Jiří Melantrich z Aventina: Arcitypograf český

03. února 2012, 07:29 - Robert Šimek
03. února 2012, 07:29

Byl nejvýznamnějším českým tiskařem a nakladatelem 16. století. Ze své tiskárny na Starém Městě pražském postupně vybudoval podnik světového významu. Základem jeho ediční činnosti se stala Bible Melantrichova, lidově zvaná Melantriška. Kromě náboženské literatury se ale věnoval také tisku humanistické tvorby a latinských básnických sbírek.

Foto: Flickr.com

Mezi významnými českými tiskaři první poloviny 16. století zaujímal Jiří Melantrich z Aventina nejpřednější místo. Kvalita jím vydaných publikací nespočívala pouze v použití kvalitní sazby a propracovaných dřevořezů, ale také v typografickém uspořádání, citlivém použití ozdobných iniciál a dalších zdobných prvků. V letech 1547 až 1580 vydal přes 230 knižních titulů, psaných především česky. V období národního obrození v 19. století se proto podobně jako Jan Ámos Komenský nebo Jan Hus stal národní ikonou a byl mu udělen titul arcitypograf český.

Řožďalovický černovlásek

Narodil se jako Jiří Černý v Rožďalovicích na Nymbursku pravděpodobně roku 1511. Pocházel z chudé kališnické rodiny a o jeho dětství a mládí není nic známo. První zmínka je až z roku 1534, kdy se stal bakalářem na artistické fakultě Pražské univerzity.

Předpokládá se, že poté odešel k dalšímu studiu do Wittenbergu, kde byl tehdy učitelem německý humanista Philipp Melanchthon. Někdy v té době si také změnil příjmení na Melantrichos, což latinsky znamená „černovlásek“. Chtěl se věnovat teologii, brzy ho ale zaujalo tiskařství. Nějakou dobu pracoval ve slavné Frobenově tiskárně v Basileji, kde se seznámil s vydavatelem antických klasiků Zikmundem Hrubým z Jelení. Tento původem pražský rodák na něj velmi silně zapůsobil a zřejmě definitivně rozhodl o jeho budoucí profesi.

Z Basileje se Melantrich přesunul do Norimberku a roku 1542 se vrátil do vlasti, kde začal pracovat jako korektor v prostějovské tiskárně Jana Günthera. O tři roky později zde pak vydal i svou první knihu Doktora Urbana Rhegia rozmlouvání s Annou, manželkou svou.

Kniha knih poprvé

Z Prostějova se roku 1547 přesunul do Prahy a hned vzápětí se mu podařilo vydat další Rhegiovo dílo, český překlad jeho Katechismu. Slibný začátek jeho dílny ale záhy překazil zákaz tisku nekatolických knih, kterým Ferdinand I. reagoval na stavovský odboj. Melantrich tuto komplikaci vyřešil tím, že vstoupil do podniku stárnoucího umírněného katolíka Bartoloměje Netolického.

Spolupráce se brzy ukázala jako velmi šťastná. Melantrich byl sice oficiálně pouhým zaměstnancem, z obchodního hlediska byl však rovnocenným partnerem. Prokazatelně se podílel na tisku několika velkých zakázek, především se ale věnoval přípravám nového vydání české bible, takzvané Bible Melantrichovy.

Dobře si uvědomoval, že takto významná kniha značně zvýší jeho prestiž. Vydání bible bylo navíc v 16. století velmi výhodné a znamenalo prakticky jistý zisk. Příprava ale trvala řadu let a náklady byly obrovské. Většinu proto musel hradit Netolický, který navíc zajistil u panovníka důležité privilegium na tisk a výsadní prodej bible po dobu 10 let. Český text prošel jazykovou revizí Sixta z Ottersdorfu a pečlivá byla i příprava typografické podoby. Bible, vydaná roku 1549, se nakonec stala Melantrichovým prvním opravdu významným dílem a základem jeho podnikání.

Sám na Starém Městě

Roku 1552 se Melantrich osamostatnil, když zcela převzal Netolického tiskárnu. Od roku 1550 byla totiž pražským tiskařům opět vydávána privilegia k tisku. Rozhodující ale bylo, že se mu podařilo od Netolického odkoupit privilegium na tisk a výsadní prodej bible. Tiskárnu poté přesunul z Malé Strany na Staré Město, kde už roku 1551 koupil dům.

Zpočátku však tiskl spíš drobnější díla, například knihy pranostik a modliteb. Důvodem byly zřejmě záležitosti spojené s rekonstrukcí domu, rodinné problémy (roku 1554 se oženil, záhy ovdověl a znovu se oženil), ale také získávání nových obchodních a společenských kontaktů. Stýkal se například s mecenášem české a latinské literatury Janem Hodějovským z Hodějova nebo známým vědcem a překladatelem Tadeášem Hájkem z Hájku. Důležité byly i jeho kontakty se dvorem arcivévody Ferdinanda Tyrolského nebo přátelství s již zmíněným Sixtem z Ottersdorfu.

V prosinci 1556 vydal podruhé svou bibli, tentokrát v mimořádně vysokém nákladu, protože roku 1559 končila platnost privilegia na její výsadní prodej. Vydání bylo opatřeno novým titulním listem, jinak se od předchozí verze nelišilo.

Od Dopisů k Herbáři

Melantrichova pověst ale neupadala, právě naopak. V srpnu 1557 mu byl panovníkem udělen erb s přídomkem z Aventina, odkazujícím k místu, na kterém stávala první veřejně přístupná knihovna. Hned o rok později byl pak zvolen konšelem Starého Města a v městské radě seděl s přestávkou až do roku 1579.

Roku 1561 vydal vedle drobných básnických sbírek a třetího vydání bible také důležitý spis Pět knih lékařských dopisů, který obsahoval korespondenci proslulého italského lékaře Pietra Andrea Mattioliho, žijícího od roku 1554 v Praze. Kniha, shrnující celou řadu nových lékařských objevů, byla prestižním počinem a Melantrich si pro ni nechal zhotovit zcela novou tiskařskou značku nec igne nec ferro (nezanikne ohněm ani mečem).

Rok poté začal tisknout další, dnes daleko známější Mattioliho dílo – Herbář. Iniciátorem tohoto vydání byl pravděpodobně Ferdinand Tyrolský, finanční prostředky ovšem vložili všichni zúčastnění. Hlavně vzhledem k rozsáhlému použití velkých a náročně provedených dřevořezů, kterých bylo přes 200, se totiž jednalo o počin ještě náročnější než první vydání Melantrichovy bible.

Ústup ze slávy

Současně s herbářem vydal Melantrich tři latinské učebnice a roku 1563 začal tisknout také drobné básnické sbírky, například od Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic. Pustil se i do knih Erasma Rotterdamského a Volfa z Vřesovic, pak ale došlo v jeho produkci k určitému zlomu.

Od roku 1564 vydával už pouze méně významné tituly, částečně i reedice starších. Bylo mu přes 50 let, intenzivně se věnoval práci v městské radě a koupil také nový renesanční dům v Sirkové (dnešní Melantrichově) ulici, jehož renovací se zabýval. Postupně se mu navíc rozpadal okruh mecenášů a známých – Jan Hodějovský zemřel a Prahu opustili arcivévoda Ferdinand i Tadeáš Hájek z Hájku.

Melantrich se ale dokázal ještě jednou vzchopit. Roku 1570 totiž vydal už počtvrté svou bibli, tentokrát se zbrusu novými dřevořezy, vytvořenými předními umělci té doby. Typografickou a výtvarnou kvalitou patří dodnes k nejkvalitněji zpracovaným českým tiskům. Obsahuje navíc titulní list, na kterém je jediné známé Melantrichovo vyobrazení.

Tchán a zeť

Roku 1576 zasnoubil stárnoucí tiskař svou nejstarší, tehdy devatenáctiletou dceru Annu s třicetiletým profesorem pražské univerzity Danielem Adamem. Udělal to nepochybně z praktických důvodů, protože potřeboval svěřit prosperující podnik schopnému nástupci. Svatba se konala v listopadu téhož roku a Daniel Adam, od roku 1578 užívající přídomek „z Veleslavína“, začal hned po svatbě vystupovat jako Melantrichův společník a ujal se řízení tiskárny. To přineslo novou dynamiku do vydávání knih, ale také určité problémy. Roku 1577 hrozil například arcibiskup zavřením podniku, protože nedostal nové vydání bible k cenzuře. Veleslavín totiž nebyl zvyklý na drobné ústupky, které dělal jeho tchán.

V následujících letech vydala tiskárna například Ciceronovy latinské dopisy, hojně čtený Veleslavínův Kalendář historický nebo Práva městská Království českého od Pavla Kristiána z Koldína. Na těchto publikacích pracovali oba tiskaři společně. Melantrich pak samostatně vydal ještě písně Šimona Lomnického z Budče nebo Dialogy švýcarského humanisty Sebastiana Castellia.

Jiří Melantrich z Aventina (1511–1580)

Narodil se pravděpodobně roku 1511 v Rožďalovicích na Nymbursku. Ze své pražské tiskárny, kterou získal roku 1552 od Bartoloměje Netolického, vybudoval podnik světového významu. Celkem vydal přes 230 knih, z nichž nejznámější je takzvaná Bible Melantrichova. Velmi významná byla také jeho spolupráce s vyhlášeným italským lékařem Pietrem Andreou Mattiolim, kterému vydal jeho Herbář. Byl členem městské rady Starého Města pražského a roku 1557 získal i šlechtický titul a erb. Zemřel 19. listopadu 1580 v Praze.

Jménem Melantricha

V úterý 15. listopadu 1580 nadiktoval Melantrich svou závěť a o čtyři dny později zemřel. Podnik přitom neodkázal Veleslavínovi, s nímž měl napjaté vztahy, ale tehdy ještě nezletilému synovi Jiřímu. Veleslavín tak závod vedl pouze do roku 1584, kdy ho po dosažení plnoletosti vystřídal mladý Melantrich. Ten se však brzy velmi zadlužil a po jeho předčasné smrti o dva roky později převzal tiskárnu hlavní věřitel, kterým byl opět Daniel Adam z Veleslavína. Mohl tak pokračovat ve své ediční politice a stejně jako kdysi Melantrich se stal nejvýznamnějším tiskařem své doby.

Podnik, nesoucí nadále Melantrichovo jméno, fungoval až do roku 1621, kdy byl při pobělohorských konfiskacích zabaven jezuity a zrušen. Jeho zakladatel upadl v zapomnění a novou vlnu zájmu o něj vzbudilo až zmíněné národní obrození v 19. století. Roku 1910 začalo pak název Melantrich používat nakladatelství České strany národně sociální, které za první republiky patřilo k tuzemské špičce. Jeho budova na Václavském náměstí se zapsala do dějin především během sametové revoluce díky proslulému balkonovému proslovu Václava Havla. Samotný podnik ale přechod k demokracii nezvládl a roku 1999 zanikl. Budova prošla kompletní rekonstrukcí a v současnosti v ní sídlí obchodní dům Marks & Spencer.

 

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče