Každý hotel je veřejný dům

04. října 2007, 14:26 - Táňa Králová
04. října 2007, 14:26

Znovu se má platit desátek umělcům za televizi na hotelových pokojích

Každý hotel je veřejný dům. To v podstatě říká unijní právo, když hoteliérům, majitelům penzionů a dalších ubytovacích zařízení přikazuje odvádět autorské poplatky za televizi a rozhlas na pokojích. Řídí se představou, že na hotelovém pokoji dochází ke „sdělování veřejnosti“, a za takové šíření duševního vlastnictví tudíž náleží odměna jeho nositelům – umělcům. Čeští zákonodárci to přede dvěma lety viděli jinak, když hotelům udělili výjimku a odvádění těchto poplatků jim odpustili. Teď ale vláda po Parlamentu chce, aby výjimku v autorském zákonu urychleně zrušil, protože Evropská komise nám prý vyhrožuje sankcemi. Umělci i hoteliéři se nyní zvlášť intenzivně snaží poslancům vysvětlit svůj správný pohled na věc. Dá se čekat, že sněmovna ještě vládní návrh novely dotvoří po svém.

Rána pro malé.

„Neříkáme, že nechceme platit, jak se nám podsouvá. Jsme ochotni platit za to, co opravdu využije zákazník,“ tvrdí prezident Asociace hotelů a restaurací ČR (AHR) Pavel Hlinka. Odvolává se na zahraniční průzkumy, které uvádějí, že hotelový host stráví u televize v průměru tři čtvrtě hodiny denně a většinou sleduje zpravodajství nebo placené pořady, jež nepodléhají autorským poplatkům. „Není možné, abychom za zboží, které neodebíráme, platili čím dál více. Koncesionářské poplatky nakonec budou zanedbatelné proti tomu, co máme odvádět autorským svazům,“ namítá Hlinka. Před zrušením „desátků“ za autorská práva před dvěma lety platili ubytovatelé třem svazům. Souhrnná částka na jeden pokoj na měsíc vycházela podle údajů AHR na 185 korun. Včetně koncesionářských poplatků, které v té době byly nižší, si přišly rádio a televize na jednom pokoji měsíčně na 297 korun. Za rok je to už přes 3500 korun a kupříkladu pražský Intercontinental s 370 pokoji odvedl umělcům více než 1,3 milionu korun. Od té doby vzrostly koncesionářské poplatky a aktuální sazby za autorská práva nejsou jasné. „Obnovení autorských odměn přinese problémy hlavně menším hotelům a penzionům. Velké hotely je pravděpodobně dokáží absorbovat, když uspoří jinde. Vláda na jedné straně mluví o pomoci malým a středním podnikatelům, ale tímto jim zatlačuje oči,“ kritizuje Hlinka.

Španělský precedens.

Pro vysvětlení celého problému je třeba krátký návrat do historie. Zákon o právu autorském prošel od roku 2000 několika úpravami. Poplatky za televize a rádia na hotelových pokojích odstranila první novela z února 2005, iniciovaná poslanci. Ministerstvo kultury jako orgán pro provádění autorského zákona bylo proti, ale ve své novele, připravované ve stejné době, se ani nepokusilo o nápravu, přestože varovalo před rozporem s evropským právem a mezinárodními smlouvami. Tehdy se čekalo na výsledek sporu mezi španělským správcem autorských práv a hotelovou společností Rafael, který měl být návodem, jak se ke stejné otázce postavit. Verdikt Evropského soudního dvora v Lucemburku z loňského prosince vyzněl ve prospěch autorů, když potvrdil, že na hotelovém pokoji při sledování televize dochází ke sdělování veřejnosti. Hoteloví zákazníci se rychle střídají, což znamená, že jde o značný počet osob, takže ti mohou být považováni za veřejnost, vyvodili soudci. Čeští hoteliéři si stojí za svým, že pokoj v hotelu je soukromý. „Rozsudek Evropského soudního dvora nelze vytrhnout z kontextu a použít samostatně. Soudní výrok se váže jen ke kabelovému přenosu vysílání. Přijímačů na hotelových pokojích, do kterých neposkytuje signál hotel, by se týkat neměl,“ je přesvědčena asociace hotelů. Navíc, jak připomíná, nebyl zrušen dřívější judikát, podle něhož šíření v hotelových pokojích nepředstavuje akt veřejného sdělování, neboť privátní podmínka hotelového pokoje je zcela zřejmá.

Dopisy z komise.

Ministerstvo kultury, které přispěchalo s návrhem na navrácení poplatků za televizní a rozhlasové vysílání na hotelových pokojích do autorského zákona, se odvolává na nátlak Evropské komise. Předesílá, že dostaneme dva měsíce na nápravu, jestli EU obnoví řízení vůči Česku o porušení smlouvy o založení Evropského společenství, přerušené na konci loňského roku. Vláda návrh novely schválila v závěru srpna a po sněmovně chtěla, aby úpravu projednala co nejdříve hned v prvním čtení. Poslanci ale na kvapík nepřistoupili. Na zářijovou schůzi se předloha nedostala, další schůze začíná 15. října a novelu musí projednat výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Vítězslav Jandák (ČSSD), zpravodaj předlohy pro první čtení, bude s úpravou souhlasit. „Poslední dobou přestávám rozeznávat umělce od hoteliérů a naopak. Jde o to, uvést naše právní předpisy do souladu s unijními,“ nechce Jandák tipovat, která lobby bude mít ve sněmovně navrch. Ani nepředpokládá, že by sám přišel s nějakým pozměňovacím návrhem. Na to se naopak připravuje jeho kolega ze sněmovního výboru Petr Pleva (ODS): „Není možné, aby jedna strana byla ve velké nevýhodě. Jestli je skutečně nutné poplatky zavést, nemohou být libovolné, dané sazebníkem svazů, ale stanovené zákonem. Výše by se měla odvodit od koncesionářského poplatku a musí je za všechny svazy vybírat jeden subjekt. Ne že si každý řekne o nějakou částku, která se celkově vyšplhá na nesmyslnou sumu.“ Odstup si chce při projednávání novely zachovat předseda školského výboru Walter Bartoš (ODS): „Vydal jsem CD, jsem tedy trochu podjatá osoba a nebudu v této věci razantně vystupovat.“ Nezastírá, že se hlásí k podpoře umělců. Česko přitom není jedinou členskou zemí, kterou by měla unie kárat. Poplatky umělcům nemusejí hoteliéři platit v Rakousku, Velké Británii a Irsku. „Není známo, že by se tyto státy dostaly u Evropské komise do stejných potíží jako Česká republika,“ poznamenává generální sekretář AHR Václav Stárek.

Jak poslouchali.

Dilia, jak uvádí její ředitel Jiří Srstka, již zahájila mírumilovnou diskusi s AHR o výběru a výši poplatků. „S prezidentem asociace jsme neustále ve spojení a jsou cesty, jak se dohodneme,“ je přesvědčen. Na komunikaci s AHR se chystá také Ochranný svaz autorský (OSA), který spolu s dalšími autorskými svazy připravuje nový koncept poplatků za televizní a rozhlasové přijímače na hotelových pokojích. „Prozatím nelze hovořit o konkrétních číslech. Chceme výrazně zvýhodnit řádné plátce autorských odměn,“ pouze naznačuje člen představenstva OSA Roman Strejček.
Není vyloučené, že kolektivní správci zažalují český stát o náhradu škodu za ušlé odměny a budou se přitom odvolávat na unijní právo. „Je otázka, zda do sporu jít, protože výsledek není zcela jistý. V roce 2004 od všech hotelů a penzionů vybrali kolektivní správci kolem 80 milionů korun, což je zanedbatelné vzhledem k jejich obratům,“ poznamenává Srstka s tím, že nejprve je nutné posoudit, kolik by soud stál a jaká je šance na úspěch.

Světová rarita

.
Šest kolektivních správců u nás považují hoteliéři za raritu, když v jiných evropských zemích jsou většinou dvě nebo tři podobné organizace. Po ministerstvu kultury proto chtějí, aby nejlépe novelou autorského zákona vymezilo konečný počet kolektivních správců práv a určilo jeden subjekt, s nímž uzavře smlouvu. Nejvíce v žaludku leží hoteliérům OAZA, tedy Ochranná asociace zvukařů – autorů. „Přímo s našimi členy jedná o uzavření hromadných smluv na letošní rok se zpětnou účinností od 1. ledna. Místo jednoho společného zástupce kolektivních správců s námi jednají již tři. To je v rozporu se zákonem,“ říká generální sekretář AHR Stárek. OAZA zase tvrdí, že povinnost vybírat autorské odměny jí přímo ukládá zákon. „Podle našich právníků je evropské právo nadřazené českému, a tímto se my řídíme. Snažíme se dohodnout s asociací hotelů a ostatními kolektivními správci, ale jsou to jednání velmi obtížná a s výsledky někdy nelze souhlasit,“ stěžuje si předseda představenstva OAZA Vlastimil Kulíšek. „Jsme malí, mladí a začínáme. Většinou záleží, co řeknou velcí,“ dodává. Faktem je, že OAZA si řekla o třináct korun za televizor na hotelovém pokoji za každý měsíc.

Trocha logiky.

Kdo je tedy ten sdělovatel děl veřejnosti, za jejichž používání náleží autorům patřičná odměna? Jestliže autoři dali souhlas k odvysílání televizí nebo rádiem, jsou šiřitelem a sdělovatelem veřejnosti tato média a měla by za zveřejnění zaplatit bez ohledu na to, kdo jejich program sleduje. Nebo při používané logice by vedle hoteliérů měli poplatky hradit i obyvatelé paneláků a obcí s kabelovým vysíláním, i tam se lidé v bytech při návštěvách střídají. Zdravý rozum by říkal: převádím-li po síti dílo z vlastní reprodukční techniky, která je na přenosném médiu, a takto je veřejnosti distribuuji, jsem jeho šiřitelem, a tudíž jsem povinen poplatky odvést. Jiná je situace, kdy pouze „posílám dál“ signál sdělovacích prostředků, které již za zveřejnění musely zaplatit. Toto možná zamýšleli autoři oné zásadní dikce unijní směrnice, což však během kličkování mezi paragrafy uniká.

Autorské svazy - Dilia, divadelní, literární, audiovizuální agentura
- OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním
- Intergram – Nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů
- OOA-S, Ochranná organizace autorská
- Občanské sdružení Gestor – ochranný svaz autorský
- OAZA – Ochranná asociace zvukařů – autorů

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče