Jiří Fajt: Když se Pražana zeptáte na Národní galerii, v lepším případě si vzpomene na Národní muzeum

12. července 2013, 10:21 - David Klimeš
12. července 2013, 10:21

Nově jmenovaný ředitel Národní galerie v Praze (NG) Jiří Fajt chce do budov NG znovu dostat návštěvníky. Třeba i za cenu zrušení povinného vstupného.

E15.cz: Od 1. září nastupujete jako nový generální ředitel NG. Budete při proměně galerie vycházet ze svého záměru z roku 2010, kdy jste se poprvé ucházel o vedení NG?

Ano. V tomto materiálu jsem shrnul nejpodstatnější úvahy o budoucím směřování Národní galerie v Praze. Velká většina z nich je platná i dnes, tedy s odstupem tří let. To se týká jak nutné změny vnímání NG na veřejnosti, tak i nutnosti zatraktivnit a rozšířit programovou nabídku. Muzeum 21. století si nevystačí pouze s výtvarným uměním, jakkoliv jeho prezentace patří samozřejmě k jeho primárním cílům. Společenské požadavky kladené na takovéto instituce jsou však dnes mnohem komplexnější a strukturovanější. Stejně tak je nezbytné vyvést pražskou galerii z domácích stojatých vod a učinit z ní důvěryhodného, inspirativního a vyhledávaného partnera na evropské, potažmo světové muzejní scéně.

Také ministerstvo kultury, potažmo stát, však musí změnit svůj přístup ke kultuře obecně a k jejím nositelům zvláště a uvědomit si, jak obrovský a bohužel stále málo využívaný kapitál v ní Česká republika má – a to nejen v oblasti kulturního dědictví, ale snad především v širokém kreativním zázemí takzvané kultury živé.

NÁRODNÍ GALERIE NESMÍ BÝT DRAŽŠÍ NEŽ LOUVRE

E15.cz: Prosazujete doporučené, nikoliv povinné vstupné. Týkalo by se to jen dlouhodobých expozic, nebo uvažujete i dobrovolném vstupném u krátkodobých výstav?

V NG považuji zavedení doporučeného vstupného do dlouhodobých expozic, tedy nikoliv do krátkodobých výstav, za jednu ze svých priorit. To souvisí s potřebou změnit obraz galerie na veřejnosti. Galerie by se měla stát na všech úrovních vůči svému divákovi přátelskou a jasně čitelnou institucí. Přátelskou se však stane jen stěží, pokud se nedořeší otázka její finanční dostupnosti. Už v minulosti bylo totiž právem poukazováno na to, že návštěva všech dlouhodobých sbírek NG přijde na více peněz, nežli stojí vstupné do pařížského Louvre nebo madridského Prada.

Výše vstupného se tak stává významným faktorem limitujícím naplňování základního poslání naší přední veřejné umělecké sbírky – vzdělávání a estetická kultivace společnosti i každého jednotlivce zvlášť. A to je základní moment, od něhož se vše odvíjí. Národní galerie jako veřejná sbírka by měla dle mého soudu být přístupná každému zájemci bez toho, aby musel přemýšlet zda na to zrovna má či ne. Podobně velkorysý přístup je již léta praktikován ve Velké Británii a Spojených státech a opírá se o moudrý celospolečenský konsensus. Peníze přece nemohou být jediným hodnotícím měřítkem a je hodně prozíravé, jestliže anglosaský svět tímto způsobem „investuje“ do svých občanů.

Samozřejmě, teď je okamžik pro námitku, že doporučeným vstupným Národní galerie přijde o příjmy ze vstupného. Ano, i když nemusí zcela. Hovoříme přece o doporučeném vstupném, tzn. návštěvníkovi bude přenecháno rozhodnutí, zda za nabízené služby zaplatí, třeba i nižší nežli onu doporučenou částku. Nepodcenitelný je přitom právě onen výchovný akcent.

Ilustrační foto

E15.cz: A co kdyby vůbec nikdo nic nezaplatil?

Před třemi lety jsem na základě dostupných údajů odhadoval konkrétní dopad „doporučeného vstupného“ do dlouhodobých instalací na hospodaření NG a přitom zjistil, že finanční ztráta by se v tomto případě pohybovala někde mezi 2 až 3procenty ročního rozpočtu. V číselném vyjádření se pohybujeme někde na částce 8 až10 miliónů korun. Edukativní a kultivační efekt by však byl nesrovnatelně vyšší, navíc podpořen mnohem větším zájmem o sbírky Národní galerie ze strany těch, kteří mají hlouběji do kapsy, tedy hlavně studentů, starších občanů, ale i matek, otců či rodin s dětmi. Jsem plně přesvědčený o tom, že schopné vedení NG musí aktraktivním sponzorským programem nakonec i toto úskalí hravě překonat.

GALERIE NEMÁ SVOU VLASTNÍ IDENTITU

E15.cz: Jaké by měly být vaše okamžité kroky v konsolidaci využití jednotlivých budov?

Letitým problémem NG je její nečitelnost ve veřejném prostoru. Příčinou je složitá institucionální struktura s řadou historických objektů v centru Prahy, bez jednoznačně akcentovaného hlavního sídla. Když se Pražana zeptáte na NG, natož pak neznalého návštěvníka Prahy, tak v lepším případě poukáže na hlavní budovu Národního muzea na Václavském náměstí. Cizincům se rozdíl mezi těmito dvěma sbírkovými institucemi doslova slévá.

Veřejnost si prostě s pojmem NG nedokáže spojit žádný výrazný identifikační motiv, jako tomu je v případě historizující hlavní budovy Kunsthistorického muzea ve Vídni, nebo monumentální sloupové fasády newyorského Metropolitního muzea na Páté avenue. Na rozdíl od drtivé většiny významných muzeí umění nepotkal Národní galerii natolik příznivý osud, aby získala pro prezentaci svých sbírkových fondů ad hoc postavenou budovu. Již za minulého režimu tak galerie začala obsazovat historické objekty v centru Prahy, mnohdy bohužel bez zřetele k tomu, zda jsou vhodné pro muzejní provoz. A tento trend pokračoval i v posledním desetiletí.

E15.cz: Je odůvodnitelné, aby byl zavřený palác Kinských, který je ze všech budov NG na nejrušnějším turistickém místě Prahy? Stále počítáte do této budovy s „multifunkčním společenským centrem NG“? Jak rychle je něco takového možné realizovat, aby se palác zase otevřel?

Právě otázka funkční struktury NG je dle mého soudu jedním z hlavních témat, které bude muset nové vedení řešit. To se neobejde bez důkladné analýzy a věcné diskuze na odborné i politické úrovni. Nechci předjímat její výsledek, s ním však bude souviset i budoucí využití paláce Kinských na pražském Staroměstském náměstí. Můj někdejší návrh je tak třeba považovat pouze za jednu z možných variant. Umístění mimoevropských sbírek do tohoto významného rokokového paláce nepovažuji dramaturgicky za šťastné, stejně tak ani jeho uzavření pro nejširší veřejnost. Galerie tímto krokem nejenom příliš neušetřila, navíc byla poškozena její image na veřejnosti. Národní galerie tedy bude potřebovat nalézt vlastní identitu a to i v rovině vizuálního symbolu svého hlavního sídla. To zatím bolestivě schází.

PENÍZE DODAJÍ SPONZOŘI A SOUKROMNÍCI

E15.cz: Jak řešit problém nedostatečného státního příspěvku a malých vlastních zdrojů u vašich záměrů jako je více kvalitních kaváren a bister v objektech? Prosazujete například metodu PPP, tedy výstavbu soukromníkem za inkasování zisků soukromníkem po určitou dobu?

NG je dlouhodobě podfinancovaná, na to opakovaně upozorňovali již oba moji předchůdci, s analytickým podtextem pak zvláště Vladimír Rösel. Tuto situaci si dobře uvědomovalo i ministerstvo kultury a jasně vyjádřilo připravenost tento stav změnit.

Jasné však je, že NG nebude nikdy moci počítat s tak vysokým státním příspěvkem, který by pokryl veškeré její potřeby a aktivity. Tak tomu ostatně nebylo nikdy. Proto se bude muset podstatně kultivovat a rozšiřovat i její sponzorský a partnerský program. Jedině atraktivní a mezinárodně respektovaná programová nabídka, kreativnost, dlouhodobá důvěryhodnost a otevřenost může Národní galerii otevřít možnosti spolupráce se silnými domácími i nadnárodními partnery. Osobně mám dobré zkušenosti se sponzoringem z dob svého dřívějšího působení v NG i ze svého současného působení v Německu, na nichž lze stavět i přesto, že se dnešní situace v Čechách od 90. let přece jenom odlišuje.

Bez podpory silných partnerů se galerie neobejde v žádném segmentu své činnosti, ať jde o vědeckou práci s výstavními a publikačními výstupy, nebo o akvizice uměleckých děl. To se týká také důležitých marketingově-obchodních aktivit. V takovýchto případech bude jistě nezbytné hledat funkční model obchodního partnerství s privátním sektorem, který se jistě bude případ od případu lišit. Ať už půjde o zkvalitnění nabídky galerijních kaváren, muzejních obchodů a knihkupectví, nebo o doplňkové aktivity jakými jsou koncerty, divadelní představení nebo nejrůznější diskuzní fóra pro odbornou a širokou veřejnost, bude muset galerie vždy umět formulovat svá očekávání a priority, mezi nimiž nesmí chybět kvalita, serióznost a náročnost.

E15.cz: Jednal jste už s Jiřím Balvínem či někým z nastupující vlády, zda máte podporu i nastupujícího kabinetu?

Zatím jsem s nikým nejednal. Samozřejmě rád nového pana ministra seznámím se svými představami o budoucím směřování NG. Vítám i jakoukoliv věcně míněnou diskuzi o poslání a cílech pražské Národní galerie, v obecnější poloze pak o roli muzeí a kultury v globalizující se společnosti 21. století. V případě svého nástupu do NG hodlám takováto fóra sám iniciovat…


Čtěte také:

Ředitelka Veletržního paláce: Potřebujeme opravu za 250 milionů

Nadace si na rekonstrukci Mánesa vezme 100milionový úvěr


Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče