Kam se poděl ten starý Klaus?

07. března 2014, 12:00 - Tomáš Plhoň
07. března 2014, 12:00

S bývalými prezidenty je to o poznání lehčí než s těmi současnými. Na rozdíl od nich je může společnost bez větších překážek soudit, popravit nebo třeba zavřít do blázince. Minimálně o jednu z těchto možností si říká exprezident Václav Klaus, když otevřeně podporuje současnou politiku Vladimira Putina ohledně Ukrajiny.

Autor tohoto komentáře nemusí být žádný expert přes geopolitiku ani psychiatr, aby mu došlo, že obhajovat Ruskou expanzi před národem poznamenaným srpnem 1968 má spíše příznaky vážné diagnózy než politického názoru.

Ale vážně. Zajímalo by mě, zda Václav Klaus pomyslel alespoň na vteřinu na to, že jako bývalý prezident nemůže a nikdy ani nebude veřejně vnímán pouze jako soukromá osoba. Deset let stál v čele této země a reprezentoval zájmy deseti milionů jejích občanů. Tíhu jejich hlasů už chtě nechtě ponese vždy s sebou. Napadlo ho to, když označil Putinovu politiku za zcela racionální? Když za viníka největšího mezinárodního napětí od konce studené války označil Evropskou unii a Spojené státy?

Kde je svatý patron Hayek

Za mě docela určitě nemluvil. A mě tak nezbývá, než se podivovat nad tím, kam se ten starý Václav Klaus vlastně poděl. Ten, který vždycky hlásal svobodu jednotlivce, pro něhož byly demokracie a svobodný trh na prvním místě daleko před vším ostatním. Měl jsem za to, že jeho ostře liberální ekonomické postoje jsou výsledkem víry v lidskou individualitu a jejího práva na svobodu, tak jak je tomu u Klausova svatého patrona, ekonoma F.A. Hayeka.

Co Klaus řekl? Čtěte: Klaus: Krizi na Ukrajině způsobily i EU a USA

Tenhle Václav Klaus by možná preferoval Ukrajinu ve sféře Ruského vlivu (byl už prostě takový), ale ostře by bojoval za to, aby takové rozhodnutí učinili sami ukrajinští občané, nikoliv tanky a letadlové lodě. Takového Klause jsem v minulosti (je to už hodně dávno) několikrát volil a dokonce pochyboval nad tím, jestli to není on, kdo má pravdu, ve srovnání s jeho odvěkým rivalem Václavem Havlem.

Nakonec je to právě Havlovská tradice, která v těchto dnech v české realitě vítězí. Pravděpodobně si to ani neuvědomujeme, ale částečně i díky jeho odkazu jsme my Češi tak silně alergičtí na jakoukoliv formu potlačování lidských práv. Právě proto se dnes proti Putinovi poměrně ostře vymezují i takoví politici, kteří by mu za jiných okolností líbali podrážky na červeném koberci. Klaus znovu se svým zesnulým rivalem prohrál. Díky bohu.


Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:

Nepřítel státu znovu zasahuje

Masakry na Ukrajině a naše pokrytectví

Česká psychologická recese


Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče