Kancléř, za kterého bylo Rakušanům dobře

25. května 2012, 17:14 - Robert Schuster
25. května 2012, 17:14

Životní pouť Bruna Kreiského z pera jeho bývalého tajemníka

V lednu uplynulo sto let od narození Bruna Kreiského, rakouského kancléře, který je stále považován za jednoho z nejvýznamnějších politiků své země. V čele vlády stál od roku 1970 až do roku 1983. Tak dlouho se to nepovedlo žádnému z jeho předchůdců ani následovníků. Celkem třikrát (1971, 1975 a 1979) se mu přitom podařilo získat při volbách absolutní většinu hlasů, což činí Kreiského éru mimořádnou také ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi. U Kreiského vždy platilo, že měl jak zapřisáhlé stoupence, tak i neméně vehementní kritiky. Přesto dnes i ti Rakušané, kteří mu v minulosti nebyli příliš nakloněni, často konstatují, že byl možná jediným politikem světového formátu, jenž z alpské republiky kdy vzešel. Na rozdíl od jiných známých tváří jako Kurt Waldheim nebo Jörg Haider totiž Kreisky nikdy nebyl vnímán jako kontroverzní osobnost. Dá se říci, že tuto hodnoticí linii rozvíjí také nejnovější Kreiského životopis, jehož autorem je někdejší exkancléřův tajemník, pozdější diplomat Wolfgang Petritsch.

Moravská spojka

Autorova osobní spřízněnost s Kreiským i sympatie vůči jeho politice je zřetelná již od prvních stránek textu. Přesto ale nelze považovat knihu za práci, která by pouze prohlubovala mýtus o „zlatých Kreiského časech“, kdy soustavně rostla životní úroveň, země slavila řadu zahraničněpolitických úspěchů a Vídeň se stala nejenom dějištěm americko-sovětských summitů, ale i první metropolí západního světa, kde byli přijati se všemi poctami arabští vůdcové jako Jásir Arafat nebo Muammar Kaddáfí.
Kreiského život rozčlenil Petritsch do čtrnácti kapitol. Začíná popisem jeho nejbližšího rodinného prostředí. Původ z dobře situované rodiny židovského textilního průmyslníka Maxe Kreiského nebyl překážkou a Bruno již velmi brzy začal projevovat zájem o sociální problémy. Českého čtenáře jistě zaujme, že kořeny pozdějšího rakouského kancléře sahaly na Moravu a do jižních Čech a že i po pádu monarchie udržovala Kreiského rodina se svými tamními příbuznými čilé styky. Později sehrály jeho vazby na Moravu důležitou roli i v politické práci. To bylo v době, kdy vedení rakouských sociálních demokratů uprchlo v třicátých letech do Československa a v Brně se tiskl stranický deník Arbeiter-Zeitung. Kreisky tehdy do Brna často jezdil – oficiálně za příbuznými, ve skutečnosti však za stranickými kolegy, které informoval o dění doma a naopak od nich přebíral instrukce pro ilegální činnost v Rakousku.
Rozhodující zážitek, který ovlivnil Kreiského coby mladého studenta práv na vídeňské univerzitě, byl podle Petritsche nástup autoritativního režimu křesťansko-sociálního kancléře Engelberta Dolfusse v roce 1934. V jeho důsledku docházelo k zatýkání sociálních demokratů, kteří se často ocitli ve vězeních spolu s ilegálními nacisty. Mezi zatčenými se ocitl i tehdy čtyřiadvacetiletý Kreisky, jenž byl na cele s antisemitským malířem pokojů a přesvědčeným nacistou Josefem Weningerem. Byl to ale nakonec právě on, kdo mu po připojení Rakouska k hitlerovskému Německu pomohl uprchnout do švédského exilu.

Konflikt s Wiesenthalem

Zkušenost s Weningerem je možná i klíčem, jak pochopit Kreiského pozdější shovívavost vůči lidem, kteří se v mládí zapletli s nacisty. Tento postoj nakonec vedl k velmi ostrému sporu se známým „lovcem nacistů“ Simonem Wiesenthalem, jenž byl také židovského původu. Wiesenthal veřejně poukázal na skutečnost, že v první Kreiského vládě seděli celkem čtyři ministři s nacistickou minulostí. Stupňující se Konflikt vyvrcholil tím, když Kreisky nařkl Wiesenthala, jenž přežil koncentrační tábor v Mauthausenu, že spolupracoval s gestapem.
Aféra s Wiesenthalem vlastně skončila teprve Kreiského smrtí v roce 1990. Jedná se o jeden ze dvou případů, kdy se Petritsch od kancléřova počínání nejenom distancuje, ale také ho otevřeně kritizuje. Tím druhým je Kreiského spor s někdejším sociálnědemokratickým ministrem financí Hannesem Androschem. Podobně jako ve sporu s Wiesenthalem, vystupoval i zde Kreisky stále více emotivně. Co se týče celkového hodnocení knihy, spíše než prací, jež by přinášela o Kreiském nové informace, se Petritsch pokouší shrnout většinu z toho, co o o něm vyšlo už dříve a jinde. Nejedná se o kritickou biografii. V knize se také téměř nepíše o kancléřově rodinném životě. Přesto lze knihu vřele doporučit. Přináší totiž nejen zasvěcený pohled na osobnost významného rakouského státníka, ale prostřednictvím popisu jeho životních peripetií reflektuje i mnohé dějinné události, jimiž Rakousko v minulém století prošlo. ===== Bruno Kreisky. Die Biografie =====
Autor
Wolfgang Petritsch
Vydal Residenz Verlag, 2010
Rozsah 424 stran

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče