá genetický kód jabloně či frňákovníku. Kopaná je u nás jedním z reliktů dávno zašlých dob, v nichž zasloužilý činovník zhusta předdůchodového věku vládl právem buzerovat jiné dospělé lidi, vychovávat tu v sokolském tu v třídním duchu, zasedat, udělovat diplom, vylučovat vzpurné, zkrátka ohýbat stromek, dokud je mladý. Je příznačné, že jim v tom nyní pomáhá sentimentálně kýčovité moralizování nejčtenějších pop novin v zemi, protože jejich tvůrci dobře rozumí pravidlu, že čtenář má být především utvrzován ve vlastní sebejistotě a každá změna je k horšímu.
Proč by však dospělý člověk, jemuž nebylo odborníky odebráno právo na občanský průkaz, nemohl jinému dospělému člověku říci do očí něco peprného? Forma je jistě věcí vkusu a inteligence, ale jejich nedostatek nikoho nezbavuje občanských práv. Superordinace je nezbytná v armádě či policii, ale z jakého titulu se v tolika sportovních organizacích udržuje atmosféra buzerplacu? To se netýká jen fotbalistů, téma svobody vyjádření je - jak víme - žhavé i na půdě olympijského hnutí.
Jestliže se hráči Kováč a Fenin pár dní po Barošově výstřelku (ať už se opravdu stal, či nikoli) poprali v baru, má to řešit nanejvýš policie. Jenže strejčkové bafuňáři zase zmínili institut disciplinárního řízení. Bachařský genetický kód vedení českomoravského fotbalu se přirozeně promítá i do všech ostatních oblastí tohoto sportu u nás, na což mimochodem velmi zajímavě reagují i respondenti Manažerského barometru v tomto vydání týdeníku EURO (viz strana 22). Pak se náš fotbal ocitl tam, kde ho právě všichni vidíme.
A nikdo ať neargumentuje, že hráči mají být příkladem pro mládež. Například takový sestřih „taktických“ zákroků z naší ligy, či výroků trenérů a funkcionářů by mohl být výborným instruktážním materiálem na téma Dobře placená prasárna.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče