Jižní Čechy – proměnlivo!

02. prosince 2008, 00:00 - Milan Ballík
02. prosince 2008, 00:00

Jihočeský kraj se co do počtu návštěvníků řadí na třetí až čtvrté místo v zemi.

Zjistit, jak je postaráno o žaludky těch, kteří sem zavítají, to bylo cílem naší další gastronomické mise.

V Českých Budějovicích nebyla volba snadná. Masné krámy jsme hodnotili již v Profitu číslo 31/2008, standardní jistotou pro tápající jsou pak hned dvě Potrefené Husy. Jejich úrovní jsme se také zabývali a netřeba se o nich více zmiňovat. Takže volba nakonec padla na podnik, který není zrovna v centru pozornosti tamních mlsných.

Pivnice Budvar

Trochu nešťastnou dispozici mimo centrum města vyvažuje podnik příjemným historizujícím prostředím. Kamenné sloupy, i bílá barva stěn, spojené s dlažbou, však jakkoli vyhlížejí dobově, neskýtají mnoho pravého hospodského ducha. Masivní dřevěný mobiliář ani historické fotografie z dějin pivovaru nemohou vylepšit chladný výzor lokálu.

Lépe je na tom pivnice z pohledu nabídky jídel. Dobře odvedená česká klasika i drobnější dobroty „pod žízeň“ jistě najdou své příznivce. Ale i zde bych si dovolil drobné postesknutí. Že jsem v bramboračce neobjevil majoránku, nepovažuji za zásadní, může jít o krajový recept. Ale „pouhé“ žampiony s absencí byť jen jediné, třebaže sušené aromatické typicky jihočeské houby, to mi přijde vůči polévce jaksi „unfair“.

Bez šrámu na „fasádě“ prošlo pivo. Všechna točená včetně razantního lahvového Budu jsou zde v dokonalé formě. V konečném resumé tak pivnice Budvar vyšla jako místo, kde v případě pracovní schůzky i třeba rodinného oběda nic neriskujete.

Restaurace Podhrad

V Hluboké nad Vltavou patří k těm novějším. V přehršli podobných zařízení ve městě vstoupila do boje o hosta hned několika jedinečnostmi. Především je to noblesní „panský“ interiér. Elegantní polokřesla, efektní založení, půvabné textilní doplňky, to je výčet těch nejviditelnějších. I když prostor působí v detailech jaksi nedotaženě – především skrze zívající otvory klimatizace ve stropě a až příliš „baumaxovsky“ pojatý bar – je zde atmosféra útěšlivá. Také díky příjemnému, jen teď v mimosezoně možná lehce zpomalenému personálu.

Silou restaurace je kuchyně. Obsáhlá nabídka uspokojí zřejmě každého. Pokrmy jsou originální, ze zajímavých surovin, upravené s viditelnou péčí. V případě hráškového krému s grilovaným filátkem lososa to ještě neplatilo úplně, komponenty spolu moc nekamarádily. Snad by bylo moudřejší „necpat“ do bezchybného krému lososa, navíc lososa vůbec ne v dobré kondici. Osmažené kostičky chleba by sehrály onačejší ligu. Sumec na grilu provoněný česnekem se šťouchanými bramborami, to už byla kantáta na krásu české kuchyně. Krmě neměla významnější slabinu a dokreslila příznivý pohled na celkové vyznění návštěvy Podhradu.

Restaurace Maštal

Vehementně vychvalovaný krumlovský podnik, těšící se významné přízni hostí. Hned ze začátku musím říci, že zůstal daleko za očekáváním. Tříprostorová, bohatě členěná restaurace skýtá rozličná prostředí. Prvá místnost, byť s milými intimními „šámbry“, nejvíce ze všeho připomíná bufet, působí levně a bezvýrazně. Spousty kuchařů, či kdo to je, pověšených nad barem, vzhledu nedodají.

Jedna z dalších prostor, možná opravdu bývalá maštal, však už jistý styl má. Bohužel ne stran jídel. Přesněji steaků. Ty tvoří osu nabídky a připravují je zde hned ze tří druhů masa – argentinského, brazilského a z plemene angus, předpokládám, že českého chovu. Volba padla na brazilský steak a nebyla příliš šťastná. Maso, propečené sice přesně podle přání, bylo zcela prosté všech chutí. Až na zatraceně překořeněnou vrstvičku na povrchu. Uvnitř pak se chuťově prosazoval jen rurální prvek krve.

Nebodoval ani telecí steak se sýrem a ořechy. Zajímavý nápad, ovšem kdyby sýr byl o trochu důraznější a jádra „vlašáků“ ne žluklá. Takto zbyly jen rozpaky a důvod hledat v Krumlově štěstí jinde.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče