Karel Srba: Jak se dělají peníze

14. října 2002, 00:00 - Jakub Knězů, jakub.knezu@czech-tv.cz
14. října 2002, 00:00

Dosud neznámá fakta o hospodaření Zdravotnických center Tento text může být manuálem pro ty, kteří chtějí vydělat na státních zakázkách. Je také konkrétní ukázkou toho, jak stát plýtvá našimi penězi. Karel Srba a jeho přátelé poradí, jak například být podle hodnocení ministerské komise ve výběrovém řízení tím nejlepším, když jste jeho jedním jediným účastníkem.

Dosud neznámá fakta o hospodaření Zdravotnických center

Tento text může být manuálem pro ty, kteří chtějí vydělat na státních zakázkách. Je také konkrétní ukázkou toho, jak stát plýtvá našimi penězi. Karel Srba a jeho přátelé poradí, jak například být podle hodnocení ministerské komise ve výběrovém řízení tím nejlepším, když jste jeho jedním jediným účastníkem. Karel Srba a jeho přátelé poradí, s kým se přátelit, aby funkce ve státní správě přinesla kýžené ovoce.

O Zdravotnických centrech pro české občany v zahraničí se mluví už dlouho. Loni v létě vysílala TV Nova reportáž o tom, jak si tato organizace pořídila internetové stránky. Jejich cena byla přímo neuvěřitelná, několikanásobně vyšší, než jaká je běžná. Televizní reportéři se pozastavovali i nad tím, jaké informace internetové stránky Centra obsahují. Rady typu do chladných krajin je dobré si vzít teplé oblečení nebo návod na zjištění správné velikosti bot či upozornění na onemocnění městským typem moru, který už ani neexistuje, opravdu vyrážely dech. Tehdejší tiskový mluvčí Ministerstva zahraničních věcí Aleš Pospíšil, který už mezitím povýšil na post generálního konzula České republiky v New Yorku, redaktorům řekl, že věří, že je vše v pořádku a že Centrum postupuje tak, jak musí postupovat organizace, která je součástí státní správy. Televizní reportéři ale asi neznali celé pozadí smlouvy o výrobě internetových stránek. Smlouva šokuje víc než hloupá věta o teplém oblečení (viz text na spodní části této dvoustrany). Když se loni v říjnu poprvé objevily v médiích informace o kontrole generální inspekce Ministerstva zahraničních věcí v této organizaci, tak už jen potvrzovaly dojem, který Zdravotnická centra vyvolávala. Aktuálními byly zvěsti o prapodivném hospodaření Zdravotnických center i letos v srpnu, kdy Karel Srba a jeho známí skončili ve vazbě kvůli podezření z přípravy vraždy novinářky. To proto, že bývalý generální sekretář Ministerstva zahraničních věcí měl prsty nejen ve snaze o likvidaci nepohodlného člověka, ale zřejmě i v některých obchodech, které Centra udělala a které rozhodně nevynikají snahou o maximální výhodnost pro ministerstvo. Vynikají předražením, nejasnými podmínkami smluv a přihráváním zakázek pro kamarády a známé. Možná právě tady je vysvětlení Srbova bohatství. Oblíbenec současného předsedy valného shromáždění OSN a poslance českého parlamentu za ČSSD Jana Kavana totiž vlastní několik luxusních nemovitostí za desítky milionů korun.

Karel Srba: Ty budeš má!

Zdravotnická centra pro české občany v zahraničí původně spadala pod Ministerstvo zdravotnictví. Bývalý ministr Ivan David, který přesností při rozdělování státních zakázek v médiích zrovna neproslul, Zdravotnická centra velmi kritizoval. Nechal v nich udělat kontrolu, která zapříčinila vyhazov jejich ředitele. Novým ředitelem - likvidátorem Centra jmenoval svého bývalého náměstka Petra Pokorného. K 31. 12. 1999 dal pokyn je zrušit. Ještě předtím stihl na vedení organizace podat trestní oznámení. V té době už ho bombardoval žádostmi o převedení Zdravotnických center pod Ministerstvo zahraničních věcí jeho kolega Jan Kavan. Sám Ivan David, dnes už jen psychiatr bez politického vlivu, říká, že za Kavanovými dopisy ve skutečnosti stál Karel Srba. „Kavanovi na tý věci ve skutečnosti vůbec nezáleželo, byl o ní informován jen povrchně. Za mými odmítnutími převést Centrum přesto viděl nekolegiální přístup,“ vysvětluje exministr David. Karel Srba v minulosti pracoval jako ředitel finančního odboru Ministerstva zdravotnictví, takže asi tušil, jaké bohatství Zdravotnické centrum ukrývá. Srba na ministerstvu skončil v době, kdy mu šéfoval Jan Stráský. Ivan David vzpomíná: „Ještě když jsem byl předsedou zdravotní komise ČSSD, tak mě Karel Srba oslovil. Svěřil se mi se svým záměrem vstoupit do ČSSD a nabídl spolupráci. V té době jsem ještě nevěděl, kdo Srba je.“ Silvestra 1999 se ale Ivan David ve funkci ministra nedočkal. Po rozsáhlé kritice a ztrátě jakékoli podpory i od vlastní strany nakonec sám rezignoval a na jeho místo nastoupil současný předseda vlády Špidla. Ten rozhodnutí o likvidaci Zdravotnických center hned první den po nástupu do funkce zrušil a s jejich převedením pod ministerstvo zahraničních věcí souhlasil. Ivan David k tomu říká, že Špidla musel rozhodně vědět, co se v Centrech dělo a musel znát i výsledky kontrol, které se v nich dělaly. „Špidla nechtěl vyvolat neklid, nechtěl se dostat do konfliktu s určitými lidmi, a proto nedovolil ta Centra zrušit,“ upřesňuje Ivan David, který prý varoval i Jana Kavana, aby si Karla Srbu na svoje ministerstvo nebral. Kavan údajně tehdy Davidovi řekl, že ví, co je Srba zač, a že nemá žádný pocit nejistoty. Přes tyto výhrady není podle Davida kauza Zdravotních center rozhodně tím největším průšvihem, který se týká zdravotnictví. Prý tu jde jen o to, aby média přes Srbu zaútočila na bývalého předsedu vlády Miloše Zemana a jeho démonizovaného poradce Miroslava Šloufa. Znovu a znovu David připomíná hospodaření Fakultní nemocnice Motol, kde, jak tvrdí, došlo k obrovským ztrátám na státním majetku, které údajně policie neměla zájem vyšetřit. Tento případ pokládá David za daleko důležitější než třicet milionů ročně na Zdravotnická centra. Generální sekretář Ministerstva zahraničních věcí Vladimír Zavázal vidí historii Zdravotnických center jednoznačně: „Ta Centra běhala za Srbou jako pejsek, v roce 1995 jsme je převedli pod ministerstvo zdravotnictví, tak se Srba ocitl najednou tam, pak se Centra objevila zpátky na ministerstvu zahraničí a s nimi zase Srba. No a teprve když teď Srba odešel z ministerstva zahraničí definitivně, tak i Centra zřejmě definitivně také zmizela.“

Lékaři pro stavitele ropovodů

Zdravotnická centra původně sloužila českým stavbařům při budování ropovodů a plynovodů na Dálném východě. Lékaři, kteří stavbaře doprovázeli, později začali také pomáhat zaměstnancům českých ambasád. Dnes jsou pobočky Center v pěti státech: Rusku, Číně, Íránu, Egyptě a Francii. Celkem deset lékařů a sester. V Praze dalších šest lidí. To všechno má skončit k 31. prosinci letošního roku. Rozhodla o tom ministryně zdravotnictví Marie Součková, která je opět získala pod svá křídla. Ministerstvo zahraničních věcí sice už nechce mít s nákladným hospodařením pražské centrály problémy, ale uznává, že například čeští lékaři v Moskvě plnili svoje povinnosti na výbornou a stali se vyhledávanou pomocí nejen pro diplomaty a jejich rodinné příslušníky, ale pro všechny Čechy, kteří v hlavním městě Ruska žijí.

Kontrolní zpráva: je to nepěkné čtení

„Zápis z kontroly Centra pro české občany působící v zahraničí“ není moc příjemným čtením. Ani není četbou pro zkrácení dlouhé chvíle při cestě do práce. Sám zápis má sice jen 29 stránek, ale obsahuje dalších osmdesát příloh, které končí se stránkou 215. Přílohami jsou smlouvy, výpisy z účtů, faktury. Celý tento soubor může být názornou ukázkou toho, jak se dá na státu vydělat. Nenásilně a možná že bez jakéhokoli postihu. Profit má celou analýzu, kterou Generální inspekce Ministerstva zahraničích věcí vypracovala k 28. listopadu 2001, k dispozici. Máme také veškeré kontrolované smlouvy a faktury. Generální inspekce zkontrolovala hospodaření Centra jen za období červenec 2000 až červen 2001. V roce 2000 Centrum hospodařilo se ztrátou téměř deseti milionů korun. Na této ztrátě se podepsala řada obchodů, které tehdejší vedení Centra udělalo. Jeho šéfem byl Zdeněk Poslušný, který byl podezřelý, že před rokem 1989 jako jeden z hlavních funkcionářů tehdejší tělovýchovy řídil doping sportovců. Toto podezření se ale nakonec neprokázalo - komise Úřadu vlády v roce 1996, tedy v době, kdy byl Poslušný generálním sekretářem Mezirezortní protidrogové komise, konstatovala, že Poslušného údajné předlistopadové aktivity nelze prokázat. O Poslušném se také říkalo, že jako učitel na olomoucké univerzitě zpronevěřil peníze studentů a byl také veden na seznamu tajných spolupracovníků StB pod krycím jménem Apatykář. Poslušný všechna tato tvrzení popřel. Poslušného podpis je pod řadou smluv Centra pro české občany v zahraničí, které jsou uzavřeny na milionové částky. Chyby našla kontrolní komise na 14 smlouvách především o poskytování právních služeb, ekonomického poradenství, počítačových a telekomunikačních služeb a o poradenství. Sedm výběrových řízení proběhlo podle kontroly chybně. Mezi nimi soutěž o zajištění provozu internetových stránek Centra, nákup automobilů, zpracování a vedení účetnictví, vykonávání a zabezpečování služeb spojených s public relations, dodávky zdravotnického materiálu pro potřeby Centra a zajištění preventivní léčebné péče pro české občany působící v zahraničí. Současný generální sekretář Ministerstva zahraničních věcí Vladimír Zavázal Zdravotnická centra hodnotí lakonicky: „Je to poměrně rozsáhlé, poměrně složité a poměrně nepěkné.“ Když si Zavázal přečetl závěry Generální inspekce ministerstva a zprávu kontrolního odboru Ministerstva financí, došel k závěru, že mu nezbývá nic jiného než podat trestní oznámení. Tím se teď zabývají policisté ze zvláštního policejního týmu zaměřeného na boj proti korupci. „Až z novin jsem se dověděl, že ministryně zdravotnictví Součková rozhodla o zrušení Center k letošnímu prosinci. Je to to nejlepší řešení, které mohla udělat po té, co byly opět převedeny pod její rezort,“ dodává Zavázal.

Jak být nejlepší, když jste jediný

Když se podíváte na internetovou stránku, tak by vás ani nenapadlo, co se za její výrobou skrývá. První informace, kterou na úvodní stránce Centrum poskytuje, se týká nemoci šílených krav. Pod ikonkou Aktuálně - BSE by se daly očekávat informace o posledních případech zjištění této nemoci u českého skotu. Jakým překvapením je fakt, že rubrika Aktuálně - BSE se nevztahuje na letošní problémy s touto nemocí, ale na ty loňské. Poslední aktualizace stránek je z letošního března, od té doby se má k životu snad pouze reklamní banner umístěný v záhlaví stránky. Perly po formální i obsahové stránce najdete na těchto internetových stránkách téměř kdekoliv. Jisté je, že po dvou letech provozu stránek, zůstává rozum stát nad celkovou cenou, kterou Centrum za svoji internetovou propagaci zaplatilo. Dohromady totiž firmě Solution uhradilo přes deset milionů korun (10 085 249,20)! Pojďme se ale podívat na celý proces, jak tato firma ke štěstí v podobě takovéto zakázky přišla. Centrum pro české občany v zahraničí nejdříve s výzvou k podání nabídky obeslalo pět společností. Tedy alespoň to jeho zástupci Kontrolní komisi MZV tvrdili. O výzvě dvěma společnostem ze zmíněných pěti však žádný doklad neexistuje. Jedna z obeslaných společností se omluvila, že se z kapacitních důvodů nemůže výběrového řízení zúčastnit. Nakonec byla doručena a hodnocena pouze jedna jediná nabídka. Celý předmět plnění zakázky zvládli zaměstnanci Centra vtěsnat do šesti heslovitých odrážek. Přitom popis zakázky v takovémto objemu obvykle, podle závěrů ministerské kontroly, obsahuje technický popis požadavků a podmínek v rozsahu brožury. Bývalé vedení Center se bránilo. Generální inspekci ministerstva napsalo, že „zadání celého projektu bylo tvůrčí činností a vedení organizace nemělo, a podle našeho názoru mu to nelze ani vyčítat, jasnou, definitivní představu o konečné podobě díla.“ Jak být nejlepší, pokud jste ve výběrovém řízení jediní. Takovouto „prekérní“ situaci museli řešit představitelé firmy Solution, s. r. o. (A nejen oni, Zdravotní centra postupovala obdobným nestandardním způsobem i u dalších soutěží.) Ředitelem firmy Solution je Edvard Kožušník, který se podle dobře informovaného zdroje už velmi dlouho přátelí s Tomášem Tesařem, bývalým náměstkem Zdravotnického centra. Tesař šel stejnou cestou jako Srba předtím než se ocitl na Ministerstvu zahraničních věcí, pracoval na Ministerstvu zdravotnictví. Zdravotnické centrum v soutěži o nejlepší projekt jeho internetových stránek posuzovalo pouze nabídku firmy Solution. Hodnotitelé ji ve svých srovnávacích výsledcích považovali za „nejvýhodnější“ a také ji přidělili ve všech kritériích stupeň „vyhovuje nejlépe“. Je obdivuhodné, že posuzovatelé zvládli tak náročnou činnost, jako je vybrat mezi jedním účastníkem výběrového řízení toho nejlepšího. Navíc posoudit, zda opravdu byla nabídka firmy Solution, s. r. o., tou nejlepší, nejspíš ani moc dobře nešlo. T o proto, že ani tato jediná nabídka není součástí archivní dokumentace. Pro posuzovatele také nebyl problém uvést, že „cena odpovídá požadavkům“ a „splňuje kritéria“, a to přesto, že žádná cena stanovena nebyla a stejné to bylo i s kritérii. Termín pro zhotovení díla a ujednání o době platnosti smlouvy stanovena nebyla.

Revoluční smlouva

Jak už jsme se poučili z jiných výběrových řízení, tak ani to, kdy Zdravotnické centrum hledalo firmu, která by zajistila poskytování preventivní léčebné péče, neproběhlo Na fakturách za vytvoření internetového portálu chyběly základní náležitosti. Například na této je veškerá provedená práce fakturována jako jeden kus bez jakékoli specifikace. standardní cestou. Komise vybrala jako nejlepší nabídku Polikliniky v Revoluční. Ta byla za paušálních 410 000 Kč měsíčně ochotna kontrolovat zdravotní stav zaměstnanců Ministerstva zahraničních věcí a jejich rodinných příslušníků. Ředitel Centra ale mohl rozhodnout i o léčbě pro další lidi, kteří s Ministerstvem mohli mít společné akorát snad to, že znali právě ředitele Poslušného. Poliklinika na tom také nebyla špatně - mohla si sama a kdykoli stanovit maximální počet pacientů, smlouva ani nikdo jiný ji v tom nijak neomezoval. Podivné je, že obsah celé smlouvy s Poliklinikou v Revoluční prakticky kopíruje soubor požadavků na Fakultní nemocnici Vinohrady, která pro pracovníky Ministerstva, včetně rodinných příslušníků, zajišťuje komplexní lékařskou péči před jejich vysláním do zahraničí, v průběhu pobytu a také po jeho ukončení. Další vadou na kráse smlouvy s Poliklinikou v Revoluční bylo zaplacení zálohových faktur na cestovné v celkové výši 2 155 000 Kč. Kopie faktur ani vyúčtování záloh však v účetnictví Zdravotnického centra nejsou k nalezení.

Nemusí pršet, jen když kape

Obchody, na kterých stát přišel o desítky milionů korun, už nikdo nezruší. Centrum smluvené částky dávno zaplatilo, a tak se můžeme jen podivovat nad tím, že je vůbec něco takového jako hospodaření Centra možné. Smluv, které jsou nestandardní, bychom v hospodaření Centra našli ještě celou řadu. Například smlouva s Janem Maršíkem ze srpna 2000 na paušální poplatek 8000 měsíčně za práci administrátora sítě, včetně dodávky, opravy a instalace hardware. Jenže Maršík podniká ve stejné oblasti a také s Centrem uzavřel smlouvu na stejnou oblast podnikání jako firma MÚZO, se kterou měla Centra smlouvu, a v jejíchž statutárních orgánech Maršík rovněž figuruje. Jak raketově lze stupňovat požadavky na odměnu, předvedl František Bošek, který si v březnu 2000 dohodl za právní poradenství měsíční odměnu 7000 Kč, v červnu už si ji zvednul na 14 000 a v červenci smluvní vztah ukončil. František Bošek se zřejmě takto chovat mohl, neboť měl za zády spolehlivého přítele - Karla Srbu. S ním podnikal ve firmě FKV a Chemoprojekt Engineering Praha. V této firmě sice jsou oba dva podle obchodního rejstříku ještě činní, ale Karel Srba zřejmě teď svůj obchodní podíl přímo neřídí. Znemožňuje mu to pobyt ve vězení.

Místo závěru:

Internetové stránky Centra zdravotnické pomoci pro české občany v zahraničí nabízejí jednu úžasnou radu: „Jak předejít útoku na žraloka? Riziko, že na vás žralok zaútočí, se nedá vyloučit, lze ho však výrazně minimalizovat. Prvním opatřením je vyhýbat se oblastem, kde v nedávné době k útoku došlo. Na rozdíl od blesku může žralok udeřit na stejném místě podruhé.“ V případě Zdravotnického centra je jediná jistota. A to, že parta Srba, Poslušný a spol. na stejném místě, tedy na Ministerstvu zahraničních věcí, neudeří. Žralok však může vyplavat a zaútočit kdekoli jinde. Nepočítat s rizikem, že žraloci typu Srby znovu nezaútočí v kalných státních vodách, je obrovským hazardem. Může to být kdekoliv. A kdykoliv.

Potřebuješ s autem do servisu?

Bylo to na začátku června 2000, kdy ředitel Centra vyhlásil výběrové řízení na dodávku dvou osobních automobilů. Přihlásili se tři firmy, z nichž dvě v průběhu řízení odstoupily. Zůstala tedy jen jediná: Jaroslav Jelínek - Laureta. Kupní smlouvu Jaroslav Jelínek podepsal 22. června 2000, den před tím, než hodnotící komise vůbec vyhlásila výsledky soutěže. Už 19. července, dva týdny po podepsání smlouvy i ředitelem Centra Poslušným, šla jedna z koupených octavií do servisu. Podle faktury mělo jít o poškození vozu při havárii. Jakoukoli dokumentaci k nehodě však kontrolní komise ministerstva v papírech Centra nenašla. To by však nebylo kolem aut Centra to nejhorší. Do servisu a na účet Centra šla také auta, která mu vůbec nepatřila - jedno Volvo a jeden Nissan Patrol. Celkem si opravy těchto vozů vyžádaly z majetku Centra zhruba 120 000 korun.

Bodyguard udělá i analýzu

Věřte, nebo ne. Když si někdo najme bezpečnostní agenturu, předpokládalo by se, že kvůli tomu, co má v náplni své práce či v popisu předmětu podnikání. V případě B.I.G. Security jsou to například služby soukromých detektivům nebo výcvik ve střelbě. Centrum si tuto firmu najalo, aby při převozu dohlédla na zajištění bezpečnosti přepravovaných lékařských zásilek do rizikových oblastí. Jenže nezůstalo jen u těchto služeb. Bezpečnostní agentura totiž také například pro Centrum zhotovila analýzu trhu zdravotnického pojištění pro cesty a pobyt občanů České republiky v zahraničí. Analýza stála pakatel - 301 350 Kč.

Karel Srba si uměl svůj byznys se Zdravotnickými centry dobře ohlídat. Když se stěhoval z ministerstva na ministerstvo, Centra za ním běhala jako pejsek. FOTO: ČTK

Jan Kavan se svého Srby vždy zastával. FOTO: ČTK

Smlouva Centra s Poliklinikou v Revoluční byla vskutku revoluční. Ředitel Centra podle ní mohl rozhodnout i o léčbě lidí, kteří neměli s Ministerstvem zahraničních věcí nic společného.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče