Kam zmizel zelinář Bartoš?

18. července 2005, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
18. července 2005, 00:00

POREVOLUČNÍ PŘÍBĚH V historicky pátém čísle Profitu z roku 1990 najdeme příběh podnikatele Josefa Bartoše. Byl jedním z prvních soukromých zelinářů v Praze a čekala ho zářivá budoucnost. Jak je tedy možné, že jeho jméno dnes už nikdo nezná?

|| POREVOLUČNÍ PŘÍBĚH

V historicky pátém čísle Profitu z roku 1990 najdeme příběh podnikatele Josefa Bartoše. Byl jedním z prvních soukromých zelinářů v Praze a čekala ho zářivá budoucnost. Jak je tedy možné, že jeho jméno dnes už nikdo nezná?

Jeden z prvních větších soukromých zelinářů v Čechách, Josef Bartoš, začal podnikat v červnu 1990. Prodával v Praze zeleninu a Profit ho svým čtenářům představil v září téhož roku v článku nazvaném „Impozantní nástup firmy Bartoš“. Společnost vylíčil tehdejší redaktor Miroslav Kaňa jako perspektivní, titulek o „impozantním nástupu“ je doplněn podtitulkem: „Soukromá firma se 45 lidmi má slibné a zdůvodněné vyhlídky do budoucnosti“.

Jak daleká ta budoucnost bude, však tehdy ještě nikdo nevěděl. Dnes si na pražského zelináře vzpomene asi už jen málokdo. Hana Bartošová, vdova po podnikateli, vše vysvětluje: „Stát nám nedal příležitost. Manžel, ač uznávaný odborník, ztratil ke konci života chuť bojovat.“ Jaký byl příběh nadějného porevolučního zelináře?

PROTI MONOPOLU

Již v roce 1990 měla privátní firma Bartoš hned několik obchodů - tím největším byla samoobsluha v pražské tržnici. Mezi dodavatele zeleniny patřily státní statky, zemědělská družstva a několik desítek soukromníků. „Jsem soukromník a od soukromníků beru rád,“ řekl tehdy Bartoš. „Jen vybízím soukromé podnikatele, aby mi dodávali zboží za maloobchodní ceny bez rabatu. Když budou poctivě dělat, mohou z toho být docela dobře živi,“ dodával.

Jednorázově se zelenina nakupovala také v cizině. Firma prodávala za maloobchodní ceny a pochopitelně se přihlíželo také ke kvalitě zboží. „Dělat soukromníka je obtížné, ledaskdo nám nepřeje,“ stěžoval si Bartoš. „Státní obchod v nás vidí nepříjemnou konkurenci. Já se s tím rvu, protože se rvu celý život a jsem bojovník, ale na tom se rozvoj soukromého podnikání v širokém měřítku stavět nedá. Vláda by měla dát zelenou lidem, kteří do toho dají srdce i mozek,“ říkal.

| |
DRAVEC MEZI ZELENINOU

Bartošova dravost se odpočátku projevovala také v tržbách. Dříve činil obrat prodejny, ve které za socialismu sám pracoval jako řadový zaměstnanec, přibližně 1,6 milionu korun. Po dvou měsících soukromého podnikání se však tržby vyšplhaly na 2,5 milionu a stále stoupaly.

Bartoš tehdy neviděl hlavní příčinu úspěchu ve svých schopnostech, ale spíše ve změně sortimentu, především v jeho rozšíření. Zboží sám nakupoval a byl ve styku s mnoha dodavateli, aby mohl pružně reagovat. To ve státním podniku nebylo možné, vše tam trvalo příliš dlouho.

„Vždycky jsem miloval kšeft,“ řekl Profitu Bartoš, „obracejí se na mne dodavatelé a odběratelé z celé republiky a já se jim snažím vyhovět. Tím se do toho zamotávám pořád víc, dělám větší obrat a všechno mne nutí hnát se dopředu,“ vysvětloval svou filozofii.

Velkoobchod se přitom v té době teprve rozbíhal, obrat firmy měl být v budoucnu ještě mnohem vyšší.

STÁNKY A SKLADY

Zelinář Bartoš měl však ještě další smělé plány. Chystal se rozšířit sortiment mraženého zboží, mléčných výrobků a také drůbeže. Jeho záběr byl opravdu široký, například sýry chtěl začít dovážet až ze Slovenska. K tomu by však potřeboval také vlastní dopravu, protože tehdejší dopravci nebyli příliš spolehliví a v sobotu či v neděli často nechtěli zboží vůbec rozvážet.

Bartoš uvažoval i o nových provozech. V Praze 4, odkud pocházel, chystal rozmístit několik typizovaných firemních stánků. V plánu měl také objekt pro dozrávání banánů a sklad na citrusové plody. O převzetí skladu na kompoty a čerstvou zeleninu v době vydání článku usilovně jednal.

Jediným tehdejším problémem byl podle Bartoše nedostatek informací pro podnikatele. Především o daních, ale také o uvažovaném zvýšení nájmu nebo cenách elektřiny. Navíc postrádal jakékoliv instituce, které by byly schopné soukromníkům s podnikáním poradit.

KONEC TAJEMNÍKA

Hana Bartošová dnes vzpomíná s trochou hořkosti: „Podnikat po revoluci se nakonec ukázalo jako velmi těžké. Manžel byl uznávaným odborníkem, zastával také funkci tajemníka Zelinářské unie Čech a Moravy, přesto mu stát v podnikání nijak nepomohl.“ Firma se proto záhy dostala do těžké finanční situace. „Všechno jsme museli splácet, nedalo se to zvládnout. Museli jsme rozprodávat majetek, navíc vedoucí v prodejnách nás okrádali,“ říká Bartošová.

Prosperující firma se tak měnila v trosky. Josef Bartoš na konci devadesátých let onemocněl a roku 2001 zemřel. „Manžel už dva roky před smrtí ztratil chuť bojovat. Říkal, že slušně podnikat se v téhle zemi nedá,“ vzpomíná Bartošová. Firmě tak nakonec zůstala jediná prodejna -v Budějovické ulici 11. Dnes ji má pronajatou obchodní řetězec Ahold a potraviny zde prodává pod značkou Albert. Zelinářská firma Josef Bartoš tak v současnosti žije už jen ve vzpomínkách a v obchodním rejstříku. 

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče