KDE AIG UDĚLALA CHYBU

26. září 2008, 21:55 - Nanette Byrnes
26. září 2008, 21:55

Prací pojišťovatele je rozprostřít rizika. ...

… ovšem AIG dopustila, že se příliš exponovala v jednom nejistém sektoru

Navzdory všem debatám o dlouhodobém dopadu 85miliardové federální půjčky pro American International Group (AIG) je jedna věc jasná. Nejsofistikovanější pojišťovna na světě prokázala, že má daleko ke schopnosti zručně nakládat se svým vlastním rizikem. Navzdory ročním tržbám ve výši 110 miliard dolarů a aktivám o rozsahu jednoho bilionu dolarů stála AIG 16. září na pokraji bankrotu. Ačkoli management společnosti přesvědčil regulátory z New Yorku, aby ohnuli pojišťovací pravidla tak, že AIG mohla prodat některé své části a pokusit se za ně z Wall Streetu získat 75 miliard dolarů, akcie AIG klesly až na 1,25 dolaru (přitom za poslední rok byly nejvýše na 70 dolarech za akcii). Převzetí společnosti hrazené daňovými poplatníky, které dává Washingtonu záruku na 80 procent akcií firmy, nepřinese zpátky ani 184 miliard dolarů, ani 97 procent majetku akcionářů, které se vypařily ani ne za dvanáct měsíců.
Jak se to stalo? Začít je třeba u bývalého výkonného šéfa Maurice R. „Hanka“ Greenberga, který během svého funkčního období trvajícího čtyři desetiletí vytvořil z AIG globální monstrum. Částečně expanzí do komplexních sítí byznysu a pojišťováním rizik, na které by si troufl jen málokdo. Ačkoliv byl v roce 2005 donucen odstoupit kvůli účetnímu skandálu, zůstává Greenberg největším individuálním podílníkem AIG a drsným kritikem vedení AIG reprezentovaným Martinem Sulivanem a Robertem Willumstadem, který se stal CEO v červnu. Podle nynější federální dohody nahradí Willumstada bývalý šéf firmy Allstate Edward M. Liddy. Rada ředitelů AIG vydala prohlášení, v němž se praví, že federální půjčka ochrání pojištěnce, zmenší obavy ratingových agentur a „dá AIG čas potřebný k uskutečnění prodejů aktiv na systematické bázi“. Greenberg řekl 17. září BusinessWeeku, že vláda zašla příliš daleko: vyhnala svou pomocí průměrné akcionáře, a přitom AIG jen potřebovala krátkodobou půjčku na pokrytí svých závazků. Podle Greenberga by vše bylo jinak, kdyby zůstal u kormidla. „Nečekal bych, až by se to dostalo do tohoto bodu,“ říká. „Měli jsme velmi přísnou kontrolu risk managementu. Ta se zjevně neuplatňovala.“ Pár hodin před oznámením záchranného balíku vedl skupinu investorů, kteří upozornili burzovní komisi Securities & Exchange Commission, že zvažují koupit aktiva AIG, nebo dokonce chtějí převzít kontrolu. Ale AIG tvrdí, že její finanční starosti jsou následkem akcí konaných v roce 2005 a dříve, když Greenberg byl ještě ve funkci. „On velmi riskoval,“ říká David Shiff, redaktor Schiff’s Insurance Observer a dlouhodobý kritik AIG.

SÁZÍ NA SVÉ DOBRÉ JMÉNO AIG se dala na deriváty v roce 1987. O desetiletí později se objevily takzvané credit derivative swaps – kontrakty, které převedly a ideálně i pojišťovaly proti úvěrovému riziku. Nejvyšší ratingová hodnocení pomohla AIG, aby se stala vedoucím hráčem na tomto poli. AIG často prodávala ochranu jiných kontraktů s využitím vlastního výborného ratingu a pojišťovala cizí zajištěné dlužní obligace (záruky často zaštítěné spoustami půjček) proti ztrátám. Tyto sliby později AIG dohonily. Jamie Cawley, CEO společnosti IDX Capital vysvětluje: „Oni byli s to zpeněžit svůj kreditní rating a pronajímat ho.“ Trh bydlení v USA ovlivnil chod AIG i z jiného důvodu. Společnost měla hypoteční pojišťovací dceru AIG United Guaranty, která začala hromadit velké ztráty v roce 2007. Firma investovala do hypotečních záruk, jejichž finanční hodnota výrazně klesala; jen za loňský rok ji to stálo 12 miliard dolarů, neboť ty musela vyplatit svým pojišťovacím společnostem, aby dostála požadavkům přísně regulovaných kapitálových trhů. Na počátku roku 2008 bylo jasné, že deriváty společnosti velmi rychle erodovaly. Auditorská firma PricewaterhouseCoopers donutila AIG změnit způsob hodnocení produktů. To zaujalo Donna Vickreye, experta v Gradient Analytics, který se začal ptát po kvalitě výnosů AIG. Vydal se nazpět do výkazů společnosti a zaznamenal velké odchylky v hodnocení jejích derivátů. Souhrnné ztráty narostly z původních 352 milionů dolarů k 30. září 2007 na šest miliard dolarů za období pouhých dalších dvou měsíců. („Jak velká jsou ta čísla nyní, není známo,“ říká Vickrey.) AIG, která tehdy již zaplatila regulátorům rekordní pokuty, upravila hodnotu výnosů a pro uspokojení regulátora se zbavila šéfa, byla opět pod mikroskopem.
Na jaře akcie spadly. V červnu bývalý ředitel AIG Eli Broad a dva prominentní investoři, Shelby Davis z Davis Selected Advisers a Bill Miller z Legg Mason, poslali představenstvu dopis se žádostí nahradit Martina Sullivana prozatímním CEO. Kromě dalších věcí narůstající ztráty z nekvalitních hypoték zapříčinily, že AIG nahlásila za první dvě čtvrtletí roku rekordní ztrátu 13 miliard dolarů. Greenberg poslal obdobný dopis a kritizoval svého bývalého žáka. Management zcela ztratil důvěryhodnost, argumenoval Greenberg, podle něhož je byznys „v krizi“. Protože to řekl právě Greenberg, bylo to zničující prohlášení. (Telefonní hovory do Sullivanova domu v Chappaqua ve státě New York byly převedeny do kanceláře pro veřejné záležitosti AIG.) Předseda správní rady AIG Willumstad, bývalý finanční ředitel Citigroup, byl jmenován CEO.
Pro přežití AIG zůstával přes léto klíčový její kreditní rating. I když výnosy klesaly, rating společnosti zůstával silný. Navzdory všem těmto problémům jen nemnozí pochybovali o schopnosti AIG splatit své závazky. Byla to stále jedna ze známých světových korporátních značek s aktivitami ve 130 zemích. Záviděníhodný kreditní rating dovoloval jejím dceřiným společnostem, například International Lease Finance Corp., což je pobočka pro leasing letadel, půjčovat si za výhodnějších podmínek. Bez této výhody by se logika setrvání této dcery ve svazku s AIG ztratila. Když AIG ohlásila v srpnu ztrátu 5,36 miliardy dolarů, hovory o osamostatnění zesílily.

KANDIDÁT NA VYHYNUTÍ
Potom se „těla“ začala na Wall Streetu hromadit. Lehman zbankrotoval, Merrill prodal sám sebe Bank of America. Pokud v této době AIG potřebovala více hotovosti, kde ji měla hledat? Washington řekl, že finanční hráči se o sebe musejí postarat sami. Ratingové agentury začaly AIG řadit do nižší kategorie 15. září s poukazem na podmínky smluv o derivátech, které vyžadovaly dalších 14,5 miliardy dolarů kapitálu. I když AIG získala již v květnu 20 miliard dolarů za akcie a dluhy a před pár týdny čtyři miliardy dolarů z privátní investice, možnosti byly omezené. S akciemi obchodovanými za míň, než kolik stojí lístek na manhattanskou podzemní dráhu, vypadala AIG jako příští kandidát na zánik.
Dne 16. září americká centrální banka (Fed) nerada uznala, že nemůže dopustit, aby se tak stalo. AIG se swapovým portfoliem hodnoceným na 441 miliard dolarů, zahrnujícím hlavní světové finanční hráče, byla příliš velká na to, aby. Ale Washington, který vydal dvouletou půjčku s upravitelnou sazbou, začínající na drsných 11 procentech, nechce mít s AIG dlouhodobé svazky. Bez znalosti všech podmínek smlouvy stáhli akcionáři, vyděšení oslabením jejich akcií, dalších 4,6 miliardy dolarů jen během obchodovacího dne 17. září.
Primárním úkolem pojišťovatele je rozprostřít rizika. Ve vytváření smělých sázek na ceny domů nechala AIG svůj byznys vystavit obrovskému riziku a platí horentní cenu. Pro daňové poplatníky je nyní otázkou, nakolik je ten nepořádek velký a jak dlouho jej bude AIG „uklízet“. Pak je tu problém, zda je 85 miliard dolarů dost na to, aby se věc podařila. Vláda vsadila víc, než je typické pro překlenovací půjčku, říkají experti, což ji vystavuje riziku společnosti, jejíž kapitál potřebuje navýšit. „Nemyslím si, že kdokoli skutečně zná rizika,“ říká Vickrey. „Pokud říkají, že vědí, jsou prolhaní.“

Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Marjánka Růžičková

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče