Kdo chce být velký hráč, musí se spojit

15. listopadu 2004, 00:00 - DANA RYBÁKOVÁ
15. listopadu 2004, 00:00

PETR POLÁČEK, MÍSTOPŘEDSEDA PŘEDSTAVENSTVA VCESSedm menších stavebních firem se sdružilo v jednu. Ta dosáhne na větší zakázky a měla by mít i větší šanci na rozvoj.

PETR POLÁČEK, MÍSTOPŘEDSEDA PŘEDSTAVENSTVA VCES Sedm menších stavebních firem se sdružilo v jednu. Ta dosáhne na větší zakázky a měla by mít i větší šanci na rozvoj. * Co bylo impulzem ke sloučení sedmi firem do jedné velké? Byla to záležitost logického vývoje. Privatizace rozprášila všechny velké firmy v regionech, udržely se jen některé pražské typu Vojenské stavby, IPS nebo Metrostav. Menší firmy měly výhodu v počátečním rozvoji, postupně se však jejich velikost začala projevovat jako nevýhoda v konkurenčním boji nejen v tuzemsku, ale i v rámci jednotného evropského trhu. * Jak do té doby firmy samostatně fungovaly?

V roce 1991 vznikla firma Východočeská stavební, Solnice se stotisícovým základním jměním. V rámci sebezáchovy jsme zprivatizovali jednu zemědělskou stavební společnost, potom jsme koupili pár majetkových podstat od privatizačních fondů, a to byly rozhodující impulzy pro založení Východočeské stavební skupiny. Každá společnost byla samostatná, měla své IČO a platila daně sama za sebe. Od počátku jsme prosazovali prvky personální unie a finanční unie. Znamenalo to, že generální ředitel a další lidé „seděli“ na několika židlích. Nosili jsme sedm vizitek se jmény sedmi různých společností a někdy bylo velmi obtížné se identifikovat. Pro velké zakázky zase bylo třeba dělat formální sdružení těchto firem. Proto jsme pod heslem „Evropa se spojuje, proč nespojit, co už de facto spojeno je“, sfúzovali sedm právních subjektů pod jedno IČO a jedno daňové přiznání.

* U sedmi firem byli tedy stejní majitelé? Takže žádný boj o ředitelské židle? Firmy měly totožné nebo podobné majetkové pozadí. Fúze byla poslední krok ke zprůhlednění celé společnosti. N avíc, podle mého odhadu, obsadíme ve statistice nějaké šesté až desáté místo, staneme se viditelnější. Dosud byly jednotlivé podniky významné regionálně, ale ani s miliardovým obratem se nedostávaly na viditelná statistická místa. * Co byl největší problém při spojování firem? Pokud jde o techniku spojení, nezaregistroval jsem žádný problém. Vycházeli jsme ze stejných zájmů a postupů. Bylo to něco jiného, než když dvě nebo tři nezávislé firmy, každá se svým managementem, fúzují. Tam často působí řada až různorodých zájmů. Podle obchodního zákoníku nešlo o čistou fúzi. Sloučení představovaly jen dvě nebo tři části procesu. Šlo hlavně o převody jmění na hlavního akcionáře. Sloučit sedm subjektů pod jedno IČO byl velmi složitý proces konstrukčně. Všechno se muselo udělat v jeden okamžik. Zároveň se vyvázat ze všech úředních povinností obchodních rejstříků v Ostravě, Praze, Hradci Králové, včetně daňových režimů. A samozřejmě stačilo, aby se jeden z nich zasekl a všechno mohlo být špatně. Museli jsme také vyřešit všechny administrativní náležitosti typu znaleckých posudků a vztahů k tehdejším minoritním akcionářům. Ty bylo třeba při převodu jmění vyplatit. * Koncentrace ve stavebnictví není v tuzemsku žádná novinka a týká se zřejmě nejvíc středně velkých firem. To je otázka koncepce dalšího rozvoje. Celý svět se globalizuje - sdružuje se i Evropa - a definuje velké a malé hráče. Kdo chce být velkým, musí se na nějaké úrovni spojit. Nebo stagnovat. Každá z našich firem byla na rozhraní, kam bude směřovat. Zda nahoru, nebo jestli upadne do nějakého regionálního významu příslužeb těm velkým. Řekli jsme si, že půjdeme nahoru. * Spolupracujete s malými firmami. Jaké procento vašeho obratu připadá na jejich dodávky?

To je složité, nechci odpovídat žádným konkrétním číslem. Jsou developerské firmy, které by řekly, že 99,9 % činnosti zajišťují cizími silami. Ale co to je cizí ve stavařině? Potvrzujeme, že významnou součástí naší činnosti je i manažerské řízení staveb, to znamená, že dodávají jiné firmy. Nicméně převážnou většinu zajišťujeme vlastními kapacitami. Máme 1100 lidí, řekněme, že 400 z nich jsou technici. V dnešní době si hlavní inženýři staveb a související personál na sebe umějí velmi dobře vydělat organizací drobnějších firem.

* Spolupracujete se svými dodavateli dlouhodobě? Jsou firmy, s nimiž spolupracujeme řadu let. Nicméně dodavatelé ve stavařině jsou něco jiného než dodavatelé třeba ve strojírenství. Nemáme žádné dlouhodobé významné dodavatele, na které bychom byli vázáni. Udržujeme si knihu uspokojivých dodavatelů, z nichž můžeme vybírat a garantovat zákazníkům kvalitu výstupu. * Řešili jste někdy s dodavatelem vážný problém?

Každá stavební firma se občas splete. Dodavatel, zpravidla živnostník, se také může dostat do mimořádné situace. Například se rozvádí - a co platilo před rokem, už neplatí a není schopen dostát svému závazku. Nikdy to nebyla tak fatální záležitost, aby to zaznamenal zákazník. Stálo nás to třeba spoustu peněz, ale řešit jsme to museli iza cenu náhradníků, ztrát či dodatečných výdajů. S některými dodavateli se i soudíme o náhradu škody, protože naslibovali něco, co nesplnili.

* Je jich hodně? Zaplať pánbůh, stále méně. Snažíme se udržovat si šikovné dodavatele. * Který nejstarší soudní spor máte nevyřešený? Je to naše žaloba o peníze z roku 1994. Dohadujeme se s odběratelem, ale vypadá to tak, že už zaplatí. Je to jistý autosalon. * O stavebnictví se často mluví jako o zkorumpovaném oboru. Setkali jste se s korupcí?**

V novinách jsem o tom četl mnoho, osobně jsem se s tím nesetkal. Možná proto, že se nezabývám obchodem. Znám i případy z jiných firem, kde se tyto věci řeší i u různých orgánů. U nás naštěstí nikdy nikdo nic takového neřešil.

VCES, a. s., tvoří sedm odštěpných závodů:

* VCES Olomouc

* VCES Preming, Pardubice

* VCES Vodohospodářské stavby, Hradec Králové

* VCES Praha

* VCES Solnice

* VCES Port, Dobruška

* VCES Východočeská stavební, Hradec Králové

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče