Jsem levnější a není mi to nic platné

27. února 2006, 00:00 - KAMIL DUBSKÝ
27. února 2006, 00:00

KAREL MOUCHA, MAJITEL OBCHODU V HRADCI KRÁLOVÉ: Obchody s elektronikou v centru Hradce Králové skomírají pod tíhou konkurence velkých obchodních řetězců na periferii. „Ceny držím pod úrovní řetězců, ale není mi to nic platné,“ říká majitel obchodu s elektronikou Karel Moucha.

KAREL MOUCHA, MAJITEL OBCHODU V HRADCI KRÁLOVÉ: Obchody s elektronikou v centru Hradce Králové skomírají pod tíhou konkurence velkých obchodních řetězců na periferii. „Ceny držím pod úrovní řetězců, ale není mi to nic platné,“ říká majitel obchodu s elektronikou Karel Moucha.

Karel Moucha provozuje v centru Hradce Králové malý obchodu s elektronikou. Vede ho se svou manželkou a jak společně říkají, ještě štěstí, že působí ve svém. Když ve městě otevřel velkoprodejnu Electro World, museli kvůli klesajícím tržbám propustit dva zaměstnance.

„Měl jsem na skladě dva typy televizí s úhlopříčkou 37 centimetrů. Šel jsem se před Vánoci kouknout do Electro Worldu a tam měli v regále pod stropem přes celé oddělení vystavenou jednu „sedmatřicítku“ vedle druhé. Všechny přitom byly jediného typu. Takže jsem vlastně měl širší sortiment než oni. A tak je to se vším. O cenách a často velmi neaktuální nabídce marketů se ani nebavím,“ posteskl si obchodník.

POMATENÝ ZÁKAZNÍK

Podnikatel přitom tvrdí, že se mu daří ceny držet pod úrovní řetězců. Není mu to ale nic platné. „Lidé dnes nakupují úplně jinak než dříve. Jsou zblblí z těch akcí a výprodejů v řetězcích, které přitom v akcích propagují původně předražené zboží. Jsem většinou levnější než markety,“ prohlašuje podnikatel.

Jenže spotřební elektrotechnika už není zdaleka takový luxus jako dřív. Nastoupila hypermarketová kultura, lidé si chodí do velkých obchoďáků užít volný čas. „Koupí si tam sendvič, staví se v bižuterii, kde se jim náhodou zalíbí řetízek pro babičku, posedí v cukrárně a když už to mají pod jednou střechou, staví se i v úseku hned vedle pro televizi. Třeba ji původně ani nechtěli, ale kouká tam na ně vyzývavý plakát a oni neodolají. Novou by stejně časem potřebovali. Kupují si ji s vědomím, že za dva nebo tři roky si pořídí novou,“ říká sarkasticky Moucha.

„V osmdesátých letech vyšlo třeba takové video na dvacet tisíc korun. To byl desetinásobek tehdejšího průměrného příjmu. Dneska je ten poměr obrácený. Mzdy máme dvacetitisícové a elektronika šla naopak dramaticky dolů. Zmíněné video dnes stojí desetinu platu,“ konstatuje podnikatel. Podle jeho slov s tím jsou dolů i jeho marže. Nejenom nominálně, ale i procentuálně. „Když si dnes na něčem dám 10 nebo 15 procent, tak je to hodně,“ tvrdí Moucha.

NA LETÁKY NELETÍM

Letákové propagační akce se mu nevyplatí. „Když jsem hodil do kalkulačky náklady na tisk a distribuci, byl jsem i přes zvýšený odbyt zboží nakonec na nule,“ vysvětluje. Za obrovský mýtus pokládá domněnky, že obchodní řetězce bývají levnější díky množstevním slevám od dodavatelů. „V dnešní době, kdy si klidně mohu od výrobce doobjednat třeba jen jednu ledničku, je to opravdu pasé. Problém je ale v tom, že zákazníci tomuto mýtu věří a podle toho se chovají: nakupují v hypermarketech s mylnou představou, že tam všechno pořídí levněji,“ shrnuje obchodník

Stejným mýtem jsou podle něj domnělé přednosti internetových obchodů. „Kvůli rostoucím tržbám musely začít zajišťovat velké zásoby zboží. Stejně jako řetězce mají sklady plné předraženého a záhy zastaralého zboží, které je často jediné značky. Neinformovaní zákazníci na takových nákupech hrozně tratí,“ domnívá se Moucha.

Expanze hypermarketů na úkor drobných kamenných obchodů není podle Mouchy ani tak o cenách, jako o módním trendu. „Zákazníků mi v posledních měsících opravdu ubylo, ale prakticky výlučně z řad mladé generace, která se na téhle moderní vlně veze nejvíc. Přitom se ani nepřesvědčí, zda by u nás stejné zboží nebylo levnější.“ Ukazuje přitom na jednu z praček za osm a půl tisíce: „V Carrefouru ji mají o patnáct stovek dražší. Nebo fotoaparáty. Pamatuji se nedávno na typ, který v marketech dlouho prodávali za 70 tisíc korun, ačkoliv jinde na trhu šel mezitím dolů až na 20 tisíc.“

Podle Mouchy si na vymírající centrum města stěžují i další obchodníci. Život se dnes přesunul na periferie, do obřích marketů. Prázdná ulice před výlohou, kudy se prohánějí jenom auta a tu a tam je objeví lidé venčící psy, mu dává za pravdu. Mouchův obchod přitom leží v těsném sousedství nejvyhlášenější hradecké pěší zóny.

„Není se tomu na jednu stranu proč divit. Zákazníci tady na rozdíl od hypermarketů ani nezaparkují. Tam si navíc mohou znuděně projít celou pasáž, přičemž až na místě se rozhodnou, jestli třeba jako dárek synovi nakonec zvolí lyže, nebo třeba DVD. Obojí si vyberou pod jednou střechou. A třetí obrovskou výhodou marketů je jejich nepostižitelnost. Inzerují padesátiprocentní výprodeje, přitom ale na skladě často nemají ani kus reklamovaného zboží. Letos kvůli tomu poslanci novelizovali zákon, jenže víme, jak je to v Česku chodí s vymahatelností práva,“ uzavírá živnostník. 

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče