Jiří Havel: Budu hlídacím psem hospodářského růstu

30. ledna 2006, 00:00 - ERICH HANDL
30. ledna 2006, 00:00

Vicepremiéra „pro podnikání“ Martina Jahna nahradil ve funkci ekonom Jiří Havel. Profit se tohoto vysokoškolského docenta a někdejšího poradce vládních činitelů ptal na budoucí plány, na jeho vizi vývoje českého podnikatelského prostředí.

* S jakými plány přicházíte do Strakovy akademie? Co se vám podaří stihnout do červnových voleb?

Nastupuji s optimismem a s vědomím omezeného času, který mám k dispozici. V první skupině cílů jsou ty, které se dají dosáhnout v těch několika měsících. Není jich mnoho, především bych byl rád, kdybychom se dostali na konec epopeje zvané zákon o konkurzu a vyrovnání. V tuto chvíli došlo k dohodě napříč politickými stranami, je k dispozici kompromis, na kterém pracoval i opoziční poslanec Jiří Pospíšil. Návrh je vyvážený a má velkou šanci, aby byl přijat. Je mi líto, že se tak stane dost pozdě, ale nakonec tu přeci jen bude (zákon jde ve sněmovně do druhého čtení - pozn. red.).

* Co myslíte slovem pozdě? Je šestnáct let po revoluci! My jsme nikdy nebyli v této oblasti ve vzduchoprázdnu. Od začátku devadesátých let úpadkový zákon máme. Jeho problémem je, že je až příliš poplatný svému prvorepublikovému vzoru. Je vhodný na likvidaci drobných živností, ale my potřebujeme normu na konkurzy relativně velkých podniků. Takže zákon tady byl, ale záhy se v něm ukázaly mezery a v průběhu transformace jsme poznali, že potřebujeme moderní insolvenční právo. Zaměřené na to, aby se v případě úpadku firmy uchovalo co nejvíce její hodnoty. A nejvíce hodnoty uchováte, když ten podnik necháte v chodu. Řada firem nemá výrobní problém, ale trápí je špatné financování. Často, když překlopíte část cizích zdrojů té společnosti do zdrojů vlastních, stává se firma rázem efektivní. To je věc, která by se měla vyřešit. Problematiku jsem se snažil řešit už před sedmi lety, jako poradce místopředsedy vlády Pavla Mertlíka, ale že práce na novém zákonu bude trvat dalších sedm let, to jsem nečekal. * Vy mluvíte o sedmi, já pořád nedostávám odpověď na to, proč to trvalo šestnáct let!

Jak říkám, ono to netrvalo šestnáct let. Zhruba od roku 1992 zákon máme, je to jenom o tom, že potřebujeme modernější úpravu. Je lepší přijmout odladěný zákon než polotovar, který potom budete šedesátkrát upravovat.

* Tomu rozumím, ale jako laik prostě asi nechápu nutnost ladit zákon tolik let. Vždyť Slováci měli moderní insolvenční zákon už v polovině devadesátých let.

Je to dáno historicky. Pokud se podíváte na genezi základních ekonomických norem v Československu, respektive v České republice, vidíte, že se heroická práce udělala v letech 1990 až 1992. Když v budově vlády seděl právník Marian Čalfa. Tehdejší dokumenty vlády měly neskutečnou úroveň. Ano, Čalfa byl komunista, ale podařilo se mu zorganizovat celou řadu špičkových právníků, kteří měli ambici vybudovat celé prostředí. To, že tito lidé dokázali vytvořit legislativu za několik týdnů a odstartovat podnikání, bylo fantastické. V roce 1992 odešel Marian Čalfa i skupina právníků z úřadu vlády a lidé, kteří dále vládli, byli ekonomové. Neměli právní výbavu. Od roku 1992 tedy nastává dlouhý úpadek práva, rukavici pak zvedl až Pavel Rychetský v roce 1998, kdy byla provedena harmonizace předpisů s Evropskou unií.

* Takže moderní právo prostě neměl léta kdo dělat. Takto natvrdo to nelze říci, ale neměli jsme asi dost vůle, snahy, necítili jsme tu potřebu. Jednoduchá odpověď na to není. * Co moderní úpadky, pokud budou schváleny, podnikatelům konkrétně přinesou? Proč máme vlastně jásat? Přinesou rychlejší procedury, zvýší lidem naději, že se v případě problémů jejich obchodního partnera dostanou ke svým penězům. Měly by snížit riziko bank, tedy zvýšit jejich ochotu půjčovat peníze. * Jaké máte další cíle?

Budu se snažit vyjednat přijetí stropů na odvody sociálního a zdravotního pojištění u zaměstnanců. Bohužel poslanci mi přivřeli dvířka tím, že dali přednost rodičovskému příspěvku, což nám komplikuje rozpočtové výhledy. Takže zřejmě budeme muset být skromnější, než předpokládá strategie hospodářského růstu.

* Kde ty vámi navrhované stropy budou, v jaké výši?

Mám konkrétní představy, ale dokud neskončím vyjednávání, bylo by špatné o nich nahlas mluvit.

* Jaké další úkoly vás čekají?

Je jich celá škála, dotýkají se vědy, školství, čerpání peněz z evropských fondů. Je to spousta běžné agendy, která nevypadá nijak efektně. Nejdůležitější je realizovat v praxi to, co bylo připraveno v rámci strategie hospodářského růstu. Být hlídacím psem, který bude hrozit prstem a křičet že ostatní strategii ohrožují. Říkat cimrmanovsky, tudy ne. Také ale budeme říkat kudy ano.

* Budete Jahnovu růstovou strategii nějak korigovat?

Samozřejmě. Ta strategie je otevřený dokument, byla napsaná v nějakém čase, už nyní jsou v ní pasáže, které můžete označit za zastaralé. Materiál lze posunout o nějaký krůček dále. Není to talmud, který by byl neměnný.

* Co říkáte novému zákoníku práce?

Mám pocit, že je kolem něj mnoho povyku pro nic. Bylo s ním spojeno možná přehnané očekávání. Nenajdete tam ale žádné utahování šroubů, nový zákoník podle mého názoru nebude trh svazovat. Naopak v něm lze najít řadu věcí, které trh liberalizují.

* Každou chvíli ale čtu jeho kritiku. O čem je tedy ten spor? O tom, že řada politických představitelů si myslela, že liberalizace by mohla být podstatně větší. Tvar zákoníku práce je ale odvislý od dohody sociálních partnerů. Nyní vytváří některé skupiny tlak na stát, aby udělal něco, co si ti sociální partneři nedokázali předem vyjednat. Kdyby to ale stát udělal, bylo by to nefér. * Raketovým tempem ubývají živnostníci. Kde jsou příčiny? Dalo by se to vykládat jako přirozené snižování počtu. Po roce 1990 jsme byli země snad s největším počtem podnikatelů v Evropě. Jejich úbytek je zákonitý proces. Zanikají především fiktivní živnosti. Sám mám doma živnostenský list z roku 1990, který nepoužívám. Když jej odnesu na úřad a nahlásím ukončení živnosti, statistiku zase zvýším. Ale podnikatel tu neubude. * Jak dlouho jste neměl živnostenský příjem? Asi jedenáct let. Z administrativních důvodů jsem odmítal, aby mi zaměstnavatelé cokoli platili na fakturu. Požadoval jsem, ať mi to zaplatí ve mzdě. * Minimální daň vás neděsí?

Proč by mě měla děsit? Ta by mě strašila pouze v případě, že bych měl živnostenský list a nic si nevydělal. Ale pak zase nevím, proč bych měl mít živnostenský list.

* Takže minimální daně se živnostníci bát nemusejí?

Dokážu si představit specifické situace, ve kterých mohou existovat lidé, pro které by to mohl být v určitém momentu problém. Například v chudých regionech, kde je celková úroveň výdělků nízká. Ale celkově se to týká jednotek procent, možná promilí z celkového počtu živnostníků. Necítím to jako velký problém.

* Váš předchůdce chtěl rušit živnostenské úřady a jejich agendu přesunout na finanční úřady? Nebudete se k tomuto nápadu vracet?

Člověk, který podniká, neustále cestuje od jednoho úřadu k druhému. Já mám pocit, že byznysmen by měl být od toho, aby podnikal a zabýval se svou prací. Stát by ho měl v činnosti podporovat, ne brzdit. Měl by pro něj mít jedno okénko, respektive jednu e-mailovou adresu, přes které by vše vyřizoval. Zdá se mi to jako samozřejmý cíl.

* Jak vidíte vaši budoucí kariéru v perspektivě nadcházejících voleb? Kariéru dělím už léta mezi vysokou školu a nějaké další praktické činnosti. Doufám, že se na tom zas tolik měnit nebude. Záleží hodně na výsledku voleb. Myslím, že po volbách budeme mít dobrou vládu a není podstatné, zda v ní budu také já. JIŘÍ HAVEL**

Narodil se v Praze, je mu 49 let. V roce 1982 ukončil VŠE v Praze, obor politická ekonomie. V témže roce nastoupil na univerzitu jako asistent. V roce 1991 přešel na Karlovu univerzitu, kde na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd působí dodnes. Zde v roce 1997 získal hodnost docenta. Po roce 1990 se mimo jiné věnoval konzultační činnosti pro ekonomické subjekty v oblastech corporate governance. Od roku 1993 byl členem orgánů řady akciových společností, například 2. SPIF, Česká spořitelna, Komerční banka, Paramo, Český Telecom, Unipetrol, ČEZ. V letech 1999 až 2001 působil ve výkonném výboru Fondu národního majetku jako místopředseda a posléze jako předseda. Pracoval v poradenských týmech tří místopředsedů vlády a naposledy pak jako poradce předsedy vlády.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče