Karosář, ten tvrdý chleba má

22. září 2008, 08:00 - Robert Šimek
22. září 2008, 08:00

TOMÁŠ LEPIL - Jihomoravské městečko Rousínov proslulo především výrobou nábytku. Největší továrnu zde ale vlastnila rodina Lepilů, která se věnovala výrobě karoserií. Podnik založil již roku 1887 Tomáš Lepil jako malou kolářskou dílnu. Na karosárnu se změnila roku 1919.

Hospodářský život Rousínova v minulosti úzce souvisel s čilým ruchem na obchodní cestě mezi Brnem a Olomoucí. Projíždějící formanské povozy směřující do Polska, Ruska či Uher se zde často zastavovaly a využívaly místních služeb. V obci bylo kolářství, zámečnictví i sedlářství a pracovalo zde šest kovářů, ačkoliv obvykle býval v malých městech a vesnicích pouze jeden.

Dobudováním železnice Brno – Přerov roku 1869 ale obchodní cesta ztratila význam a nastal úpadek povoznictví i přidružených řemesel. Teprve v 80. letech 19. století se začala pomalu rozvíjet výroba nábytkářská a zemědělská, čímž se znovu zvýšil objem regionální dopravy.

Toho využilo několik místních podnikatelů, kteří navázali na předchozí tradici. Byl mezi nimi i Tomáš Lepil, který si roku 1887 otevřel na rousínovském předměstí ve Slavíkovicích kolářskou dílnu.

Z Maref do Slavíkovic

Tomáš Lepil se narodil roku 1863 v Marefech u Bučovic (10 kilometrů jihovýchodně od Rousínova). Vyučil se kolářem a záhy, jak bylo tehdy zvykem, odešel na vandr, aby získal praktické zkušenosti. Brzy se však vrátil a již roku 1887 se usadil v nedalekých Slavíkovicích, kde v domě č. 17 začal provozovat kolářskou živnost.

Zpočátku hlavně opravoval selské vozy a vyráběl náhradní díly. Namáhavá práce od časného rána do pozdního večera se mu ale vyplatila. Po několika letech už bryčky i povozy sám vyráběl a o zákazníky neměl nouzi. Výrobky byly totiž kvalitní a cena přijatelná.

Malá dílna brzy přestávala stačit, roku 1892 proto přišlo stěhování. Výroba se přesunula do prostornějšího domu č. 115 ve Slavíkovicích, kam bylo možné umístit i novou pásovou pilu a soustruh. Zvýšil se také počet dělníků a do podniku nastoupili první učni.

Velkovýroba vozů

V nových prostorách se již bez obtíží vyráběly velké selské vozy, které se vyvážely i do vzdálenějšího okolí, a počet zákazníků neustále narůstal. Lepil začal uvažovat o vlastní továrně, trvalo ale celých devatenáct let, než se mu sen splnil.

Roku 1911 vybudoval ve Slavíkovicích moderní podnik, do kterého veškerou výrobu přesunul. Kovárna a kolářská dílna byly odděleny a přibylo i několik dalších soustruhů. Jejich pohon zajišťoval parní stroj a přebytečná pára se využívala k napařování a ohýbání dřeva. Počet zaměstnanců vzrostl na dvacet.

V tomto období mimořádné konjunktury začala Lepilova firma vyrábět širokou škálu hospodářských vozů, kočárů i bryček. Rozkvět ale bohužel netrval dlouho. Roku 1914 vypukla první světová válka a většina zaměstnanců podniku musela nastoupit do armády.

Sázka na karoserie

Po skončení války a vzniku Československé republiky roku 1918 musel pětapadesátiletý Lepil začínat prakticky od nuly. Původní výrobní program nebyl již schopen podnik uživit, bylo tedy nutné hledat jiné řešení.

Přišel s ním Lepilův syn Bedřich, který absolvoval průmyslovou školu v Kašperských Horách. Byl také vyučeným kolářem, ze všeho nejvíc ho ale lákala auta. Když tedy roku 1919 navštívil firmu brněnský taxikář Fuksa, který potřeboval novou karoserii pro svůj vůz, zakázku přijal. Otec Tomáš sice zpočátku váhal, pak ale najal specializované dělníky a rozjel výrobu karoserií naplno – celých šest let před založením karosárny ve Vysokém Mýtě.

Ve dvacátých letech již rousínovský závod vyráběl karoserie nejrůznějších typů: dodávkové, nákladní, mlékařské, stěhovací a především autobusové. Využíval podvozky Walter, Praga či Tatra a jeho význam neustále rostl.

Pod dohledem Říše

TOMÁŠ LEPIL (1863-1935)

Narodil se 18. února 1863 v Marefech u Bučovic na jižní Moravě. Vyučil se kolářem a praktické zkušenosti získal na tradičním vandru. Roku 1887 se usadil ve Slavíkovicích (místní části Rousínova), kde si otevřel kolářskou živnost. Začínal s opravami selských vozů a postupně se vypracoval až ke stavbě vlastních vozů. Dílnu roku 1892 přemístil do větších prostor a roku 1911 vybudoval ve Slavíkovicích malou továrnu. Její výraznější rozvoj však překazila první světová válka. Po jejím skončení už o hospodářské vozy nebyl zájem a podnik přešel na výrobu karoserií. Tomáš Lepil postupně předal vedení synům, ve firmě ale působil až do své smrti v roce 1935.

Roku 1935 Tomáš Lepil zemřel a vedení podniku definitivně převzali jeho synové Bedřich a Josef. Firma změnila název na Lepilovy závody, výroba však byla zachována. Úspěšně pokračovala až do druhé světové války, kdy továrnu, ve které pracovalo již 180 zaměstnanců, zabrali Němci.

Bratři Lepilové zůstali sice majiteli podniku, produkce byla ale podřízena zájmům Říše. Odpovědný zástupce koordinoval zakázky, kontroloval jejich průběh a přiděloval i potřebný materiál. Hlavní náplní byly opravy bojové techniky a její přestavba. Současně vznikala i různá speciální vozidla na podvozcích ukořistěných vozů.

Výroba běžných karoserií byla zastavena. Přesto se na utajeném místě podařilo vytvořit malou dílnu, kde se občas nějaká postavila. Opravdový návrat k původní výrobě ale přišel teprve po osvobození roku 1945. Firma se pod názvem „Bří Lepilové a spol.“ zapojila do obnovy národního hospodářství a zaznamenala prudký nárůst výroby karoserií.

Optimismus trval až do roku 1948, kdy byla továrna znárodněna a stala se součástí národního podniku Karosa. Bedřich Lepil byl odvolán z funkce a musel i s rodinou opustit město. Později byl dokonce vězněn a jeho syn Radovan nesměl studovat na vysoké škole. Josef Lepil v podniku ještě nějaký čas zůstal, poté byl ale přeložen v rámci národního podniku.

Návrat se nekonal

Roku 1955 přešel rousínovský závod pod Státní výrobny autodílů (SVA). V letech 1973 až 1986 spadal pod pražskou Pragu a nakonec se stal součástí Agrozetu. Karoserie se vyráběly v čím dál větších sériích a zvýšil se i počet zaměstnanců. Kvalita a především originalita zpracování však výrazně poklesly. Stavěly se především autobusy a kabiny pro traktory Zetor a nákladní vozy Tatra.

Teprve po revoluci v roce 1989 se výroba znovu vrátila do rukou Lepilů. Vznikla akciová společnost Rostroj Rousínov, která se snažila navázat na prvorepublikovou tradici. Brzy jí ale došel dech. Dostala se do finančních problémů a roku 2004 skončila v konkurzu. V jejím bývalém závodě dnes firma European Data Project vyrábí výherní hrací automaty.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče