Kavčí hory mýtů a skutečností

29. dubna 2008, 13:20 - Martin Mašek
29. dubna 2008, 13:20

Nemám rád pojem veřejnoprávní televize, říká její ředitel

Perex místo podtitulku
Za potíže a průšvihy můžu já, pohlazení a sladkosti samozřejmě patří jiným. Ale od toho jsem tady. Tak charakterizuje generální ředitel České televize Jiří Janeček, svou funkci v čele média, které denně doprovází většinu obyvatel země. Televize je doslova stále na očích, a proto se také o ní velmi často a diskutuje, a to kdekoli. My jsme měli na rozhovor s jejím šéfem v jeho útulně zabydlené pracovně dohodnutou hodinu, trval ještě o 40 minut déle. A to jsme zdaleka neprobrali všechny zajímavé otázky. A mnohé bylo nutné možná předčasně opustit.

Náš rozhovor těžko můžeme začít jinak než vaším pohledem na pojem veřejnoprávní televize. Zřejmě právě od něj se odvíjí většina minulých, současných a zřejmě i budoucích problémů České televize. Jak si onu veřejnou službu definujete sám pro sebe? Trochu mě překvapujete. Česká televize má nebo jí čekají nějaké problémy? To je možná zbožné přání těch, kteří jsou zklamáni tím, že je naopak velmi úspěšná. Je v nejlepší formě, v jaké kdy byla, má čtyři programy a nabízí to nejlepší veřejnoprávní vysílání ve své historii. Podílí se výrazně na české digitalizaci, získala mnoho mezinárodních ocenění, rozšířila síť zahraničních zpravodajů, získala desítky profesionálů. Za čtyři roky zvýšila počet odvysílaných hodin o sto procent, a to se stejným počtem zaměstnanců. To jsou ty minulé a současné problémy? Ne, to je nová tvář České televize.
A k onomu pojmu veřejnoprávní televize. Já ho nemám rád, anglický výraz „public“ je mnohem lepší. Znamená v překladu nejen veřejný, ale i lid, národ či publikum. Prostě televize, která je všem dostupná, národní a solidní. Z toho pojmu vyzařuje tradice a historie. Z pojmu veřejnoprávní nevyzařuje nic a každý si ho může vyložit, jak chce. A také se tak zhusta děje, a pak tento výklad hlasitě vykřikuje do světa. Většinou proto, aby se dokázalo, že ČT není veřejnoprávní dostatečně. Pro mě je „public TV“ solidní a všem dostupná televize, v níž si každý najde ten svůj pořad. Kdybych to měl vyjádřit jedním slovem, pak bych řekl, že je normotvorná. Rozvoj a určité stanovení norem či standardů kvality původní tvorby ve všech žánrech a solidnost vysílaných pořadů, to je pro mne public TV. Snažím se, aby takovou byla i ČT. Rozbor pojmu veřejnoprávní ponechám jiným. Vykladačů se jistě najde dost.

K tomu, že jste bez problémů, vám mohu gratulovat, to se dnes často nevidí. Nicméně o ČT se dost často hovoří a píše jako o instituci zkostnatělé a neúměrně tradiční, což kritici posuzují především na základě pořadů, které předkládá veřejnosti. Zkostnatělost a tradičnost jsou samozřejmě pojmy relativní a jinak je bude posuzovat například třicetiletý a jinak padesátiletý divák. Jak se na ně díváte vy? Zavádí podle vás zkostnatělá televize nové programy? Inovuje každý půlrok, jako například zpravodajský program ČT24? Podporuje masivně český film? Mění vizuální podobu? Zavádí jako první digitální technologie - jen s menším humbukem? Dává prostor novým publicistickým formátům? Získává desítky cen doma i v zahraničí? Nejsou lidé, kteří mluví o zkostnatělosti, sami zamrzlí svými názory v minulosti, není spíše zkostnatělý jejich názor na ČT? Zkostnatělá ČT určitě není, tradiční v jistém smyslu ano, protože právě i kvůli tradici ji lidé potřebují, když se orientují ve svém každodenním životě. ČT nesedá na lep každému novému trendu, je v dobrém slova smyslu konzervativnější než komerce.

Jistě máte k dispozici průzkumy, na jejichž základě lze sestavit portrét typického diváka České televize. Kolik je mu let, jaké má vzdělání? Chcete po mě typického, matematicky řečeno průměrného diváka. Jenže takový neexistuje. Obecným trendem všech televizí v Česku je pokles doby sledování televize kromě kategorie nad 55 let. Jenomže konstatovaní, že to je tedy typický divák televize, odmítám. Existuje program, který je zacílen na některou kategorii diváků, a v ní lze případně říci, o jakého diváka typově jde, ale univerzální průměrný divák pro mne nepředstavuje informaci, po které bych se pídil,
ČT musí vysílat pro všechny, proto její nabídka bude vždy nejširší. Někdy médii zveličovaná nespokojenost diváků je jeden z oblíbených mýtů. Deseti hlasitě pokřikujícím lidem se nelíbí nějaký pořad, a ti jsou medializování. O stovkách a tisících spokojených se mlčí. Sledovanost a spokojenost dle Media Tenoru je nejvyšší za poslední léta. To jsou měřitelná fakta, ne povídačky. Fakta, která nám umožňují se orientovat. Nelze vycházet z názoru několika novinářů nebo odborníků. Oscilujeme na hraně divácké spokojenosti a možností veřejnoprávní televize, která se musí vyvarovat prvoplánové podbízivosti a forem, které patří do sféry bulváru, ale jsou diváky také vyhledávány. Nedávno získala Česká televize prestižní ocenění Dobrá značka. Zřejmě i proto, že vyrábíme 264 tisíc pořadů za rok, což představuje ohromné množství žánrů, a každý má šanci si vybrat.

Člen Rady České televize Jiří Voráč nedávno napadl – a to i v týdeníku EURO - trend , který televize nabrala pod vaším vedením. „Směřuje ke kanalizaci obsahů a forem, k recyklaci tváří a obrazů,“ zní citace pana Voráče. V této souvislosti kritizuje i rozpočet, protože peníze se podle něj vydávají na pořady nehodné. Jaké je vaše stanovisko k této kritice? Nu což, kanalizace je potřebná věc už od starého Říma a recyklace je opětovné využití cenných zdrojů. Jinak řečeno ČT čistí vzduch a uchovává hodnoty. Já tu kritiku nevidím, nevím, kde ji vidíte vy. Ta slova jsou taková - řekl bych - gumová. Abych takové výroky mohl považovat za kritiku, musela by vyjadřovat nějaký obsah. Tady žádný není. Jen snaha použít co nejsilnější výrazy, které budou mediálně zajímavé a zviditelní autora. Když se řekne ČT, vzpomenu jako první na prezidentskou volbu, její divácký úspěch a profesionální výkony zpravodajského týmu. Nebo na grafika Veverku, který dal vizuální podobu mimo jiné programu ČT4 SPORT a dostal mezinárodní cenu na Promaxu v Barceloně (jakýsi designerský Oscar), na rovněž mezinárodní cenu pro pořad Adresa: Střední Evropa, na diskusní pořad historie.cs zabývající se novodobou československou a českou historií nebo nedělní Večery na téma…, či pořad Toulavá kamera, Star Dance nebo dokumenty na ČT2. Tohle je kanalizace? Kdyby se někdo vážně na televizi díval, nebo alespoň četl její program, musel by vidět, že vysíláme divadelní představení, koncerty, rozvíjíme zpravodajství a nových tváří je více než dříve. Masivní peníze jdou na zpravodajství a sport, to bych zdůraznil. Jinými slovy vyjádření pana Voráče považuji za bezobsažné.

Je ale zarážející, že toto bezobsažné vyjádření pochází od člena Rady ČT. Kdyby to řekl někdo pro vaši firmu méně významný, jistě by se nad tím dalo mávnout rukou, ale takto? Jenže kolik členů má rada? Patnáct. Kolik z nich je takto kritických? Jeden. Rada zaujímá kolektivní stanovisko, hlasuje o něm. Je tedy zvláštní, že ostatní radní takoví nejsou. Čím to asi bude? Možná někteří radní jsou lépe informováni, navštěvují různé semináře a akce, které pro ně pořádáme, aby byli více v obraze. Možná někteří radní vědí více o tom, co se v ČT děje.
Ještě jednou bych si pomohl citací pana Voráče. „Zmizely všechny kritické, investigativní a diskusní pořady. Nevznikají dlouhodobé a náročnější projekty,“ říká a také jmenuje ty pořady, které mu na obrazovce chybějí. Že s panem Voráčem nebudete souhlasit, je samozřejmé. Takže se zeptám na to, kterými tituly byste jeho názor vyvrátil. A co Reportéři ČT, investigativní, velmi kritický pořad, který má nově od počátku roku prodlouženou stopáž téměř až na 40 minut. Pak Černé ovce, které získaly ocenění od Evropské komise, nově například pořad Máte slovo, kontroverzně laděný pořad historie.cs, prodloužili jsme zpravodajský pořad Události, komentáře na 40 minut. Stížnosti od lidí, kterým šlápneme na kuří oko, adresované Radě ČT, neberou konce, a někdo má tu odvahu říct, že zmizely „všechny“? Na ono pověstné kuří oko šlapeme poměrně dost, nejsme ta hodná televize, v níž stojíme všichni před politiky v pozoru.

Za vašeho ředitelování se značně zvětšil čas věnovaný zpravodajství. To citelně zasahuje i do programů, v nichž dříve bylo spíše okrajové. Patří k nim Dobré ráno. Divák je v něm po probuzení zahrnut informacemi z politiky a ekonomiky, takzvanými vážnými tématy a rozbory. Proč jste upustili od pohodových Dobrých rán, proč nabízíte divákům, sotva otevřou oči, zjednodušeně řečeno Julínky místo Cibulků? Kdyby mi tu otázku dal někdo z lifestylového magazínu, tak to chápu, u redaktora týdeníku EURO jsem na rozpacích. Vy skutečně čekáte, že prioritou ČT je jen „bavit diváka“? Že si lidé platí ČT a ČRo, aby se bavili? Na jedné straně žádáte kritické vysílání, na druhé se pozastavujete nad seriózním vysíláním, které má občanovi nabídnout přehled důležitých událostí dne, pomoct mu zorientovat se v dění.

I jako editor ekonomicky zaměřeného týdeníku si v době mezi šestou a půldevátou ráno v přestávkách mezi vstáváním, ranní hygienou a snídaní raději poslechnu něco, co mě šetrně probere do pracovního dne. Dobré ráno, jak je koncipované, je standardní program, jaký dostávají diváci BBC, Euronews, německých nebo francouzských veřejnoprávních televizí běžně. Když si ráno v USA zapnete televizi, ABC, NBC, CBC dostanete program informací podobného typu: z politiky, ekonomiky, společnosti. Znám větší množství lidí, kteří si myslí, že právě tímhle naplňujeme veřejnoprávní poslání a konečně jsme modernizovali Dobré ráno správným směrem. Ve světě rozhodují informace, svět se změnil, ráno chceme vědět, co nás ten den čeká, ne žít za jakousi stěnou, na níž si promítáme pohodový svět bez problémů. Politiků není ráno ve vysílání zase tolik. Pokud ale je důvod, proč je nepozvat, když ten den rozhodují o životě v zemi?

Ale k tomu by přeci měly stačit zprávy, které vždycky součástí Dobrého rána byly, stejně jako předpověď počasí a stav na silnicích. Ale k rohlíku s máslem a k čaji mám skutečně raději pohodu než návrhy ministra Julínka. Já si uvědomuji, že Dobrým ránem v současné podobě vycházíme vstříc určité skupině diváků. Proto také chystáme další dopolední vysílání, které by mělo charakter, o kterém jste mluvil, bylo by lifestylovější. Byly by v něm informace, které diváci potřebují, ale v obalu, který by přitáhl řekněme většinovějšího diváka. Na ČT1 zůstane současný charakter Dobrého rána a na ČT2 se bude od podzimu vysílat ten lifestylový. V budoucnu, až bude digitalizace ve finální fázi, by tento nový pořad přešel z dvojky na jedničku a současné Dobré ráno by bylo na ČT24.

Nejen s Dobrým ránem souvisí otázka, proč se vlastně politici tak často objevují na vaší obrazovce. Jejich postoje jsou přeci zřejmé tím, jak o té které věci rozhodují a že ji vůbec zařadí do svého rozhodování. Proč mají vlastní politické rozhodování komentovat zase politici? Řekl jste: politici rozhodují. Jenže jejich rozhodování je vyvrcholením dlouhého procesu. Koho pozvat v předvečer summitu NATO v Bukurešti než premiéra, který tam má jednat o radaru? Koho, když vláda má schvalovat reformu zdravotnictví, než ministra? Samozřejmě že vedle nich tam budou politologové a komentátoři. Ti jsou prakticky ve všech relacích, počínaje Dobrým ránem, přes pořady na ČT24 po Události, komentáře. Účast politiků je důležitá a mnohdy není snadné je dostat do studia. To není tak, že by se tlačili před vchodem do budovy zpravodajství. I jiná média si zvou politiky, deníky, týdeníky s nimi dělají rozhovory. Chybují? Je přece důležité konfrontovat politika s jeho názory a rozhodnutími ve studiu před diváky, svědčí o tom jak sledovanost takových pořadů, tak následná debata komentátorů, kteří vyjdou z aktuálních vyjádření a reakcí. Českou televizi dělají lidé se zkušenostmi ze světa, profesionálové, kteří přinášejí nové formáty z BBC, France TV nebo italské RAI. Nikde není vysílání bez politiků, protože pak by politické pořady ztrácely smysl. A každá televize má politické pořady.

Myslel jsem to poněkud jinak. Použiji váš příklad. Vy předsedu vlády pozvete nejen v předvečer summitu NATO, ale i ráno po summitu. Mimo toho, že už jste ve zprávách řekli, co vše tam dělal, všichni přece dávno vědí, jaký je jeho názor na radar v Brdech, případně na referendum o něm. Proč to má znovu a znovu opakovat? Proč místo něj nepozvete politologa či jiného vyjadřování schopného odborníka, který by divákům vysvětlil premiérův postoj, řekl, proč je či není radar nutný a proč se o něm nemá či má rozhodovat v referendu? My zveme komentátory a experty. Ke každému tématu se snažíme najít lidi s různými názory, protože ČT je platformou pro pluralitu názorů. Vezměte si třeba pořad Máte slovo, to je krásný příklad, kdy si různé skupiny lidí vyříkávají své postoje. A když jste zmínil radar: Tady přece neexistuje žádná autorita, která když vystoupí v televizi, tak si řeknete: To je pravda. Všechno je v moderní společnosti věcí názoru. Když pozveme deset lidí, budou mít možná deset různých názorů. A je jedno, zda to bude politik, nebo komentátor. Do ČT chodí stovky různých komentátorů do desítek pořadů.

To je samozřejmě jen plus, čím více zasvěcených názorů z obrazovky zazní, tím lépe. Divák si může vybrat. I proto mně připadá zbytečné, aby politik neustále opakoval totéž, když se jeho názor náhodou nezmění. Nejde jen o samo vyjádření politika. Já chci, aby si divák z jeho chování, odpovědí, rétoriky doplnil obrázek ke slovům. Je na našich moderátorech, a troufám si říci, že máme skvělé moderátory, aby z hostů dostali odpovědi, na co potřebují. Jsou natolik fundovaní, že jsou schopni hosty k tomu nějakým způsobem tlačit. A pokud je nedotlačí, tak stejně z formy odpovědí, z toho, jak se ten člověk chová, si divák přece obrázek udělá. Václav Moravec se jednu dobu snažil místo hlavních politických hráčů zvát do svých Otázek hlavně politology a komentátory a sledovanost klesala. Nejsme v tomhle Amerika, kde lidé sledují hlavně komentátory. Z průzkumů nám vychází, že lidé chtějí vidět střety politiků, chtějí vidět je, ne nějaké mudrce, co jejich jednání analyzují. To dokázala prezidentská volba, kde se celodenně díval průměrně milion diváků na jednání uvnitř nebo v zákulisí Španělského sálu.

Myslím, že politice a politikům na obrazovce jsme se věnovali až dost, takže k pořadům zábavnějším. Bylo pro mne šokem, když jsem se dověděl, že veřejnoprávní televize, která má dokonce vlastní specializovaný sportovní kanál, nebude vysílat přímé přenosy z mistrovství Evropy v kopané, ještě navíc s českou účastí. Argument, že by to bylo příliš drahé, těžko obstojí, když na to má tak málo sledovaná televize, jako je Prima. V tomto případě by jistě mnoho diváků uvítalo daleko větší zkostnatělost a tradičnost ČT, dříve by bylo vzdát se podobných přenosů nemyslitelné. To je jeden z mýtů, který tvrdí, že veřejná televize stojí mimo ekonomiku. Pokud jde o veřejný zájem, tak prý na ekonomiku nemáme hledět. Je tady přeci étos, určité poslání, a to je nade vše. Když je tohle pravda, tak proč se zavádí regulace do zdravotnictví? To snad není veřejný zájem? Proč nemá školství tolik peněz, kolik potřebuje? Proč jde ze státního rozpočtu tak málo peněz na kulturu? Nebo snad tohle všechno není veřejný zájem? Každý pořad má svůj význam, chcete-li poslání, a tomu musí odpovídat finance. Přetahovat se s Primou o ME v kopané nemělo smysl. Cena vyšroubovaná snahou Primy získat tyto přenosy byla astronomická a vůbec neodpovídala zvyklostem, a řekl bych dobrým mravům. Prodejci to samozřejmě nevadí, ale proč bych jako kupující měl schválit nákup trabantu v ceně mercedesu, to skutečně nevím. Pokud chcete znát viníka tohoto stavu, zavolejte na Primu. Možná že se v budoucnu při snaze komerční sféry získat sledovanost dočkáme i horších věcí. Jen mě překvapuje, že si komerční subjekt neuvědomuje, že neporazil ČT, ale že si nesmyslně zvýšil náklady a vytvořil nešťastné východisko pro příští jednání o cenách. To se dotkne všech.

Dalším tématem (možná opět řeknete, že mýtem), o kterém se v souvislosti s ČT hovoří, je reklama. Televizní poplatky se zvyšovaly s odůvodněním, že reklama ve veřejnoprávní televizi nebude. Neznám přesnou statistiku, ale už jen fakt, že reklamy se usadily i v jiném prostoru na druhém programu, svědčí o tom, že o nějakém útlumu těžko může být řeč. Já nejsem nadšený z toho, že je tady reklama. Měla v ČT ze zákona skončit, vrátila se kvůli digitalizaci. Digitalizaci, kterou dělat musíme, protože nemůžeme být analogovým ostrůvkem uprostřed digitální Evropy, by musel stát platit z daní, takže by musel ubrat někde jinde. Takto na ni jdou peníze z reklamy. Jejich další část pomáhá české kinematografii. Jinými slovy, my jsme nabídli prodejní pult pro dobrou věc. Ale zboží, které se na něm prodává, není naše, a peníze, které se za to zboží platí, také nejsou naše.

Ale proč má být reklama i na druhém programu? Dříve jsme směli kumulovat reklamu na jednom programu. Nyní už nemáme možnost kumulace, protože jsou přidělené kvóty pro jednotlivé kanály. Je to 0,75 procenta z celého vysílacího času na ČT1 a 0,5 procenta na ČT2.

Česká televize má smůlu – a možná i štěstí -, že je institucí, o které má téměř každý nějakou představu, jak by měla vypadat. O naplňování i nenaplňování těchto představ se hodně hovoří, což je pro ČT dobře, protože dokud se o něčem hovoří, je o to zájem. Až přestane být předmětem specializovaných novinových rubrik i hospodských debat, bude to s ní špatné. Co chcete udělat pro to, aby k ní veřejnost nezačala být lhostejná? Musím se přiznat, že v průběhu našeho rozhovoru jsem chvílemi litoval, že jsem s ním souhlasil. Když se nad tím ovšem zamyslím, tak řada otázek skutečně vychází z mýtů, které se mezi lidmi o České televizi tradují. Takže odpověď na vaší poslední otázku je, že vám děkuji za prostor, který jste mi dal, abych mohl uvést ony mýty na pravou míru. A divákům bych vzkázal, ať nemají předsudky, které možná i částečně právem získali v minulosti, a ať se dívají na Českou televizi. Je skutečně jiná a věřím, že i výrazně lepší.

CV
Jiří Janeček (57)
Generální ředitel České televize. Absolvent oboru provozní chemik na Odborném učilišti Silon Planá nad Lužnicí, od roku 1974 pracoval v podnikovém výzkumu v chemickém průmyslu, přičemž dálkově studoval na Střední průmyslové škole chemické v Sezimově Ústí a v Táboře, kde maturoval v roce 1979. Od roku 1983 působí v médiích, nejprve jako redaktor táborských okresních novin Palcát. Dálkově vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy a po jejím absolvování nastoupil v roce 1989 do tehdejší Československé televize. V televizi působil nejprve jako regionální zpravodaj, poté ve funkci vedoucího moderátorského týmu zpravodajství a jako moderátor zpravodajských relací. V roce 2002 byl pověřen vedením zpravodajství ČT a v červenci 2003 byl radou ČT zvolen generálním ředitelem.
Je ženatý a má dva syny. Je spoluautorem tří vynálezů v oboru chemie.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče