Jiří Šedivý: Síla Ruska se přeceňuje, jadernou rétorikou maskuje slabost

12. září 2015, 06:17 -
12. září 2015, 06:17

Rusové mnohem více mluví o jaderných zbraních. Je to možná hrozivé, ale znamená to, že si uvědomují vlastní slabost, říká velvyslanec ČR při NATO Jiří Šedivý. Absolvent válečných studií na King’s College v Londýně ale současně připouští, že vývoj ve světě dává Alianci nový náboj.

NATO se přitom ani v ukrajinské krizi, ani na Blízkém východě neangažuje, což řadu lidí mate. Vidět je to i v bojích s Islámským státem, do nichž se nedávno zapojilo Turecko, a hned se na jeho hlavu snesla kritika za bombardování Kurdů – spojenců široké mezinárodní koalice vedené USA.

Lidem, kteří příliš nesledují mezinárodní politiku, se může zdát, že když Turci bombardují Kurdy, je to stejné, jako by bombardovali naše spojence. NATO Turecko podpořilo. Není to iracionální? Co za tím bylo?

Turecko vyvolalo v červenci mimořádné jednání Severoatlantické rady v důsledku několika útoků kurdských separatistů proti civilistům a policii. Turci očekávali, že jim vyslovíme solidaritu, čehož se jim dostalo. Chtěli také dosáhnout zvýšení pozornosti ze strany spojenců k dění v oblasti. Dále jsme odsoudili terorismus v jakékoli podobě, ale zároveň řada z nás nabádala, aby následující odvetné kroky byly proporční a nebyly přehnané.

Podařilo se to?

Ze zpráv, které mám, vyplývá, že vojenské útoky, jež Turecko od té doby podniká, jsou skutečně zaměřeny proti výcvikovým střediskům Kurdské strany pracujících (PKK), jejíž militantní odnož je na teroristickém seznamu Evropské unie.

A to jak v jihovýchodním Turecku, tak na území severního Iráku. A podle dostupných informací se nezdá, že by se útoky dotkly kurdských skupin, zejména iráckých pešmergů, které bojují proti takzvanému Islámskému státu.

Role Turecka v regionu je nicméně zajímavá. Je to největší vojenská síla v regionu, ale její zapojení je hodně malé. Zpočátku to vypadalo na velkou vojenskou akci, ale teď to tak úplně není. Myslíte si, že je to tím, že jste je vyzvali, aby „se mírnili“?

Požadavek uměřeného postupu se týkal Kurdů, ne takzvaného Islámského státu. Takže všichni spojenci (kteří jsou současně členy ad hoc koalice proti takzvanému Islámskému státu) uvítali oznámení Turecka, že se zapojí aktivně do jejích leteckých operací.

To je něco, co jsme od Turecka očekávali již měsíce a naléhaly na to zejména Spojené státy. Před týdnem se uskutečnily americko-turecké konzultace a připravuje se rozsáhlá operace, do níž by měly být zapojeny turecké vzdušné síly společně s Jordánskem a dalšími členy koalice.

Jde o to, vytvořit pás podél tureckých hranic s Irákem, odkud budou vytlačeni islamističtí bojovníci, a zajistit nepropustnost tureckých hranic, přes které stále proudí logistická podpora i bojovníci z Evropy.

Nevnímáte jako chybu, že NATO není do řešení tamní situace zapojené? Z geopolitického hlediska je to oblast, odkud v historii vzešlo mnoho problémů pro celý svět. Nepadají na půdě NATO úvahy, že by s tím bylo možné něco dělat?

Turecko ani náznakem nezmínilo možnost přímého zapojení NATO. Tento konflikt je především konfliktem uvnitř islámu. Regionální arabské mocnosti, které se ho účastní a jsou zároveň našimi partnery, samy říkají, že to je jejich válka. Žádají jen o nepřímou podporu.

Jediné, v čem se angažuje Aliance, je pomoc při výcviku a organizaci ozbrojených sil. Máme rozsáhlý program s Jordánskem a budeme mít opět poradenskou misi v Iráku. To je asi maximum, kam až je Aliance momentálně ochotná zajít.

Konflikt s IS je především konfliktem uvnitř islámu. Regionální arabské mocnosti, které se ho účastní a jsou zároveň našimi partnery, samy říkají, že to je jejich válka

Turecko je převážně sunnitská země, stejně jako Islámský stát. Oni to vnímají také jako konflikt uvnitř islámu a sektářskou válku?

My se do filozofických debat v Alianci nepouštíme. Jde nám o to, abychom sladili svoje zájmy k jejich ochraně. Navíc Turecko je v tomto ohledu poněkud citlivé na používání pojmů, jako je militantní islamismus nebo islámský terorismus. My to respektujeme a v dokumentech NATO nic takového nenaleznete. Turci jsou rovněž velmi zdrženliví v diskusích uvnitř Aliance, pokud jde o interpretaci tohoto konfliktu.

Přesuňme se do Evropy. S tím, jak se blíží americké prezidentské volby, se tu a tam objeví myšlenky na návrat k prapůvodním plánům na vybudování masivní protiraketové obrany (v současnosti se buduje menší protiraketová obrana). Američané tvrdili, že tyto plány souvisejí s íránskou hrozbou, z níž ale nyní žádná hrozba není. Objevují se podobné úvahy i na půdě NATO?

V debatách vůbec ne. Ten projekt probíhá podle plánu a v nezměněné podobě. Spojené státy nás po uzavření dohody s Íránem ujistily, že to nemá žádný vliv ani na konečnou podobu alianční protiraketové obrany, ani na harmonogram. Příští rok v červenci bude summit NATO ve Varšavě a jedním z jeho bodů bude vyhlášení počáteční operační schopnosti alianční protiraketové obrany.

Myslíte si, že plná operabilita protiraketové obrany nějak změní situaci ve vztazích s Ruskem?

Nezmění a ani nemůže. Protiraketová obrana NATO není zaměřená proti Rusku a ani nemůže být. Kdybychom ji měli poměřovat s ruským raketovým potenciálem, tak je velice tenká. Ten systém bude schopen vypořádat se s menším množstvím raket států jako Írán či Severní Korea.

Domníváte se, že ještě vůbec někdy začne fungovat „umrtvená“ Rada NATO–Rusko?

Základní podmínkou je, že Rusko zastaví agresi proti Ukrajině, ukončí podporu separatistických sil a bude respektovat mezinárodní právo. A to se neděje.

Nicméně tato instituce měla problémy už předtím.

Pravidelná Rada NATO–Rusko skončila s anexí Krymu. Ale již několik let předtím byla na ruské straně patrná rostoucí neochota ke spolupráci. My jsme připraveni se vrátit k fungování „business as usual“. Ale pod podmínkou, že Moskva ukončí své agresivní aktivity kolem Ukrajiny.

Momentálně si tedy lze těžko představit, že se vrátíme k normálu. Od anexe Krymu jsme měli dvě zasedání této rady na žádost Moskvy a byly to naprosto mimoběžné monology. Ruský velvyslanec Gruško přečetl dlouhý seznam lží a polopravd týkajících se situace na východní Ukrajině a různých údajných křivd, jichž se na Rusku měl dopustit Západ. My jsme jasně řekli názor NATO. To nebyl dialog.

A jaký to mělo výsledek?

I ti ze spojenců, kteří měli tendenci poněkud podceňovat nebo zlehčovat ruskou agresivitu, byli konfrontováni s nejtvrdší ruskou propagandou. Paradoxně to Alianci stmelilo.

Probíhá tam vůbec nějaká komunikace? Co zbylo z ruské delegace při NATO?

Ruská delegace stále existuje, ale před časem jsme výrazně omezili přístup jejích diplomatů do společných prostor bruselské centrály NATO. To není sankce, ale bezpečnostní opatření vzhledem k hustému výskytu pracovníků tajných služeb, který mezi nimi je.

Formální spolupráce neexistuje, ale základní komunikaci chceme udržovat. Čas od času se sejde zástupce generálního tajemníka s velvyslancem Gruškem. Podle zpráv, které po těchto setkáních dostáváme, to probíhá podobně jako již zmíněné rady. Uskutečnilo se také několik málo telefonátů mezi předsedou vojenského výboru NATO a náčelníkem generálního štábu ruské armády.

Myslím dva nebo tři. A nedávno Aliance navrhla zřízení stálé komunikační linky mezi vojáky, která by mohla přispět k vyjasnění možných rizikových situací či nedorozumění, například kvůli častým přeletům ruských letadel v blízkosti hranic Aliance. Nebo v případě velkých cvičení poblíž společné hranice. A to je v zásadě všechno.

Dokážu si představit, že vy je informujete, ale nedokážu si představit, že by vás na přelety upozorňovali.

Respektujeme pravidla pro vytváření vzájemné důvěry sjednaná v rámci OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě – pozn. red). My dopředu upozorňujeme ruskou stranu na naše cvičení. Ruská strana někdy ano, ale většinou ne. Řadu ruských cvičení totiž tvoří bleskové prověrky bojové připravenosti. To by pak ztratilo určité kouzlo překvapení.

Může se zdát, že se počet přeletů v čase mění. Zvyšuje se jejich intenzita?

Počet přeletů se v posledních letech znásobil a nyní dosáhl určitého stropu. Důvodem je také limitovaná kapacita ruského letectva. Nedávno měli problémy se strategickými bombardéry, které havarovaly. Svědčí to o jejich stavu a naznačuje to, že do určité míry je představa velké konvenční síly Ruska poněkud nafouklá bublina.

Je možné to dlouhodobě tolerovat? Co můžete vlastně dělat?

To není nic nového. Během studené války to bylo běžné a současná intenzita přeletů se blíží období studené války. Naučili jsme se s tím žít a je to jeden z důvodů posílení kapacity pro střežení vzdušného prostoru v Pobaltí, jehož se čas od času účastní i naše gripeny.

Nedostalo NATO kvůli současnému vývoji nový náboj?

Nový náboj to zcela jistě je, protože současný vývoj přináší i zvýšenou aktivitu v celé řadě oblastí, například politických konzultací, plánování a dalších věcí. Došlo i k urychlení reformy zpravodajského vyhodnocování informací. Klíčovým slovem je „zrychlení“.

Základní odpovědí Aliance na problémy na Východě není masivní přesun na východ, ale schopnost rychlejšího nasazení jednotek. To se týká i nutnosti zrychlit rozhodovací procesy, zejména v hlavních městech členských států. Není to ovšem návrat do studené války.

Vy to tedy nevnímáte jako novou studenou válku?

Tam zdaleka nejsme a nebudeme. To bylo něco úplně jiného. Zásadní rozdíl spočívá v mocenské asymetrii. Ve studené válce proti sobě stály dva bloky, které byly mnohem symetričtější. My jsme ani nezměnili hodnocení Ruska z hlediska ohrožení. Neříkáme, že Rusko je hrozba.

Říkáme, že agresivní chování a jednání Ruska v jeho okolí, zejména vůči Ukrajině, ohrožuje regionální stabilitu a může ohrozit bezpečnost v euroatlantické oblasti. Všechna opatření, která činíme, jsou opatření k posílení článku pět o kolektivní obraně v exponovaných hraničních státech Aliance. Zároveň se shodujeme, že odstrašení funguje. Tou nejzazší dimenzí odstrašení jsou jaderné zbraně a v Moskvě toto dobře vědí.

Myslíte si tedy, že v určitou chvíli existovala třeba v Pobaltí hrozba, že by Rusko mohlo zopakovat ukrajinský scénář?

Myslím, že ne. Ten scénář nelze zopakovat. Situace Ukrajiny je tak specifická a byla pro tento scénář příhodná. Ukrajina byla a je slabým, hluboce rozděleným státem – politicky, hospodářsky i společensky. To dělení existovalo i mezi občany a vládou, byla nedůvěra ke státu a podobně.

Zde hybridnímu scénáři vše nahrálo. Pobaltí je pokryto obranou. Lze si představit pouze použití hybridní metody ve využití propagandy nebo pokusy o vyvolávání nepokojů v ruskojazyčných menšinách. S tím si musejí poradit jednotlivé vlády. Musejí posílit odolnost, to znamená i národní soudržnost a indentitu.

Nemáte někdy pocit, že v Česku ruská propaganda dopadá na úrodnější půdu než na západ od našich hranic?

Těžko se to srovnává, protože propagandu nemáme čím měřit. Podívejte se do Francie. Krajně pravicová parlamentní strana Národní fronta má kolem 20 procent veřejné podpory a je částečně placená Rusy. Její vedení naprosto otevřeně podporuje putinovskou politiku.

Nic takového v Česku nemáme. Je ovšem znepokojující, že jsme napříč Evropou svědky vzniku podivných spojenectví extrémní levice a pravice. Spojuje je nechuť k evropské integraci, antiliberalismus, nemají rádi Spojené státy, straní putinovské politice a šíří ruskou propagandu.

Ovšem jejich slabost u nás ukázal jasně průjezd americké armády Dragoon Ride. Je tedy zavádějící hodnotit dopad jen na základě toho, co se odehrává v prostoru sociálních médií a internetových diskusí. Když přijde na reálný projev, ukáže se, že to jsou marginální a nepočetné skupiny.

Česko je jednou z nejhorších zemí, pokud jde o výdaje na obranu. Myslíte si, že se to mění?

Je to vidět už v rozpočtu na příští rok. Pokles se zastavil a příští rok by výdaje měly asi o deset procent narůst. Důležité je, aby byl zajištěný střednědobý rozpočtový výhled. Bez toho se nedá plánovat. Je dobře, že se naše vláda zavázala navýšit výdaje na obranu na 1,4 procenta HDP v roce 2020. To může být až 75 miliard korun proti současným 44 miliardám.

Vraťme se ještě na Ukrajinu. Bude se tam situace vyhrocovat?

Bude procházet amplitudou. Momentálně jsme svědky eskalace, ale nemyslím si, že se bude dál šířit. Spíš to směřuje k zamrznutí.

Nečekáte, že se přelije k hranicím NATO?

V žádném případě. Separatisté na to nemají kapacitu. Rusko by ji možná mělo, Putin ostatně řekl, že by mohl být za čtyři dny v Kyjevě, ale co s tím poté uděláte? Celá situace vedla k tomu, že se větší část ukrajinského národa semkla a formuje se tu úplně nová národní identita. Oni by se bránili. A to Rusové samozřejmě dobře vědí a do další agrese nepůjdou.

Myslíte si, že Putin hodně nadsazuje, pokud jde o připravenost ruské armády?

Rusko od roku 2005 zdvojnásobilo investice do zbrojení, ale v žádném případě neznásobilo skutečnou vojenskou kapacitu. Disponuje nejmodernějšími technologiemi jen v určitých segmentech.

Začínají se bolestivě projevovat sankce, nízké ceny ropy a samozřejmě horší přístup k vyspělým technologiím. Ruský vojenskoprůmyslový komplex je navíc nereformovaný, je to pořád sovětský model, kde se finanční prostředky ztrácejí.

Jak se změnila ruská rétorika v posledních letech?

Proti Alianci je mimořádně agresivní a doslova štvavá. Je to hrubá propagandistická masáž a masáž v ruské společnosti bohužel nachází pozitivní odezvu. Je také zajímavé, že v posledních dvou letech Rusové začali mnohem víc mluvit o jaderných zbraních.

Ve scénářích jejich vojenských cvičení je kladen poměrně velký důraz na jejich roli. To může znamenat, že snižují práh možnosti užití jaderné zbraně. Vypadá to hrozivě, ale může to znamenat, že jsou si vědomi vlastní konvenční nedostatečnosti. Oni si uvědomují reálné limity vlastní síly a kompenzují je rétorikou.

Jiří Šedivý
Narodil se 20. srpna 1963 v Praze.
Syn renomovaného diplomata a bývalého ministra zahraničí Jaroslava Šedivého.
V roce 1995 absolvoval válečná studia na King’s College v Londýně.
V letech 1999 až 2004 působil jako ředitel Ústavu mezinárodních vztahů v Praze.
V období 2004 až 2006 byl lektorem Evropského centra pro bezpečnostní studia George C. Marshalla v Německu.
V roce 2006 zastával funkci českého ministra obrany.
V letech 2007 až 2010 byl náměstkem generálního tajemníka NATO.
V období let 2010 až 2012 zastával funkci náměstka českého ministra obrany.
Od roku 2012 působí jako velvyslanec ČR při NATO.

Čtěte také:

Rusko ukázalo první snímky nových zbraní

Rusko: Máme právo rozmístit na Krymu jaderné zbraně

Krize zpomalí modernizaci ruské armády, Moskva pořídí méně tanků Armata

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče