KAPITALISMUS V TURBO VERZI

20. srpna 2001, 15:53 - Pavel Matocha
20. srpna 2001, 15:53

Globalizace

Dejte válce šanci,“ hlásal v době bombardování srbské provincie Kosovo letouny Severoatlantické aliance nejen Roman Joch z Občanského institutu, ale i významný americký autor Edward Luttwak. Jeho poslední kniha – Turbo kapitalismus – je však výrazně zajímavější než jeho militantně uvozený článek v prestižním časopise Foreign Affairs z loňského léta. Časopisem Business Week byla vybrána mezi deset nejlepších knih loňského roku. Edward Luttwak pracuje v Centru pro strategická a mezinárodní studia ve Washingtonu a je známý několika knihami z armádního světa (například The Israeli Army, The Pentagon and the Art of War či Dictionary of Modern War) a přísně strategickým uvažováním o ekonomických a sociálních otázkách. Od konce druhé světové války až do konce sedmdesátých let můžeme o západním systému podle Luttwaka hovořit jako o „kontrolovaném kapitalismu . V různých zemích byly různé formy a míry této státní a obecní kontroly (státem vlastněné podniky, úředníci disponující velkou regulující mocí, nejrůznější bariéry pro volný obchod). Kontrolovaný kapitalismus vyprodukoval velké bohatství. V osmdesátých letech se však do módy dostal ekonomický neokonzervatismus a pouta kapitalistické ekonomiky začala být uvolňována. Kromě změny v převládající ideologii k tomu přispělo i bohatě financované lobbování v celém zákonodárném procesu. Luttwak tvrdí, že kapitalismus se utrhl ze řetězu a nyní zažíváme jeho nespoutanou turbo verzi, která má hrozivé sociální dopady. „Dnes již jen málo korporací se odváží riskovat poškození přírodního prostředí, protože mají strach z tvrdých sankcí. Ale mnoho z nich ničí lidské prostředí, kde žádné pokuty nehrozí, píše autor v úvodu. Za devastaci lidského prostředí označuje například narůstající nezaměstnanost a různé „flexibilní formy práce, které jednak naleptávají možnost člověka projektovat si životní dráhu a vedou k rozpadům rodiny, ale také prohlubují sociální nespravedlnost: bohatí stále rychleji bohatnou, chudí stále rychleji chudnou a posilují u značné části populace stimuly překračovat zákon. Turbo kapitalismus může být ekonomicky stále efektivnější s tím, jak privatizace, deregulace a globalizace budou pokračovat, ale zároveň uvolňuje nekontrolovatelné síly, které mohou být sociálně zničující. A právě na tomto napětí se Luttwakova kniha pohybuje. V Turbo kapitalismu rostou burzy a banky mnohem rychleji než továrny, obchody a farmy. Vzniká finanční superstruktura, která se však bez podpěrných sloupů zákonů, jejich efektivního vynucování a příhodného kulturního prostředí může snadno zhroutit. Tento kolaps zažily například Indonésie, Jižní Korea, Malajsie a Thajsko v roce 1997. Ameriku uvádí Luttwak jako příklad země, kde dobrá vynutitelnost práva, i proti silnějšímu, a kalvínská etika (viz recenze na knihu Daniela Bella Kulturní rozpory kapitalismu, EURO 11/2000) udrží turbo kapitalismus v chodu bez vážnějších otřesů. „U federálních a státních soudů v USA jsou ročně zahájeny téměř dva miliony soudních sporů proti korporacím, píše autor. Přisuzuje to faktu, že většina amerických advokátů nabízí zastupování pouze za podíl na vysouzené částce a že soudy v případě vítězství korporace nenařizují poraženému platit protistraně právní výlohy. A tak mnoho malých firem a zákazníků bez obav žaluje nadnárodní molochy. Akumulace majetku není v Americe považována za nic nemorálního nejen kvůli protestantské etice, ale i vzhledem ke způsobům, jakými tamní miliardáři s majetkem nakládají. Zcela v protikladu s evropskými a asijskými boháči (o postkomunistických zemích ani nemluvě) totiž nejenže nepropadají hýřivému stylu života (nekupují si soukromé ostrovy na Bahamách, nejdražší dům v Londýně ani soukromé letadlo Kapitán Viktor), ale mnoho peněz věnují na charitu. V době, kdy Luttwak psal tuto knihu, byli nejbohatšími muži na planetě Bill Gates a Warren Buffett. Finanční magnát se rozhodl odkázat charitám veškerý svůj majetek a počítačový hodlá dát na bohulibé využití 95 procent nashromážděného bohatství. Autor ale současně popisuje i temné strany amerického snu. Většině Američanů se od roku 1980 jejich příjem snižuje, roste jen nejbohatší části společnosti. Federální i státní vězení praskají ve švech a USA mají v přepočtech na počet obyvatel pozavíráno desetkrát více lidí než například Itálie. I mezi dosud zaměstnanými prudce narůstá nejistota další práce, a tedy i osobní budoucnosti. Turbo kapitalismus akceleruje strukturální změny v ekonomice, což ale podle Luttwaka neústí jen ve větší efektivnost hospodářství a větší příležitosti pro nadané jedince, ale též v narůstající osamělost většiny lidí. „Lidské vztahy mohou vyrůstat pouze na kamenech stability, ale ne na pohyblivých píscích strukturálních změn. (strana 52) Kniha Turbo kapitalismus sice nepřináší žádné převratné myšlenky (úvahy o strukturální nezaměstnanosti, nástupu geoekonomiky za geopolitiku, kriminalizaci chudoby, vztahu kalvínské etiky a kapitalismu či šíleném boomu finančních a akciových trhů byly již mnohokrát formulovány), ale jako celek si kniha pozornost jistě zaslouží. Minimálně ze tří důvodů. Je psána vtipně a zároveň velmi jednoduchým jazykem, takže ji může bez obav číst i člověk bez ekonomického a sociologického vzdělání. Shrnuje ohromné množství různých dat a konkrétních případů, na kterých demonstruje svá obecná tvrzení. A nakonec se pokouší o globalizačních trendech psát globálně. Obsahuje tedy nejen informace o Spojených státech a západní Evropě, ale i o Japonsku, Rusku a v menší míře i o mnoha dalších zemích třetího světa. Luttwak, Edward: Turbocapitalism. Winners & Losers in the Global Economy. Orion Business Books. London 1999. 304 stran. Cena: 9,99 GBP.

Mohlo by vás zajímat

 Budova Deutsche Bank v Jungmannově ulici na Praze

Akcie Deutsche jsou na novém minimu, šéf banky vyzývá ke klidu

Deutsche Bank

Americké úřady jednají s Deutsche Bank o pokutě 5,4 miliardy USD

Ilustrační foto (Zdroj: ČTK)

Apple otevře první výzkumné centrum v Číně. Zaměstná 500 lidí

Ilustrační foto

Žádný milion. Do Německa přišlo loni „pouze“ 890 tisíc uprchlíků

Německý hnědouhelný důl Jänschwalde společnosti Vattenfall

EPH a PPF dokončily nákup německých dolů a elektráren Vattenfallu

Republikánský kandidát na prezidenta USA Donald Trump se svým charakteristickým gestem

4 oblíbení diktátoři Donalda Trumpa

  • James Cusumano: Pochybuji, že Elvis žije

  • Vlastimil Harapes: Nemám rád cyklostezky a nejraději bych…

  • František Stárek: Už jsem si myslel, že budu v klidu

  • Karolína Topolová: Dovoz ojetých aut se nevyplatí

  • Alexandra Kala: Sleva je u mě zakázané slovo

  • Radka Dohnalová: Lídři by měli rozvíjet své talenty a…

  • Václav Cílek: Vyhnuli jsme se Kurdistánu

  • Petr Lávička: České maso bývá předražené

  • Michal Horáček: Jen já a lidi

Hry pro příležitostné hráče