Kam míří Miloš Zeman

06. října 2003, 00:00 - David Zelenka, politolog
06. října 2003, 00:00

Miloš Zeman vystoupil ze stínu. Na Žofíně přednesl několik keynesiánských tezí k reformě veřejných financí a v hotelu Olšanka oslavil v kruhu věrných devětapadesáté narozeniny. Co bude dál? Vrátí se na Vysočinu, nebo do politiky? Teze, s nimiž Zeman vystoupil, nepřekvapily.

Je to jeho obligátní keynesiánská sbírka receptů, podle nichž v minulém volebním období kraloval, byv redigován smluvní opozicí. Bez ní by si ovšem nezakraloval, protože by mu Sněmovnou neprošel jediný rozpočet. On to dobře ví a proto na časy smluvní opozice jako sice nepříliš příjemné, ale k životu potřebné korekce vzpomíná dodnes s respektem. Zeman není demagog a ví, že ekonomická praxe, sinusoidně se pohybující mezi pravými a levými krajnostmi, je železně pravidelným dějinným úkazem a že vzájemné vyvažování obou trendů a filozofií produkuje společenskou evoluci. A v evoluci bývá přítomen rozum. Zemana možná mnohem víc než neplnění levicových slibů z politických programů ČSSD vyděsilo, že současná vláda příliš často místo evoluce, tedy metody rozumu a kompromisu, volí revoluci, metodu nerozumu a velkých, často nevratných škod. To vše bylo vcelku předvídatelné. Co však překvapilo, byla malá razance expremiérova vystoupení. Kdo očekával razanci srovnatelnou s někdejším táborovým „jitím po krku Klausovi“, musel být zklamán. K čemu vlastně měla žofínská konference sloužit? Zřetelně ne k vyvolání okamžitého zvratu v sociální demokracii, případně dokonce podnícení pádu vlády. Jedině k inventuře věrných a připravených. Zeman se přesvědčil, že v sociální demokracii, a to i na vysokých místech, má dosud přátel dost. Žofín i narozeninový večírek se hemžily poslanci, exministry, tajemníky všech gardů, lobbisty, bývalými vládními úředníky, kteří před Špidlou museli prchnout a nyní čekají na novou šanci. S těmito lidmi může Miloš Zeman zkusit budovat ve své straně frakci, legitimní partajní substrukturu, nalovit do jejích sítí příznivce spíše ze spodních rovin funkcionářského aktivu, krajské a okresní aktivisty, s nimiž bývá v ČSSD tradičně dost zametáno. Jejich nespokojenost může být živnou půdou pro Zemanův návrat. Ten by však vyžadoval obrovskou práci, tisíce naježděných kilometrů, stovky odřečněných hodin a spíše méně než více naslibovaných holubů padajících do úst. Chce-li Zeman ještě něco v české politice znamenat, měl by si denně u zrcadla připomínat politickou větu vět, kterou kdysi vyslovil Voltaire a která stála pomyslně či fakticky krk už nejednoho politika první kategorie. „Titíž lidé, kteří vám tleskají při vaší korunovaci, budou se tísniti pod vaší šibenicí.“

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče