Jisté možnosti nejen Irska

29. listopadu 2010, 03:56 - Jaroslav Čech
29. listopadu 2010, 03:56

Odborníci EU a MMF dokončili plán na finanční záchranu Irska, jejž tamní vláda pod tlakem finančních trhů a politiků v zásadě přijala. Tradiční hrdost Irů má lví podíl na tom, že „pomoc“ je širokou veřejností vnímána jako národní porážka. „Bezprecedentní kapitulace“ – „Ponížení“ – „Hanebná kapitulace“. Takové byly titulky irského tisku po „zajištění finanční stability v eurozóně“. Před uzávěrkou tohoto čísla se suma odhadovala na 85 miliard eur.

Foto: Eceuropa.eu

Jeden irský demonstrant oslovil ručně psaným plakátem premiéra Briana Cowena: „Cowene, můj syn má 12 let a ty jsi ho zadlužil do konce života.“ A kdyby šlo jenom o dluh! Hrozí další emigrantská vlna Irů z ekonomických příčin, které od 19. století vylidňovaly zemi. Odhaduje se, že v příštích pěti letech opustí ostrov až 200 tisíc – tentokrát vysokoškolsky vzdělaných – mladých lidí.

**Marnost včasných úspor**

Na rozdíl od Řecka, do nějž v květnu napumpovaly peníze EU a MMF, Irsko nemá problém s likviditou a financování státu je zajištěno do června 2011. Technicky vzato je zcela solventní a jeho veřejné účty jsou „pod kontrolou“, i když deficit státního rozpočtu více než desetkrát přesahuje maastrichtský strop. Konzervativní vláda Briena Cowena přijala již loni rázná úsporná opatření „řeckých“ rozměrů a zbrusu nový plán počítá s úsporou dalších 15 miliard eur do čtyř let.

Na tapetě jsou především irské banky. Když praskla bublina nemovitostí, stát jim pomohl rekapitalizací (50 miliard eur) a izoloval „nemocné banky“ s 80 miliardami toxických aktiv. Tato akce však vedla ke zvýšení rozpočtového deficitu na 32 procent. Ale – jak zní typický mediální eufemismus – „finanční trhy se začaly obávat, že Irsko nebude schopno dostát svým závazkům“. Jinak řečeno: Ze strachu o své investice začali investoři požadovat stále větší a větší rizikové prémie, které podražovaly nové emise státních obligací. Ale evropská pomoc oficiálně směřuje jakoby jen k tomu, aby Dublin získal čas k vyčistění svého bankovního sektoru…

**Nutnost vyjednávání**

„V bankách dojde ke strukturálním změnám,“ potvrdil ministr financí Brian Lenihan, včetně „významné redukce“ jejich velikosti a lepší kapitalizace. Mezi léty 1997 a 2007 provozovaly irské banky až nadoraz spekulativní bublinu nemovitostí a financovaly obrovské stavební programy ze zahraničních půjček. V roce 2007, těsně předtím než bublina praskla, měly více než 60 procent svých úvěrů v developerských projektech. Za poslední půlrok se vyprazdňování kont dramaticky zvýšilo. Jeden z největších peněžních ústavů, Allied Irish Bank, přišel od konce června o 13 miliard eur.

„Banky napáchaly více škody než IRA,“ je často slyšet v Dublinu. A s teroristy se přece nevyjednává…

Ale vyjednává! Současně s evropským plánem pomoci ohlásil britský ministr financí George Osborne bilaterální pomoc v přibližné výši 8 miliard eur. Jde o úročenou půjčku – „pro naše nejbližší spojence hospodárnou“. Kdo jsou ale skuteční nejbližší spojenci Londýna? „Naše banky jsou s těmi irskými významně propojeny,“ přiznal britský premiér David Cameron.

Kdyby došlo k bankrotu irských bank, zhroutila by se i londýnská City. Její expozice v Irsku se totiž pohybuje kolem 117 miliard eur. Z toho největší podíl připadá na Royal Bank of Scotland (RBS), která vlastní Ulster Bank působící i v Irské republice. RSB sama byla předtím objektem masivního záchranného plánu. Nyní je z 80 procent znárodněna, a tak by zhroucení irských bank muselo být opět hrazeno z kapes britských občanů.

A to by snad bylo nevkusné v době, kdy se Cameronova vláda rozhodla donutit takřka půl druhého milionu nezaměstnaných k veřejně prospěšným pracím. A zadarmo! Těm, kteří „nebudou spolupracovat“ v roli, která zatím patřila jen odsouzencům, bude zrušena podpora (65 liber týdně) až na tři měsíce.

**Kulatý čtverec pomoci**

Není jasné, co by mohli Irové pro státní pokladnu víc udělat, než co již v rámci úsporných balíčků učinili a ještě učiní. Vždyť odmítají zvýšit korporátní daně (právnických osob, firem). Nízkou korporátní daň (12,5 procenta) pokládají za fundament někdejší síly Keltského tygra a za symbol národní nezávislosti (a ne agresivní a sobecký daňový dumping, kterým doopravdy je). Máslo na hlavě má ovšem EU, jež asociální závody o co nejnižší daně dovolila. Tomuto sportu se věnovala „rovnou daní“, jakkoli modifikovanou, například Topolánkova vláda.

Pokud by Irsko v daňové politice nepodlehlo aktuálnímu tlaku Francie a Německa, což je pokládáno za málo pravděpodobné, nezbývalo by mu mnoho jiných možností. Jak si srovnat erární účetnictví a zároveň skutečně restrukturalizovat banky? Po Evropě zaznívají hlasy, že znárodnění celého bankovního sektoru je vlastně jediné – byť pro neoliberály ideologicky zničující – řešení. To bychom asi v Česku nepochopili; vždyť přesvědčení, že na rozdíl od soukromníků – například privátních bankéřů – „stát neumí hospodařit“ za žádných okolností, zůstává u nás takřka státním náboženstvím…

**Riziko nákazy**

Vědmy po celé Evropě nejspíš teď hádají politikům z ruky, která země je „další na holení“. Ustrašené oči eurozóny se po Řecku a Irsku upírají k Portugalsku, Španělsku a Itálii. Ale také k Francii, v níž známý ekonomický skeptik Nouriel Roubini nedávno shledal „základní aspekty stavu, jaký panuje na (evropských) periferiích“. Je to horší: Kontaminace se týká nejen londýnské City, ale i amerického Wall Streetu. Jinak by Obamův ministr financí Timothy Geithner sotva veřejně nabádal Evropu, aby v irské kauze jednala „hodně, hodně rychle“.

Není žádná náhoda, že na trzích Pyrenejského poloostrova vyvolala nová „irská otázka“ paniku. A není náhodný ani zklidňující tón vlivných médií zalidněných experty „na telefonu“. Všichni zdůrazňují, že se Portugalsko nenalézá ve stejné situaci jako Irsko nebo Řecko. Portugalské banky jsou přece „zdravé a dobře řízené“ a nekomplikují snahy o snížení rozpočtového schodku do přijatelných mezí. A Španělsko přijalo „přesvědčivou úspornou politiku“. Což prý umožnilo hodit Madrid do společnosti „zodpovědných“ s Lisabonem, ačkoli španělské banky se na irský způsob topí v realitních bublinách a řádí v nich restrukturalizace.

Deník Libération chlácholil masy, že peněz v různých fondech EU je „více než dost“ na celé tři roky, „což by mělo stačit na uklidnění obav investorů“. To se nám ulevilo! List však uzavřel: „Ale nervozita trhů je taková, že všechno je možné.“ Lze se obávat, že právě tohle je jisté.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Ocitli jste se v cizině bez peněz? Banka pomůže, ale ne zadarmo
Nezdravé české zdravotnictví I: 4 důvody, proč odcházejí čeští lékaři do zahraničí?
Právník se slevou anebo rovnou zdarma? Víme, kde ho sehnat
Česko - nová brána japonských investic do EU?
Paradoxy životního pojištění: Češi se bojí úrazů, největším rizikem jsou ale nemoci
Auta
Audi radikálně mění číselné značení modelů. Bude v tom…
Opět na scéně. Umělý benzín má zachránit spalovací motory
Opel si připravil pro Frankfurt tři světové premiéry. Překvapením nebude ani jedna
Ferrari Portofino nahrazuje Californii. Má čtyři sedačky a jede 320 km/h
Harley-Davidson drasticky překopal nabídku, Dyna a Softail splynuly v novou řadu
Technologie
Vylepšený NaSvah.cz vám poradí, kde si zalyžovat i v létě
Samsung představil Galaxy Note8. Posouvá laťku technické vyspělosti, ale i ceny
Konsolidujte těžbu! Asus vyrobil pro kryptokopy monstrózní desku s 19 sloty PCI Express
Budoucí mobily budou mít vzadu hned tři velké objektivy
Zoner Photo Studio bylo příliš levné, proto tvůrci u verze X zavedli předplatné
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít