Kalouskův reformní slabikář

16. března 2011, 18:29 - Kristýna Balajová
16. března 2011, 18:29

Ministr financí vysvětloval, proč se zbavit deficitu a jak to udělat

Vymazat strukturální deficit a sestavit vyrovnané veřejné rozpočty. To je naléhavý úkol, který vládu zaměstnává více než cokoli jiného. Všudypřítomné téma dominovalo i setkání Euro Business Breakfast s ministrem financí Miroslavem Kalouskem. Česká republika má, jak známo, problém: nedaří se tu už léta sestavit vyrovnané veřejné rozpočty, a to ani v době ekonomického růstu. Může za to setrvalý meziroční nárůst mandatorních výdajů, kterému neodpovídá objem státních příjmů. Po vyřízení plateb povinných ze zákona už nezbývá téměř na nic, a to vede k prohlubování deficitu veřejných financí. Přestože existují země, které jsou na tom ještě hůře než Česko, vedeme si podle Kalouska zle. „Skutečné mandatorní výdaje se u nás pohybují okolo osmapadesáti procent. Připočteme-li k nim ale ještě výdaje kvazimandatorní, kam patří například mzdy, dostaneme se na hodnotu přes osmdesát procent. To je mimořádně negativní zpráva,“ sdělil.
Recept na zeštíhlení a posléze i vymazání strukturální chyby v českých veřejných rozpočtech z kuchyně ministra financí není zrovna jednoduchý. Nutné je zasáhnout do čtyř nákladných a tradičně problémových oblastí – penzijního systému, veřejného zdravotního pojištění, sociálních dávek a výdajů na chod státního aparátu včetně mzdových nákladů. Pokud se podaří provést nutné legislativní změny, první vyrovnaný rozpočet by se podle odhadů ministra snad měl sestavit pro rok 2016.

Kompromisní penze

Zásadní je najít způsob, jak po ekonomické stránce vyřešit stále se prodlužující délku života v kombinaci s nízkou porodností. „Je samozřejmě dobře, že žijeme déle. Je ale nutné si uvědomit, že stále rostoucí počet křepkých osmdesátníků představuje zvyšující se zátěž jak pro důchodový, tak pro zdravotnický systém,“ řekl ministr.
Penzijní systém má před kolapsem zachránit reforma, která už nějakou chvíli hýbe veřejným prostorem. Občané budou moci spořit na důchod v soukromých penzijních fondech, nebo zůstat v průběžném státním systému. Nový systém by měl podle vládních plánů přinést rozložení rizik mezi více proměnných. Jestliže je penzijní systém spravován státem, jediným rizikem je demografický vývoj. V soukromém spoření je ve hře riziko kapitálových trhů, které určuje míru zhodnocení uložených peněz. Transformace penzí by měla být financována zvýšením snížené sazby DPH z deseti na čtrnáct procent a posléze – od roku 2013 – na sedmnáct a půl. Ještě před dvěma týdny ale ministr Kalousek doufal ve sjednocení DPH na dvaceti procentech. Stejně jako financování reformy jsou politickým kompromisem i její základní parametry, konkrétně dobrovolnost druhého pilíře. „Netajím se tím, že jsem si přál pojištění v soukromých fondech povinně pro všechny. Dobrovolné spoření je výsledkem jednak kompromisu ve vládní koalici, jednak snahy předejít rozkývání systému v případě, že se vlády v budoucnu ujme ČSSD. Je tu důvodná obava, že by povinné pojištění v soukromém pilíři zrušila a převedla na dobrovolné,“ vysvětloval ministr.
Ve zdravotnictví je třeba motivovat k úsporám, nikoli ke zbytečnému utrácení, jak je tomu dnes. Pojišťovny musejí podle ministra lépe hlídat efektivní využití prostředků, lidé si zase budou muset připlatit. „Namísto dnešní spoluúčasti ve výši třinácti procent se potřebujeme dostat alespoň na dvaadvacet,“ řekl Kalousek.

Bohatí a zpovykaní

Úspory v příliš objemném balíku mandatorních výdajů pravicová vláda hledá také v sociálních dávkách. Přichází čas na diskusi, jakou podobu sociálního státu si můžeme dovolit a zda nezmenšit množinu adresátů sociálních dávek. Ministerstvo financí má v této otázce, jak známo, zcela jasno. „V České republice máme všichni boty a nikdo netrpíme hlady. Je skutečně nutné, aby v tak bohaté a šťastné zemi pobíralo padesát procent populace nějakou sociální dávku?“ položil Kalousek skutečně jen řečnickou otázku. Další sférou, kde lze výrazně ušetřit, jsou výdaje na chod státu. Klíčovým nástrojem v boji proti rozbujelé státní správě má být fiskální tlak, neboli rozhodnutí snížit mzdové prostředky pro státní zaměstnance o deset procent. Ten má podle ministra zajistit, aby tentokrát opravdu k zeštíhlení úřadů došlo: „Za léta ve státní správě a politice jsem zažil celou řadu snah o zvýšení efektivity a snížení personálních nákladů. Nikdy ale k ničemu nevedly, protože chyběl tvrdý tlak. To je pochopitelné, soukromá firma také nepropouští ráda, ale až pod tlakem konkurence nebo fiskální nouze.“
Partnery setkání v pražské restauraci Mlýnec byly společnosti Veolia, ČEZ, GE Money Bank, Česká pojišťovna a Ernst & Young.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče