Jogurtů se prodává stále méně

13. ledna 2003, 00:00 - Vít Smrčka smrcka@profit.cz
13. ledna 2003, 00:00

Mezi zkrachovalými mlékárnami je i legendární podnik z Radlic Zatím jen třetina mlékáren plní evropské požadavky, odborníci předpokládají krach řady zpracovatelů mléka. Jogurty nám přestávají chutnat. Jejich výroba padá, statistická čísla potvrzují situaci v obchodech, jen za loňský rok se snížila produkce jogurtů přibližně o desetinu.

Mezi zkrachovalými mlékárnami je i legendární podnik z Radlic

Zatím jen třetina mlékáren plní evropské požadavky, odborníci předpokládají krach řady zpracovatelů mléka.

Jogurty nám přestávají chutnat. Jejich výroba padá, statistická čísla potvrzují situaci v obchodech, jen za loňský rok se snížila produkce jogurtů přibližně o desetinu. Nic na tom nemění ani marketingová opatření a masivní reklama části výrobců. V čem je příčina? Podle některých odborníků v tom, že jogurt přestává být jogurtem. Místo smetany a jogurtové kultury je „moderní“ jogurt, s výjimkou bílého jogurtu, plný želatiny a škrobových i dalších náhražek. „Něco na tom je,“ říká Petr Roubal z Výzkumného ústavu mlékárenského. Další příčinu poklesu prodeje spatřuje v tom, že jogurty jsou v současnosti relativně drahé.

Již tenkrát

Jeden z odborníků připomíná pro názornost situaci, která se udála v 80. letech po návratu tehdejšího ministra zemědělství ze Švýcarska. Přivezl s sebou vzorky tamních jogurtů v pěkném balení. „Dokázali byste vyrobit také takové jogurty?“ zeptal se ministr přítomných mlékárenských expertů. „Soudruhu ministře, dokázali. Ale proč? Náš jogurt je vyrobený pro krátkodobou spotřebu, včera se vyrobil, dneska se sní, ty zahraniční s dlouhou trvanlivostí a tomu přizpůsobenou technologií výroby by tady nikdo nejedl,“ řekl za všechny tehdy jeden z mlékařů.

Pánem jsou obchodní řetězce

Po necelých dvaceti letech jí jogurty s trvanlivostí, která se počítá už ne na dny, ale na týdny a dokonce už na měsíce, celá Česká republika. Přinutili ji k tomu ani ne tak mlékárenské koncerny udávající tón oboru, jako především nadnárodní obchodní řetězce. I pro mlékárenství prodávají více než dvě třetiny produkce a ve srovnání s tzv. nezávislým - soukromým - trhem jsou stále silnější. Supermarkety a hypermarkety diktují mlékařům, jaké výrobky chtějí. Pro jogurty vyžadují co nejdelší trvanlivost, aby se nemusely často zavážet. Uspějí u nich jen nejsilnější nadnárodní mlékárenské koncerny, které si zaplatí nejvýhodnější místo na regále, a tím krachují místní mlékárny, které se drží spíše tradiční české výroby. Zaniká tak lokální mlékárenský trh. Řetězce si také určují cenu, dávají si marže ve výši přesahující i třetinu z ceny výrobku. Především gigantický obchod přes řetězce způsobuje, že nadnárodní výrobu provází globalizace způsobů prodeje a obě tlačí na „globalizaci“ chutí.

Nejslabší! Máte padáka!

Střet zájmu spotřebitelů s výrobním trendem může ale přinést odbytovou krizi, pravděpodobně dočasnou, než se spotřebitel přizpůsobí. Pokles zájmu o jogurty může v případě tuzemského mlékárenství způsobit prohloubení problémů celého oboru. Kdo půjde z kola ven, tuto dětskou hru by si mohli nyní zahrát tuzemští mlékaři. Přestože od roku 1990 klesl počet mlékáren v České republice ze 113 na současných 70, zdá se, že se zdaleka nejedná o konečné číslo. „Mlékárnu bych se snažil co nejdříve prodat,“ tvrdil Profitu o podnikání v této oblasti jeden z předních odborníků. Přes poměrně vysoké obraty dosahují mlékárny mizivé ziskovosti pohybující se kolem jednoho až dvou procent z celkových tržeb. Chybí pak prostředky na investice do nákupu nových technologií a modernizace provozů. Jen třetina z mlékáren například splňuje požadavky Evropské unie na technologii výroby a může vyvážet výrobky do západní Evropy. Pouze dva mlékárenské podniky přitom požádaly o odklad pro plnění evropských norem.

Drtivý dopad na zemědělce

„Co bude s ostatními?“ ptají se také tisíce zemědělců, kteří dodávají mléko. Pro mnohé by krach mlékáren byl i jejich koncem. Ukončení výroby v mlékárnách a privatizace zemědělství byly například důvodem radikálního snížení stavu dojnic v Libereckém kraji. Na začátku 90. let chovali zemědělci v kraji 26 000 mléčných krav, v současnosti je to zhruba polovina. Za poklesem stavu dojnic stojí podle Jiřího Teplého z liberecké agrární komory také nízké výkupní ceny mléka, které v minulých letech zemědělcům nepokrývaly často ani výrobní náklady. „Přispěla také špatná platební morálka mlékáren,“ poznamenal Teplý. Mlékárny platily zemědělcům i s čtvrtletním zpožděním a chovatelé pak neměli z čeho platit energie, proto se dobytka raději zbavovali. Neutěšeným stavem zemědělství a v návaznosti i potravinářství se proto nedávno muselo zabývat vedení Libereckého kraje. Podle krajského radního pro zemědělství Radima Ziky je hlavním cílem koncepce rozvoje a stabilizace zemědělství a potravinářství v návaznosti na ochranu životního prostředí a trvalou udržitelnost rozvoje venkovského prostoru.

Jak odvrátit krizi

Rapidně snížené ceny mlékárenských výrobků na zahraničních trzích, nízké realizační ceny mlékárenských výrobků na tuzemském trhu, zvyšující se intenzita dovozu mlékárenských výrobků vytvářejí podle zprávy Českomoravského svazu mlékárenského za první tři čtvrtletí loňského roku pro mlékárenství velmi vypjaté ekonomické prostředí. „V zájmu odvrácení tohoto krizového vývoje je třeba uplatnit nezbytná koncepční opatření spočívající především v zamezení nadměrných dovozů, zabezpečení dostatku finančních prostředků pro uplatnění nadprodukce na zahraničních trzích a zabezpečení reálného vztahu ceny nakupovaného mléka k cenám produkce,“ uvádí Milan Křivánek, tajemník Českomoravského svazu mlékárenského.

Neradostné vyhlídky

Mlékárenská produkce se bude dále koncentrovat k velkým výrobcům, protože menší české mlékárny neobstojí v konkurenčním boji. Nemají ani na reklamu, která stojí v televizi, kde se potravinářské výrobky nejvíce prezentují, desítky milionů korun. Asi před pěti lety začali zpracovatelé mléka v rámci ČMSM jednat, že by sdružili prostředky na podporu mlékárenské produkce, především reklamu, ve výši jednoho haléře z ceny výrobků. Ani to neprošlo, protože i jednoho haléře bylo zpracovatelům mléka líto oželet, protože by mohl chybět jinde. „Není to ukončený proces,“ vyjádřil se k nepříznivému trendu snižování počtu mlékáren Michal Němec, výkonný ředitel ČMSM. Podle jeho názoru se mohou ještě některé mlékárny, které šly do úpadku, vzchopit. „Přijde nový majitel a obnoví výrobu.“ I malé mlékárny, které nebudou moci vyvážet do Evropské unie, se podle jeho názoru mohou uživit prodejem ve svém okolí.

Krachy byly a budou

Němec rovněž předpokládá, že dost výrobců asi bude muset ukončit činnost trvale. Připomíná mlékárnu v Novém Městě na Moravě, po které nezbyly ani budovy, protože byla srovnává se zemí. Dlouhodobě je na prodej, asi za 12 milionů korun, mlékárna v Mariánských Lázních. Ani jediný zájemce se nedostavil minulý měsíc na dražbu mlékárny v Horšovském Týně, která v březnu loňského roku zkrachovala. Správce konkurzní podstaty mlékárny Dalibor Dolejší evidoval předběžný zájem dvou firem, ale pouze o pozemky. Areál se prodával již bez výrobní technologie, která byla odvezena pryč. Cena pro investora ve výši 9,5 milionu korun byla vysoká a pro opakovanou dražbu bude snížena o 20 až 30 procent. „Zájem o koupi za nižší cenu bychom měli,“ vyjádřil se starosta města Josef Holeček. Město ale nemá zájem obnovit mlékárenský provoz, nýbrž vystavět v tomto místě průmyslovou zónu. Mlékárna dluží 37 věřitelům 65 milionů korun, především dodavatelům mléka. Obdobně dopadla například Radlická mlékárna sídlící v Praze. Právě zde se za první republiky zrodil ovocný jogurt, který dal základ rozvoji výroby jogurtů ve světě. Ten v drtivé míře převažuje a přináší ohromné zisky nadnárodním koncernům. V Radlicích se vyráběl ve skleničce s víčkem a jahodovou dření na dně. Mlékárna si jej nechala před druhou světovou válkou patentovat. V 90. letech ale zkrachovala. Zastaralá mlékárna nemohla odolat tlaku zájmu o lukrativní pozemky. Tím skončila i jedna z významných etap výroby jogurtů v Čechách. Vyklidil se tím prostor pro dovozy zahraničních jogurtů z Německa, Francie, případně jiných zemí, v posledních letech pak i výroby nadnárodních koncernů v České republice.

I Češi mohou být dravci

Naproti tomu posilují a na vstup do Evropské unie se chystají také některé velké tuzemské mlékárny. V edoucí pozici zpracovatele mléka v České republice si udržuje Madeta (dříve Jihočeské mlékárny). Jihlavské mlékárny investovaly v posledních čtyřech letech do výroby sýrů 220 milionů korun. Moderní sýrárna má roční výrobní kapacitu 9000 tun sýra. „V České republice chceme být lídrem ve výrobě tvrdých a polotvrdých sýrů,“ řekl k tomu ředitel mlékárny Antonín Kolář. Odbytovou krizi, která zasáhla vloni celou Evropu přesycenou mléčnými produkty, řeší zase nedaleká mlékárna Polná nabídkou speciálních sýrů, včetně kozích. Tomu musela přizpůsobit svou investiční strategii. Mlékárna Kunín investovala v loňském roce masivně do ekologie. Investice ve výši 21 milion korun směřovaly do hlavního závodu v Kuníně ležícího v chráněné krajinné oblasti Poodří a do provozovny sýrárny v Zašové v podhorské oblasti Beskyd.

Rozdělení mlékáren podle ročního nákupu mléka v roce 2000

Nákup Počet

(miliony litrů) mlékáren

do 5 12

5-20 24

20-50 17

50-100 9

nad 100 5

Pramen: Českomoravský svaz mlékárenský

Průměrná spotřeba mléka a mléčných výrobků v ČR

Rok množství (kg/os/rok)

1989 259

1991 242

1993 190

1995 187

1997 195

1999 207

2001 215

Pramen: Českomoravský svaz mlékárenský

* Nízké výkupní ceny mléka snižují stavy dojnic.

FOTO: ARCHIV

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče