Jsem soutěživý typ, ale trénování přímo nenávidím,

06. ledna 2003, 00:00 - Radka Kohutová
06. ledna 2003, 00:00

říká jeden z nejlepších tuzemských snowboardistů Viktor Brůžek V předvánočním závodě v polském Ustronu obsadil dvaadvacetiletý český snowboardista Viktor Brůžek v paralelním obřím slalomu FIS šesté místo, v paralelním slalomu pak dojel sedmý. Jak vlastně žijí lidé, kteří se živí snowboardem?

říká jeden z nejlepších tuzemských snowboardistů Viktor Brůžek

V předvánočním závodě v polském Ustronu obsadil dvaadvacetiletý český snowboardista Viktor Brůžek v paralelním obřím slalomu FIS šesté místo, v paralelním slalomu pak dojel sedmý. Jak vlastně žijí lidé, kteří se živí snowboardem?

* Jak vypadá den snowboardisty?

Tréninkový den vypadá tak, že se probudím v Rakousku. Vstávám v půl sedmé, nasnídám se a jede se na ledovec. Cesta trvá dlouho, protože to je zhruba do výšky 3000 m. Dáme několik volných jízd, potom trénujeme zhruba do dvanácti hodin. Následuje přestávka, oběd, odpoledne kondiční trénink, regenerace…

* Říkáš, trénujeme, s kým trénuješ?

Dva roky jsem byl v mezinárodním týmu Race department. Teď jsem částečně v národním českém týmu. Trénuji s nimi, někdy ještě i s mezinárodním týmem. Ale už tam nejsem na plný úvazek, kdybych to měl takhle říci.

* Je výhodnější být členem české federace?

Má to určité výhody, prostě člověk je v kontaktu s českými trenéry a jezdci. Není tak izolovaný od dění tady.

* Takže máš českého trenéra?

Teď mám českého trenéra, dřív jsem měl rakouského.

* Někde jsem četla, že máš tréninky dvě třetiny roku…

No, zhruba to vycházelo tak 150 až 200 dní v roce.

* To vypadá, jako bys na horách jen trénoval.

Ne, ten den nemusí vypadat takhle vyloženě závodně. Když napadne prašan, tak se trénovat stejně nedá. To je pak taková ta pohoda, jezdí se bez nějakých tyček. Prostě volnost. Věnuji se také boardercrossu - to jezdí v jedné dráze víc lidí najednou. Pak ten trénink vypadá zase úplně jinak.

* Při kterém z těchto stylů se cítíš nejlépe?

Určitě při jízdě v prašanu. Na druhou stranu závodění mi dává uspokojení v podobě výsledků, v možnosti viditelného zlepšování se, ve vzájemném měření sil. V jízdě v prašanu sice také existují nějaké závody, ale v Evropě nejsou moc běžné. T o spíš na Aljašce, což zase není úplně dostupné.

* Jak dlouho se už snowboardingu věnuješ?

Vlastně osm let.

* Jak tě vůbec napadlo s touto disciplínou začít?

Vždycky jsem měl rád hory. Odmalička jsem jezdil na chalupu, kterou máme v Orlických horách. Nejdřív jsem lyžoval. Pak jsem párkrát zkusil snowboard. Začal jsem to brát víc sportovně. Chtěl jsem v tom být dobrý a řekl jsem si, že v patnácti chci být nejlepší u nás.

* Nevadí ti to neustálé cestování na tréninky, po závodech?

Cestování, to je jedna z věcí, která mi na tom vadí. Minulý rok jsem jezdil dvakrát týdně do Innsbrucku, což je nějakých 600 km. Řídil jsem sám, jezdil jsem sám - bylo to náročné. Zabírá to i čas. Cestování mě na snowboardu vlastně nejvíc odrazuje.

* Když máš volno, láká tě ještě vyrazit někam na dovolenou a cestovat?

Jsem vcelku zcestovalý a baví mě cestovat. Hlavně v létě to je úplně o něčem jiném. Když přijedu na závody, tak z té země kolikrát vidím jen letiště, napíchaný slalom a hotel. T o je skoro všude stejné. V létě můžu tu zemi poznávat.

* Nemáš někdy čas zůstat v té zemi po závodě déle a trochu ji třeba procestovat?

Několikrát jsem měl štěstí. Třeba když bylo mistrovství světa v dubnu v Coloradu - byl to poslední závod sezony, takže jsme tam pak zůstali, koupili si auto a měsíc jsme cestovali. Bylo to zajímavé.

* Kolika závodů se ročně účastníš?

Jezdil jsem zhruba kolem 40 závodů za rok.

* To je docela dost..

To jo.

* A co letní příprava?

V létě jsme dělali kondiční přípravu. Kromě toho já v létě surfuji, trochu hraji tenis.

* Jaké máš teď cíle?

Příští rok bych se chtěl dostat na olympiádu a taky to dotáhnout k druhému kolu světového poháru FIS. Ale taky bych chtěl vyhrát mistrovství republiky. T o bude v březnu.

* Jak jsi dopadl vloni na mistrovství republiky?

Druhý. Byla to smůla.

* Dá se snowboardem uživit?

V posledních sezonách se mi náklady zaplatily. Uživit se dá. A má to ještě výhody - člověk může být pořád na horách, cestovat, bydlet v dobrých hotelech… Ale není to na zajištění budoucnosti. Na to, aby si člověk zaplatil byt, to asi nestačí.

* Je pro tebe snowboard styl života?

Tak trochu určitě ano. Ale dělám to hlavně kvůli sportu, nechci jenom sedět doma.

* Co vlastně děláš, když nejsi na ledovci?

Mou velkou zálibou je revivalová kapela Sklerosa, která mi zabírá hodně času. Hraji na kytaru.

* Takže až praštíš se snowboardem, můžeš se živit muzikou. V kolika letech odchází snowboardisté „do důchodu“?

Při freestylu je to trochu dřív, tam si to netroufám odhadovat. Řekl bych, že průměr je tam kolem 20 let. U slalomářů je zenit mnohem později, tak přibližně kolem třicátého roku. V e slalomu jsem tedy v podstatě ještě zajíček - mladý, nezkušený.

* Tak to máš celou kariéru ještě před sebou.

Uvidím, podle situace ve snowboardu. Jestli skončím a budu jezdit jenom tak, pro pohodu, nebo jestli se budu chtít dostat na další olympiádu, se budu rozhodovat až po té příští.

* Přemýšlíš už teď o tom, co bude pak?

Budu pracovat.

* To přece děláš i teď. Sport tě živí. Co tě bude živit potom?

Snad ekonomie.

* Musíš se snowboardu hodně podřizovat?

Obětoval jsem mu dost, včetně svého soukromého života. Ale snowboard mě v hodně věcech také obohatil - je to jakési uspokojení, člověk poznává svět, otvírá mu to oči. Dělám to proto, že jsem soutěživý typ. Pro zadostiučinění. Jsem rád na horách. Pocit při vítězství je nepopsatelný, ale trénování, to mě nebaví.

Snowboarding prošel ve své ani ne čtyřicetileté historii bouřlivým vývojem. Zatímco „průkopník“ snowboardu, tzv. snurfer, sestával z dřevěných prkýnek s kovovými hranami, dnes se snowboardy vyrábějí z velmi lehkých materiálů. Obrat zaznamenal i systém bezpečnostního vázání. To lze rozdělit do dvou skupin: měkké boty a tzv. lyžáky. Právě posledně jmenované patří do výbavy závodníků. Amatérští snowboardisté je ale příliš v oblibě nemají. Na rozdíl od lyžáků v měkkých botách totiž mnohem lépe vnímáte terénní ráz krajiny.

Co budete potřebovat a kolik to stojí (v Kč):

snowboard 5000 až 9000

vázání 1600 až 4500

boty 2000 až 6500

snowboardová helma 1500 až 2500

batoh 800 až 1800

pětidenní kurz pro začátečníky 800

Poznámka: Vybavení na snowboard si lze také vypůjčit ve speciálních půjčovnách lyžařského vybavení.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče