Jiný terorizmus

15. září 2003, 00:00 - Martin Schmarcz
15. září 2003, 00:00

POD ČAROUPotkal jsem ho na neutrální půdě - v čínském bufetu. Bílý plnovous, prorocky blouznivý pohled, jen místo burnusu měl evropsky střižený oblek. Musel to být on, bylo 11. září a tytéž oči na mě zíraly z titulní strany novin. Šel s tácem přímo k mému stolu. "Mohu?" opáčil tiše.

POD ČAROU

Potkal jsem ho na neutrální půdě - v čínském bufetu. Bílý plnovous, prorocky blouznivý pohled, jen místo burnusu měl evropsky střižený oblek. Musel to být on, bylo 11. září a tytéž oči na mě zíraly z titulní strany novin. Šel s tácem přímo k mému stolu. „Mohu?“ opáčil tiše. Z leknutí mě vzpamatoval až zvuk mého vlastního hlasu: „Vy něco chystáte v Praze?“ „Jo, chystám se sníst kuřecí nudle, když dovolíte,“ prohodil trochu netrpělivě. „Vám nevadí u nás jíst?“ „Proč? Mně vadí jen McDonald´s“. Působil tak obyčejně, že jsem našel odvahu začít hovor: „Můžu se vás na něco zeptat?“ „Už jste začal,“ zamumlal mezi dvěma sousty nudlí. „Proč jste to vlastně udělal?“ „Co jako? Ach táák. Vy myslíte před dvěma lety. Pouhá epizoda. Myslím, že to bude horší.“ „Epizoda? Tři tisíce mrtvých?“ Pečlivě dožvýkal velký kus kuřete, než odpověděl. „A víte, kolik lidí umírá u nás hlady?“ Tvářil se přísně. „Proč pro ně něco neuděláte, jste přeci miliardář?“ „Umírají kvůli vám, lidem ze Západu“, přešel bez povšimnutí můj argument. „Ožebračujete nás.“ „Ale vám se zjevně daří dobře.“ „To sem nepatří.“ Zkusil jsem to jinak: „A když u nás pobijete tisíce civilistů, tak to chudým u vás doma pomůže?“ „Co vy víte o naší kultuře, že máte drzost se takhle ptát? Zameťte si před vlastním prahem. Takový Hitler, co ten povraždil Židů!“ „Ale vy přeci také zabíjíte Židy.“ „To je něco jiného. Nám jde jen o spravedlnost.“ „Třeba jde Američanům také o spravedlnost“, namítl jsem. „Žádný Američan nemůže být spravedlivý, jsou to hotoví ďauři“, zamračil se. „To víte úplně jistě?“ „Na sto procent. Podívejte se, jak žijí. Bary, alkohol, hazard, štětky, aby je Šejtán spral!“ „Všichni nejsou takoví. Někteří žijí spořádaně. A vy sám jste do čtyřiceti flámoval jako americký playboy, než jste se dal na víru.“ „To je něco jiného.“ Hovor byl u konce. Mně došla inspirace, jemu nudle. Najednou se mi přes rameno široce usmál. „Ahoj, jak se vede?“ Neznámý ve zjevně dobré náladě vrátil pozdrav: „Servus, bratře.“ Zvědavě jsem se otočil, kdo se tu tak srdečně zdraví s postrachem Západu. Stál tam odborářský funkcionář, oblek od Bosse, v ruce ceduli. „Spravedlnost=zdanit bohaté“, stálo na ní. „To je určitě něco jiného“, zašeptal jsem si pro sebe a kvapně vyklidil pole.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče